Několik poznámek ke školním úrazům

Úvodem je třeba poznamenat, že problematika bezpečnosti a ochrany zdraví dětí ve školách je velice závažným problémem. Závažným proto, že úrazovost dětí ve školách dosahuje neustále vysokých čísel. Podle údajů Česká školní inspekce zveřejněných ve zprávě „Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2019/2020“ bylo v tomto školním roce České školní inspekci zasláno 29 864 záznamů o úrazech. Toto množství – významně menší než v jiných školních letech – bylo velmi výrazně ovlivněno skutečností, že v části školního roku probíhalo vzdělávání distančními formami bez přítomnosti žáků ve škole. Ve srovnání s předcházejícím školním rokem 2018/2019 bylo zaznamenáno o 15 862 školních úrazů méně. Tím se ale nesmíme nechat uspokojit.

Významný podíl záznamů o úrazu byl vyhotoven a zaslán mj. na žádost zákonných zástupců žáků (43,2 %) – z důvodu plnění úrazového pojištění. Nejvyšší absolutní počet úrazů i index úrazovosti vykazují dlouhodobě základní školy.

Vidíme tedy, že záznam o úrazu slouží především jako podklad pro odškodnění žáka a že rodiče využívají práva dětí a žáků ne odškodnění. Na druhé straně však správně provedené vyšetření příčin a okolností úrazu je základem pro další jednání školy ve věci odškodnění úrazu, především v případech, kdy došlo ze strany žáka k nebezpečnému chování. Odškodňování školních úrazů se řídí pracovněprávní úpravou odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, takže je možné, aby se škola i částečně deliberovala (vyvinila) ze své odpovědnosti. K tomu je ale třeba provést důkladné a objektivní vyšetření příčin a okolností úrazu, a proto si dnes uvedeme k této problematice několik poznámek. K odškodňování školních úrazů se na stránkách našeho časopisu vrátíme někdy jindy.

Definice pojmu školní úraz

Žádný obecně závazný právní předpis neobsahuje definici pojmu „školní úraz“. Podle ustanovení § 29 odst. 3 školského zákona (č. 561/2004 Sb.) pouze platí, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.

K provedení tohoto ustanovení byla vydána vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Ani tato vyhláška však neobsahuje definici pojmu „školní úraz“. Vyhláška pouze uvádí, že záznam o úrazu se vyhotovuje u úrazu, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení.

Tento nedostatek do jisté míry napravuje Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: 37 014/2005-25 (dále jen „Metodický pokyn MŠMT“), když v článku 21 stanoví, že „Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.“

Zde však musíme připomenout, že tento Metodický pokyn MŠMT není obecně závazný právní předpis. Je závazný pouze pro školy a školská zařízení přímo zřízená MŠMT. Ostatní školy a školská zařízení jej mohou používat pouze podpůrně při zpracování svých školních řádů nebo vnitřních řádu podle ustanovení § 30 školského zákona. Nicméně vyhláška o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí a žáků, kterou má podle zmocnění v § 29 školského zákona vydat MŠMT, vydána zatím nebyla (a asi ani nebude), takže se musíme spokojit v praxi s tímto metodickým pokynem.

Staré školské předpisy, zejména Metodický návod z roku 1975 k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků a škol definoval pojem školní úraz značně podrobně a do jisté míry připodobňovaly školní úraz úrazu pracovnímu.

I když jsme si úvodem uvedli, že odškodňování školních úrazů (ve všech typech škol) probíhá v intencích zákoníku práce a právní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, je školský zákon zcela samostatný předpis a žádné spojení se zákoníkem práce nemá. Z toho důvodu by definice „úraz dětí, žáků a studentů“ žáků byla pro školské předpisy navýsost potřebná.

Pokud se navrátíme k vlastnímu výkladu pojmu „úraz žáků“ tak můžeme konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy od vstupu žáka do prostor školy, po dobu jeho pobytu v nich až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole. Je třeba si uvědomit, že výklad pojmu „při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb“ uvedený v druhé větě článku 21 Metodického pokynu MŠMT je pouze příkladný (viz použité slůvko „zejména“). Proto můžeme konstatovat, že pod pojmem úraz žáků rozumíme výkon povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu, dále pak jinou činnost konanou na příkaz pedagogického pracovníka, činnost konaná pro školu z vlastní iniciativy nebo z podnětu spolužáků, pokud k ní žák nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu školy. V některých případech může přicházet v úvahu i činnost, která je předmětem cesty, na níž je žák vyslán v souvislosti s výchovně vzdělávací činností školy.

Okruh povinností vyplývajících z výchovně vzdělávací práce školy je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také ze školního řádu školy, eventuálně z dalších bezpečnostních předpisů školy, zejména poplachového a evakuačního plánu, jakož i z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho povinen konat i jiné druhy činnosti podle pokynů pedagogického pracovníka např. i bez svého souhlasu. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní. Každý pedagogický pracovník, který takovou práci nařizuje, by měl zvážit, zda je zajištěna bezpečnost žáků a dozor nad jejím výkonem.

Nakonec do této kategorie spadají i všechny druhy úrazů, které utrpí žáci při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd např. při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku apod.). Patří sem také úrazy při uklouznutí, klopýtnutí, mytí tabule, úrazy při hodinách tělesné výchovy nikým nezpůsobené, nebo úrazy při hodinách tělesné výchovy, kdy učitel trval na provedení cviku, pro nějž žák nebyl způsobilý, nebo se bál (např. při plavání apod.).

Za činnost v přímé souvislosti s výchovnou a vzdělávací prací školy je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu nebo po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, do kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, cesta do školní jídelny, cesta do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a jejich práce ve školní dílně cesta žáků a jejich práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tematických zájezdech apod. Za úrazy v přímé souvislosti s výchovnou a vyučovací prací školy je třeba považovat úraz při účasti žáka na nepovinných předmětech. Obdobně jako v pracovněprávních předpisech – je třeba vykládat, že za přímou souvislost s plněním výchovné a vzdělávací činnosti školy je třeba považovat úraz žáka pro plnění učebních povinností, což jsou případy, kdy např. žák nahlásí učiteli, že jeho spolužák byl zraněn a uvede, kým byl zraněn a dotyčný pak druhý den způsobí úraz i jemu.

Z obsahu pojmu úraz žáků je výslovně vyloučen pouze úraz, ke kterému došlo na cestě do školy a ze školy. I zde je zřejmá paralela školských a pracovněprávních předpisů, která přežívá z minulých dob.

Zjišťování příčin školního úrazu

Podrobnosti ohledně zjišťování příčin úrazů nestanoví ani školský zákon a ani vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Musíme tedy v praxi také postupovat podle Metodického pokynu MŠMT. Článek 22 je však velice stručný, stanoví pouze, že „Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen, zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu.“

Z toho vyplývá, že prvořadou povinností vedoucího zaměstnance školy (zpravidla ředitele) je zajistit, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny všechny příčiny úrazu. Při zjišťování příčin školního úrazu je třeba postupovat obdobně jako při zjišťování a objasňování příčin pracovního úrazu zaměstnance. Do jisté míry je to výhoda, ředitel školy vyšetřuje příčiny a okolnosti školního úrazu stejně jako když by vyšetřoval příčiny a okolnosti pracovního úrazu.

V praxi to znamená, že se musí odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další okolnosti, jež vedly k jeho vzniku, aby se všichni – učitelé a především žáci – z této mnohdy i tragické situace poučili, aby ze stejné příčiny nedošlo k dalšímu úrazu.

Ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka je třeba zahájit odpovědné a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními, nebo jinými vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila.

Na místě se musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývající z neznámých okolností a podmínek a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (např. o přestávce na chodbě školy) trpěl a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se také dá nejlépe posoudit situace žáka v riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho vzniku za strany učitele či jiného pedagogického pracovníka.

Ředitel školy, příp. jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dohledem nad žáky.

Pokud je toho postižený žák schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu, eventuálně další žáci, kteří mohou podat řadu informací např. o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem. Tyto informace často ovlivní celé další jednání. Často mohou také doložit, jaké pokyny dal učitel či pedagogický pracovník žákům a zda žáky náležitě poučil o případném nebezpečí.

V některých případech mohou také prokázat, zda činnost, při které se žákovi stal úraz, byla přiměřená jeho fyzickým a duševním schopnostem, zda byl pro ni řádně vybaven (např. při lyžařském výcviku náležitou výstrojí) apod.

V případech, kdy je podezření, že k úrazu došlo pod vlivem drog nebo alkoholu, je zapotřebí zajistit lékařské vyšetření.

Podle potřeby se může přistoupit k rekonstrukci úrazového děje; zkušenosti však ukazují, že by se přitom mělo postupovat jen velice obezřetně.

Tam, kde dojde k úrazu v dílnách na strojích a zařízení, je zapotřebí předložit doklady o jejich pravidelných kontrolách, revizích a opravách. Zdroj úrazu se musí důkladně prohlédnout, ověřit funkci všech ochranných a signalizačních zařízení a ovládacích prvků.

Přitom se posuzuje, co žák dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a zda nad výkonem jeho práce byl zajištěn stálý a řádný dozor.

Musí být též zjištěn rozsah zranění postiženého i kvalita poskytnuté první pomoci.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu:

  • co bylo na místě úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,
  • co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,
  • který předpis byl porušen školou či školským zařízením,
  • zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,
  • zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,
  • jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Stejně tak je možno, až po zvážení všech těchto zjištěných skutečností rozhodnout o tom, která opatření mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním zaveden.

Určí se jaká výchovná, organizační, eventuálně technická opatření budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná.

Účastníci zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něm.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu. Jak jsme uvedli výše, i škola se musí chránit.

Je třeba také zopakovat, že řádné vyšetření příčin a okolností školního úrazu je podkladem pro jeho správné odškodnění.

Evidence školních úrazů

Pro školy má obrovský význam evidence školních úrazů formou záznamu o úraze nebo zápisu v knize úrazů. V tom je rozdíl i oproti pracovněprávním předpisům. Podle zákoníku práce a nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o evidenci pracovních úrazů má záznam o úraze nebo zápis o úrazu do knihy úrazů především význam statistický. Orgány inspekce práce evidují počty záznamů o úrazech a předávají statistická zjištění do evropské statistiky úrazu. Záznam o úraze nemá sílu právního dokumentu, je to pouze důkazní prostředek (i když pojišťovny také při odškodňování pracovních úrazů jeho význam zveličují).

To ovšem v případě školních úrazů neplatí. Tady je záznam o úrazu nebo zápis úrazu v knize úrazů jednak hlavním dokladem pro odškodnění žáka a dále pak podkladem pro evidenci školních úrazů vedenou Českou školní inspekcí, proto musí být věnována o to větší pozornost sepisování záznamu o školních úrazech a záznamům v knize úrazů.

Kniha úrazů

V Metodickém návodu k evidenci školních úrazů z roku 1975 se uvádělo, že školní úrazy, které nezpůsobily absenci žáků delší než jeden den, mimo dne, kdy k úrazu došlo, se zapisují do knihy úrazů vedené ve školách. Kniha úrazů měla být zpravidla uložena v příruční lékárničce první pomoci a měla být uspořádána tak, aby listy se zápisy nebylo možno dodatečně vkládat nebo odstraňovat. Zápisy měly být pořadově číslovány.

Naproti tomu nyní platná vyhláška č. 64/2005 Sb. stanoví v § 1 pouze, že v knize úrazů se evidují všechny úrazy dětí, žáků a studentů, ke kterým došlo při činnostech uvedených v § 29 odst. 2 školského zákona, a to nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola nebo školské zařízení o úrazu dozví.

Dále pak vyjmenovává, co se musí v knize školních úrazů uvést:

  • pořadové číslo úrazu,
  • jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného,
  • popis úrazu,
  • popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události,
  • zda a kým byl úraz ošetřen,
  • podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů,
  • další údaje, pokud jsou potřebné k sepsání záznamu o úrazu.

Pro praxi to znamená, že dnes, na rozdíl od praxe platné před vydáním vyhlášky č. 64/2005 Sb., je třeba v knize úrazů evidovat všechny úrazy dětí, žáků a studentů bez ohledu na to jak dlouhou absenci žáka na vyučování způsobily nebo zdali způsobily vůbec nějakou absenci. V praxi se může jednat i o případy, kdy dítě nebo žák uklouzne a následkem pádu začne krvácet z nosu. Vzhledem k tomu, že k tomuto úrazu došlo při činnosti zmíněné v ustanovení § 29 odst. 2 školského zákona (viz výše), je třeba jej zaevidovat v knize úrazů.

Podle nyní platných předpisů tedy neplatí, že by se evidovaly pouze úrazy, při nichž došlo k absenci ve škole delší než jeden den. Evidovat se musí každý úraz, který utrpí dítě, žák nebo student při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb V tomto směru se jedná rozhodně o zpřísnění dosavadní praxe.

Zákon ani vyhláška neurčují řediteli škol, v jaké podobě má mít knihu úrazů, je lhostejno bude-li v listinné podobě nebo jestli bude vedena elektronicky. To je věc na rozhodnutí ředitele školy, on odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví žáků, on plně odpovídá i za to v jakém pořádku bude kniha úrazů a jak pravdivě do ní budou záznamy o školních úrazech zapisovány.

V praxi se však vyžaduje, aby v případě akcí pořádaných mimo školu (zejména školy v přírodě, lyžařské výcviky apod.) měl s sebou vedoucí učitel i knihu úrazů. V tom případě se bude jednat o její papírovou podobu.

Platí, že osobní údaje, které jsou součástí knihy úrazů, mohou být zpracovávány pouze za účelem evidence úrazů, popřípadě jako podklad pro vyhotovení záznamu o úrazu.

Záznam o úrazu

Záznam o úrazu dítěte, žáka nebo studenta je důležitým dokladem, jímž se prokazuje vznik úrazu a okolnosti, za kterých k němu došlo. Obecně slouží pro stanovení nápravných a preventivních opatření a pro jejich kontrolu. Je podkladem pro evidenci, statistiku a rozbory školní úrazovosti i pro preventivní opatření širšího rozsahu. Je rovněž závažným vodítkem pro posouzení míry odpovědnosti za vzniklou škodu ze strany žáka.

Z jeho obsahu se vychází i při projednávání trestní odpovědnosti v případech zanedbání náležitého dohledu, zejména tam, kde školní úraz zanechá trvalé následky na zdravotním stavu žáka. Proto je též jedním z důležitých důkazů pro učitele nebo příslušného pedagogického pracovníka, pověřeného dohledem nad žáky v době úrazu. Podle těchto záznamů je možno posoudit, do jaké míry mohl nebezpečné situaci čelit.

S ohledem na tyto okolnosti má být záznam o úrazu sepsán po řádném a objektivním vyšetření příčin, pokud možno bezprostředně po úrazu.

Staré předpisy výslovně uváděly, že ředitel školy, kterému byl školní úraz hlášen, zařídí hned, aby byly objektivně zjištěny příčiny úrazu. To také dnes vyhláška nestanoví. Obecně platí, že ředitel odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v plném rozsahu (obdobně jako zaměstnavatel odpovídá v plném rozsahu za bezpečnost a ochranu zdraví při práci svých zaměstnanců) a že není třeba klást další legislativní požadavky na to, jak tuto svoji odpovědnost bude plnit.

Vyhláška č. 64/2005 Sb. stanoví dvě situace, kdy záznam o úrazu se musí povinně vyhotovit. Jedná se o úraz:

  • jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení zasahující alespoň do 2 po sobě jdoucích vyučovacích dnů, nebo
  • smrtelný úraz.

Pojem smrtelný úraz si vyhláška definuje tak, že smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu.

V případě smrtelného úrazu je definice tohoto pojmu připodobněna definici pojmu „smrtelný pracovní úraz“ obsažené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence pracovních úrazů, podle kterého se smrtelným pracovním úrazem rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do 1 roku. V případě pracovních úrazů však tato definice má své opodstatnění, neboť vychází ze zásad pro statické výkaznictví a evidenci pracovních úrazů platných v rámci Evropské unie, pro oblast školství však obdobné principy platné pro Evropskou unii neexistují. V případě školních úrazů se však žádná evropská statistika nevede.

Vzhledem k tomu, že se v praxi opakovaně vyskytovaly spory o výklad pojmu „nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení“ v souvislosti s tím, zda úraz, který způsobil jen krátkou nepřítomnost žák, je také školním úrazem, zpřesnila novela vyhlášky toto ustanovení o dovětek „zasahují alespoň do 2 po sobě jdoucích dnů“. To znamená povinnost vyhotovovat záznam pouze u úrazů, jejichž důsledkem byla nepřítomnost žáka, která zasáhla alespoň do 2 po sobě jdoucích vyučovacích dnů.

Z uvedeného vyplývá, že pokud žák v důsledku úrazu odejde z vyučování pouze na vyšetření a ošetření k lékaři a zase se do školy vrátí, případně se nevrátí (k úrazu došlo koncem vyučování), ale druhý den již opět nastoupí do školy, nebude třeba záznam vyhotovovat. Naopak pokud jde o úraz, který způsobí, že žák bude navíc alespoň část příštího dne nepřítomen (tedy část dne, kdy k úrazu došlo, a k tomu alespoň část následujícího dne), záznam vyhotoven bude.

Dále platí, že na žádost zákonného zástupce žáka, zletilého žáka nebo zdravotní pojišťovny žáka či orgánu České školní inspekce škola nebo školské zařízení bezodkladně vyhotoví záznam i o úrazu, u kterého není výslovná povinnost sepsání záznamu (viz výše).

Zásada, že záznam je třeba vyhotovit v případě každého úrazu, když o to požádají rodiče žáka, svým způsobem chrání školu před nekritickými rodiči. Někteří rodiče mají tendenci chránit dítě a hledat na učitelích a škole za každou cenu chybu, i když např. ke školnímu úrazu došlo vinou neopatrnosti nebo zbrklosti dítěte. Tomu se musí škola bránit a v daném případě je jedinou obranou dobře zpracovaný záznam o úrazu, z kterého i v případě sporu (nakonec třeba i soudního) by bylo patrno, že škola nic neopomenula a že úraz řádně vyšetřila a objasnila jeho příčiny a okolnosti.

Nakonec platí, že škola nebo školské zařízení vyhotoví o úrazu, který nezpůsobí nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení, záznam, pokud je pravděpodobné, že žáku bude poskytnuta náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem.

Záznam o úrazu se vyhotoví na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze vyhlášky.

Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá škola nebo školské zařízení zletilému žákovi, v případě nezletilého žáka jeho zákonnému zástupci.

To, že záznam o školním úrazu musí být řádně vyplněn a že všechny údaje, případně odpovědi musí být čitelné ve všech vyhotoveních a musí odpovídat předtištěnému textu příslušné rubriky, platilo již dříve, takže toto vyhláška jako notorietu nezdůrazňuje.

Stručný popis úrazového děje musí být zpracován tak, aby nezúčastněná osoba mohla posoudit, jak a za jakých okolností ke vzniku úrazu došlo a zda nápravná a preventivní opatření jsou dostačující, stejně jako to, kdo nese za vznik úrazu odpovědnost a co bylo příčinou porušení povinností.

Pokud to situace vyžaduje, je třeba uvést podrobnější popis na zvláštní příloze, která se k záznamu připojí. Jde-li o smrtelný, těžký nebo hromadný úraz, je nutno vždy podrobné vylíčení úrazového děje spolu s výslechem svědků provést na zvláštní příloze ve formě zápisu o zjištění příčin.

Nakonec platí, že škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu aktualizuje záznam o úrazu:

  • pokud byla poskytnuta náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem, nebo
  • v případě smrtelného úrazu, pokud k úmrtí došlo po vyhotovení záznamu o úrazu.

Tuto zásadu přinesla také až novela vyhlášky na základě zkušeností z praxe. Důvodem této úpravy bylo, že skutečnosti, které ovlivňují povahu úrazu z hlediska evidence úrazů a záznamů o úrazech, často nastávají až s určitým časovým odstupem po úrazu a odeslání záznamu o úrazu. Podle § 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky totiž platí, že smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu. Praxe si žádala, aby v takovém případě byl i záznam o úrazu doplněn, což však ze stávajícího znění vyhlášky jednoznačně nevyplývalo. Proto se výslovně stanovil povinný rozsah aktualizací záznamu o úrazu. V souladu s ustanovením § 2 odst. 6 a navazujícím ustanovením § 4 odst. 2 a 3 se prostřednictvím aktualizovaných záznamů o úrazu dozví o rozhodných skutečnostech také subjekty, kterým se záznam o úrazu zasílá, tedy zejména zřizovatel, zdravotní pojišťovna žáka a příslušný inspektorát České školní inspekce.

Způsob aktualizace knihy úrazů se nadále ponechává na uvážení ředitele školy.

Klíčová slova

Související články