Personalistika - strana 8

Téměř desetina zaměstnanců v České republice si není vždy jista, co je od nich v rámci pracovního úkolu požadováno. V mezinárodním kontextu je situace horší jen v šesti dalších zemích Evropské unie, příkladem v Polsku, Maďarsku či Španělsku. Právě tyto výsledky vyplynuly z posledního Evropského průzkumu pracovních podmínek. Otázkou ale zůstává, zda bez pochopení cíle práce může být pracovník k práci motivován a zda cíl práce má potenciál naopak pracovníka motivovat?

Odborové organizace si nemohou jednostranně diktovat, jaké prostředky jim má zaměstnavatel poskytnout k výkonu odborové činnosti.

Je tzv. práce na zkoušku řádnou závislou prací podle zákoníku práce? Jak nahlížet na úrazy při tzv. práci na zkoušku?

Zahraniční mateřská společnost zajistila pro zaměstnance své české dceřiné společnosti možnost využít službu spočívající v zajištění asistenčního programu, který poskytuje zaměstnanci okamžitou a důvěrnou pomoc s jakýmkoli problémem, který se týká práce, zdraví či osobní života, kde jsou k dispozici psychologové a další specialisté na bezplatné lince. Blíže se jedná například o služby typu jak zlepšit komunikaci, jak se vyrovnat se stresem, úzkostí a depresemi, jak vyřešit osobní a emocionální problémy, jak řešit manželské a vztahové problémy apod. Službu tedy zaměstnanec může využít bezplatně, zároveň je na principu důvěrnosti, zaměstnavatel se tedy ani nedozví, zda a kdo službu využil. Mateřská společnost rozúčtuje své celkové náklady na zajištění služby na dceřiné společnosti na základě alokačního klíče, kterým je počet zaměstnanců v dceřiných společnostech. Dotaz: na straně tuzemské dceřiné společnost je faktura nedaňovým nákladem. Jak je to se zdaněním na straně zaměstnance? Pokud se nejedná o příjem osvobozený, kdo by ho měl zdanit, protože společnost nemá informace o odebrání služby?

Ve srovnání s „řadovou“ funkcí vyžaduje vedoucí pozice zcela nové schopnosti, mimo jiné schopnosti organizovat, koordinovat a kontrolovat práci ostatních, nebát se rozhodovat a nést za svá rozhodnutí i za své spolupracovníky odpovědnost. Článek rozebírá hlavní pracovní změny, které vedoucí funkce přináší, a nejčastější chyby, kterých se začínající vedoucí dopouštějí. Zabývá se i jejich příčinami a způsoby, jak je překonat.

Jsme IT telco společnost a někteří naši zákazníci požadují osobní údaje našich zaměstnanců (dat. nar., číslo pasu apod.), aby jim umožnili přístup do jejich systémů a mohli dělat podporu našim produktům přímo v systémech u zákazníka (zákazníci jsou ze zahraničí - Norsko, Německo atd.). Je možné něco takového poskytnout z hlediska GDPR apod.?

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně, ve dnech 15. a 16. 11. 2019 – II. část 13. PROMLČENÍ PRÁVA ZAMĚSTNANCE NA USPOKOJENÍ NÁROKU NA CESTOVNÍ NÁHRADY Podle...

Zákoník práce chrání zaměstnance pro případ rozvázání pracovního poměru různými způsoby. Jsou jimi mj. ochranná doba v režimu právní úpravy zákazu výpovědi (ze strany zaměstnavatele), ale ve vztahu k tzv. odborovým funkcionářům též podmínka předchozího souhlasu odborové organizace s výpovědí nebo okamžitým zrušením jejich pracovního poměru. Je mezi nimi nějaká spojitost?

Důležitost informačních technologií a jejich funkcí ve firmách roste. V návaznosti na intenzitě využívání informačních technologií pak dochází ke změně výkonu nejen jednotlivých částí organizace, ale i firmy jako celku. Často neočekávané, rychlé tempo změn nutí firmy orientovat vnitřní organizační prostředí k rychlé adaptaci a reakci s inovativními přístupy a zkráceným časem. Právě tento aspekt klade větší nároky na roli řízení lidských zdrojů. Jaká jsou tedy specifika personálního informačního systému? Jak postupovat při jeho implementaci a čeho se vyvarovat, aby investice nebyla zbytečná?

Řízení a vedení nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují. Organizace proto vyžadují jak řízení, tak vedení. Řízení jí dává ustálené procesy, struktury a konkrétní cíle, vytváří řád a zajišťuje jeho kontrolu. Vedení vytváří vize a společné hodnoty organizace, podporuje motivaci a důvěru zaměstnanců k jejímu vedení a usnadňuje změny, kterými organizace prochází. Článek se zabývá nástroji řízení a vedení, jejich povahou i vzájemnými vztahy.

Mnoho zaměstnavatelů pravděpodobně řešilo otázku, jak z hlediska zpracování osobních údajů přistupovat ke zpracování fotografií jejich zaměstnanců pořízených a používaných v souvislosti s výkonem práce (např. používání a šíření fotografií zaměstnanců na vstupních kartách, na intranetu zaměstnavatele či internetu), k pořizování fotografií z firemních akcí a jejich případnému sdílení na sociálních sítích. Od účinnosti nové evropské legislativy upravující ochranu osobních údajů (GDPR) uplynul více než rok a půl, a za tuto dobu se již značně vyvinula praxe jak Evropského sboru pro ochranu osobních údajů („EDPB“), tak národních úřadů dohlížejících na ochranu osobních údajů na území členských států a potažmo celé Evropské unie. Nicméně i přes posun v interpretaci GDPR kompetentními orgány stále není zcela jasné, jaký právní důvod zpracování osobních údajů pro pořizování a zveřejňování fotografií zaměstnanců mohou zaměstnavatelé v jednotlivých případech legitimně použít.

Zdarma vzory praktických dokumentů pro vás Reagujeme na současnou situaci a otevíráme pro vaše potřeby bezplatně vzory, které vám mohou být v této době užitečné. Jsou mezi nimi: dohoda o práce...

Hledáte nové zaměstnance, ale nedaří se vám je najít? Nejste v tom sami, dle dat Českého statistického úřadu je v České republice více než 300 tisíc volných pracovních míst. Potenciálních zaměstnanců je v České republice málo. Zaměstnavatelé by tak neměli podceňovat sílu a význam sociálních sítí při samotném náboru zaměstnanců. Jak tedy oslovit potenciální uchazeče na Facebooku?

Zaměstnavatelé vnímají kontrolu plnění pracovních povinností zaměstnanci, včetně kontroly řádného hospodaření s majetkem zaměstnavatele, jako jedno ze svých stěžejních práv. Vskutku, dle zdravého rozumu je legitimní, aby zaměstnavatel zaměstnance při užívání svěřeného majetku určeného k plnění pracovních úkolů kontroloval. Tato kontrola a jiné sledování jsou ovšem zaměstnavatelem velice často vykonávány, ač nevědomky a možná i s dobrým úmyslem, v rozporu se zákonem. Rozsah práva zaměstnavatele kontrolovat totiž není bezbřehý, jelikož právo zaměstnavatele na kontrole zaměstnanců je ve střetu s právem zaměstnance na ochranu jeho osobnosti a soukromí.

Společným znakem některých personálně-řídících chyb jsou „dobré úmysly“ projevené nevhodným způsobem. Sahají od sklonu odkládat nepříjemná, ale potřebná personální rozhodnutí přes tendenci omlouvat či přehlížet nedostatky v práci, které se postupně mohou stát na pracovišti pravidlem, odměňovat vybrané zaměstnance jejich povýšením, přestože pro vedoucí funkci zatím nemají předpoklady, až po zvyk zapojovat zaměstnance do situací, které pro to nejsou vhodné. Článek se zabývá hlavními typy řídících chyb „z dobrých úmyslů“, jejich příčinami, důsledky i tím, jak se jich zbavit.

Je jednou z výkladově sporných otázek, zda je odborová organizace povinna nejen oznámit, ale rovněž prokázat (doložit) zaměstnavateli splnění podmínek, které předepisuje právní úprava pro její působení u zaměstnavatele. Nyní se k této otázce podrobně vyjádřil též Nejvyšší soud.

Aktuální demografický vývoj populace, nízký podíl nezaměstnanosti a vysoká fluktuace v kombinaci se zvyšujícím se apelem na efektivitu a pracovní výkon přináší na pracovištích řadu komplikovaných situací. S cílem maximalizace pracovních výkonů pracovníků se mnoho zaměstnavatelů uchyluje k většímu důrazu na týmovou spolupráci. Zatímco samotná týmová spolupráce nemusí být problémem, často se stává doslova krizovou v případě, že zahrnuje členy z odlišných generací. Jak tedy přistupovat k mezigenerační spolupráci na pracovišti tak, aby byla přínosná pro všechny aktéry, stejně jako pro firmu?

Ve firmě o cca 30 zaměstnancích pracují dělníci - zejména zámečníci, jejichž práci organizuje vedoucí výroby. Tento vedoucí výroby však není zaměstnancem společnosti, ale pracuje jako OSVČ pro jinou společnost, která jej poskytuje do zmíněné firmy pro výkon dané pozice. V příkazní smlouvě má v poli povinnosti příkazníka mimo jiné: • Řídit personální obsazení ve výrobě a v technickém úseku • Zajišťovat dodržování BOZP, PO, vč. poplachových směrnic, evakuačního plánu atd. Bude takovýto pracovník, přestože není zaměstnancem společnosti, odpovědný za případný vznik pracovního úrazu před orgány činnými v trestním řízení? Je v tomto případě jeho odpovědnost srovnatelná s odpovědnostní běžného vedoucího pracovníka? 

Zaměstnavatel plánuje zřídit na pracovišti (zámečnická dílna) kamerový systém ke sledování zaměstnanců, zejména ke sledování dodržování pracovní doby, přestávek v práci a nakládání se zpracovávaným materiálem. Jak by se to dalo co nejjednodušeji ošetřit z pohledu GDPR? Dodatky k pracovním smlouvám nebo informované souhlasy zaměstnanců? Existuje někde jednoduchý vzor? 

Dokumentaci u zaměstnanců vedeme následovně: 10 let – doklady ke srážkám ze mzdy, doklady k pracovní neschopnosti, přehledy zdravotní pojišťovny a PSSZ, vyúčtování daní z příjmů, potvrzení o zdanitelných příjmech, potvrzení o příjmech pro bankovní účely, přihlášky/odhláš­ky/změny PSSZ/ZP, oznámení o plnění povinného podílu OZP, měsíční mzdové výstupy, osobní spisy ukončených DPP/DPČ 3 roky - ELDP 4 roky – podklady pro výpočet mezd (prémie, dovolenkové lístky, rekapitulace docházky apod.) 30 let – mzdové listy, docházkové listy, osobní spisy ukončených HPP. Je takto v pořádku nebo máme něco změnit?