Ve světovém měřítku se stále častěji objevují způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. I v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku (např. nepojmenovaná smlouva) na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod.
Pracovněprávní předpisy však neumožňují, aby osoby ve věku do 15 let uzavřely pracovněprávní vztah. Jde tedy o „práci“ podle občanskoprávní smlouvy, kterou není mladý člověk chráněn (např. pro případ náhrady škody v důsledku pracovního úrazu) a nevznikají mu pracovněprávní nároky (např. pracovní volno při překážce v práci). Fakticky se jedná o obcházení zákona, neboť většina uvedených aktivit dětí ve věku do 15 let má charakter závislé činnosti, a nemůže být proto vykonávána ve smlouvě podle občanského zákoníku. V této souvislosti vystupují do popředí zejména otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při dětské činnosti.
Pracovněprávní způsobilost
Pracovněprávní vztah může vzniknout jedině dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku a dokončila povinnou školní docházku. Zaměstnavatel by při zajišťování uvedených činností měl správně postupovat tak, že sjedná pracovněprávní vztah s osobou starší 15 let, která má způsobilost právně jednat podle zákoníku práce nebo si k tomu sjedná smlouvu s právnickou osobou, která má realizaci těchto úkonů v předmětu činnosti.
To je jedna stránka (z legislativního pohledu negativní) pracovního zapojení dětí. Ve světovém měřítku se však stále častěji objevují jiné způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. Mezi nejdůležitější dokumenty, které můžeme pro tyto účely označit jako „právní akty“, patří Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce (dále jen „Úmluva“), která dne 19. června 2002 vstoupila pro Českou republiku v platnost. Tato Úmluva byla přijata na 87. Mezinárodní konferenci práce v roce 1999 a je jí přikládána mimořádná důležitost a význam. Od jejího přijetí byla ratifikována 148 státy, včetně všech zemí EU.
V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie je v popředí další mezinárodní dokument, kterým je směrnice Rady ze dne 22