Ženy by neměly mít pocit, že si musí vybírat mezi kariérou a rodinou, říká Michaela Černá. Radní Prahy 12 v rozhovoru otevřeně mluví o skloubení veřejné funkce s rodinným životem, překážkách, kterým ženy ve vedoucích pozicích stále čelí, i o tom, proč jsou pro pracující rodiče klíčové flexibilní úvazky, důvěra zaměstnavatele a dostupná péče o děti.
Jako radní Prahy 12 se podílíte na rozhodování, která ovlivňují tisíce lidí, současně jste ale také maminkou a ženou s vlastními profesními zkušenostmi. Daří se podle vás hledat rovnováhu mezi veřejnou odpovědností, rodinným životem a prostorem pro sebe, nebo jde spíše o neustálé hledání kompromisů?
Pojem „dokonalá rovnováha“ je podle mě spíše mýtus. V praxi jde o neustálý dynamický proces a hledání priorit v daném okamžiku. Jsou týdny, kdy má prioritu schvalování rozpočtu, naše radniční akce nebo řešení projektů na radnici, a pak dny, kdy je na prvním místě rodina. Klíčem je pro mě jasné nastavení hranic, dobrý time management a vědomí, že nemusím mít vše perfektní na sto procent v jeden jediný moment. Učím se být přítomná tam, kde zrovna jsem. V práci se plně věnovat veřejné funkci, doma být mámou bez neustálého sledování e-mailů. Na druhou stranu dcera i syn už jsou relativně velcí a soběstační a nepotřebují mít mámu neustále za zády.
Ve své profesní dráze jste poznala soukromý sektor i veřejnou správu. Co podle vás zaměstnavatelům nejvíce pomáhá vytvářet podmínky, aby rodiče mohli zůstat profesně aktivní a zároveň měli dostatek prostoru pro rodinu? A vidíte v tomto směru rozdíly mezi veřejnou a soukromou sférou?
Nejvíce pomáhá možnost flexibility a důvěry ze strany zaměstnavatele. Možnost zkrácených úvazků, pružná pracovní doba a občasná práce z domova jsou základ. Stejně důležitá je ale i podpora systémových služeb, například dostupná předškolní péče a dětské skupiny. Samozřejmě vím, že to nejde u všech zaměstnavatelů. V mé předchozí práci v soukromé firmě byl klíčový právě vztah a důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Pak se dá domluvit téměř na všem. Zatímco soukromé firmy reagují na trh práce rychleji a nabízejí moderní benefity i flexibilitu, veřejný sektor bývá více svázán pravidly. Na druhou stranu poskytuje větší jistotu a může jít příkladem například zakládáním městských dětských skupin nebo podporou sdílených úvazků.
Stále častěji se mluví o větším zastoupení žen ve vedoucích a rozhodovacích funkcích. Setkala jste se během své profesní cesty s překážkami nebo očekáváními, kterým podle vás muži čelit nemusí? A jak se s podobným tlakem vyrovnáváte?
Naprosto souhlasím, že rozdíly stále existují. Ženy v rozhodovacích pozicích často čelí dvojímu metru. Od mužů se očekává dravost, zatímco u žen se stejný přístup někdy vnímá jako tvrdost. Současně tu stále existuje podprahové očekávání, že žena automaticky nese hlavní odpovědnost za chod domácnosti, což vytváří tlak na to, aby zvládala úplně všechno. S tímto tlakem se snažím vyrovnávat tím, že se soustředím na výsledky své práce, komunikuji otevřeně a učím se delegovat jak v práci, tak doma. Přiznám se ale, že delegování je pro mě stále proces. Jako člověk, který chce mít věci pod kontrolou, se to musím vědomě učit. Důležité je podle mě své profesní ambice před nikým nevysvětlovat ani se za ně neomlouvat.
Mnoho žen má schopnosti i ambice, přesto váhá, zda přijmout vedoucí funkci nebo vstoupit do veřejného života. Co byste jim poradila?
Nevyčkávejte na chvíli, až budete mít pocit, že umíte, znáte a víte všechno na sto procent a že nastala ideální konstelace okolností. Ta totiž nepřijde nikdy. Sama to znám ze svého života. Dlouho jsem čekala na správný čas, chtěla rozjet podnikání a hledala důvody, proč to ještě nejde. Muži se často do nových příležitostí vrhají po hlavě a my ženy bychom si měly věřit úplně stejně. Nebojte se dělat chyby, všichni se učíme za pochodu. Důležité je mít doma férově nastavenou dělbu práce, najít si kolem sebe lidi, kteří vás podrží, a hlavně zůstat sama sebou. Nemusíte hrát podle mužských pravidel, abyste byla dobrá lídryně.
Otázka na závěr. Když se ohlédnete zpět, jakou radu byste dnes dala sama sobě na začátku profesní cesty?
Kdybych mohla vrátit čas, dala bych si tři jednoduché rady:
- Neber si věci osobně. Kritika totiž často vypovídá mnohem více o člověku, který ji vyslovuje, než o vás samotných.
- Co nejdříve se nauč říkat „ne“, protože každé „ano“, které dáš někomu jinému, bývá často „ne“ pro tvou rodinu nebo pro tebe samotnou.
- Pečuj o svou energii a buď k sobě trpělivá. Nemůžeš nalévat z prázdného džbánu. Když vyhoříš ty, nebudeš mít sílu být oporou ostatním.
„Nečekejte na ideální okamžik.“ Právě tímto poselstvím prostupuje celý rozhovor s Michaelou Černou. Ať už jde o kariéru, veřejné angažmá nebo rodinný život, podle ní je důležité nebát se udělat první krok a nevzdávat se vlastních ambicí jen proto, že okolnosti nejsou dokonalé.
Děkujeme Michaele Černé za rozhovor a za sdílení svých zkušeností. Její pohled připomíná, že profesní úspěch a spokojený osobní život nejsou otázkou dokonalosti, ale hledání vlastní cesty a správně nastavených priorit.