Stárnoucí pracovníci

Vydáno: 17 minut čtení

V posledních letech se stále zvyšuje podíl pracovníků ve věku 50+. Je to trend, který lze pozorovat nejen v České republice, ale v celém vyspělém světě. Někteří zaměstnavatelé se na toto již snaží reagovat investováním do vzdělávání pracovníků a také vyšším důrazem na kvalitní pracoviště s preferencí individuality, zaměstnance. To se týká především oblasti služeb. Postupně se však lze s tímto jevem setkat i v oblasti výroby. I v současnosti je však stále co zlepšovat.

Z pohledu pracovníků 50+ je třeba si uvědomit, že neexistuje přímé pojítko mezi biologickým a kalendářním věkem. Projevy stárnutí závisejí na mnoha vnitřních a vnějších faktorech (genetická výbava, životním styl, výchova, charakter osobnosti a další). Stárnutí se tak projevuje velmi rozdílným způsobem při srovnání osob stejného věku.

Koho lze považovat za staršího pracovníka?

Velký vliv na takovéto kategorizování má především sám posuzovatel. Osoby mladší většinou takto označí osobu ve věku kolem 45 let. Padesátník však sám sebe považuje povětšinou za mladíka a stárnutí si nepřipouští.

Rozhodování se o tom, koho je možné považovat za staršího pracovníka, zohledňuje především:

  • fyzický věk (tzn. datum narození);
  • mentální a fyzické rozpoložení takovéto osoby;
  • biologický věk;
  • příznaky stárnutí.

Z pracovně lékařského hlediska se za starší pracovníky považují osoby starší 45 let, kdy u většiny osob dochází ke změnám v důležitých orgánech.

V literatuře jsou zmiňovány dva krajní typy staršího pracovníka s ohledem na jeho pracovní způsobilost.

Pro první typ jsou typické úkazy, jako je zhoršená pracovní výkonnost, potřeba vynakládat větší fyzické úsilí na plnění pracovních úkolů, brzká únava, pomalejší méně přesné pohyb, zhoršený sluch i zrak, pomalejší mluva a občasné problémy s chůzí. Vyskytují se také poruchy spánku, nedůtklivost ke kolegům, melancholie a deprese. U těchto osob se uvažuje o tom, že jsou již pracovně a mnohdy i lidsky vyčerpaní. U takovýchto osob je práce považována především za nutné zlo. Není zde velký tlak na kreativitu a sebeuplatnění. Častý je nezájem o další vzdělávání. V důchodu se však může takový pracovník projevit jako „čipera“.

Pro druhý typ jsou typické, že si nepřipouští a mnohdy se ani výrazně neprojevují projevy stárnutí. Na rozdíl od prvního typu si však většinou uchovává pracovní schopnost a elán. Jeho osobnost je stále ještě vyrovnaná, nepodléhá depresi, je citově vyrovnaný. Dokáže pracovat s nadhledem. Dokáže se přizpůsobit změnám. Z práce má potěšení a své odborné znalosti stále prohlubuje. U těchto pracovníků je přínosné především to, že své znalosti a dovednosti ochotně a rádi předávají kolegům. Tito pracovníci jsou při své práci důkladní a vysoce loajální. Důchod si tito pracovníci nepřipouští.

Výkon starších pracovníků

Tělesné znaky

Tělesná výška se zhruba od 20 let postupně snižuje. Nejvíce se toto projevuje ve starším věku. Mění se také tělesná hmotnost, velký vliv zde však hraje životní styl. Zajímavé však je, že například sedmdesátiletý muž průměrné populace ztratí asi 5 % své hmotnosti, přičemž ztráta svalové hmoty činí 42 %, 16 % připadá na kostru a 20 % na tukovou tkáň.

Fyzická zdatnost

S fyzickou zdatností je spojena kapacita dýchacího ústrojí a kardiovaskulární ústrojí. Dýchací ústrojí na práci reaguje zvýšeným přívodem vzduchu do plic a současně dochází ke zrychlení dechové frekvence. S věkem se však snižuje schopnost ventilační kapacity plic.

Ve srovnání s mentální kapacitou se fyzická kapacita (výkonnost) v závislosti na věku zhoršuje rychleji. Objem srdce se od puberty zdvojnásobí, zatímco průměr cév se zvětší pouze o 15 %. To je příčina stoupání krevního tlaku.

Svaly a kostra

S věkem se snižuje motorická schopnost a to obdobně jako fyzická zdatnost. Např. svalová síla, vytrvalost a pohyblivost kloubů klesá u žen ve věku 51 až 55 let o 26 %. Rychlost pohybů a motorická výkonnost, obratnost ruky se postupně snižují od 35. roku. Je to způsobeno sníženou rychlostí vedenou nervovými drahami. Např. průměrná síla úchopu je u mužů ve věku 30 let 500 N, u žen stejného roku asi 320 N a ve věku 60 let klesá u mužů na 380 N, u žen na 270 N. Přibližně stejné změny jsou při tlačení a tahání, otáčení jednou či oběma rukama. Taktéž zrakově-pohybová koordinace a koordinace pohybů obou rukou se s věkem zhoršuje.

Psychika

Psychika se taktéž mění, na rozdíl od výše uvedeného se toto však děje pomaleji. Zhoršuje se především mechanická paměť. Naopak dlouhodobá paměť, schopnost vybavování událostí a dějů, zejména logicky propojených, u některých osob zůstává zachována a naopak se může i mírně zlepšit. Intelektuální činnosti (myšlení, rozhodování, analýza a syntéza různých jevů) probíhají u starších osob uvážlivěji, klidněji, na základě životních zkušeností. Pozornost a soustředění se vcelku nijak výrazně nemění. Spíše dochází ke zhoršení při rozhodování v podmínkách časového tlaku. Schopnost adaptace na změny v pracovních podmínkách se většinou zhoršuje.

K nejvýraznějším změnám dochází u zraku. Zmenšuje se pružnost čočky a snižuje se zraková akomodace. Přibližně od 40 let valná část osob musí čtený text odsouvat do vzdálenosti 40 cm a víc. Po 60. roce má problémy se zrakem 35 % populace. Potíže se však mohou vyskytnout i dříve, např. v souvislosti se zrakovými nároky při práci u monitorů (počítačů). Klesá schopnost adaptace na světlo jako důsledek degenerativních změn ve vrstvách sítnice, stoupá počet mužů, kteří jsou barvoslepí. Dochází ke snižování frekvenčního rozsahu sluchu, zejména po 50. roce věku. Zhoršení u mužů je významné ve vysokých frekvencích. U žen jsou tyto změny menší.

Starší člověk většinou určité smyslové a motorické nesnáze kompenzuje rozvážností, zpomalením pracovního tempa, opatrností, větším racionálním úsilím při řešení obtížných úkolů a situací. Naopak někdy má jisté potíže zvládnout nové informace a pohotově je využívat, což souvisí se sníženou schopností učit se. I když schopnost učit se se nemusí snižovat, pokud je pracovník dostatečně motivován. To platí především u osob druhého typu.

Sociální inteligence

Sociální inteligence má ve struktuře složek výkonové kapacity zvláštní postavení tím, že její působení a vliv se týká sociálního klimatu v pracovním kolektivu. Lze oprávněně předpokládat, že s přibývajícím věkem se více či méně rozvíjí, neboť vychází ze životních zkušeností, ze zobecnění a z hodnocení různých osobních poznatků a zážitků z nejrůznějších pracovních i mimopracovních událostí v průběhu života. V tomto ohledu se výrazněji projevuje zkušenost pracovníka.

Součástí sociální inteligence je vlastnost označená jako empatie, tj. citlivost a porozumění pro mezilidské vztahy, ochota vyslechnout a poradit, jak problém řešit a dále ochota předávat méně zkušeným pracovníkům své znalosti, dovednosti, povzbuzovat je apod. Toho je vhodné využít při formulaci pracovních skupin a týmů.

Z uvedeného je pro zaměstnavatele důležité několik poznatků. Z ergonomického hlediska je potřeba pracoviště co nejvíce individualizovat dle potřeb zaměstnance. Jde o potřebu volby vhodného typu sedadla, dostatek prostoru pro dolní končetiny, tj. prostoru mezi koleny a spodní deskou pracovního stolu a dosahové oblasti horních končetin apod. Závažnější jsou důsledky změn ve fyzické zdatnosti, tedy otázka, kteří zaměstnanci ve vyšším věku (60 až 65 let) budou způsobilí pro výkon v činnostech (profesích) fyzicky namáhavých. Za dlouhodobě únosnou práci se obvykle považuje práce vykonávaná velkými svalovými skupinami (tj. pohyby trupu a celých horních a dolních končetin). Zde je vhodné individuální posouzení fyzické zdatnosti daného pracovníka. V okamžiku, kdy se začínají projevovat změny v motorice, je vhodné zvážit například zaměstnávání v pásové výrobě či v provozech s vnuceným tempem. Zde je vhodné pracovníky využít například při zaškolování nových pracovníků.

Doporučené maximální hmotnosti břemen při ručním zvedání jsou pro muže ve věku 40 až 49 let 35–40 kg, ve věku 50 až 60 let 30–35 kg. U žen ve stejných věkových intervalech 10–15 kg a 5–10 kg. Důležitou okolností, k níž by měl zaměstnavatel přihlížet, jsou dráhy pohybů s břemenem. Optimální dráha je v rozmezí výšky lokte a ramene. Dále je důležitá frekvence zvedání, úchopové možnosti břemene, rizikovost břemene.

Z faktorů vnějšího prostředí je to osvětlení. Při zaměstnávání starších pracovníků je vhodné instalovat světla s možností regulace intenzity, kdy starší pracovník má mnohdy požadavek až dvojnásobné intenzity osvětlení.

Hlučnost v prostředí, kde pracují starší osoby, by měla být co nejnižší, výrazně pod hygienickým limitem 80–85 dB (A) a zejména v těch případech, kde je nutná přímá řečová komunikace, či se používají technické komunikační prostředky.

Pokud jde o směnovou a noční práci, je trvání směn a délka odpočinku dána příslušnými ustanoveními zákoníku práce. V některých členských zemích EU je uplatňována zásada: ve věku nad 40 let by trvalá noční práce měla být záležitostí dobrovolného rozhodnutí pracovníka, přičemž na nočních směnách by neměly trvale pracovat osoby starší 50 let. U pracovníků v nepřetržitých provozech je nutné soustavně sledovat jejich zdravotní stav (periodické prohlídky) se zaměřením v poruchy spánku, zažívání, krevní oběh, případně i na psychické poruchy.

Uvedené skutečnosti, že s přibývajícím věkem postupně dochází k větším či menším změnám tělesných, smyslových a psychických funkcí člověka a tím i k jistým důsledkům v pracovní způsobilosti, jsou faktem, který by neměl zaměstnavatel přehlížet. Péče o starší pracovníky, ochota vytvářet pro ně vhodné pracovní podmínky, je neoddělitelnou součástí personální politiky a řízení lidských zdrojů.

I když je zjištěn např. pokles tělesné zdatnosti či síly v závislosti na věku, vyskytují se starší pracovníci, kteří dokáží i fyzicky náročnější práci efektivně zvládnout, aniž by pociťovali nepřiměřenou námahu. Je to důsledek osvojení určitých pohybových stereotypů a pracovních způsobů a dovedností (dříve se říkalo, že takoví lidé mají „fortel“). Totéž v jistém rozsahu platí pro činnosti, při nichž jsou využívány psychické funkce a jejich úspěšnost je závislá na osobních rysech a na úrovni sociální inteligence. Ty postupně „dozrávají“ až ve středním a vyšším věku. Zkušený zaměstnavatel ví, že starší osoby jsou většinou zodpovědnější, rozvážnější, spolehlivější a pečlivější, i když naopak mohou mít některé „slabiny“ ve srovnání s mladšími ročníky.

Vliv faktorů pracovního prostředí a podmínek

Z fyzikálních faktorů jsou to především hlučnost, vibrace, mikroklimatické podmínky a osvětlení. Na rušivé účinky hluku při práci jsou většinou více citlivé starší osoby. Zejména v případech, kdy jejich práce vyžaduje soustředěnou pozornost. Je to dáno snížením sluchové ostrosti. Výraznější zhoršení sluchu může mít i určité sociální důsledky, kdy postižený má komunikační problémy, může přeslechnout důležité sluchové informace apod.

Účinky přenosu vibrací na ruce (např. při používání pneumatických a elektrických nástrojů), na celé tělo (např. u některých pracovně pojíždějících strojů) jsou nesporně u starších osob výraznější v důsledku snížené tolerance jejich vlivu na tkáně a svaly.

Starší lidé se hůře adaptují na zvýšené zrakové požadavky osvětlení a jeho změny. Kombinované účinky špatného osvětlení, hluku a vibrací nejsou pravděpodobně aditivní (tzn., že jejich účinek se nesčítá), nicméně však snižují schopnost soustředění starších osob.

Chemické látky v pracovním prostředí s ohledem na jejich druh a koncentraci se mohou do organismu dostat třemi cestami: vdechováním, vstřebáváním kůží a sliznicemi a polykáním. U starších osob se např. zvyšuje absorpce chemických škodlivin i v důsledku fyziologických změn s přibývajícím věkem. Dochází tak ke sníženému zásobování ledvin a jater krví. Zpomaluje se proces jejich vylučování z organismu. Důsledkem kumulativního působení (expozice) mohou být závažná onemocnění, která se projeví v pozdějším věku. Problematické budou také rizika spojená s novými materiály, jako jsou nanočástice v pracovním ovzduší, to se týká především inženýrských nanočástic.

Směnová a noční práce

Směnová a noční práce je problémem, který má aspekty zdravotní a sociální. Při směnové práci dochází mnohdy k poruchám některých biologických funkcí, jako jsou například poruchy spánku, zažívání, celková tělesná únava, pocity úzkosti, poruchy srdečně-cévního systému jako je zvýšený krevní tlak apod. Kritickým obdobím podle některých studií je v tomto ohledu věk 45 let.

U pracovníků starších 45 let byly např. zkoumány poruchy spánku. Ukázalo se, že se vyskytují častěji po noční směně a nikoliv po směně denní. Starší pracovníci preferují většinou dřívější dobu začátku pracovní doby. Pokud jde o sociální důsledky, jde o závažný zásah do životního stylu, tj. např. omezený či nepravidelný styk s členy rodiny, práce v období víkendu a další.

Pracovní úrazovost

Všeobecně je přijímaný názor, že starší pracovníci mají menší počet pracovních úrazů než mladší. Starší pracovníci jsou totiž opatrnější, pozornější, zkušenější a umějí lépe odhadnout důsledky rizikového jednání, což souvisí s vědomím odpovědnosti jak pro ně, tak pro rodinu. Starší pracovníci však mají delší absence – potřebují delší čas na regeneraci a uzdravení.

Co může zaměstnavatel udělat ke zvýšení péče o starší pracovníky?

Autoři nejčastěji uvádějí následující:

  • Provádět soustavnou evidenci starších pracovníků (nad 45 let) v organizaci, jejich činností (profesí) a hodnotit jejich zdravotní stav (nutná spolupráce s odborníky pracovní lékařské péče).
  • Zajistit zvýšené provádění periodických zdravotních prohlídek starších pracovníků po 40. roce věku každé 2 – 3 roky, po 50. roce věku každý rok (spolupráce s odborníky pracovní lékařské péče).
  • Sledovat a analyzovat příčiny pracovních úrazů starších pracovníků.
  • Plánovat pracovní náplň vhodných pozic (zaměstnání, činností) pro starší pracovníky.
  • Upravovat režim práce (délku pracovní doby, délku odpočinku, způsob střídání směn apod.), tak aby nedocházelo k nepřiměřené pracovní zátěži starších pracovníků.
  • Analyzovat příčiny vnitropodnikové fluktuace (časté změny pozic, přechod do jiných provozů, dílen apod.), žádostí o předčasný odchod do důchodu.
  • Sledovat a analyzovat příčiny špatného sociálního klimatu v pracovních skupinách (např. konflikty generačního typu – starší kontra mladí, či z jiných interpersonálních příčin).
  • Provádět na pracovních místech starších pracovníků technické úpravy či zlepšení, které by jim usnadnily práci. Např. vhodný typ sedadel, možnost střídání pracovních poloh, zlepšení osvětlení, vybavení mechanizačními zařízeními pro manipulaci s těžkými břemeny. Individualizace ergonomie.
  • Při změně pozice (přechodu staršího pracovníka na jiné pracovní místo) informovat ho o případných nových nebezpečích a rizicích práce, o používání bezpečných pracovních postupů a osobních ochranných pracovních prostředků.
  • Prověřovat, zda fyzická náročnost při ruční manipulaci s břemeny (zdvihání, přenášení a přemisťování) či v jiné souvislosti, nepřekračuje příslušné limity síly a energetického výdeje s ohledem na věk a pohlaví. Sledování prosté kumulace hmotností je nedostatečné.
  • Zvažovat přidělení starších pracovníků na pracovní místa, kde pracovní činnosti vyžadují časté zaujímání nefyziologických pracovních poloh (např. otáčení trupu, shýbání, postoj v podřepu, práce nad hlavou, práce v omezeném prostoru apod.). Problémem jsou například pracoviště kontrol výkovků.
  • Omezit či vyloučit práci starších pracovníků ve výškách, na plošinách apod. spojenou s nebezpečím pádu.
  • Zvažovat přidělení starších pracovníků na činnosti vyžadující rychlé pracovní tempo, či vnucené pracovní tempo např. taktem stroje, pohybem pásu, dopravníku apod.
  • Umožnit starším pracovníkům uplatnit jejich pracovní zkušenosti, dovednosti a znalosti např. při školení a instruktážích, při řešení problémů v pracovní skupině apod.
  • Hodnotit starší pracovníky podle jejich výkonu, jejich vlivu a autority v pracovním kolektivu a nikoliv podle jejich věku.
  • Zaměstnavatelé, manažeři, vedoucí pracovníci, plánovači a konstruktéři, kteří ovlivňují a navrhují pracovní prostředí, technická zařízení, pracovní postupy, nástroje organizující práci a skladbu pracovních postupů, by měli být pro svou úlohu náležitě připraveni, vycvičeni a měli by mít k dispozici příslušné informace o tom, jak práci a prostředí přizpůsobit zaměstnancům. To přispěje k tomu, že pracovní místa starších osob umožní uplatnění jejich dovedností a zkušeností.
  • Periodické zdravotní prohlídky by se měly zaměřit na:
    • zhoršení např. svalové síly a výkonnosti, stav kardiorespiračního systému, který by se případně mohl zlepšit cvičením,
    • změny týkající se zraku, sluchu, svalově kosterního aparátu, které by měly být podnětem pro vhodné úpravy (změny) pracovního prostředí a poskytnutí určitých pomůcek,
    • lékař by měl pracovníka informovat o fyzikálních a mentálních nebezpečích (faktorech) ohrožujících život a zdraví a jak se jim bránit; při vyšetření musí být použity standardizované metody a výsledky musí být systematicky zaznamenávány jak pro praktické, tak pro výzkumné účely,
    • zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli podporovat tvorbu dlouhodobých programů na ochranu zdraví a podobné veřejné zdravotní iniciativy ve vztahu k životnímu stylu (kouření, alkoholismus, výživa, tělesné cvičení apod.), které přispívají k udržení zdraví a síly i v pokročilém věku.
  • Pracovní kapacita, nikoliv věk je kritériem pro zaměstnání pracovníků.
  • Zaměstnavatelé by měli zajistit dostatečnou flexibilitu v obsahu práce a pracovního prostředí tak, aby odpovídala podmínkám starší populace. Pracovníci by se měli podílet na rozhodování či na akcích, které ovlivňují jejich práci.
  • Organizace práce musí být flexibilní tak, aby byla umožněna úprava pracovní doby a dostatek času pro plnění rodinných povinností.
  • Každému zaměstnanci by měla být umožněna žádoucí pracovní výchova a výcvik jako základní komponenta práce. Výcvik by měl obsahovat též možné předpokládané technické změny na pracovním místě, na případnou rekonstrukci s ohledem na věk pracovníka a zajistit jeho uplatnění i rozvoj dovedností a pracovní spokojenost.

Související dokumenty

Související články

Problematika stárnutí a zapojování starších pracovníků do pracovního procesu
Vzdělávání zaměstnanců
Možnosti ochrany zaměstnanců s více než jedním zaměstnáním
Problematika stárnutí a zapojování starších pracovníků do pracovního procesu
Kvalita pracovního života
Důležitost a spokojenost mužů a žen s aspekty pracovního života
Zaměstnávání cizinců z neevropských zemí
Uplatňování pracovní motivace ovlivňující výkon a kvalitu práce zaměstnanců
Hodnocení a odměňování zaměstnanců v mezinárodních firmách
Bezpečnost práce je věc kolektivní
BOZP v digitalizovaném světě
Jaké je (bude) nové vedení Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR
Bezpečnost práce začíná u každého jednotlivce
Znáte Komoru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany České republiky?
Bezpečnost práce strážníků obecní policie
Bezpečnost práce při realizaci výkopových prací - zahraniční inspirace Austrálie
Možnosti ochrany zaměstnanců s více než jedním zaměstnáním
Národní kolo soutěže Ceny za správnou praxi v oblasti BOZP má své vítěze
Vliv pracovní doby na bezpečnostní chování zaměstnance
Vyšší náhrady za pracovní úrazy a nemoci z povolání od 1. 6. 2022
Otázky související s prováděním školení zaměstnanců-Ukrajinců o BOZP
Zásady tvorby vnitřních předpisů zaměstnavatele v oblasti BOZP

Související předpisy

262/2006 Sb., zákoník práce

Související otázky a odpovědi

Skladování a nakládání s NCHL
Montérkovné - vnitřní předpis na stanovení výše náhrady na údržbu pracovního oblečení
Osobní ochranné pracovní prostředky pro žáky
Pracovní úraz
Práce přesčas
Praktická výuka u těhotných studentek
Zrušení vstupu zaměstnanců zaměstnavatele do areálu pronajímatele
Pracovnělékařské služby - prohlídka
Úraz na pracovišti
Ohlášení pracovního úrazu OIP
Rozhodné období u odškodnění pracovních úrazů
Kalkulace nákladů na praní OOPP
Dohoda o pracovní činnosti - lékařská prohlídka
Odbornost zaměstnance školícího na zařízení HYRA
Pracovnělékařská prohlídka
Frekvence lékařských prohlídek
Dohody u mladistvých a lékařská prohlídka
Pes na pracovišti
Odpovědnost školy za hmotnou škodu a újmu na zdraví žáka na zájezdu způsobenou ubytovatelem
Vstupní prohlídky zaměstnanců na DPP a DPČ