Pohled osobností na minulost, současnost a budoucnost BOZP: Ing. Petr Kurtin

8. díl

Osmý díl našeho seriálu osobností oboru BOZP představuje Ing. Petra Kurtina, inspektora bezpečnosti práce OIP pro Ústecký kraj a Liberecký kraj. Čtenáři časopisu BHP jej znají jako autora zajímavých článků – například v číslech 11/2020, 3/2021 nebo 5/2021.

Co Vás přivedlo k oboru BOZP?

Asi si říkáte, kde se ten státní inspektor BOZP vzal? Mají na to nějakou školu, třeba vysokou školu státní správy? Není to tak a u každého je to jiné. Někoho na inspektorát přivedla náhoda, u mne je to vlastně příběh celé profesní dráhy a bezpečnost práce se v něm objevuje až později. Proto na rozdíl od odborníků, se kterými jste hovořil přede mnou, nemohu popisovat svoji profesní dráhu v oboru bezpečnosti práce, ale spíš cestu, kterou jsem se k BOZP dostal a důvody, proč mě práce na inspekci v oddělení bezpečnosti práce baví. Mám rád příběhy s ponaučením. Když si takový příběh s ponaučením poslechnete, možná si něco promítnete do svého života a dojdete ke kýženému ponaučení. Beru příběhy jako podstatnou složku prevence, a to nejen pro bezpečnost práce a ochranu zdraví, ale vlastně pro celý lidský život.

Vezmu svou profesní dráhu popořádku od své první práce ještě v minulém století a samozřejmě v soukromém sektoru. Když jsem se koncem osmdesátých let rozhodoval, co budu v životě dělat, měl jsem spoustu zájmů, zajímala mě spousta oborů. Tak nějak vyčnívala elektronika, která v té době začala tak nějak víc zasahovat do našich životů, takže jsem nejdříve odmaturoval na liberecké Střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické, obor elektronika a sdělovací technika, a potom jsem absolvoval obor Telekomunikační technika na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Nicméně v pětadvaceti letech mě lákala práce servisního technika v terénu a na ní hlavně trochu toho dobrodružství, které mi ve škole a v kanceláři chybělo. Odjakživa se držím pravidla, že práce musí člověka bavit. O nějaké bezpečnosti práce jsem tehdy nevěděl vůbec nic. Ani mě to v té době nezajímalo, i když jsem se s faktory bezpečnosti práce setkával dnes a denně – práce ve výškách, práce na elektrických zařízeních, pohyb v rizikových místech, specifické manipulace s materiálem, osamocená práce, služební cesty.

Bezpečnost práce jste začal vnímat až později?

Velice často vzpomínám na drobný příběh, který se mi stal krátce po třicítce. Jako servisní technici velkého telekomunikačního operátora jsme potřebovali vyměnit venkovní rádiovou jednotku instalovanou na obzvlášť špatně přístupném místě. Osobně bych se toho nebál, měl jsem za sebou pravidelná školení na průmyslové lezení, dostatek praxe a špičkové vybavení, dnes bych řekl OOPP. Ale firma rozhodla, že pro takto extrémní případ bude lepší povolat opravdového profesionála, horolezce. Přijel z mého tehdejšího pohledu starý chlapík, jeho vybavení bylo spíš sportovní, prostě byl to praktik. Když jsem ho pozoroval při práci na vyložení toho stožáru, právě tehdy jsem si uvědomil svoje fyzické limity. Ano, v té době bych to zvládl také. Ale v jeho věku? Sám pro sebe jsem si řekl, že tuhle dobrodružnou práci budu dělat maximálně do pětačtyřiceti a pak si musím najít něco klidnějšího v kanceláři. A tohle předsevzetí se mi splnilo ještě před čtyřicítkou. Pokládám to za správné odhadnutí vlastních fyzických sil. Dnes bych to rozhodnutí označil jako správné vyhodnocení rizika.

Ze servisního technika jste se tedy stal inspektorem BOZP?

Jako servisní technik elektro jsem se úplně nejdřív ucházel o práci inspektora na Státní energetické inspekci (SEI). Napoprvé mi to nevyšlo, takže jsem ještě pár let čerpal zkušenosti v soukromé sféře. Osáhnul jsem si automotive, konkrétně vstřikolisy, ale klíčový byl boom fotovoltaických elektráren. Na nich jsem pracoval jako servisní technik, opět pro jednu z velkých německých firem. Když boom skončil, možnost práce inspektora SEI se objevila znovu a já se dostal do státní správy přes obnovitelné zdroje energie. Na dva roky na Státní energetické inspekci rád vzpomínám, protože tam jsem poprvé propojil praxi s legislativní teorií. V kontextu BOZP je to právě ten klíčový moment – praxe plus teorie. Ne bezpečák, který přijde ze školy a starým praktikům začne kázat, jak mají dělat svoji práci. Naopak člověk, který si už při čtení předpisů promítá svoje praktické zkušenosti a propojuje se mu to dohromady.

K bezpečnosti práce, vlastně na inspekci práce, mě nakonec přivedl osud, kterým byl pád Nečasovy vlády. Budoucnost Státní energetické inspekce byla nějaký čas nejistá a posléze jí byly zákonem změněny kompetence. Ale jak jsem zmínil, mě musí práce bavit. U nás v Liberci sídlí OIP a SEI ve stejné budově a zrovna se na OIP uvolnilo místo inspektora bezpečnosti práce. Řekl jsem si, že bezpečnost práce je natolik tradiční a důležitý obor, že žádná vláda a ani nejpřísnější úsporná opatření nemohou dohled nad bezpečností práce zrušit.

Jaké byly Vaše profesní začátky v BOZP?

Musím říct, že profesní začátky v BOZP pro mě nebyly lehké. I když jsem už měl zkušenosti s přenesením legislativy do praxe, obor bezpečnosti práce zahrnuje mnohem větší sumu předpisů než obnovitelné zdroje. A pro mě byly ty předpisy nové. Naštěstí Státní úřad inspekce práce v Opavě používá odzkoušený systém pro školení a zácvik budoucích inspektorů a já měl v Liberci štěstí i na svoji garantku Ing. Horáčkovou a svého nadřízeného Ing. Ouhrabku, uznávaného odborníka na tlaková zařízení a bezpečnost práce obecně. V letošním roce už Ing. Horáčková odešla do důchodu a Ing. Ouhrabka se k tomu chystá, takže, vzletně řečeno, tu pochodeň ponese dál mladší generace inspektorů, k níž se řadím i já.

Jste hrdý na nějaké výsledky své práce v BOZP?

Dnes mě na mojí práci nejvíc těší, když firma po kontrole OIP zvýší důraz na bezpečnost práce a ochranu zdraví. Když provede razantní změny nefunkčního systému. Je to časté u firem, které se v krátkém čase rozvinuly z malé firmy na velikou, například ze 100 zaměstnanců je 1000, z jedné haly je pět a přeplněných... a bezpečák zůstal stále jen jeden a má na starost ještě ekologii. Pokud vedení takové firmy, v tomhle případě myslím hlavně investory a majitele, mělo dost sil na zvětšení firmy a navýšení výroby, musí mít dost sil také na zavedení fungujícího systému BOZP, když už nebylo implementováno průběžně během růstu výroby.

Čemu se aktuálně věnujete jako inspektor OIP?

O profesi inspektora OIP možná mají čtenáři povědomí.

Základem jsou kontroly, které děláme jednak jako prevenci, u těch se obvykle hlásíme předem, aby bezpečák firmu trochu připravil a kontrola proběhla hladce. I v té přípravě na kontrolu OIP vidím značný přínos pro BOZP ve firmě a taková předem ohlášená preventivní kontrola docela ukáže, jaký přístup k BOZP firma má. Samozřejmě někdy i tyhle preventivní kontroly děláme bez ohlášení, takzvaně na průkazku, což nám umožňuje zákon o inspekci práce. Další typ kontrol je na podněty, těch je nyní víc, než bývalo. Už jsem si zvykl, že podatelé problémy dost nafukují, aby vyprovokovali inspekci k provedení kontroly. Ze zákona totiž na takovou kontrolu žádný nárok není, kontrola se vždy zahajuje z moci úřední podle rozhodnutí inspektorátu. To ti pisatelé podle mě ani nevědí, možná si myslí, že u nás v kanceláři sedí deset inspektorů BOZP a čeká, aby mohli hned někam vyrazit. No, kdyby se přišli podívat, tak tam teď sedím jenom já, protože i ta moje kolegyně, jak jsem zmínil, odešla do důchodu a její náhradu vlastně teď hledáme. Třetí hlavní okruh kontrol jsou pracovní úrazy. Musím uvést, že právě šetření pracovních úrazů je největší zdroj podkladů pro provádění prevence. Pro mě osobně je právě to šetření pracovních úrazů nejzajímavější, protože umožňuje hlubší analýzu nějaké konkrétní situace, ve které se stal ten úraz – na rozdíl od preventivních kontrol. Při prevenci mě zajímá hlavně, jak je nastavený systém. U úrazu pak vidíte, jak ten systém funguje v konkrétní situaci.

Dnes je legislativa postavená tak, že prvotní šetření příčin a okolností pracovního úrazu dělá zaměstnavatel a my kontrolujeme, jestli splnil všechny svoje povinnosti, které s úrazem souvisí. Šokující pro mě tedy je, když zaměstnavatel nemá prakticky nic a čeká, že celý úraz budu šetřit já. To je právě o té znalosti svých povinností, své odpovědnosti. K tomu práce inspektora OIP obnáší zpracování stanovisek ke kolaudacím a dokumentacím staveb a základní poradenství. Tyhle další agendy také zaberou velkou část našeho pracovního času.

Jste jedním z inspektorů, kteří veřejně vystupují v oboru BOZP. Nemyslím, že je to úplně obvyklé.

Osobně mám úctu a obdiv ke svým starším kolegům. Většina z nich je v oboru BOZP mnohem déle než já a pamatuje i legislativní změny, které obor provázejí. Spolu se zkušenostmi z praxe pak mají trochu jiný pohled než já, který ty „staré časy“ osobně nepamatuje. Zvláštní úctu mám k těm, kteří vedle profese inspektora vykonávají další odbornou činnost, například v odborných organizacích nebo činnost soudního znalce. A jsem rád, že v i v té naší mladší generaci inspektorů jsou lidé, kteří se stále nějakým způsobem rozvíjejí. Tím myslím odborný rozvoj, členství v odborných sdruženích, přednášky a další aktivity v oboru. Já jsem si jako doplňkovou praxi oblíbil přednáškovou a publikační činnost. Začal jsem s přednáškami o svých zkušenostech inspektora BOZP díky aktivitám zakladatele Rožnovského vzdělávacího servisu Ing. Loudína a díky spolupráci s oborovými a odborovými svazy. Začal jsem psát krátké články do Zpravodaje SÚIP a nyní nepravidelně přispívám do časopisu BHP, kde je pro bezpečnost práce více prostoru. SÚIP zahrnuje větší množství agend a bezpečnost práce je v rámci úřadu prakticky nejmenší oddělení. Časy samostatného IBP, tedy Inspekce bezpečnosti práce, odnesla taková ta globalizace a já osobně nejsem ani jejich pamětník. Pokládám za důležité vyměňovat si zkušenosti s dalšími lidmi v oboru, a proto jsem se stal členem České asociace pro prevenci rizik při Znaleckém ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví. Vedle práce inspektora BOZP bych se tedy osobně chtěl rozvíjet těmito směry, které jsem si sám zvolil.

Jak hodnotíte současnou situaci v oboru BOZP? Kde vidíte největší problémy nebo naopak silné stránky?

V současné době jsem inspektorem BOZP šest let. To je proti většině bezpečáků a odborníků v oboru docela krátká doba, nicméně zkušenosti už to jsou. Vnímám záměr legislativy dát zaměstnavatelům na jednu stranu hodně volnosti při nastavování pravidel BOZP, na druhou stranu nastavit jasné mantinely. Na jedné straně práva, na druhé straně povinnosti. Mnohdy striktní předpisy vycházejí z letité praxe, například při provozu vyhrazených technických zařízení. A je na zaměstnavateli, jak si celý systém vytvoří. Věřte, že když přijdu do firmy, velmi rychle poznám, jak na tom s bezpečností práce je. Je to právě o tom, že zaměstnavatel stanovuje pravidla. A souhlasím s tím, že nejvyšší vedení nadnárodních firem mnohdy nastavuje pravidla celkem dobře. Doba si to žádá, ale pro nejvyšší vedení to obnáší hlavně hesla jako „Safety first“. Problém nastává s aplikací do praxe, u středního managementu. Ten má ta vzletná hesla promítnout do provozu firmy. Plus pozice mistrů ve výrobě. Nejnevděčnější práce s tlakem shora i zdola. Takže ano, velmi rád hovořím s lidmi z vrcholového vedení, kteří důležitost bezpečnosti práce a ochrany zdraví chápou, ale zároveň se dostávám do nižších pater firem, kde už se vize střetávají s realitou. Tady jsem pochopil, že základní faktor celé bezpečnosti práce je člověk. V provozu pochopíte komplexnost hesla prof. Sinaye „Human first“ ve dvou rovinách. Myslet především na člověka a člověk jako základní kámen celého systému BOZP. Když jsem nad tímhle tématem přemýšlel, napsal jsem volnou sérii článků do BHP a potěšilo mě, že jsem praxí inspektora OIP dospěl ke stejnému tématu, které rezonuje v odborných kruzích BOZP, a to osobní odpovědnost každého jednotlivce.

A co si myslíte o tématech jako je legislativa a vzdělávání?

S odpovědností za bezpečnost a ochranu zdraví úzce souvisí právě oblast vzdělávání. A nejde jen o školství. I když by bylo hezké dostat prvky BOZP už do základního školství. V minulém rozhovoru v BHP tento aspekt velmi pěkně popsala Ing. Vargová, když porovnávala vyloženě odborné školství v oblasti BOZP v Německu, u nás a na Slovensku. Také zdůrazňovala propojení s praxí. Nešlo nevybavit si paralelu mezi vzděláváním odborníků na BOZP, jak to popsala, a státních inspektorů BOZP. Také nešlo nevybavit si fakt, že v 90. letech jsem na Českém vysokém učení technickém v Praze, Alma Mater všech techniků, neměl ani jeden semestr věnovaný bezpečnosti práce. Když chodím za OIP na kolaudace, mám dokonce pocit, že se za těch třicet let nic nezměnilo. Anebo ti mladší absolventi ještě nejsou v praxi. Při znalosti systému vzdělávání a osvěty se nemůžeme divit, že majitel firmy řeší výhradně výrobu a obchod, ale bezpečnost práce a ochranu zdraví nemá zakomponované do chodu firmy. Bere je jako přívažek, na který si najme co nejlevněji externího bezpečáka.

Takže prostor pro zlepšování vidíte ve vzdělávání?

Z praxe je jasně vidět, že zaměstnavatelé potřebují větší vedení k aplikaci správného systému BOZP. Vlastně jsem si teď sám protiřečil, když jsem řekl „systém BOZP“ a myslel jsem tím integraci BOZP do systému řízení celé firmy. To propojení různých povinností z různých oblastí jako legální podnikání, finanční toky, daně atd. a ten systém BOZP jako součást toho celého.

Často se ukazuje, že ponechání odpovědného nastavení systému BOZP na zaměstnavateli může vést k pokrytí BOZP jednou externí odborně způsobilou osobou. Chápu, že zaměstnavatel se soustřeďuje na výkony a na BOZP si chce někoho najmout. A že ho to nemá moc stát. Jenže pak se objeví problém a odpovědnost nese zaměstnavatel, a ne potulný bezpečák. Také zaměstnanci si potřebují víc uvědomění, že jsou to oni, kdo tvoří ten systém. Dnešní svět je pestrý a máme v něm dělníky, parťáky, mistry a manažery a každý má svoji moc ten celý systém ovlivnit. Pořád budeme mít lidi, kteří berou BOZP jako nějaké zbytečné zlo, nějaký přívažek k jejich normální práci. Ale my musíme vždy pracovat s tím, co máme. Podle mého názoru mohou i v rámci současné legislativy inspektoři OIP alespoň částečně přispět ke zlepšení celé situace v BOZP tím, jak působí na manažery firem. Je to málo, protože inspektorů je málo, a hlavně naše práce obnáší spoustu administrativy kolem, kterou také musí inspektor udělat. Při stávajících počtech inspektorů BOZP a VTZ sotva pokrýváme kontrolní činnost, takže ta osvěta by měla být jinde. Větší a například pro začínající podnikatele povinná. Z trendů pro budoucnost mě zaujala například myšlenka doc. Skřehota ze ZÚBOZ na zřízení akreditovaných poradenských míst oddělených od exekutivy, ale s exekutivou úzce spolupracujících.

Zmínil jste možnosti a vliv odborníků z praxe...

Náš Oblastní inspektorát práce aktuálně prochází velkou personální obměnou oddělení BOZP a VTZ. Staří odborníci, kteří nastoupili do systému z postů bezpečáků a revizních techniků ve státních podnicích už nám prakticky došli, odešli do důchodu. Většina mých kolegů, stejně jako já, už nepamatuje IBP – samostatnou Inspekci bezpečnosti práce. Takže netruchlíme nad starými časy a prostě pracujeme v systému, který máme. Je to fakt, proti kterému nikdo nic nezmůže. Všechny oblastní inspektoráty po celé republice se snaží získávat na uvolněné posty inspektorů nové lidi, kteří musejí mít vysokoškolské vzdělání, související odbornost a dostatečnou motivaci k práci ve státní službě. Já třeba znám revizního technika s dlouholetou praxí, který má vzdělání v úplně jiném oboru, ale má zase dlouhou a snadno doložitelnou praxi.

Věřím, že inspekce práce tu bude i za pět a více let, jen na ní budou pracovat už jiní inspektoři. Doufám, že se podaří získat odborníky z praxe, anebo si je vychovat, i když benefitů nenabízíme tolik, jako některé soukromé firmy anebo třeba jiné státní složky, kde jsou lidé také ve státní službě. Pro výkon práce státního inspektora BOZP je důležitá motivace. Pro někoho může být motivací už samotná skutečnost, že práce ve státní službě poskytuje mnohem větší jistotu v nejistých časech, než práce v soukromém sektoru nebo na živnostenský list. Ale to samo o sobě nestačí. Někdo je úřednicky založený a může si užívat i práci s komplikovaným softwarem na tvorbu protokolů. Někoho láká třeba právě to šetření pracovních úrazů, které se dá trochu přirovnat k práci Policie. Já jsem zmínil, že mě musí práce bavit. Kdyby mě tahle práce nebavila, tak bychom se tady spolu také nebavili. Cením si také dobrého kolektivu, který se nám daří udržovat. A hlavně se mi líbí, že je to práce pestrá a že má smysl. Od svých mentorů Ing. Horáčkové a Ing. Ouhrabky jsem převzal názor, že být inspektor BOZP není jen práce, ale poslání.

Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Vím, že časopis BHP čtou hlavně lidé, kteří v BOZP profesně působí. Směrem k nim bych na závěr parafrázoval text Pavla Dobeše: „Plakáty tě informují, přijď pracovat k dráze, pakliže ti vyhovují rychlost, šmír a saze.“ Za mě: „BHP tě informuje, přijď pracovat na inspektorát práce jako inspektor BOZP nebo VTZ.“ Týká se to nejen Oblastního inspektorátu pro Ústecký kraj a Liberecký kraj, ale průběžně celé naší republiky. Motivaci si už musí najít každý sám.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další práci.

Klíčová slova

Související články