Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Pouze v rámci publikační činnosti se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí, kteří svými chybami stojí za pracovními úrazy. Moje články jsou postavené na příbězích s ponaučením. Čtenář by se měl zamyslet, promítnout si univerzální moment příběhu do své praxe a stejné chybě předejít. Takže, milý čtenáři, i když si v dnešním článku série na téma OOPP přečtete o chemičce, jistě v příběhu odhalíte nějaký univerzální moment a ten si promítnete do vašeho provozu.
Inspirací pro sérii článků mi bylo nařízení vlády č. 390/2021 Sb., od 1. listopadu 2021 nahrazující nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ohledně osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP). Nový předpis dává zaměstnavatelům větší volnost, nesnižuje však jejich odpovědnost. Stále nadřazený právní předpis, zákoník práce, říká v § 104: „Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblast organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky.“
Druhý článek minisérie je inspirovaný mediálně známou katastrofou v chemickém průmyslu. Z úcty k mrtvým změním nejen jména, ale i řadu skutečností, takže jakákoli podobnost s konkrétním případem, v němž padly od OIP vysoké pokuty, je spíš náhodná.
Pan Novák byl řidič cisterny. V pětapadesáti letech už měl něco naježděno, a když zkrachovala česká farma, ze které vozil cisterny do mlékárny v Německu, řekl si: „Nevadí, cisterna jako cisterna“ a začal jezdit pro sousední chemičku. Manželce, která se o něj začala víc bát, odpověděl: „Jsem jenom řidič, čerpání těch chemikálií organizují jiní.“
Absolvoval řadu školení včetně A