Výkladová stanoviska AKV, 27. část

(8. 12. 2020, on-line)

1. SJEDNÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU V ROZPORU SE ZÁKONEM

  • Podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu se zákonem a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
  • Pokud zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou v rozporu se zákonem (např. na dobu přesahující 3 roky, aniž by šlo o výjimku z pravidel obsažených v ustanovení § 39 odst. 2 ZP), a posléze dojde po dohodě se zaměstnancem k prodloužení doby trvání pracovního poměru už v mezích zákona (sjednané prodloužení pracovního poměru na dobu určitou nepřesáhne zákonem požadovanou maximální délku 3 let), může se ještě zaměstnanec bránit svým písemným oznámením nesprá