Ergonomické zásady uplatňované v rámci pracovního systému

Pod pojmem „zásada“ se rozumí pravidlo, které je nutno vždy dodržovat, přičemž nelze připouštět jakékoli kompromisy. V případě pojmu „doporučení“, neboli dobře míněné rady, jde v podstatě o nezávazné pravidlo, jehož užití je závislé na libovůli uživatele.

Ergonomickými zásadami se rozumí jimi osvědčené zkušenosti z teorie a praxe týkající se přizpůsobení práce, pracovního vybavení, prostředí a úpravy pracovních podmínek s ohledem na člověka – na jeho anatomické, antropometrické, fyziologické, psychofyziologické a psychické vlastnosti, resp. schopnosti. Snahou je, aby ve výsledku jejich aplikace (v daných pracovních podmínkách) byla zajištěna ochrana zdraví, bezpečnost, pohoda a optimální výkonnost pracujícího člověka. Přitom nelze opomenout všechny komponenty pracovního systému (viz ČSN EN 614-1+A1) a projevy ergonomických rizikových faktorů, které se podílí na jeho funkčnosti. Ergonomický rizikový faktor umožňuje posouzení míry překročení limitů fyziologické a psychické zátěže, které jsou příčinou narušení pracovní způsobilosti člověka.

Ergonomické zásady, obsažené v českých technických normách a legislativních ustanovení,se uplatňují při řešení (navrhování) strojů (strojních zařízení) a ve vytváření optimálních pracovních podmínek v rámci pracovního systému. Pracovní systém je v celé složitosti popsán v základních normách (ČSN EN ISO 614-1+A1; ČSN EN ISO 6385). Předmětem legislativy jsou závazná ustanovení, ve kterých se zohledňují technické a humánní požadavky na výrobní zařízení a při jejich obsluze zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví lidí při práci.

1. Všeobecně k uplatňování ergonomických zásad

Při předpokládaných podmínkách používání pracovního vybavení (strojů, nástrojů apod.) musí být fyzická a psychická zátěž, nepohodlí a únava, snížena na nejmenší míru, přičemž se berou úvahu tyto ergonomické zásady:

• umožnit přizpůsobení se tělesným rozměrům, síle svalstva a výdrži obsluhy,
• poskytnout dostatečný prostor pro pohyb všech částí těla obsluhy,
• vyhnout se tempu práce, které udává stroj,
• vylučovat kontrolní činnosti, kdy se vyžaduje dlouhodobé pozornosti,
• přizpůsobit rozhraní člověk – stroj předvídatelným schopnostem a omezením obsluhy.

Ergonomické zásady, při organizaci a řízení pracovní činnosti, se uplatňují na:

• optimální dělbu práce a kooperace,
• dodržování předepsaných pracovních postupů a metod,
• eliminaci nevhodné organizace práce,
• respektování potřeb pracovníků při výkonu práce.

Uvedené zásady jsou sice zaměřeny na průmyslové činnosti, lze jich však využít pro jakoukoliv lidskou činnost.

Následující kapitoly popisují ergonomické zásady z hlediska jejich účelu s charakteristickými požadavky. V jednotlivých kapitolách jsou odkazy na ergonomické normy nebo jiné normy související. Užité legislativy se uvádí v textu nebo přehledně v závěru „Doporučená literatura“.

2. Přehled ergonomických zásad a jejich charakteristika

Pracovní prostory (místa) s účelovým pracovním vybavením (stroje, nástroje, nábytek atd.) musí být navrhovány s patřičným ohledem na tělesné rozměry a fyzickou zátěž pracovníků, respektující:

• tělesné rozměry (jak statické, tak dynamické s přiměřeným oděvem a/nebo osobními ochrannými pracovními prostředky),
• mezní svalové síly (při obsluze, údržbě a opravách strojních zařízení),
• variační rozpětí tělesných rozměrů a pohybů kloubů,
• bezpečné vzdálenosti (pro horní i dolní končetiny),
• rozměry pro přístup částí lidského těla – otvory (možnost použití antropometrických šablon a počítačových modelů).

2.1 Tělesné rozměry

Vstupním kritériem jsou anatomické rozměry lidského těla a geometrické orientace prostoru včetně jeho vybaveností.

Přehled doporučených zásad

a) Výška pracovní roviny a jiné funkčně významné rozměry musí být přizpůsobeny tělesným rozměrům (obsluhy stroje) a povaze prováděné pracovní činnosti;

b) pracovní sedadlo (jeho druh, umístění a stavitelnost), musí být přiměřené rozměrům obsluhy a prováděným pracovním úkolům; musí být zajištěna zejména vhodná poloha těla, jmenovitě vzpřímený trup, vhodná podpora tělesné hmotnosti, poloha loktů po stranách těla a přibližně vodorovná poloha předloktí; musí být individuálně přizpůsobitelné anatomickým a fyziologickým charakteristikám uživatelů;

c) pohybový prostor musí zajišťovat dostatečný, neomezený a volný pohyb pro všechny části těla tak, aby bylo možné pracovní úkoly provádět v příznivé pracovní poloze a umožnit příznivé pohyby zejména hlavy, paží, rukou, dolních končetin a nohou; musí být snadný přístup do užitného pracovního prostoru a zde ulehčena změna pracovních poloh;

d) ruční a nožní ovládače musí odpovídat funkční anatomii ruky a nohy a rozměrům populační skupiny obsluhy; rukojeti a držadla ovládačů musí být uspořádány tak, aby obsluha mohla je správně uchopit a mohla vykonávat předpokládané pohyby;

e) často používané ovládače musí být umístěny v zóně optimálního dosahu rukou a/nebo nohou obsluhy, kdy obsluha zaujímá běžnou pracovní polohu; jiné důležité ovládače, jako například ovládače pro nouzové zastavení, musí být v zóně optimálního dosahu obsluhy zatímco jiné, méně často používané ovládače musí být pouze v prostoru dosahu, pokud pracovní úkol nevyžaduje něco jiného.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN 547-1 až 3+A1, ČSN EN ISO 14738; ČSN EN ISO 15537; ČSN EN ISO 15536-1

Jiné normy: ČSN EN 2860; ČSN EN 6682; ČSN EN ISO 3411

2.2 Pracovní poloha

Pracovní polohy musí být, pokud možno pohodlné a takové, aby podporovaly snadné pracovní pohyby a neměly žádné škodlivé účinky na jednotlivé pracovníky.

Přehled doporučených zásad

1. Pracovník má mít možnost střídat polohu stoj a sed; jestliže musí být zvolena pouze jedna poloha, pak přednost obvykle má sed před stojem; poloha stoj však může být vynucena povahou pracovního úkolu;
2. je třeba zamezit nevhodným pracovním polohám, např. s otočením trupu v hlubokém předklonu, a déletrvajícím činnostem vedoucím k tělesné únavě; musí být možné měnit polohu těla;
3. poloha těla by neměla způsobit tělesnou únavu z dlouhodobého statického napětí svalů; musí být umožněno alternativní měnění polohy těla;
4. je-li požadováno vyvíjení velké svalové síly, pak umožněním vhodných pracovních poloh těla a poskytnutím přiměřených opěr by mělo být dosaženo co nejkratšího a nejjednoduššího řetězce vektorů síly nebo kroutícího momentu v tělesných segmentech;
5. vždy musí být zajištěna vhodná poloha těla a přiměřená opěra těla; opěra musí mít takové rozměry a umístění, aby se zamezilo nevyváženým polohám těla;
6. poloha musí odpovídat požadavkům na vynakládané svalové síly; k dosažení potřebného účinku se musí poskytnout technické pomůcky, aby se předešlo nadměrné tělesné zátěži. Aby se tento požadavek dodržel u ručního zařízení je důležité, rizikové nebo nevhodné změny uchopení během jeho používání byly vyloučeny správným umístěním rukojetí a držadel;
7. návrh pracovního prostoru (u strojního zařízení) má vzít v úvahu následující faktory:
   • úhly výhledu,
   • pozorovací vzdálenosti,
   • snadné zrakové rozlišení (kritický detail – číselné údaje na sdělovači),
   • trvání a opakování pracovního úkolu,
   • omezení způsobená používáním osobního ochranného prostředku,
   • jakékoliv zvláštní omezení skupiny uživatelů (stroje), například nošení brýlí.

Obecně je třeba dbát, aby pracovní polohy neměly žádný nepříznivý vliv na zdraví obsluhy.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN ISO 14738; ČSN EN 1005-4+A1

2.3 Pohyby těla

Pohyby těla během pracovního procesu musí být v souladu s jejich přirozenými drahami a rytmy a nedochází k častým pohybům zahrnující mimořádné úhly otáčení v kloubech.

Přehled doporučených zásad

1. Jednotlivé pohyby těla musí být vzájemně vyváženy; omezena by měla být dlouhodobá nehybnost;
2. musí být zajištěna možnost vzájemného přizpůsobování rozsahům, síly, rychlosti a rytmu pohybů;
3. pohyby se zvýšenými požadavky na jemnost a přesnost nesmí být zároveň náročné na vynaložení síly;
4. je třeba se vyvarovat používání sil, při kterých jsou nutné kroutivé pohyby nebo extrémní polohy kloubů ruky/nohy;
5. provádění pohybů a určování jejich posloupnosti s vysokou přesností musí být zajištěno potřebnými pomůckami, jako jsou např. zvedací zařízení, vodítka, zarážky atd. Pracovní prostor musí mít v tomto případě dostatečné rozměry, umožňující použití takových technických pomůcek.

Obecně platí, že pohyby lidského těla a jeho částí by se měly vykonávat ve shodě s jeho přirozenými dráhami a rytmem, i s ohledem na fyzickou zátěž.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN 14738; ČSN EN 1005-4+A1

Jiné normy: ČSN EN ISO 6682; ČSN EN ISO 3411

2.4 Svalové síly

Činnosti vyžadující použití značné síly mohou způsobit zátěž svalověkosterního systému, což má důsledek ve zvýšení únavy, diskomfortu nebo rizika možnosti úrazu.

Přehled doporučených zásad

1. Silové požadavky musí být v souladu s fyzickými předpoklady pracovníka. Svalové skupiny využívané při silových úkonech musí být pro dané silové požadavky dostatečně silné; jsou-li silové požadavky vyšší, musí být v pracovním systému nasazeny pomocné zdroje energie (silové mechanismy);
2. je třeba se vyvarovat déletrvajícího statického napětí svalů (jako např. při poloze paží a rukou při vzpažení). Hmotnost technických zařízení (předmětů) může být příčinou svalové únavy při delším provozu; tyto účinky je třeba zmenšit, například podpůrnými pomůckami;
3. všude, kde je to možné, je třeba snížit vynakládání svalových sil využitím gravitační síly nebo jinými opatřeními;
4. kde není možno vynaložit potřebnou fyzickou sílu s použitím svalových skupin schopných tuto sílu vydat, musí se zajistit jiné vhodné energetické zdroje;
5. je třeba se vyvarovat nerovnoměrného zatěžování těla a končetin, se zřetelem na požadavky na sílu, na velikost, tvar a umístění ovládačů. Je-li třeba častého a déle trvajícího používání, ovládání musí být prováděno z polohy vsedě;
6. ovládače musí být projektovány, zvoleny a uspořádány tak, aby byla svalová síla potřebná pro jejich ovládání malá, pokud dodržování této všeobecné zásady nemá negativní vliv na ochranu zdraví a na bezpečnost;
7. s ohledem na požadavky při manipulaci s přenosným zařízením (předměty) musí rozdělení jejich hmotnosti zajišťovat správnou rovnováhu.

Obecně platí, že při činnosti u strojního zařízení, která vyžaduje značné síly, může způsobit zátěž svalověkosterního systému. Ta zvyšuje riziko únavy, diskomfortu a narušení svalověkosterního systému.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN 1005-2 až 3+A1; ČSN EN 894-3+A1

2.5 Zásady uplatňované se zřetelem na mentální schopnosti člověka

S rostoucím stupněm automatizace technických systémů se snižují tělesné nároky na obsluhu a zvyšují se nároky na její mentální schopnosti (přijímání a zpracování informací).

Pojem „mentální“ je, v normě ČSN ISO 10075, rozuměn jako výraz, kde se hovoří o lidských zkušenostech a chování. V tomto smyslu se vztahuje k poznávacím, informačním a emočním procesům člověka v pracovním systému. V normě jsou dále charakterizovány vztahy mezi mentálním stresem (způsobený vlivy vnějších zdrojů mentálně ovlivňujících člověka), individuálními faktory a aktuálním mentálním napětím (mentální účinek mentálního stresu uvnitř individua).

Přehled doporučených zásad

1. Pracovní prostředky navrhovat a využívat takovým způsobem, aby nedocházelo během pracovního procesu k nedostatečnému jejich využívání nebo přetěžování mentálních schopností předpokládané obsluhy;
2. všechny informace potřebné k plnění pracovního úkolu se musí zobrazit tak, aby je obsluha mohla správně vnímat;
3. informace se musí zobrazit takovým způsobem, aby jim obsluha mohla dobře rozumět a jednat podle nich, musí například poskytovat rychlý přehled o celém pracovním systému a zároveň poskytovat podrobnou informaci o jednotlivých parametrech;
4. v interaktivních systémech (viz ČSN EN ISO 9241-210) musí být vzhled a funkce ikon, symbolů a příkazů konzistentní a bez rozporů.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN ISO 10075-1 až 3

2.6 Zásady uplatňované se zřetelem na sdělovače a signalizační prvky

Sdělovače a signalizační prvky se musí projektovat, vybírat a rozmísťovat způsobem odpovídajícím vlastnostem lidského vnímání a úkolu, který má být plněn.

Přehled doporučených zásad

1. Provedení sdělovačů a signalizačních prvků musí zajišťovat jasné a jednoznačné vnímání. To je zvlášť důležité u výstražných sdělovačů a signalizačních prvků. Zvláštní pozornost se musí věnovat užité intenzitě sdělovače, trvání informace/signálu, barvě, tvaru, velikosti, kontrastu a rozlišitelnosti proti zrakovému nebo sluchovému pozadí. Výstražné signály jsou účinnější, jestliže se kombinuje signál zrakový a sluchový;
2. počet a druhy sdělovačů a signalizačních prvků se musí udržovat na minimu nutném pro úspěšné plnění pracovního úkolu, aby se předešlo přetížení informacemi;
3. uspořádání sdělovačů a signalizačních prvků musí zajišťovat obsluze informace jasným a jednoznačným způsobem. Zbytečné informace se musí vypustit;
4. sdělovače a signalizační prvky musí být rozmístěny tak, aby umožňovaly bezpečnou, jasnou a rychlou orientaci a rozpoznání. Přitom je třeba mít na zřeteli důležitost a frekvenci jednotlivých informací a nutnost zpětné vazby v rámci pracovního úkolu. Forma a obsah této zpětné vazby musí být jednoznačné a musí být obsluze dobře známé;
5. rychlost a směr změny informace zobrazené na sdělovači musí odpovídat rychlosti a směru změny na prvotním zdroji těchto měřených veličin.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN 894-1 až 2+A1; ČSN EN 981+A1; ČSN EN ISO 7731; ČSN EN ISO 924-110; ČSN EN 842+A1

2.7 Zásady uplatňované se zřetelem na ovládače

Ovládače se musí projektovat, vybírat a rozmísťovat tak, aby odpovídaly fyziologickým vlastnostem (zejména pohybovým možnostem) částí těla užívaných k jejich obsluze (rukou, prstů, nohou či jiných částí těla). Je třeba mít na zřeteli také požadavky na rychlost, přesnost a sílu. Správné uspořádání ovládačů může zabránit chybnému jednání člověka a/nebo na minimum zmenšit jeho následky.

Přehled doporučených zásad

1. Druh, projekční řešení a rozmístění ovládačů musí odpovídat řídicímu úkolu;
2. ovládače se musí projektovat a rozmísťovat takovým způsobem, aby se na nejmenší možnou míru zmenšilo nebezpečí pro zdraví a bezpečnost obsluhy, s ohledem na vznik nehod, časnost používání atd. Důležité ovládače se na stroji (strojním zařízení) musí rozmístit tak, aby je bylo možné ovládat bez toho, že by obsluha musela pustit rukojeti/držadla z ruky;
3. dráhy pohybu ovládačů a mechanické odpory při řízení pomocí ovládačů se musí volit podle povahy řídicího úkolu a se zřetelem na fyziologické požadavky obsluhy, a musí být založeny na biomechanických a antropometrických údajích;
4. funkce ovládače musí být snadno identifikovatelná, aby nedošlo k záměně, a musí být odlišitelná od podobných nebo sousedících ovládačů;
5. poloha ovládače a jeho pohyb, jeho působení a s tím spojené funkce a/nebo informace na sdělovači si musí vzájemně smysluplně odpovídat;
6. ovládače, zejména spouštěcí ovládače, se musejí projektovat, vybírat a rozmísťovat tak, aby se zabránilo jejich neúmyslné funkci;
7. jestliže obsluha přechází z jednoho stroje na jiný stroj podobného druhu nebo funkce, musí se, pokud možno, zajistit stejné rozmístění ovládačů, aby se zamezilo záměnám ze strany obsluhy, a aby se tak snížil počet chyb;
8. rozložení prvků na ovládacích panelech a tvar i umístění panelů a vzájemné vazby mezi nimi musí být takové, aby se zamezilo předvídatelným chybám člověka při ovládání;
9. počet ovládačů se musí udržovat na minimu v souladu s jinými požadavky. Ovládače musí být rozmístěny takovým způsobem, aby bylo zajištěno bezpečné, jednoznačné a při plnění úkolu přiměřené ovládání. K tomu se musí například vzít v úvahu posloupnost ovládaných operací, důležitost a četnost jednotlivých pohybů ovládači.

Odkazy na normy související

Ergonomické normy: ČSN EN 894-3+A1; ČSN EN ISO 9241-1; ČSN EN ISO 11064-1-2

2.8 Zásady uplatňované se zřetelem na systémové interakce v pracovním procesu

Způsoby, jakým se pracovní vybavení (strojní zařízení, stroj, nářadí, počítač apod.) má obsluhovat, a dít dělba funkcí mezi obsluhou a pracovním vybavením, jsou zvlášť důležité s ohledem na vzájemné působení mezi těmito různými prvky. Základním požadavkem musí být snaha umožnit každému pracovníkovi, která přichází v úvahu při práci s určitým pracovním vybavením, vykonávat pracovní činnost v podmínkách pro něj co nejvýhodnější.

Přehled uplatňování zásad z hlediska dispozic člověka a jeho postavením v pracovním procesu

Řešením pracovního procesu musí být zabezpečena ochrana zdraví a bezpečnost člověka, vytvořeny podmínky pro pracovní pohodu a usnadněna vlastní pracovní činnost, a to v prvé řadě zabráněním vzniku nadměrné nebo nedostatečné zátěže. Nadměrná nebo nedostatečná zátěž člověka v pracovním procesu je výsledkem překročení horních nebo dolních mezí funkčního rozsahu fyziologických a psychologických funkcí.

Fyziologická a psychologická zátěž nezávisí pouze na dispozicích řídicích funkcích člověka, ale také na náplni a opakovatelnosti operací a na tom, jakou má pracovník nad pracovním procesem kontrolu.

Pozornost musí být zaměřena na uplatnění některé, případně některých, z následujících metod zkvalitňování pracovního procesu:

1. jeden pracovník vykonává několik po sobě jdoucích operací, patřících do stejného pracovního úkolu, namísto toho, aby tyto operace provádělo několik pracovníků (metoda rozšiřování činnosti);
2. jeden pracovník vykonává po sobě jdoucí operace, patřící do různých pracovních úkolů, namísto toho, aby byly prováděny několika pracovníky (metoda obohacování činnosti). Například montážní operace i následná kontrola kvality je prováděna jedním pracovníkem, který zároveň i vyřazuje zmetky;
3. změna činnosti, jako např. dobrovolná rotace pracovníků na montážní lince;
4. organizované nebo neorganizované přestávky.

Při zavádění uvedených metod musí být zvláštní pozornost věnována:

• kolísání bdělosti a pracovní výkonnosti během dne i noci,
• diferencím v pracovní výkonnosti mezi pracovníky a v závislosti na věku,
• individuálnímu vývoji pracovníků.

Je třeba mít na paměti, že určité podmínky zátěžových situací mohou představovat pro různé jedince různou úroveň. Rozhodující jsou zde individuální dispozice člověka, promítající se do jeho schopností a připravenosti k plnění požadovaných pracovních úkolů.

Přehled uplatňování zásad z hlediska vztahu „člověk – pracovní vybavení“

1. Různé prvky pracovního vybavení se musí rozmístit tak, aby bylo možné co nejlépe efektivně plnit pracovní úkol a byla zajištěna ochrana zdraví, bezpečnost a pohoda obsluhy. Například vzdálenosti mezi různými prvky pracovního vybavení musí být takové, aby dovolily průchod obsluhy a materiálu podle potřeby a aby byly zachovány potřebné možnosti pozorování;
2. dopravní systém pro dopravu pomocného pracovního vybavení se musí projektovat tak, aby bylo nebezpečí co nejmenší;
3. pracovní vybavení musí být uspořádáno tak, aby se zamezilo ohrožení obsluhy na sousedním pracovišti s pracovním vybavením;
4. je-li sdělovač funkčně spojen s činností příslušného ovládače, musí sdělovač poskytovat obsluze na jejím pracovišti jasnou a jednoznačnou informaci; zvlášť velkou pozornost je třeba věnovat funkční srovnatelnosti mezi sdělovačem a ovládačem;
5. pracovní rytmus obsluhy nesmí být vnucen cyklem poloautomatického nebo automatického stroje nebo cyklem dopravního pásu. Nezávislost obsluhy je možno zajistit pomocí nárazníkových systémů, zásobníků materiálu, robotů atd.;
6. ruční pracovní nářadí, nástroje musí svými rozměry, hmotností a tvarem odpovídat anatomii ruky a musí dovolovat přirozené tělesné pohyby při jejich používání;
7. musí se zvažovat možnost používání levorukou a pravorukou obsluhou, zejména u ručních pracovních prostředků;
8. musí se vzít v úvahu činitele prostředí důležité pro zamýšlené používání stroje, které jsou projektantovi předem známy.

2.9 Zásady uplatňované se zřetelem na interakce člověka v pracovním prostředí

Pracovní prostředí musí být navrženo a udržováno tak, aby fyzikální, chemické a biologické podmínky neměly žádné škodlivé účinky na pracovníky, a naopak přispívaly k jejich zdraví i pracovní výkonnosti a pohotovosti. Respektovány musí být jak objektivně měřitelné ukazatele, tak subjektivní hodnocení. Musí se vzít v úvahu i účinky všech emisí z pracovních prostředků na obsluhu nebo také podíl samotného člověka na stav pracovního prostředí (např. v důsledku porušování zákazu kouření na pracovišti apod.) a to zejména v případech, kdy je účinnost větrání (klimatizace) nedostatečná.

Všeobecné ergonomické zásady jsou stanoveny rámcově v českých technických normách a legislativních ustanovení, na které je u jednotlivých uváděných faktorech pracovního prostředí vždy odkaz. V pracovním systému je třeba vždy věnovat pozornost pracovnímu prostředí, protože jeho stav do značné míry ovlivňuje kvalitu pracovních podmínek. Při vytváření správného pracovního prostředí je proto třeba respektovat určitých zásad uváděných dále.

Přehled všeobecných zásad, uplatňovaných při práci, zohledňující fyzikální faktory pracovní prostředí

1. Osvětlení

Osvětlení musí poskytovat optimální podmínky pro zrakové vnímání při požadované činnosti. Zvláštní pozornost musí být věnována těmto činitelům:

• jas, barva, rozložení světla,
• oslnění a nežádoucí odrazy,
• kontrast jasů a barev,
• věk pracovníků.

Osvětlení musí odpovídat požadavkům nutným pro provádění pracovního úkolu. Pokud rozbor pracovního úkolu ukáže, že běžné osvětlení nestačí, musí se zabezpečit dodatečné osvětlení.

Osvětlení musí být projektováno takovým způsobem, aby obsluha nemusela zaujímat nevhodnou tělesnou polohu.

Pro správný stav osvětlení na pracovišti je nutno:

• zamezit vzniku jevu míhání („blikání“, „flikru“),
• zamezit oslnění a používání příliš vysokých intenzit osvětlení,
• zamezit vzniku matoucích stínů,
• přizpůsobit kontrasty pracovnímu úkolu,
• zachovat vhodnou barevnost (psychologická pohodovost).

Odkazy na normy související

ČSN EN 12665; ČSN 36 0011-1 až 3; ČSN EN 12464-1; ČSN EN 1838; ČSN EN 1837+A1

2. Tepelné podmínky

Tepelné podmínky na pracovišti musí být přizpůsobeny místním klimatickým podmínkám, přičemž je třeba vzít v úvahu:

• teplotu a vlhkost vzduchu,
• rychlost proudění vzduchu,
• tepelné vyzařování,
• intenzitu fyzické práce,
• vlastnosti oblečení, pracovního vybavení a ochranných prostředků.

Tepelné emise během provozu pracovních prostředků se musí snížit na nejmenší možnou míru (zejména během projektování), přitom se musí vzít v úvahu následující:

• požadované fyzikální tělesné zatížení obsluhy,
• tepelné vlastnosti požadovaného oděvu,
• předpokládaná tepelná zátěž obsluhy,
• teplota všech povrchů přístupných dotyku.

Odkazy na normy související

ČSN ISO 10551; ČSN ISO 9886; ČSN EN 8996; ČSN EN 7933; ČSN EN ISO 7730; ČSN EN ISO 9920; ČSN 33 2000-4–42

3. Akustické podmínky

Akustické podmínky na pracovišti musí být takové, aby bylo zabráněno škodlivým a obtěžujícím účinkům hluku, včetně hluku z vnějších zdrojů.

Pozornost musí být věnována zejména těmto činitelům:

• zdali hladina akustického tlaku nepřesahuje přípustné akustické limity,
• je-li zaručeno vnímání akustických signálů,
• je-li zachována srozumitelnost řeči.

Odkazy na normy související

ČSN EN ISO 11200; ČSN ISO 1999; ČSN ISO 1996–1 až 2; ČSN ISO 9612; ČSN EN ISO 12001; ČSN EN ISO 11201; ČSN ISO 9295; ČSN EN 458; ČSN ISO 9921.

4. Vibrace

Vibrace přenášené na člověka z vnějších zdrojů působí na lidský organismus, kde problémem jsou vyvolané rezonanční kmitočty těchto částí lidského těla.

V praxi lze posuzovat vliv vibrací podle tří hlavních kritérií:

• zajištění pracovní výkonnosti (tzv. hranice snížení výkonnosti vlivem únavy),
• zajištění zdraví a bezpečnosti (tzv. nejvyšší přípustné expozice),
• zajištění pohody (tzv. hranice snížené pohody).

Vibrace přenášené na člověka nesmí dosahovat úrovně, kdy může dojít k zdravotnímu poškození, patologickým reakcím nebo narušení senzomotoriky.

Odkazy na normy související a legislativní ustanovení

ČSN ISO 5805; ČSN ISO 2631-1 až 3; ČSN ISO 5349-1 až 2; ČSN ISO 7962; ČSN EN ISO; ČSN EN ISO 10819; ČSN ISO 9612; nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

5. Nebezpečné látky a záření

Pracovní prostředky se musí projektovat takovým způsobem, aby nebezpečné látky a nebezpečné záření uvolňované během jejich provozu byly indikovány, a dále, aby byly nebezpečné látky pomocí vhodného zařízení odvedeny a případné záření, aby bylo odstíněno, s cílem zamezit ohrožení zdraví obsluhy.

Odkazy na normy související

ČSN EN 626 - 1až 2+A1; ČSN EN 12198-1+A1

2.10 Zásady uplatňované při řešení uspořádání pracoviště (pracovního místa)

Ergonomickým uspořádáním pracoviště (pracovního místa) se rozumí respektování antropometrických, fyziologických, hygienických a psychofyziologických požadavků jako důležitých požadavků pro navrhování, konstrukci a úpravu pracovních systémů.

Přehled zásad pro navrhování a uspořádání pracoviště

• Musí být přehledné; tzn. optimální zorné podmínky (rozhled, přehled, výhled, příznivé zorné vzdálenosti a úhly, …);
• musí být pohodlné; tzn. vhodné rozměry prostoru pro člověka a jeho činnost, pohodlná pracovní poloha, pohodlné a fyziologicky vhodné pracovní pohyby těla i jeho částí (končetin), přiměřené fyzické zatížení člověka;
• musí být účelově uspořádané; vzhledem k člověku se jedná o vhodně umístěné ovládače, sdělovače a jiná pomocná zařízení, o přehledně rozmístěné strojní a technická zařízení, o pohodlné a bezpečné manipulace s materiálem;
• musí být hygienické; požadující zejména optimální osvětlení a dobré podmínky viditelnosti, příznivé akustické podmínky, optimální mikroklimatické podmínky, zajištění proti škodlivinám a zářením, možnost udržování pořádku a čistoty;
• musí být bezpečné; tj. zajištění ochrany proti úrazům, bezpečný přístup a odchod z pracoviště, zejména snadný únik v případě havárie;
• mělo by být esteticky příjemné; tj. výtvarně (tvarově i barevně) dořešené, vzbuzující kladné emotivní pocity.

Odkaz na legislativní ustanovení

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

ZÁVĚR

Zásady, tak jak jsou známy a chápány ve společnosti, mají povahu (přívlastek) právní, dopravní, morální, bezpečnostní, zdravotní apod., ale poznatky o zásadách ergonomických se však mnohdy postrádají. Podstatou ergonomických zásad jsou jejích účelově vyjádřené zkušenosti ověřené praxí a aplikované v provozní, organizační a řídící sféře (oblasti) v rámci pracovního systému.

Při uplatňování ergonomických zásad, v rámci pracovního systému, je posuzování jejich účinnosti na výsledném efektu plnění pracovního úkolu. Každé nedodržení ergonomických zásad se promítá na narušení pracovní pohody, ale může vést až k ohrožení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V praxi se nedodržení ergonomických zásad nejčastěji projevuje v jejich podceňování, což zpravidla vede k narušování pracovní kázně. Jistě lepší stav je na úseku pracovní činnosti při uplatňování zásad bezpečnosti práce.

Cílem ergonomických zásad, pro posouzení rizik v rámci pracovního systému, je zohlednění jejích zavádění a dodržování za účelem zajištění potřeb a opatření v pracovní procesu tak, aby ve výsledku jejich aplikace (v daných pracovních podmínkách) byla zajištěna ochrana zdraví, bezpečnost, pohoda a optimální výkonnost pracujícího člověka. Z toho vyplývá, že nutnost analýzy rizikových faktorů, vyskytujících se během plnění pracovních úkolů, a jejich eliminace, je základní podmínkou pro dosažení požadovaného cíle ergonomických zásad.

Ačkoliv se ergonomické zásady opírají o ergonomické normy a legislativní ustanovení nelze považovat současný stav za zcela uspokojivý. Dá se očekávat, že práce kvalifikovaného specialisty ergonomie, v součinnosti s dalšími zainteresovanými pracovníky, bude při uplatňování a dodržování ergonomických zásad přínosem. Ergonomické zásady se budou prosazovat snáze, bude-li možno předem odhadnout jejich finanční (ekonomický) efekt.