Vliv počasí z pohledu ergonomie na aktivitu a zdraví člověka

Již od počátků lidské civilizace je člověk a lidská společnost, a nejen ona, ale veškeré živé organismy, ovlivňován meteorologickými vlivy, jež jsou součástí zemské atmosféry, ve které se odehrává veškeré dění na Zemi a bez níž by nebylo života. Počasí nás obklopuje tak moc, že už je často ani pořádně nevnímáme, pokud nás neovlivní svými rozmary. Vertikální členění atmosféry uvádí tabulka 1.

Tabulka 1. Vertikální členění atmosféry

Počasím rozumíme stav atmosféry charakterizovaný souhrnem hodnot všech meteorologických prvků a atmosférickými jevy v určitém místě a času. Počasí se vyjadřuje souborem okamžitých nebo krátkodobě proměnných meteorologických stavů vyjádřené ve formě teploty vzduchu, tlaku vzduchu, vlhkosti vzduchu, oblačností, atmosférických srážek s možností bouřek, směru a rychlosti větru, slunečním svitem apod. Pro počasí je charakteristická velká časová a prostorová proměnlivost.

Naproti tomu klima (podnebí) označuje se dlouhodobějším („zprůměrovaným“) režimem počasí typický pro určitou oblast nebo místo. Věda, která se zabývá studiem atmosféry se nazývá meteorologie.

Zaměříme-li se z pohledu počasí na jeho vliv na zdravotní stav člověka nelze přehlédnout jak změny meteorologických faktorů více či méně ovlivňují život člověka. Účinkem počasí na lidský organismus se zabývá vědní obor bioklimatologie.

1. Člověk a jeho vnímání počasí

Počasí hraje jednu významnou roli v životě nás každého. Je jisté, že každý člověk vnímá počasí a jeho změnu odlišně. Například jinak reagují lidé žijící na venkově či ve městech. Zaleží také na pohlaví, věku, rase a na mnoha dalších faktorech. Hovoříme zde proto o tzv. vnímavosti na počasí neboli meteorosenzibilitě.

Meteorosenzibilitou se rozumí schopnost organismu reagovat na stav a změny atmosférického prostředí. Přičemž existuje několik stupňů vnímavosti. Někteří jedinci jsou zcela necitliví. Když pomineme tuto skupinu jedinců, tak se tyto změny v nižším stupni citlivost na počasí projevují ve formě únavy, malátnosti, nechutenství, deprese, neklidného spánku a ve vyšším stupni pak převážně lokálními projevy, jako tzv. bolest z počasí. Nejzávažnějším projevem vnímavosti na počasí je meteorotropní choroba.

Meteorotropní choroba je patologický děj organismu, na jehož vzniku nebo průběhu se podílejí meteorologické faktory. Jde například o nemoci alergické, revmatické, nádorového bujení pokožky a plic, zejména nemoci dýchacích cest a srdečně cévní choroby.

Meteorologické jevy většinou onemocnění přímo nevyvolávají, ale přispívají k zesílení projevů chorob a mohou zhoršit jejich průběh.

Lidské tělo, které je nedílnou součástí přírody, přirozeně reaguje na všechny děje, které se dějí v troposféře. Organismus v mladém věku, kdy je plný síly, se snadno s těmito přírodními vlivy vyrovná. Ve vyšším věku přibývá chorob a imunita se snižuje. Organismus se nestačí s prudkými výkyvy počasí vyrovnat a reaguje zhoršením zdravotního stavu. Nejcitlivějšími jsou kardiaci, lidé, kteří prodělali vážnější úraz, astmatici, revmatici a další oslabení jedinci. V seniorském věku počet meteorosenzitivních prudce roste. Bolesti kloubů, zad, migrény, závratě, únava, potíže s dýcháním, deprese, nespavost, nervozita, ale i srdeční potíže jsou nejčastější projevy meteorosenzibility.

Vliv počasí se navíc ještě může zvýraznit, působí-li i jiné faktory (znečišťující prostředí aj.) či zátěže (nervové vypětí, stres) nebo vlivem momentálního (zdravotního) stavu jedince. Proto na počasí reagují více nemocní a staří lidé s již nedostatečně pružnými adaptačními mechanismy. Zátěž počasí na člověka může vyvolat bouřlivější reakci lidského organismu vedoucí až i k úmrtí. Dále se ještě epidemiologickými studiemi zjistilo, že lidí více citlivých na počasí přibývá. Příčinou může být zchoulostivění člověka vlivem moderního způsobu života. Z odborných výsledků výzkumu bylo zjištěno, že citlivě na počasí reaguje 40–60 % lidí. Například dny, které vnímáme jako parné či dusné, dny mrazivé, výrazného poklesu tlaku, náhlé změny teploty, ty pak mohou vyvolat zjevné zdravotní problémy u každého člověka.

Nejlepší způsob, jak snížit citlivost na počasí, je posilovat termoregulační schopnosti a obranyschopnost organizmu, a to:

• pravidelným pohybem na čerstvém vzduchu;
• otužováním;
• stravováním;
• oblékáním a péčí o pleť
• vyhýbáním se dlouhodobému stresu a dopřáváním si oddechu dostatečným odpočinkem.

2. Meteorotropní choroby

Definice meteorotropní choroby byla již zmíněna. Jde o nemoci, jejichž vznik nebo průběh je spjat s komplexem meteorologických faktorů, k nimž patří např. teplota a vlhkost vzduchu, změny tlaku vzduchu, nadbytek nebo nedostatek ultrafialového záření, el. vlastnosti ovzduší apod. U některých meteorotropních nemocí byl podíl počasí bezpečně prokázán, u jiných je jeho spoluúčast pravděpodobná.

Mezi tyto meteorotropní choroby patří zejména onemocnění dýchacího systému, srdečně-cévní onemocnění (infarkt myokardu, plicní embolie, mozková mrtvice, záchvaty kardiálního astmatu, anginy pectoris a další) a epileptické záchvaty. Nic méně ještě existuje mnoho dalších chorob, na které má také značný vliv počasí. Jedná se například o některé oční choroby (zejména záchvaty glaukomu a expulzivní nitrooční krvácení), vředové choroby žaludku a dvanáctníku a některá infekční onemocnění (například chřipka). K meteorotropním chorobám patří také alergická rýma či průduškové astma, které se zhoršují při náhlých změnách počasí, hlavně na jaře a na podzim. Na tyto choroby působí kromě výše zmíněných faktorů, také synoptické situace (cyklony, tzv. tlakové níže, vyznačující se nízkým barometrickým tlakem a anticyklony, tzv. tlakové výše, vyznačující se vysokým barometrickým tlakem) a atmosférické fronty (teplé, studené a okluzní). Dále jsou popsány obecně základní choroby, které jsou známy jako meteorotropní.

2.1. Onemocnění dýchacího systému

Onemocnění dýchacího systému ovlivňuje i znečištění ovzduší, kde se ale meteorologické faktory uplatňují nepřímo. Za přímé uplatnění meteorologických faktorů lze považovat vznik nemoci z nachlazení. Za jednu z příčin vzniku tohoto onemocnění lze považovat prvotní chladovou reakci cév sliznic horních cest dýchacích. Důkazem toho je pozorování, že při vzestupu teploty ovzduší dochází k poklesu nemocnosti na respirační choroby. Další nemocí dýchacího systému lze považovat alergické choroby, zejména průduškové astma. Astma není způsobováno přímo počasím, ale počasí značně ovlivňuje jeho průběh. Nejmenší obtíže astmatiků lze pozorovat v obdobích nízkého barometrického tlaku.

Dalším nepříznivým obdobím pro lidi s nealergickým astmatem je přelom podzimu a zimy, zvláště při špatném inverzním počasí. Naopak co se týče alergického typu astmatu, ovlivňují meteorologické faktory významně hlavně přenos alergenů. Proto je pro tento typ astmatiků nevýhodné proudění vzduchu z oblastí bujné vegetace. Dále například při nedostatku srážek je nižší efekt tzv. vymývací schopnosti v ovzduší. Mezi nemoci ovlivňované meteorologickými faktory patří třeba i senná rýma a další alergické nemoci. Zde ale ovlivňují meteorologické faktory pouze distribuci pylů a jeho celkový obsah v atmosféře. Například za suchého slunečního anticyklonálního počasí je pylů v atmosféře nejvíce a naproti tomu za deštivého počasí je pylů nejméně, kdy se zde opět objevuje vymývací efekt.

2.2. Srdečně-cévní onemocnění

Toto onemocnění je velice významné, například v České republice je příčinou více než 58 % všech úmrtí. Postihuje muže i ženy, často v nejproduktivnějším věku. Vzhledem k tomu, že tato onemocnění jsou v raných fázích bez zjevných příznaků, jednoduše nebolí, jsou veřejnosti více známy až když nastanou závažné zdravotní stavy jako například angina pectoris či srdeční infarkt.

Mezi tyto nemoci patří například tromboembolická nemoc žilního původu, zvláště plicní vmetek, dále mozková mrtvice a v neposlední řade také srdeční ischemické choroby jako infarkt či již zmíněná angina pectoris. Plicní embolie je ucpání části plicní cirkulace materiálem přineseným do plic krevním proudem a vyskytuje se ve větším počtu výskytů ve dnech průchodu atmosférických front. Je to dáno tím, že nižší barometrický tlak přispívá k vytvoření žilní trombózy.

Mezi další srdečně-cévní nemoci patří mozková mrtvice. Příčinou mozkové mrtvice je nejčastěji uzávěr přívodové mozkové tepny krevní sraženinou (trombózou), vyvíjející se na sklerotickém plátu cévní stěny, nebo vmetky (emboly) z krevních sraženin na sklerotických plátech cév a srdce.

Meteorologickým faktorem, který v tomto případě hraje roli, je teplota ovzduší. Byla nalezena korelace mezi počtem zemřelých a průchodem teplých front. Vedle teplotní zátěže by zde mohla hrát roli i porucha adaptačních mechanizmů člověka při náhlé povětrnostní změně.

Mezi meteorologickými faktory a výskytem mozkové mrtvice byla také nalezena statisticky významná korelace. Výskyt této nemoci ovlivňují velmi nízké teploty, ale i velmi vysoké teploty nad 40°C s parciálním tlakem nad 1,87 kPa. Významnější než vlastní hodnota meteorologických faktorů, se zdá být spíše rychlost jejich změn. Poslední srdečně-cévní nemocí, která je ovlivňována meteorologickými faktory, je srdeční infarkt a angina pectoris. Srdeční infarkt je způsoben náhlým přerušením dodávky kyslíku do srdečního svalu s následným odumřením části svalových vláken a angina pectoris je nemoc, která jej může vyvolat. Pro kardiaka platí, že pohyb v přírodě je pro něj bezpečný při teplotě mezi 4°C až 30°C a při vlhkosti mezi 50–70 %. Proto by každý kardiak měl sledovat meteorologickou a obzvláště biometeorologickou předpověď.

Meteorologickými faktory, které nejvíce ovlivňuji vznik infarktu, jsou buď velmi nízké nebo velmi vysoké teploty. Dalším významným meteorologickým faktorem, který ovlivňuje vznik infarktu, je barometrický tlak. Například při vzestupu barometrického tlaku bylo zjištěno, že se druhý den na to zvýšil i počet úmrtí. Naproti tomu při poklesu barometrického tlaku bylo zaznamenáno méně výskytu úmrtí, a ještě méně při dlouhodobém trvání nízkého tlaku.

3. Meteorologické faktory a jejich vliv na člověka

Klima a počasí má na člověka vliv, ať už chce nebo nechce. Náš organismus ovlivňuje horko, chlad, vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, vítr, ale i elektrické impulsy, elektromagnetické pole a elektricky nabité částice v ovzduší. Zcela zdravý člověk snáší změny počasí bez obtíží, citliví lidé naopak trpí, a nejvíce jsou ohroženi ti, kteří mají nějakou chorobu a každá změna počasí zesiluje její projevy. Výrazně na počasí reagují revmatici, astmatici, lidé s poruchami oběhovými a srdečními. Nejvíce však trpí nepříznivým počasím lidé se sklony k depresím a psychicky labilní. Obzvlášť vnímaví jedinci mohou trpět až dva dny před začátkem bouřky. Dále uváděný každý meteorologický prvek má sám od sebe své specifické zvláštnosti při posuzování jejich vlivu na člověka.

3.1 Teplota vzduchu

Teplota vzduchu patří mezi nejčastěji měřené meteorologické veličiny. Dalo by se říct, že teplotě vzduchu každý rozumí. Obecně se zejména vnímá, jak moc je vzduch teplý nebo studený a jak fouká vítr. Mnoho lidí předpokládá, že teplotu ovzduší ovlivňuje zejména sluneční záření. To je sice pravda, je ale nutné si uvědomit, že Slunce ohřívá vzduch přímo jen velmi málo. Hlavním zdrojem tepla pro vzduch je totiž ohřátý zemský povrch. Ten absorbuje dopadající sluneční záření, které je svou povahou krátkovlnné, a následně ho vyzařuje ve formě dlouhovlnného, a tedy tepelného záření vzhůru do vzduchu (přesněji jen část z něj, část se totiž odvede do hlubších vrstev půdy). Nejprve se tedy ohřívá povrch a až od něj přilehlé vrstvy vzduchu. Za normální situace teplota s výškou klesá, v průměru 0,65 °C na 100 metrů výšky.

Údaj, který naměříme na teploměru, nám ovšem nedává ucelený přehled o tom, jak tuto teplotu bude vnímat náš organismus. Teplota povrchu těla je asi 31°C. Je-li teplota ovzduší vyšší než teplota povrchu lidského těla, označujeme ji subjektivně jako teplou, naopak s teplotou nižší považujeme za studenou.

Teplota ovzduší, která je ovlivněna faktory větru a vlhkosti, se vyjadřuje pocitovou teplotou, viz tabulka 2.

Tabulka 2. Pocitová teplota v závislosti na rychlosti větru

Pokud chladnější vítr způsobuje odvanutí tělesné teploty z povrchu pokožky, lidské tělo tak může vnímat pocitově mnohem nižší teplotu, než je ta skutečná. Z tabulky 2 je odečtena, např. při -10°C a rychlosti větru 20km/h, pocitová teplota -18°C. Naopak teplejší vítr než +31°C zabraňuje ochlazování těla a teplotu pokožky ještě zvyšuje.

V zimním období i malý vítr dokáže pěkně znepříjemnit pobyt venku. V létě chladný vánek ochladí tělo, ale jakmile teplota vzduchu vystoupá nad 31°C, může být vítr také nepříjemný.

Nejohroženější skupinou, vlivem vyšších nebo nízkých teplot, jsou kardiaci a lidé, kteří mají problémy s oběhovým systémem. Například lidé s nízkým tlakem špatně snášejí horké počasí a jsou aktivnější, jakmile se ochladí. U pacientů s hypertenzí je tomu naopak. Při prudkém ochlazení se zužují cévy a zhoršuje se prokrvení orgánů. V krajním případě může dojít až k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Nutno ještě dodat, že chladno a vlhko škodí revmatikům, stejně jako lidem s psychickým onemocněním.

3.2 Vlhkost vzduchu

Množství vodní páry ve vzduchu souvisí nejen se zdravím, ale i s okamžitým pocitem okolní teploty. Vlhkost vzduchu ovlivňuje odpařování potu z kůže, a také zajišťuje správné fungování sliznic. Vlhkost mění vnímanou teplotu až od přibližně +27°C (např. při teplotě 35°C a vlhkosti vzduchu 60 % vnímáme teplotu až na úrovni +47°C). Tyto pocitové závislosti teploty a vlhkosti vzduchu uvádí tabulka 3. Vlhkost se měří psychrometrem.

Tabulka 3. Pocit tepla v závislosti na vlhkosti

Teplotní pásma:

27 až 32 – pocitově přijatelná

33 až 39 – pocitově zhoršená

40 až 58+ – pocitově nepřijatelná

Při vysoké vlhkosti se snižuje schopnost odpařování potu z povrchu pokožky a tím se tělo hůře ochlazuje. Proto při letních vedrech může vlhkost nad 45 % snížit pracovní (sportovní) výkony a zvyšovat únavu. Především v létě, kdy je menší vlhkost vzduchu je žádoucí doplňování tekutin pro snadnější a zdravější ochlazování.

Naopak v zimě, v interiéru (domě, bytě) při vytápění by měla být vlhkost okolo 55 %. Menší hodnota vodních par (pod 45 %) vysušuje sliznice a pokožku což snižuje imunitu a celkově oslabuje tělo. Větší vlhkost podporuje plísně a může mít také negativní vliv na klouby a kosti. Vhodným poměrem zateplení, topení a větrání můžeme dosáhnout zdravé vzdušné vlhkosti v prostorech kde trávíme velké množství času (kancelář, pracovna, ložnice). Přetápěním se vzduch vysušuje, nesprávným zateplením se vzduch zvlhčuje.

3.3 Tlak vzduchu

Tlak vzduchu nám vyjadřuje, jakou silou působí vzdušný obal Země (atmosféra) kolmo na její povrch. Můžeme jej získat například barometrem (tlakoměrem) a udává se nejčastěji v násobcích základní jednotky tlaku v hPa (hektopascal, 1 hPa = 100 Pa).

Tlak vzduchu není v každém místě na Zemi stejný, neboť ovlivňují ho rozdíly dopadajícího slunečního záření, otáčení planety i vlastnosti zemského povrchu. V důsledku tohoto nerovnoměrného rozložení tlaku vzniká proudění vzduchu – vítr. S rostoucí výškou tlak klesá (např. přibližně ve výšce 5,5 km je již jen asi 500 hPa). Pohybem vzduchu se vytvářejí uzavřené oblasti (na synoptické mapě vyznačeny izobarami), kde je tlak vzduchu nižší nebo vyšší než v okolí – tak vznikají tlakové níže nebo tlakové výše.

Obecně se dá říct, že nejpříznivější pro člověka je tlaková výše, která přináší pěkné počasí bez větru. Tlaková níže, která je provázena poklesem teplot a často i zaprší, naopak mnoha lidem zdravotní problémy zhoršuje. Za nižšího atmosférického tlaku se krevní tlak zvýší. Proto nejčastěji na změny reagují opět kardiaci a lidé s oběhovými potížemi. Prudký pokles tlaku před bouřkou může vyvolat například změny srdečního rytmu, v horším případě vést až k infarktu nebo být příčinou cévní mozkové příhody. Není vzácné, že řada lidí trpí před bouřkou silnými migrénami.

3.4 Vítr

Vítr vzniká v důsledku nerovnoměrného rozložení tlaku vzduchu nad zemí. Vzduch proudí z oblasti vyššího tlaku do míst s nižším tlakem. Pohyb vzduchu v atmosféře nastává ve snaze vyrovnávat tlaky na různých místech. Vzduch se pohybuje jak horizontálně, tak i vertikálně. Na proudění vzduchu závisí i srážky. Lidé si mylně myslí, že směr větru říká, kam vítr fouká.

Je tomu přesně naopak. Četnost větrů se zakresluje do větrných růžic. Rychlost přízemních větrů se měří anemometry.

Zejména v zimních měsících se sleduje tzv. Wind chill. V překladu můžeme hovořit o chladu větru. Naši pocitovou teplotu výrazně snižuje vítr (viz výše tabulka 2). Náš organismus mající teplotu většinou lehce přes 36 °C ohřívá slabou vrstvu okolního vzduchu. V blízkosti naší pokožky se vytváří izolační vrstva teplého vzduchu. Pokud vane vítr, teplejší vzduch v blízkosti pokožky ztrácíme a více pociťujeme chlad. K efektu dochází především při nízkých teplotách. Z toho důvodu je Wind chill počítán pouze pro teploty nižší než 10 °C a rychlosti větru nad 1,3 m/s. Čím nižší je teplota vzduchu a větší rychlost větru, tím větší je efekt ochlazování větrem.

Jednotný vzorec pro výpočet pocitové teploty není definován, ale můžeme ji vypočítat podle vzorce používaného v Kanadě:

T_(wc)= 13,12 + 0,6215 T_(a) – 11,37V^0,16+0,3965T_(a)V^0,16

Legenda: T_(wc): Wind chill, T_(a): teplota vzduchu ve stupních Celsia, V: rychlost větru v km/h (průměrná).

Za vedra působí mírný vítr příjemně, neboť ochlazuje kůži až o 3°C. Při mrazu je však takovýto vítr i nebezpečný. Na př. teplotu -3°C pociťujeme při rychlosti větru 3 m/s jako -6°C, při rychlosti 10 m/s už jako -20°C. Teplotu -9°C při 7 m/s jako -23°C a jinak ještě přijatelnou teplotu při bezvětří -15°C pociťujeme při rychlosti větru 7 m/s jako -31°C!

Ještě je zajímavé, že vítr o rychlosti 3 m/s zvyšuje při dýchání spotřebu kyslíku asi o 25 %. Některé druhy místních větrů mají dokonce velmi negativní biologické účinky. Příkladem je známý fén. Je dokázáno, že tento teplý a suchý vítr vanoucí od jihozápadu vyvolává zejména na závětrné straně Alp u citlivějších lidí řadu příznaků, jimž se říká fénová nemoc. Fén ovlivňuje jak fyzické, tak duševní funkce člověka. Vyvolává deprese a migrény, zhoršuje schopnost soustředění, ztěžuje dýchání, způsobuje únavu, nespavost, nechutenství, zvětšuje revmatické bolesti a zhoršuje i srdeční a cévní choroby. V době fénu přibývá i sebevražd, dopravních nehod a zvyšuje se i kriminalita. Zajímavé je, že účinky fénu byly popsány jak ve volné přírodě, tak i v uzavřených místnostech. Fénová nemoc přitom vzniká až po 1 až 2 letech pobytu v dané oblasti. I studený vítr mistrál ve Francii, který vane v údolí Rhóny průměrně ve 110 dnech v roce, přináší také nervové potíže a zejména zhoršení chorob cest dýchacích.

Vítr má i mnoho kladných vlastností. Jednou z nich je fakt, že je vlastně jediným prostředkem na rozrušení nepříjemných přízemních inverzí. Jedině pořádný vítr doslova vymete škodliviny jako oxid siřičitý a oxidy dusíku, prach a jiné nečistoty které bychom museli dýchat. V tabulce 4 jsou uváděny charakteristické údaje o projevu větru.

Tabulka 4. Beaufortova stupnice síly větru

3.5 Oblačnost

Na vývoji oblačnosti má velký vliv teplota a tlak v dané oblasti. Nejbohatší oblačnost se nachází na atmosférických frontách. Nejdůležitější je ale pro samotnou tvorbu oblačnosti vodní pára. Oblak je viditelný shluk nepatrných vodních kapiček či ledových krystalků v ovzduší. Množství oblačnosti se určuje podle toho, kolik osmin oblohy bude oblačností pokryto, viz tabulka 5.

Tabulka 5. Název a ocenění oblačnosti na obloze

Zamračené počasí, vlhko a nízké teploty, velmi ovlivňují také psychiku. Citliví lidé mohou trpět nervozitou, podrážděností, upadnout do depresí, nespavosti a trpět následnou trvalou únavou. Statisticky je prokázáno, že v měsících, kdy podobné počasí přetrvává celé týdny, stoupá i počet sebevražd (psychických neuróz). Bolesti v kloubech, zhoršení zánětlivých procesů v těle, dýchací problémy jsou další následky „psího“ počasí. Většinou jde totiž ruku v ruce se zhoršením rozptylových podmínek, a tak se na zdraví negativně podepisují i škodliviny v ovzduší.

3.6. Srážky

S vlhkostí vzduchu úzce souvisí oblačnost a srážky. Pokud se vzduch ochladí natolik, že není možné, aby voda v něm obsažená byla ve formě páry, začne se srážet ve formě kapének. Srážky nepadají ze všech mraků. Srážky mají také různé formy – déšť, sníh, kroupy. Mraky se dělí podle tvaru a podle výšky nad zemí. Jev, při kterém vznikají silné a krátké srážky a elektrické výboje (blesky) se nazývá bouřka. Bouřky jsou nejčastější v tropických letních dnech. Srážky se udávají v mm a přístroj, který zaznamenává jejich intenzitu se nazývá ombrograf.

3.7 Ionty kladné a záporné

Ionty jsou částice s nábojem, které se nacházejí v ovzduší. Některé jsou nabité kladné a jiné zase záporně. Záporné ionty jsou v podstatě ionty kyslíku s elektronem navíc, které jsou tvořeny vodními molekulami. Velmi mnoho se jich vyskytuje poblíž tekoucí vody, například u řek, potoků, moří a vodopádů. Podobně to funguje v lese a na horách. Proto je osvěžující si dát sprchu, jít si zaplavat, když se cítíme unaveni, případně si udělat procházku v přírodě nebo lesem. Záporné ionty jsou však vzácné v běžných mikroklimatických prostorech kanceláří, přehřátých domovech nebo vydýchaných autech. Záporné ionty mají výrazný antidepresivní účinek. Vědecky bylo prokázáno, že záporné ionty ovlivňují hladinu serotoninu v mozku, který se podílí v projevech nálady člověka.

Kladně nabitý iont postrádá elektron. Jeho přítomnost ve velkém množství se nachází ve městech a průmyslových lokalitách. Kladně ionizovaný vzduch, vyskytující se v místech např. s cigaretovým kouřem, v suchém a teplém proudění vzduchu, v uzavřených nadměrně vytopených prostorech apod., je příčinou nezdravého prostředí, způsobující bolesti hlavy, ucpaný nos, suchost v krku, možné závratě a jiné zdravotní neduhy.

4. Počasí ovlivňující zdraví člověka ve čtvero ročním období

4.1 Podzim

Mlha, déšť a nízká oblačnost, pod kterou se ovzduší nemůže pročišťovat – podzim prostě přímo přivolává bolesti hlavy a onemocnění dýchacích cest. Také revma je jasně svázáno s vlhkem a chladem. Právě v chladnu se zahušťuje kloubní maz, tekutina, která "podmazává" vnitřní plochy kloubů, klouby tuhnou a bolí. Vlhkost, chlad a silný vítr kromě toho zvětšují propustnost buněčných membrán, dochází k hromadění vody a otékání tkání.

V době temného a oblačného počasí cítíme, že se nám nedostává tělesné energie. Je to přirozené, protože čím méně světla, tím více se v těle tvoří melatoninu, což je hormon, který nás zklidňuje. U některých lidí to může vést k sezonním depresím, ke kterým dochází kvůli rozdílu mezi vnitřními hodinami člověka a okolím.

Tento typ deprese se většinou poměrně snadno léčí tím, že se vystavíme působení umělého světla. Další možností je regulace množství vitaminu D, kterého se nedostává většině lidí. Je třeba co nejvíce pobývat na čerstvém vzduchu a využít i nejslabších paprsků slunce.

4.2 Zima

Pozor na velký chlad! Způsobuje totiž značné zrychlení srdečního rytmu a zároveň zužuje cévy. Srdeční sval tudíž potřebuje zvýšené množství kyslíku, které mu však aterosklerózou zúžené koronární artérie nemohou poskytnout. Podle výzkumů se pokaždé, když se teplota sníží o deset stupňů oproti průměru, zvětší riziko infarktu u celé populace o téměř třináct procent. A o čtyřicet procent větší riziko hrozí osobám nějakým způsobem náchylným k srdečním onemocněním. Obecně se nebezpečí zejména anginy pectoris, srdečního infarktu a mozkové mrtvice zvyšuje pokaždé, když teploty prudce klesnou pod nulu.

Meteorologické prognózy nám mohou v lecčems pomoci. Pokud víme, že se blíží východní anticyklóna se suchým větrem či vlhké a chladné počasí nebo náhlé ochlazení, které přináší severní vítr, je to důvod k poplachu. Dbejme zejména na správné oblečení – nejlépe několik tenkých vrstev oblečení, mezi kterými může proudit vzduch. Vyhýbejte se větší tělesné námaze a pokud je to možné zpomalte pracovní tempo. Astmatici a pacienti trpící dalšími chorobami plic by si měli nos chránit šálou – chladný vzduch je totiž nejlepším prostředím pro rozmnožování virů.

4.3 Jaro

Jarní počasí je klamné a značné změny teplot vzduchu mají velký vliv zejména na rozšiřování a zužování cév. Tyto změny mají negativní vliv zejména na pacienty trpícími migrénami, potížemi s dýcháním, chorobami srdce a zvýšeným krevním tlakem, když barometr letí vzhůru, tlak se zvyšuje.

Pyl ve vzduchu vyvolává alergické rýmy, záněty spojivek a alergické astma. Stav se zhoršuje, když pyl vzduchem rozšiřuje vítr. Užitečné je zejména sledování pylového zpravodajství, zavírání oken a omezení pobytu venku.

4.4 Léto

Je to období, kdy je tonus těla na vrcholu, slunce posiluje kosti a zuby a zvyšuje pohlavní touhu. Většinu zdravotních potíží cítíme daleko méně než v jiných obdobích roku. V létě je také méně smrtelných nehod. To se ovšem týká jen doby, kdy je počasí stabilní. S vyšší teplotou vzduchu "řídne" krev, což zvyšuje nebezpečí krvácení do mozku a jím vyvolaných mozkových příhod. Pokud při vysokých teplotách nefouká vítr a zvyšuje se koncentrace ozónu, který škodí krevnímu oběhu, zvětšuje se také nebezpečí cévních onemocnění.

Velká vedra a vysoká koncentrace vlhkosti ve vzduchu podporují záněty žil. Zejména při nočních teplotách okolo dvaceti stupňů a vyšších se organismus nemůže ochladit a žíly trpí. Vynechte cvičení a sportování venku, nemocní by měli mít na dosah ruky své léky. V době velkých veder a jasného slunce je třeba chránit oči – může se objevit zánět spojivek.

5. Meteorologické předpovědi

O počasí se zajímají, jak profesionálové, tak lidé ze všeobecného zájmu. K dispozici je dnes značné množství medií, přinášejících aktuální zprávy o počasí v celém světě nebo zejména v těch lokalitách, které budou pro člověka, z hlediska vývoje počasí, užitečné a významné.

V meteorologických předpovědích krátkodobých nebo dlouhodobých se zpravidla uvádí „jak bude“. Názorně vyjádřená synoptická situace (na mapě) je popis či předpokládaný vývoj frontálních a termobarických útvarů a vzduchových hmot nad určitou velkou geografickou oblastí. Kromě meteorologických prvků bývá předpověď doplňována informacemi, které jsou: bio zátěž, UV index, sluneční aktivita a geomagnetické pole.

5.1 Biozátěž

Biozátěž představuje souhrn složek počasí, které celkově působí na organismus člověka. Biozátěž je určována třemi stupni, které označují vhodnost počasí k fyzické zátěži. Sledování těchto informací je důležité zejména pro osoby s nemocí srdce a jinak oslabené jedince. To ale neznamená, že by vyšší stupeň biozátěže nemohli pocítit i lidé zdraví. Stupně biozátěže a jejich popis uvádí tabulka 6.

Tabulka 6. Stupně biozátěže v závislosti na fyzické zátěži

5.2 UV index

UV index je mezinárodně standardizovaná bezrozměrná veličina charakterizující úroveň erytémového slunečního ultrafialového záření dopadající na zemský povrch, vyjadřující biologický efekt na lidské zdraví. Používá se k informovanosti obyvatelstva o možném negativním vlivu UV záření na lidský organismus. UV index je definován na horizontální povrch. Obyvatelstvo je informováno nejen o očekávané maximální hodnotě UV indexu, ale také o tzv. celkové době pobytu na slunci, bez použití ochranných prostředků, po jejichž uplynutí již začne lidská pokožka začíná vytvářet erytém, tj dochází k rudnutí až hnědnutí. V naší geografické oblasti se UV index pohybuje v rozmezí od 0 do 9, v tropickém pásu může dosáhnout až 15, nebo 16. Všeobecně se dá říct, že čím výše je Slunce nad obzorem (za jasného počasí), tím větší je UV index. Čím větší UV index tím větší je dávka UV záření.

Tabulka 7. Intenzita ultrafialového záření na člověka vystavenému na slunci

5.3 Sluneční aktivita

Sluneční aktivita popisuje změny v množství úhrnu slunečního záření a jeho spektrálního složení. Mezi nejznámější projevy sluneční aktivity patří sluneční skvrny, erupce, protuberance a jiné. Sluneční aktivita se mění v závislosti na slunečním cyklu, který má střední délku 11 let. Nejtypičtějším projevem, v jaké fázi se cyklus sluneční aktivity nachází, jsou sluneční skvrny. V době, kdy je slunečních skvrn více, vysílá slunce silnější záři i vůči Zemi. Přímo se tedy nabízí možnost hledat, v proměnách aktivity slunce, příčinu klimatických změn na Zemi. Vysokoenergetické částice slunečního záření, kterým se za daných podmínek podaří vstoupit do magnetického pole Země, způsobují vznik polární záře. Mohutnost sluneční aktivity je vyjadřována různými indexy či jejich kombinacemi. V současné době je sluneční aktivita sledována pomocí satelitů. Předpovědi sluneční aktivity, v číselné hodnotě, se uvádějí v televizních relacích o počasí.

Úroveň sluneční aktivity je posuzována (mezinárodně) podle 5 stupňů:

1. NORMAL (normální)
2. ACTIVE (zvýšená aktivita erupce)
3. M CLASS FLARE (střední aktivita erupce)
4. X CLASS FLARE (extrémní aktivita erupce)
5. MEGA FLARE (bezprecedentní událost neměřitelná sluneční erupce).

5.4 Geomagnetické pole

Geomagnetické pole Země je trvale ovlivňováno dynamickými procesy, které mají svůj původ na Slunci. Proto změny počasí často souvisí s erupcemi na Slunci. A právě erupce zesilují záření, kterému odborníci říkají sluneční vítr, který dokáže narušovat magnetické pole Země. Mění i elektrické poměry ve vodivé vrstvě atmosféry, v ionosféře.

Změny v geomagnetickém poli vyvolává nejčastěji sluneční vítr, zvláštní záření, které dopadá do atmosféry Země jako důsledek silných erupcí na Slunci. Působí nepříznivě na činnost srdce, ale také na nervový systém člověka. Může způsobit návaly depresí, migrény, záchvaty dny a revmatické bolesti.

Geomagnetické změny v ionosféře také zprostředkovaně ovlivňují tlak vzduchu, množství vodních srážek, teplotu vzduchu a podobně. Ale mohou rušit i rozhlasový, televizní a telefonní signál. A také nepříznivě působí například na „kardiaky“. Předpovědi o změně geomagnetického pole jsou předávány prostřednictvím televizních relací o počasí.

Geomagnetické pole se vyjadřuje ve 3 stupních:

1. Klidné (Ouiet)
2. Nestálé (Unsettled)
3. Bouřlivé (Storm)

Závěr

Časově proměnlivé počasí, představuje vnější prostředí, kterému je člověk celoživotně vystaven. Je to prostředí, oproti vnitřnímu, které neumíme regulovat. Meteosenzitivita, je u každého člověka rozdílná. Neexistuje žádný lék, který by vliv nepřízně počasí léčil. V článku jsou rozebírány meteorologické faktory, jejich vnímání člověkem, meteorotropní choroby a jejich projevy na zdravotní stav člověka, dále pak související poznatky jako jsou předpovědi počasí, pocitové účinky metrologických prvků, vlivy slunečního záření a geomagnetického pole. Co ale je třeba si uvědomit, že vliv počasí a zdravotní stav člověka (z pohledu ergonomie) se stává rozhodujícím faktorem pro zachování akceschopnosti člověka.

Proto úlohou ergonomie je poznávat nepříznivé účinky počasí a hledat opatření, jak preventivně takovému stavu, kterému je člověk vystaven, čelit. Nápravná opatření, která jsou zmiňovaná v článku, budou zřejmě spočívat v posilování termoregulační schopnosti a obranyschopnosti organismu člověka.

POUŽITÁ LITERATURA:

1. Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1.vyd., PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Praha, 2010, 386 s.
2. Manuál prevence v lékařské praxi, V. Prevence nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí a pracovních procesů. Státní zdravotní ústav, Praha, 1997, 144 s.
3. Karas, P., Zárybnická, A., Míková, T. Skoro jasno. Vydala Česká televize, Edice ČT, Praha, 2007, vyd.1., 206 s.
4. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví (ve znění změn v nařízení vlády č. 68/2010 Sb., nařízení vlády č. 93/2012 Sb.).