Školení řidičů motorových vozidel

Školení řidičů, kteří řídí motorová vozidla v rámci plnění svých pracovních povinností, jako svou službu nabízí snad každá autoškola. Na jejich webových stránkách můžete kromě nabídky nalézt i různé doplňující informace - pro koho je školení určeno, co obsahuje, jak často má být prováděno atd. Bohužel, ne vždy tyto informace napomohou k orientaci v problematice a někdy jsou dokonce chybné. Orientaci v problematice významně ztěžuje stálé používání dnes již zastaralých a nevhodných termínů.

Co s pojmy „řidič referent“ a „řidič z povolání“

V praxi jsou ve vztahu ke školení řidičů motorových vozidel běžně používány pojmy „řidič referent“ a „řidič z povolání“. Právní předpisy upravující povinnosti zajišťovat a provádět školení řidičů, kteří řídí motorová vozidla v rámci plnění svých pracovních povinností, však tyto pojmy neznají a používají zcela jiné „škatulkování“. V důsledku toho může docházet k nejasnostem, které povinnosti se vztahují na tzv. řidiče-referenta, a které na tzv. řidiče z povolání, když není zcela jasné, kteří řidiči jsou pod uvedenými pojmy myšleni.

Novela č. 102/2013 Sb. zákona o silniční dopravě (zákon č. 111/1994 Sb.) zrušila od 1. května 2013 povinnost zajistit školení řidičů z povolání. Tím značně zjednodušila problematiku školení řidičů motorových vozidel, neboť tak zůstaly pouze dvě poměrně úzké skupiny řidičů, pro které musí být zajištěno odborné profesní školení - zdokonalování odborné způsobilosti a získání odborné způsobilosti pro přepravu nebezpečných věcí (školení ADR). Tím však není dotčena povinnost u všech řidičů motorových vozidel, kteří řídí motorová vozidla v pracovněprávním vztahu, bez rozdílu, zda musí či nikoliv absolvovat odborné profesní školení, absolvovat „obecné“ školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, jež obsahuje požadavky vyplývající z dopravních předpisů. O tom však později.

Při zajišťování školení řidičů motorových vozidel zapomeňme na označení „řidič-referent“ a „řidič z povolání“ a rozdělujme je na řidiče, na které se vztahuje odborné profesní školení (zdokonalování odborné způsobilosti, školení ADR) a na ostatní řidiče, kteří řídí motorová vozidla při výkonu pracovní činnosti. Jak bude uvedeno dále, neplatí zcela, že se jedná o řidiče motorových vozidel, jejichž hmotnost je menší nebo větší než 3 500 kg, jak se běžně uvádí.

Zdokonalování odborné způsobilosti

Požadavek na zajištění odborného školení některých skupin řidičů motorových vozidel stanovuje zákon č. 247/2000 Sb., o získání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů. V § 46 požaduje pro některé skupiny řidičů zdokonalování jejich odborné způsobilosti. Tato povinnost se týká řidiče, který je občanem členského státu EU a má na území České republiky trvalý pobyt nebo zde má přechodný pobyt v trvání alespoň 185 kalendářních dnů v roce, případně je občanem jiného státu a vykonává závislou činnost pro zaměstnavatele v České republice, či zde podniká, a to v případě, že řídí motorové vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny C, C+E, D a D+E, C1, C1+E, D1 a D1+E nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné. Výjimka z tohoto požadavku se vztahuje na řidiče:

• vozidel, jejichž nejvyšší povolená rychlost nepřesahuje 45 km/h,
• vozidel používaných ozbrojenými silami ČR, Policií ČR, obecní policií, Vězeňskou službou ČR, Celní správou ČR, Generální inspekcí bezpečnostních sborů a zpravodajskými službami ČR,
• vozidel Hasičského záchranného sboru ČR a jednotek požární ochrany, poskytovatele zdravotnické záchranné služby a Správy státních hmotných rezerv,
• vozidel používaných při zabezpečování civilní ochrany a báňské záchranné službě,
• vozidel ve zkušebním provozu a při zkušební jízdě v souvislosti s jejich opravou a údržbou,
• vozidel používaných při výcviku žadatelů o řidičské oprávnění a při jejich zkouškách a při zdokonalování odborné způsobilosti řidičů,
• vozidel používaných při přepravě věcí, které řidič využije při výkonu své závislé práce nebo podnikání, pokud řízení není hlavním předmětem výkonu závislé práce nebo podnikání řidiče,
• vozidel používaných pro vlastní potřebu,
• zemědělských a lesnických traktorů.

Uvedené výjimky jsou většinou opomíjeny. Avšak třetí od konce může být významná pro nejednoho zaměstnavatele nebo podnikatele.

Řidiči, na které se vztahuje povinnost zdokonalování odborné způsobilosti, musí úspěšně absolvovat vstupní školení a následná pravidelná školení, z kterých se zdokonalování odborné způsobilosti řidičů skládá. Vstupní školení se provádí formou výuky a výcviku a je zakončeno zkouškou. Pravidelné školení tvoří již jen výuka. Vstupní školení se pro všechny řidiče provádí v základním rozsahu 140 hodin, případně je možné zvolit rozšířený rozsah na 280 hodin (držitelé řidičského oprávnění skupiny C, C+E, D a D+E). Pravidelného školení je řidič povinen zúčastnit se v celkovém rozsahu 35 hodin do konce pátého roku od data vydání průkazu profesní způsobilosti řidiče (jeho platnost je pět let), který získal na základě úspěšné zkoušky složené u obce s rozšířenou působností. Pravidelné školení je rozloženo do ročních kurzů v rozsahu sedmi hodin. Výuku a výcvik smí provádět pouze fyzická nebo právnická osoba, které byla udělena akreditace k provozování této činnosti - provozovatel školicího střediska. Výuku nelze provádět formou e-learningu.

Odborná způsobilost pro přepravu nebezpečných věcí

Řidiči motorových vozidel, kteří provádějí přepravu nebezpečných věcí v silniční dopravě, musí splňovat předepsanou kvalifikaci, včetně absolvování odborného profesního školení.

Za nebezpečné věci jsou považovány látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí. Ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), a to za podmínek v ní uvedených.

Mezinárodní dohoda též upravuje požadavky na školení osádky vozidla přepravujícího nebezpečné věci. Řidiči těchto vozidel musí být držiteli osvědčení, jež dokládá, že absolvovali školení (základní, nástavbové, specializační) a úspěšně složili zkoušku stanovenou pro přepravu příslušné nebezpečné věci u k tomu oprávněné (akreditované) společnosti. Doba platnosti osvědčení je pět let. Před jejím ukončením musí řidič absolvovat obnovovací školení.

Toto školení se netýká řidičů, kteří převážejí pouze tzv. podlimitní množství nebezpečných věcí (ve vyňatém množství). Ti musí, obdobně jako například osoby provádějící balení, nakládku nebo vykládku, absolvovat školení osob, které se podílejí na přepravě nebezpečných věcí. Podle ADR musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením s ohledem na změny předpisů. Zaměstnavatel musí mít uchovány záznamy o absolvování.

Školení ostatních řidičů

Pro ostatní řidiče, kteří řídí motorová vozidla v pracovněprávním vztahu, postačí zaměstnavateli zajistit pouze „obecné“ školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP (tzv. školení BOZP - blíže na http://bozppo-neu.cz/?page_id=1017), tedy školení, které musí absolvovat každý zaměstnanec. To vzhledem k výkonu pracovní činnosti řízení motorového vozidla bude obsahovat i informace z příslušných právních a ostatních předpisů, jež se týkají ochrany života a zdraví (tedy nikoliv ustanovení k ochraně životního prostředí nebo zásady hospodárné jízdy či zásady plánované údržby vozidel, které některé autoškoly v rámci školení tzv. řidičů-referentů nabízejí). Bude se jednat o požadavky týkající se ochrany života a zdraví především ze zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu) a nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Zákoník práce požaduje znalost poskytnutých informací ověřit způsobem, který si zaměstnavatel stanovil.

Je to obdobné, jako u zaměstnanců, kteří v rámci své pracovní činnosti musí opustit objekt zaměstnavatele a pěšky se přemisťují po veřejné komunikaci na jiné místo - například pracovnice podatelny docházející na místní pobočku České pošty (ta musí být proškolena z ustanovení § 53 až 55 zákona č. 361/2000 Sb.). Stejným způsobem musí být řidiči motorových vozidel proškoleni z požadavků vztahujících se k bezpečnému a zdraví neohrožujícímu řízení motorových vozidel. Nejedná se tedy o žádné speciální školení řidiče motorových vozidel, ale pouze o součást „obecného“ školení o požadavcích na zajištění BOZP.

Přestože právní předpis nepožaduje, aby zaměstnavatel pro ostatní řidiče zajišťoval odborné profesní školení, neznamená to, že si zaměstnavatel nemůže stanovit jako opatření na ochranu před působením rizika povinnost pro zaměstnance-řidiče absolvovat speciální profesní školení, kterým splní svou povinnost zajistit školení o dopravních právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP. V tomto případě si však musí též stanovit, kdo bude školit, v jakém rozsahu, jakým způsobem bude prováděno ověřování znalostí a jak často bude školení opakováno, neboť se bude jednat o školení, které není upraveno žádným právním předpisem. Není tedy pravdou, že školení řidičů-referentů, jak jej autoškoly chybně nazývají, má provádět autoškola, a že musí být prováděno ve lhůtách odvozených od lhůty zdokonalování odborné způsobilosti řidičů uvedené v zákoně č. 247/2000 Sb. Lhůtu má právo si stanovit pouze zaměstnavatel. Pokud školení provede autoškola, není oprávněna stanovit po jak dlouhou dobu je platné (řidiči nepotřebují žádné průkazy o absolvování školení).

Záleží tedy jenom na zaměstnavateli, zda zajistí školení řidičů motorových vozidel v autoškole, či nikoliv, tedy bude je školit například vedoucí dopravy nebo vedoucí zaměstnanci jednotlivých zaměstnanců či odborně způsobilá osoba v prevenci rizik (technik BOZP) v rámci tzv. školení BOZP. Také na něm je, zda bude vyžadovat prezenční formu, nebo zvolí e-learning (musí zvážit, zda obsah odpovídá jeho potřebám). On je ten, potažmo vedoucí zaměstnanec, za zajištění BOZP odpovědný. Tedy on musí mít právo rozhodnout o způsobu zajištění a provedení.

Další zákonnou povinností zaměstnavatele je zajistit dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP, které se týkají práce a pracoviště [§ 103 odst. 1 písm. f)], tedy konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Jedná se například o seznámení s místním provozně bezpečnostním předpisem (dále jen „MPBP“), který upravuje pracovní a technologické postupy při provozování dopravy (§ 2 nařízení vlády č. 168/2002 Sb.) a s riziky a opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají výkonu činnosti řidiče. Zajištění informací a pokynů o BOZP musí podle zákoníku práce být provedeno vždy při přijetí zaměstnance, při převedení nebo přeložení zaměstnance, nebo při změně pracovních podmínek, pracovního prostředí, technologie či postupu.

Nestačí tedy pouhé školení o požadavcích, které vyplývají z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, ale je nutné zajistit seznámení s požadavky, které vyplývají z místního provozně bezpečnostního předpisu zaměstnavatele, což autoškola, pokud ji o to zaměstnavatel nepožádá a neposkytne jí potřebné podklady, neprovede (o e-learningu ani nemluvě). Neplatí tedy automaticky, že když si zaměstnavatel objedná školení řidičů motorových vozidel u autoškoly, nebo je proškolí pomocí zakoupeného e-learningového programu, že tím má splněny své zákonné povinnosti týkající se zajištění informací řidičům motorových vozidel o požadavcích na zajištění BOZP. Obojí, školení i seznámení, se vztahuje nejen na ostatní řidiče, ale na všechny řidiče zaměstnavatele (odborné profesní školení je nadstavbou školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, nikoliv jejich náhradou).

Místní provozně bezpečnostní předpis

Obsah MPBP v žádném případě nemá být opisem jednotlivých ustanovení právních předpisů. Jak uvádí sám název, má se jednat o stanovení konkrétních požadavků na zajištění bezpečného provozu v konkrétním místě výkonu činnosti (provozu) na základě místních poměrů. Nemá to tedy být svým obsahem obecný předpis, ale vysoce konkrétní dokument, který nelze použít na jiném místě (pracovišti). Má řešit zajištění bezpečnosti tam, kde není obecnými předpisy řešena, nebo je nutné ji v závislosti na místních podmínkách konkretizovat.

Za obsah MPBP odpovídá zaměstnavatel, tedy příslušný vedoucí zaměstnanec, který jej schválil. Jeho zpracovatel odpovídá pouze za obsah jím zpracovaného návrhu, tedy za obsah dokumentu před tím, než prošel připomínkovým řízením. Vedoucí zaměstnanec odpovědný za provozovanou činnost, pro kterou se MPBP zpracovává, v našem případě za provozování dopravy, by měl být jeho zpracovatelem, neboť on nejlépe zná podmínky, za kterých je činnost provozována.

MPBP by měl obsahovat označení firmy, resp. společnosti pro kterou je zpracován (název, logo apod.), co řeší, pro koho je určen (musí s ním být seznámen), odpovědnost za řešenou činnost (v našem případě za provozování dopravy), z jakých konkrétních podmínek u zaměstnavatele zpracování vychází, řešení a stanovení požadavků (co se musí, co se nesmí, jak postupovat v případě vzniku mimořádné události atd.) a zajištění a provádění kontrolní činnosti. Také musí obsahovat jména a funkce schvalovatele a zpracovatele dokumentu. Vedoucí zaměstnanec, odpovědný za činnost, pro kterou se MPBP zpracovává, by jej měl zpracovat ve spolupráci s odborně způsobilou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik (nikoliv naopak), neboť se jedná o provozní dokument jednotlivé činnosti ve vztahu ke konkrétnímu místu, nikoliv o řídicí (systémový) dokument k zajištění BOZP ve firmě nebo společnosti. Je-li MPBP na žádost vedoucího zaměstnance (ty té bezpečnosti rozumíš lépe, než já) zpracován odborně způsobilou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik, vede to k obecnému popisu, mnohdy k opisu z právních předpisů, a z dokumentu se vytrácí konkrétnost podle místních podmínek. Díku tomu MPBP ztrácí svůj význam. Je nutné si uvědomit, že vedle sdělitelných místních podmínek existují i tzv. nesdělitelné místní podmínky. Nemám tím na mysli podmínky, které vedoucí zaměstnanec nechce záměrně sdělit, ale podmínky, které si uvědomuje jen zaměstnanec vykonávající řešenou problematiku (především vedoucí zaměstnanec) a jen on ji dokáže potřebným způsobem promítnout do různých souvislostí, jež se týkají výkonu řešené činnosti, například vztahy mezi zaměstnanci.

Související judikát

Rozhodnutí soudů v zásadních soudních sporech (kauzách) jsou publikována jako tzv. judikáty. Ty v českém právu nejsou obecně právně závazné (nejsou pramenem práva) a jsou pouze doporučením pro soudní praxi, jak rozhodovat v podobných případech. Jednotlivé rozhodnutí je závazné pouze ke konkrétnímu případu (více o použití judikátů v BOZP viz: http://bozpponeu.cz/?page_id=906).

Vybral jsem jeden z judikátů Nejvyššího soudu, který se dotýká tématu článku (Rc 52/2002 21 Cdo 1239/2000). Vzhledem k tomu, že je z roku 2000, odvolává se na starý, tehdy platný, zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb. v platném znění ke dni 14. 4. 1993). To však pro náš účel nevadí. Uvádím pro naše téma zásadní část tzv. právní věty onoho judikátu (výstižný, výklad práva shrnující a zobecňující text, jenž je koncentrovanou podobou publikovaného judikátu):

„Při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Vyžadování a kontrola znalostí a dodržování pravidel silničního provozu je svěřeno policii, kontrolu znalostí a dodržování těchto předpisů zaměstnavatelem není třeba zkoumat.“

K uvedenému je nutné doplnit, že ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) řešilo jeden z možných případů, kdy se zaměstnavatel mohl zcela zprostit své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání - porušení právního nebo ostatního předpisu k zajištění BOZP postiženým zaměstnancem, jež bylo jedinou příčinou vzniku úrazu. Jednalo se tedy o obdobu ustanovení v § 270 odst. 1 dnes platného zákoníku práce. V konkrétním případě, podle rozsudku Nejvyššího soudu, jedinou příčinou škody bylo porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 99/1989 Sb. řidičem motorového vozidla, a to konkrétně nevěnování se řízení z důvodu mikrospánku [na základě šetření Policie ČR mu byla ve správním řízení uložena pokuta - k nehodě došlo zaviněným porušením předpisu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dopravního předpisu)]. Řidič nebyl zaměstnán jako řidič, ale jako technik, který při výkonu své pracovní činnosti řídil motorové vozidlo a na pracovní cestu byl vyslán po celodenní dvanáctihodinové práci přes noc.

Lze tedy dovodit, že zaměstnavatel při školení zaměstnanců-řidičů nemusí provádět seznámení s obsahem dopravních právních předpisů, jež upravují řízení motorových vozidel a bezpečnost jejich provozu, ani přezkoušení z jejich znalostí. Je však povinen zajistit dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP, které se týkají práce a pracoviště, tedy v našem případě především seznámení s místním provozně bezpečnostním předpisem, který upravuje podmínky provozování dopravy u zaměstnavatele.

A co OSVČ?

Na osobu samostatně výdělečně činnou, která používá motorové vozidlo, například k dovezení materiálu na místo, kde bude vykonávat práci, jež je předmětem jejího podnikání, a nevztahuje se na ni povinnost absolvovat odborné profesní školení, se nevztahují žádné požadavky na školení řidičů. Na OSVČ se nevztahuje požadavek zákoníku práce na školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ani na zajištění dostatečných a přiměřených informací a pokynů o BOZP, které se týkají práce a pracoviště.

Splňuje-li výkon činnosti OSVČ požadavky, kdy musí absolvovat odborné profesní školení řidiče motorového vozidla (viz výše), je její povinností jej absolvovat a pro řízení získat dokument dokládající její kvalifikaci.

Shrnutí

Každému řidiči motorového vozidla v zaměstnaneckém poměru (bez ohledu, je-li zařazen na funkci řidiče, či jen občas řídí služební nebo soukromé vozidlo v rámci výkonu jiné funkce) musí jeho zaměstnavatel zajistit dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP, které se týkají řízení motorového vozidla a místa výkonu řízení v areálu zaměstnavatele, zejména seznámením s místním provozně bezpečnostním předpisem, který upravuje podmínky provozování dopravy u zaměstnavatele. Opomenout by neměl seznámení s riziky a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají výkonu činnosti řidiče.

Uvedení řidiči musí u zaměstnavatele absolvovat školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP. Vzhledem k tomu, že řídí motorové vozidlo, mělo by školení obsahovat i seznámení a ověření znalostí týkající se požadavků dopravních právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, jež se týkají ochrany života a zdraví. Této povinnosti se dotýká jeden z judikátů Nejvyššího soudu.

Zaměstnavatel si může stanovit, že školení o požadavcích dopravních právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP si nechá zajišťovat dodavatelským způsobem, například od autoškoly. Je jedno zvolí-li si prezenční způsob nebo e-learning. Musí si také stanovit rozsah školení, způsob přezkoušení atd. Stejným způsobem si může nechat zajistit poskytnutí dostatečných a přiměřených informací a pokynů o BOZP, které řeší provozování dopravy u zaměstnavatele.

Řidiči motorových vozidel, kteří řídí motorová vozidla v zaměstnaneckém poměru, jejichž řízení je zákonem č. 247/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vázáno na získání průkazu profesní způsobilosti řidiče, musí navíc absolvovat ve stanovených lhůtách školení zdokonalování odborné způsobilosti.

Řidiči, kteří převážejí v pracovněprávním poměru nebezpečné věci ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí, kromě školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, jež obsahuje seznámení s požadavky dopravních právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, absolvovat školení osádky vozidla ve smyslu dohody ADR nebo školení osob, které se podílejí na přepravě nebezpečných věcí (v závislosti na množství přepravované nebezpečné věci).

Osoba samostatně výdělečně činná je povinna pro řízení motorového vozidla, jež je vázáno získáním odborné profesní kvalifikace (zdokonalování odborné způsobilosti, školení ADR) absolvovat příslušná školení a úspěšně složit zkoušky. Školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, jakož i o informacích a pokynech o BOZP, absolvovat nemusí.