zákoník práce 2020

Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb., mnohé praktické problémy spojené s dovolenou a jejím čerpáním vyřešila nebo alespoň zmírnila. Na druhé straně některé aplikační problémy po 1. 1. 2021 přetrvávají a některé nové dokonce přibyly. Jedním z těchto problémů je čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny. Účelem tohoto příspěvku je po prvním půlroce účinnosti nové právní úpravy ukázat na praktických příkladech, jak lze k problému čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, v různých situacích přistupovat.

S účinností 1. ledna 2021 novela zákoníku práce (zákon č. 285/2020 Sb.) rozšiřuje překážky v práci v souvislosti s akcemi pro děti a mládež a zároveň je nově zaměstnavatel povinen za podmínek uvedených v novém ustanovení § 203a zákoníku práce poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu pro zaměstnance působící na táborech a sportovních soustředěních pro děti a mládež za dobu nejvýše 1 týdne v kalendářním roce s možností následné refundace ze státního rozpočtu.

Zaměstnanci může právo na dovolenou vzniknout, stejně jako o ně může přijít. To druhé platí, pokud zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou zkrátil, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 223 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“). Také právní úpravy krácení dovolené se dotkla novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2021. Účelem následujících řádků je poukázat na provedené změny a na některé vybrané problémy a souvislosti.

I když úprava dovolené účinná od 1. 1. 2021 nepřinesla žádnou změnu ustanovení týkajících se výměry dovolené, nové počítání dovolené na hodiny přece jen určité změny přináší. V tomto článku proto představím případy, kdy dochází ke změně výměry dovolené v rámci trvání pracovního poměru během téhož kalendářního roku, a vysvětlení, jak si s touto změnou poradit při počítání dovolené na hodiny. Bude představena jak „povinná“ změna výměry dovolené přímo ze zákona, tak navýšení výměry dovolené, které poskytuje svým zaměstnancům velká část zaměstnavatelů jako benefit.

V souvislosti s novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., byla významným způsobem změněna pravidla pro poskytování dodatkové dovolené. Také tento zvláštní druh dovolené se sice s účinností od 1. 1. 2021 vypočítává v hodinách, ve většině ostatních parametrů se však podmínky pro vznik nároku i jeho výši liší od základního druhu dovolené za kalendářní rok (její poměrné části) natolik podstatně, že jde o zcela svébytné právo zaměstnance, které se posuzuje se vším všudy samostatně. Protože právo na dovolenou za kalendářní rok a právo na dodatkovou dovolenou představují dva samostatné nároky zaměstnance, je třeba – s ohledem na zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) ZP] – dospět k závěru, že pravidlo o zaokrouhlování dovolené na celé hodiny nahoru [§ 216 odst. 5 ZP] by mělo být uplatňováno zvlášť (samostatně) ve vztahu k dovolené za kalendářní rok a ve vztahu k dodatkové dovolené. S tímto výkladovým přístupem počítají i dále uvedené příklady.

Nová úprava dovolené účinná od 1. 1. 2021 přinesla i změny ve výpočtu a v čerpání dovolené mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou zaměstnankyně. Původní právní úprava účinná do 31. 12. 2020 se této situaci věnovala na dvou místech: i) krácení dovolené a ii) čerpání dovolené. Rodičovská dovolená byla jednou z překážek v práci, která se pro účely dovolené neposuzovala jako výkon práce. Když však zaměstnankyně požádala o čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na její mateřskou dovolenou, zaměstnavatel musel zaměstnankyni vyhovět a umožnit jí dovolenou čerpat. Takto vyčerpaná dovolená již ovšem nemohla být následně kvůli čerpání rodičovské dovolené krácena. To v praxi vedlo k tomu, že většina zaměstnankyň svou dovolenou v tuto dobu skutečně čerpala.

Právo na dovolenou za kalendářní rok 2021 (a nadcházející roky) je nově vyjádřeno jako „X“ hodin dovolené. Pro výši práva na dovolenou je přitom určující zaměstnancova výměra dovolené za příslušný kalendářní rok, délka jeho stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“) a počet celých násobků TPD odpracovaných zaměstnancem v příslušném kalendářním roce. Při výpočtu dovolené lze postupovat podle následujícího univerzálního vzorce: počet celých odpracovaných TPD/52 × TPD × výměra dovolené (výsledek vždy zaokrouhlíme na celé hodiny nahoru). Počet celých odpracovaných TPD za příslušný kalendářní rok se zjistí tak, že se celkový počet hodin odpracovaných zaměstnancem pro účely dovolené vydělí jeho TPD a výsledek se zaokrouhlí na celé číslo dolů (tj. za odpracování jen části TPD právo na dovolenou nevznikne). Zaměstnavatel tedy musí mít jasno v tom, co do odpracované doby pro účely dovolené započíst, a co nikoliv.

Dle ustanovení § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), je zaměstnavatel při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. V praxi se tento dokument označuje nejčastěji jako „výplatní páska“. Vedle povinných náležitostí uvádějí ovšem zaměstnavatelé na výplatní pásce též další údaje vztahující se k danému kalendářnímu měsíci – výši cestovních náhrad, různých benefitních plnění (příspěvků na soukromé životní pojištění nebo penzijní připojištění a nově například takzvaného stravenkového paušálu) a v neposlední řadě údaj o předpokládaném právu zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok.

V souvislosti s novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), nabyla od 1. 1. 2021 účinnosti významná a pro někoho možná i kontroverzní novinka s podstatným dopadem na praxi. Touto novinkou je výslovné zakotvení možnosti čerpat při splnění určitých podmínek dovolenou i v den svátku. Došlo ke změně, resp. doplnění pravidla obsaženého v § 219 odst. 2 ZP, které ve znění do 31. 12. 2020 stanovilo, že „připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené.“ Účelem tohoto příspěvku je vyložit dopady nové právní úpravy a ilustrovat je na praktických příkladech.

Zaměstnancovo právo na dovolenou vzniklé za kalendářní rok 2021 (a nadcházející roky) je nově vyjádřeno jako „X“ hodin dovolené, jejichž konkrétní počet se odvíjí od toho, kolik v tomto roce zaměstnanec odpracoval celých násobků své stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“) a kolik činí jeho výměra dovolené za kalendářní rok (4, popřípadě více týdnů). Nadále přitom platí, že do odpracované doby pro účely dovolené se vedle skutečného výkonu práce v rámci rozvržených směn rovněž započítávají tzv. náhradní doby, kdy zaměstnanec fakticky nepracuje (např. doba čerpání dovolené, tzv. placené svátky, některé překážky v práci apod.).

Poslední novela zákoníku práce zavedla s účinností k 1. lednu 2021 do zákoníku práce nový institut – tzv. sdílené pracovní místo neboli job sharing. Klasicky se jedná o flexibilní formu práce, která má vést ke zvýšení počtu kratších pracovních úvazků, které zaměstnavatelé nabízejí, a tedy také k vyššímu počtu příležitostí např. k přivýdělku na rodičovské dovolené nebo skloubení péče o rodinu s pracovní kariérou.

Změny v právní úpravě dovolené, které s účinností od 1. 1. 2021 přinesla novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod číslem 285/2020, vyvolaly kontroverzní reakce. Někteří ty změny přijali s povděkem, jiným z nich naskakuje husí kůže. Především však vznikají laické výklady, které odrážejí nepochopení původního záměru novely.

Tímto článkem se chceme ještě jednou vrátit k novele zákoníku práce provedené zákonem č. 285/2000 Sb. Jak je známo, některé změny zavedené touto novelou nabyly účinnosti až 1. ledna 2021. Mezi nimi byla i jedna změna v právní úpravě překážek v práci – jiných úkonů v obecném zájmu. Jde sice na první pohled o změnu drobnou, nicméně určitě pro řadu zaměstnanců zajímavou a užitečnou, proto se na ní společně podívejme.

(8. 12. 2020, on-line) 1. SJEDNÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU V ROZPORU SE ZÁKONEM Podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění...

Podle zákona o důchodovém pojištění se pro každý kalendářní rok mění základní parametry pro výpočet důchodů, přičemž hodnoty těchto parametrů mají význam i pro další oblasti, tj. pro nemocenské a zdravotní pojištění, pojistné na sociální pojištění a pro náhradu mezd a platů v době dočasné pracovní neschopnosti podle zákoníku práce. Každým rokem se též v lednu zvyšují vyplácené důchody.

Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb. (dále jen „zákon č. 285/2020 Sb.“), přináší v oblasti dovolené největší změny za posledních několik desítek let. Jako každá revoluční změna právní úpravy, vyžádá si i tato změna určitou dobu, než si na ni praxe zvykne a sporné otázky se výkladově ustálí. Z uvedených důvodů lze přechodně předpokládat jistou setrvačnost dosavadního chápání právní úpravy dovolené a v důsledku toho i větší spoléhání se na výpočet dovolené podle nových pravidel prostřednictvím mzdově-personálních softwarů. Účelem tohoto příspěvku je na konkrétních příkladech ukázat praktické dopady změn i některá výkladová úskalí související s novou právní úpravou dovolené od 1. 1. 2021.

Zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, přinesl řadu změn institutů obsažených jednak v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákoník práce"), jednak v jiných právních předpisech, přičemž část těchto změn nabyla účinnosti dnem 30. července 2020 (například změny v doručování či změny týkající se pracovní doby), ostatní pak nabydou účinnosti dnem 1. ledna 2021. Zákonodárce do změn s odloženou účinností zařadil i změny týkající se dovolené, které jsou zároveň prezentovány jako změny zásadní či koncepční (viz Důvodová zpráva k výše citovanému zákonu dostupná na webových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR).

Přijetím zákona č. 285/2020 Sb., kterým se změnil mj. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zákoník práce), nabyly dne 30. července 2020 účinnosti změny v oblasti doručování písemností v pracovněprávních vztazích. Tyto změny mohou mít dopad i na agendu zdravotního pojištění.

Zákonem č. 285/2020 Sb. byla přijata poměrně rozsáhlá a dlouho očekávaná novela zákoníku práce. Tento zákon přináší i změny v některých dalších právních předpisech. V tomto článku se budu věnovat dvěma z nich, totiž novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“).

Český zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) zná dva způsoby flexibilního plánování pracovní doby na delší období. Jedná se o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a konto pracovní doby. I když je na první pohled konto pracovní doby velice lákavý a flexibilní institut, kvůli jeho značné administrativní náročnosti, spočívající zejména ve zcela jiném a složitém účtování odměňování, ho využívá naprosté minimum zaměstnavatelů. Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby je naopak velice častý a používaný způsob rozvržení pracovní doby, protože mnohé provozy vlastně ani nelze plánovat jinak (nepřetržité provozy nebo 12hodinové směny). Přestože jsou pravidla nerovnoměrného rozvržení v zákoníku práce nastavena poměrně jasně, zaměstnavatelé je často neznají nebo možná raději nechtějí znát. V praxi se pak lze velice často setkat buď s nepochopením fungování jednotlivých druhů rozvržení, anebo s různými variacemi na tato dvě rozvržení pracovní doby, které však zákoník práce neumožňuje.