Příběhy o přidělování a používání OOPP (2. díl)

Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Pouze v rámci publikační činnosti se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí, kteří svými chybami stojí za pracovními úrazy. Moje články jsou postavené na příbězích s ponaučením. Čtenář by se měl zamyslet, promítnout si univerzální moment příběhu do své praxe a stejné chybě předejít. Takže, milý čtenáři, i když si v dnešním článku série na téma OOPP přečtete o chemičce, jistě v příběhu odhalíte nějaký univerzální moment a ten si promítnete do vašeho provozu.

Inspirací pro sérii článků mi bylo nařízení vlády č. 390/2021 Sb., od 1. listopadu 2021 nahrazující nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ohledně osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP). Nový předpis dává zaměstnavatelům větší volnost, nesnižuje však jejich odpovědnost. Stále nadřazený právní předpis, zákoník práce, říká v § 104: „Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblast organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout…

Tento článek je jen pro předplatitele

Registrujte se nyní a získejte 14 denní přístup ZDARMA

  • Přístup k placeným článkům
  • Týdeník Podtrženo, sečteno
  • Časové řezy předpisů
  • Přístup k Otázky a odpovědi
Registrujte se zdarma

Heslo by mělo obsahovat alespoň 6 znaků