Moravskoslezský kraj je specifický dlouholetou koncentrací průmyslových podniků. Významné zastoupení má těžba uhlí, koksárenství, výroba surového železa, oceli, slévárenství, těžké strojírenství, chemický průmysl, farmaceutický průmysl, výroba plastů, ale taky automobilový průmysl a na tento průmysl navazující výroba a montáž dílů. Pracovní prostředí na těchto podnicích bývá zdrojem celé řady škodlivin, které mohou mít za určitých podmínek negativní vliv na lidské zdraví.
Příspěvek hodnotí rizikové faktory pracovního prostředí, počty zaměstnanců pracujících na rizikových pracovištích a s tím související výskyt nemocí z povolání podle příčin onemocnění v Moravskoslezském kraji. Hodnotí vývoj těchto ukazatelů z dlouhodobého hlediska a přináší srovnání s ostatními kraji v rámci České republiky. Prezentovány jsou poznatky z praktické činnosti Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě a zdrojem informací pro zpracování článku byly rovněž údaje získané z informačního systému Kategorizace prací (IS KaPr) provozovaného Koordinačním střediskem pro resortní zdravotnické informační systémy a údaje poskytované Státním zdravotním ústavem Praha z Národního registru nemocí z povolání. V době zpracování článku nebyly k dispozici údaje z roku 2015, z toho důvodu je posledním hodnoceným obdobím rok 2014. Příspěvek rovněž uvádí nejčastější profese (práce), u kterých dochází k profesionálním onemocněním, a možnosti uplatnění preventivních opatření na pracovištích k předcházení vzniku těchto onemocnění.
Kategorizace prací
Součástí systému ochrany zdraví před nepříznivým působením rizikových faktorů na pracovištích je kategorizace prací. Ve smyslu § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, se práce zařazují podle rizikovosti do 4 kategorií. Kritéria pro zařazování prací do kategorií jsou stanovena vyhláškou č. 432/2003 Sb.
Kategorie první – práce, při nichž není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.
Kategorie druhá – práce, při nichž lze očekávat nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců. Práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity sledovaných faktorů.
Kategorie třetí – práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, přičemž expozice zaměstnanců není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů. Proto je nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření. Práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání.
Kategorie čtvrtá – práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.
Při hodnocení zdravotních rizik, které je základním podkladem pro zařazení prací do kategorií, se posuzuje výskyt a míra působení 13 faktorů pracovních podmínek:
- prach
- chemické škodliviny
- hluk
- vibrace
- neionizující záření a elektromagnetické pole
- fyzická zátěž
- pracovní poloha
- zátěž teplem
- zátěž chladem
- psychická zátěž
- zraková zátěž
- biologické činitele
- práce ve zvýšeném tlaku vzduchu
Zaměstnavatel je povinen rizikové faktory pracovního prostředí vyhledávat a míru jejich rizika vyhodnotit. Při hodnocení musí vycházet z doby, po kterou je pracovník hodnocenému rizikovému faktoru vystaven (doba expozice), a z výsledků měření jednotlivých faktorů, popř. hodnocení faktorů, u nichž se měření neprovádí (psychická zátěž, zraková zátěž). Hodnotí se expozice v tzv. charakteristické směně, což je směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek a představuje skutečnou míru zátěže pracovníka faktory pracovního prostředí v běžném provozu. Výsledky kategorizace potom slouží jako objektivní podklad pro stanovení opatření k ochraně zdraví při práci a k omezení rizik poškození zdraví.
V počtu zaměstnanců pracujících v riziku je MS kraj na 1. místě v rámci České republiky. V roce 2014 dosáhl hodnoty 93.042.
Po letech nárůstu, který byl vyvolán rozvojem průmyslových zón a v nich umístěných montážních závodů zejména s návazností na automobilový průmysl, nastal v roce 2014 mírný pokles. 
| Okres/kategorie | ktg 2R | ktg 3 | ktg 4 | Celkem |
|---|---|---|---|---|
| Bruntál | 271 | 4208 | 257 | 4736 |
| Frýdek-Místek | 2460 | 16353 | 1212 | 20025 |
| Karviná | 1270 | 16778 | 1554 | 19602 |
| Nový Jičín | 1080 | 8863 | 599 | 10542 |
| Opava | 911 | 5242 | 324 | 6477 |
| Ostrava | 2855 | 28007 | 798 | 31660 |
| Celkem | 8847 | 79451 | 4744 | 93042 |
U žen se významně uplatňuje faktor biologických činitelů (podíl 23,9%), což souvisí s převahou žen pracujících ve zdravotnických a sociálních zařízeních, a fyzická zátěž (vesměs horních končetin), která souvisí zejména s prací v montážních závodech vznikajících hlavně v průmyslových zónách, a tvoří 30,2% žen v riziku. U žen ztratil dominanci rizikový faktor hluk (21,6%).
Z hlediska zařazení prací do rizika je u mužů dominantním faktorem hluk, který se na celkové situaci podílí téměř 40%. Mezi další významně se projevující faktory patří nadále vibrace přenášené na ruce (hornictví, strojírenství), které se podílejí 18,2%, a fyzická zátěž s 14,6% podílem. Ve zřejmé souvislosti s útlumem hornictví se snižuje podíl prací v riziku fibrogenního prachu (11,7%).
Nemoci z povolání
Nemoci z povolání jsou podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud vznikly za podmínek uvedených v Seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Jednotlivé druhy nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení. Jejich výskyt úzce souvisí s výskytem rizikových faktorů na pracovištích.
Vývoj nemocí z povolání je z dlouhodobého hlediska v rámci České republiky příznivý, vykazuje pokles. Příčinou je postupné zlepšování hygienických poměrů na pracovištích. V MS kraji z téhož hlediska je situace ve sledovaném období poměrně stabilizovaná.
| Rok | ČR | MSK | MSK v % ČR |
|---|---|---|---|
| 2003 | 1486 | 262 | 17,6 |
| 2004 | 1329 | 267 | 20,1 |
| 2005 | 1340 | 246 | 18,4 |
| 2006 | 1150 | 229 | 19,9 |
| 2007 | 1228 | 298 | 23,0 |
| 2008 | 1327 | 297 | 22,4 |
| 2009 | 1296 | 289 | 22,3 |
| 2010 | 1236 | 313 | 25,3 |
| 2011 | 1210 | 326 | 26,9 |
| 2012 | 1042 | 287 | 27,5 |
| 2013 | 983 | 281 | 28,6 |
| 2014 | 1214 | 380 | 31,3 |
V počtu přiznaných nemocí z povolání je MS kraj v rámci České republiky dlouhodobě na 1. místě a v posledních pěti letech v něm vzniká více než čtvrtina republikového počtu nemocí z povolání.
V roce 2014 bylo v MS kraji diagnostifikováno celkem 380 nemocí z povolání, tj. 31,3% všech hlášených případů. Nejpočetnější kategorií hlášených nemocí z povolání představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory – NJZ, vibrace, hluk (52,4%) a nemoci dýchacích cest – prach (33,9%). Nižší výskyt byl zaznamenán u nemocí přenosných a parazitálních, kožních a nemoci způsobených ostatními faktory. Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami se nevyskytly vůbec.
| Kraj | Kapitola | Celkem | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | ||
| Praha | 0 | 4 | 2 | 7 | 16 | 0 | 29 |
| Středočeský | 3 | 42 | 43 | 8 | 13 | 0 | 109 |
| Jihočeský | 0 | 69 | 10 | 18 | 10 | 1 | 108 |
| Plzeňský | 0 | 34 | 29 | 28 | 7 | 0 | 98 |
| Karlovarský | 0 | 4 | 2 | 2 | 3 | 0 | 11 |
| Ústecký | 0 | 43 | 5 | 7 | 80 | 0 | 135 |
| Liberecký | 0 | 12 | 4 | 10 | 0 | 0 | 26 |
| Královéhradecký | 2 | 13 | 10 | 19 | 6 | 0 | 50 |
| Pardubický | 1 | 11 | 7 | 18 | 8 | 0 | 45 |
| Moravskoslezský | 0 | 199 | 135 | 15 | 29 | 2 | 380 |
| Vysočina | 1 | 3 | 3 | 5 | 2 | 0 | 14 |
| Jihomoravský | 1 | 19 | 6 | 17 | 18 | 0 | 61 |
| Olomoucký | 1 | 55 | 9 | 12 | 7 | 0 | 84 |
| Zlínský | 0 | 8 | 4 | 12 | 2 | 0 | 26 |
| Celkem | 9 | 516 | 267 | 178 | 201 | 3 | 1176 |
Vývoj nemocí z povolání z NJZ není z dlouhodobého pohledu příznivý, vykazuje nárůst. Souvisí zejména s pracemi v montážních závodech vznikajících hlavně v průmyslových zónách.
Vývoj nemocí z povolání z vibrací je z dlouhodobého pohledu stabilizován, s největší pravděpodobností v důsledku přijímaných režimových opatření. Jejich počet je však stále vysoký.
Vývoj nemocí z povolání z hluku je z dlouhodobého hlediska příznivý, vykazuje pokles v důsledku účinných preventivních opatření.
Dříve byly nemoci z povolání z prachu dominantní, poté významný pokles, nyní pozvolný nárůst. Je otázkou, zdali se jedná o nahodilou skutečnost nebo o důsledek přepočtu NPE (snížení načerpaného % NPE s ohledem na nové limity), který byl u důlních pracovníků proveden v r. 2004 (ve smyslu usnesení vlády ČR č. 665/2004). Situace je ze strany KHS Ostrava sledována a analyzují se příčiny.
Vyhlášení diagnostikovaného onemocnění za nemoc z povolání předchází poměrně složitý proces ověřování profesionality onemocnění – šetření podmínek výkonu práce, které provádí orgán ochrany veřejného zdraví. V roce 2014 bylo provedeno odbornými pracovníky Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ověřování pracovních podmínek s ohledem na faktor, který je v přímé a příčinné souvislosti se vzniklým onemocněním, ve 442 případech. Vzhledem k 380 případům přiznaných nemocí z povolání v daném roce to znamená, že ne všechny prošetřované případy byly uznány středisky hlášení nemocí z povolání jako nemoc z povolání.
Nejpočetnější kategorie hlášených nemocí z povolání v MS kraji
Jedná se především o onemocnění z nadměrného jednostranného zatěžování, kdy dochází k poškození pohybového aparátu a nervů rukou a předloktí z přetěžování při práci. Nejčastějším typem je neuropatie středního nervu v oblasti karpálního tunelu, které vzniká působením nadměrné zátěže na malé svalové skupiny a vysokou četností stereotypních pracovních pohybů. K onemocnění tohoto typu dochází zejména u profesí v tzv. těžkých provozech hornických, hutnických a strojírenských, nejčastěji u horníků v rubání a ražení, u důlních a strojních zámečníků, u svářečů, slévačů, hutních zedníků a dělníků u vysokých pecí.
V posledních letech dochází v MS kraji k postupnému rozvoji průmyslových zón s automobilovou výrobou, výrobou dílů k automobilům nebo výrobou elektroniky. Tyto montážní závody se významnou měrou podílejí na nárůstu zmiňovaného onemocnění v profesi montážní dělník (zejména u žen).
Nemoci z povolání vznikají i u profesí, které původně byly z hlediska nadměrné jednostranné zátěže považovány za nerizikové a které jsou v povědomí veřejnosti vnímány jako fyzicky nenáročné. Patří sem profese montážní dělnice, šička, prodavačky (zejména v potravinách), v některých případech kuchařky, uklízečky nebo profesionální hudebník.
Dále se jedná o nemoci z povolání způsobené přenášením nadměrných vibrací z vibračního nářadí na ruce. Závažná expozice vibracím může vést k poškození periferních nervů horních končetin a následně k onemocnění např. karpálním tunelem. Dále tato expozice může vést k poškození cév a tím ke vzniku vázoneurózy, či k poškození kloubů horních končetin a ke vzniku artrózy. K onemocnění tohoto typu dochází opět zejména u profesí v tzv. těžkých provozech hornických, hutnických a strojírenských, nejčastěji u horníků v rubání a ražení, důlních a strojních zámečníků, u svářečů, brusičů, vrtačů, kovoobráběčů.
Další kategorií jsou nemoci z povolání způsobené vlivem nadměrného hluku. Jedná se o percepční kochleární vadu sluchu, která vzniká při práci, u níž je prokázáno překračování přípustných hygienických limitů hluku. Nejčastěji je profesionalita tohoto onemocnění hlášena u zámečníků.
Významnou kategorii hlášených nemocí z povolání představují nemoci z povolání způsobené vlivem prachu s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého. Vznikají pneumokoniózy, převážně s typickými rtg znaky prašných změn u horníků, méně pak rakovina plic ve spojení s pneumokoniózou u horníků.
Prevence nemoci z povolání
Předcházet vzniku profesionálních onemocnění je do jisté míry možné, a to jak ze strany lékařů zajišťujících pracovně-lékařskou péči, tak ze strany zaměstnavatelů.
Ze strany lékařů pracovně-lékařské péče je významným opatřením důsledné provádění preventivních lékařských prohlídek a včasné odhalování lehkých, počínajících forem profesionálních postižení zdraví a vyřazování takto postižených pracovníků z působení nepříznivých pracovních faktorů v době, kdy se nemoc ještě může úplně vyléčit.
Hlavními formami prevence ze strany zaměstnavatelů by měla být realizace technologických a technických opatření (úprava technologií a technického stavu strojního zařízení s cílem minimalizovat rizika na nejnižší možnou míru). Teprve tam, kde technologická a technická preventivní opatření nejsou dostatečně účinná k zamezení vzniku a rozvoje profesionálních onemocnění, je účelné realizovat další typy prevence. Jedná se o organizační prevenci, kdy jsou zaváděna taková opatření, která mají zamezit, aby expozice jednotlivých pracovníků určitému nepříznivému vlivu nebyla nadlimitní (klidové přestávky, rotace zaměstnanců na pracovních pozicích, sledování nejvyšší přípustné expoziční doby). Významným preventivním opatřením je rovněž používání osobních ochranných pracovních prostředků (např. proti prachu, hluku, chemickým škodlivinám) snižujících působení škodlivých vlivů na zaměstnance. Podstatné je rovněž, aby zaměstnavatelé realizovali zdravotnickou prevenci, což znamená, aby v pravidelných intervalech vysílali své zaměstnance k preventivním lékařským prohlídkám a plně respektovali doporučení z nich vyplývající.