Skladba výživy pro zachování zdraví a výkonnosti pracujícího člověka

Úvod

Pevné zdraví a psychická rovnováha patří mezi základní pilíře, na nichž stojí kvalita životního stylu lidského života. Každý člověk ví, že výživa ovlivňuje jeho zdraví a tím i kvalitu aktivního života. Správná výživa zdraví chrání, nevhodná jej naopak může nenávratně poškodit. Žádný lék nemá tak velký vliv na naše zdraví, jako správně volená strava, která by měla odpovídat potřebám organismu po stránce kvality i kvantity. Různé pracovní podmínky kladou odlišné nároky na lidský organismus. Ovlivňují skladbu potravin, nároky na stravování a pitný režim. Jednotlivé dávky potravin vycházejí z doporučených dávek živin pro jednotlivé skupiny lidí, které se dělí podle věku, fyzické zátěže apod. Jedním z nejvýznamnějších faktorů je charakter pracovních podmínek, podle něhož se má diferencovat stravování pracujících. Výživa v jednotlivých pracovních podmínkách se od sebe liší nejvíce stupněm fyzické námahy, jsou však i další faktory, na které se při stravování musí brát ohled. V diferencované výživě dospělých osob dle charakteru práce lze rozlišit energetickou hodnotu stravy, její složení, časové rozdělení a také její kvantitu a kvalitu. Pro každou skupinu pracujících jsou tak stanoveny specifické požadavky na jejich výživu. Popisuje se význam jednotlivých složek výživy na lidský organismus, doporučená výživová skladba potravin u dospělých osob podle sestavy v potravinové pyramidě a případné dietní chyby ohrožující zdraví člověka.

1. Výživa a základní pojmy související

Výživa (nutrice) je významný faktor ovlivňující růst a vývoj, pracovní výkonnost a pocit pohody člověka. Úkolem výživy je dodat organismu správné množství nezbytných živin. Je vhodné dodávat všechny tyto složky živin v přiměřeně potřebné a vyvážené formě, chutně upravené a ve správných časových intervalech.

Výživu tvoří šest složek živin. Z toho hlavní složky živin tvoří tuky, bílkoviny a sacharidy, které jsou pro tělo důležitým zdrojem energie a stavebními kameny. Další složky jsou důležité pro správnou funkci lidského organismu.

• Dodavatelé energie
  • tuky
  • sacharidy
• Stavební látky
  • bílkoviny
• Látky zajišťující správnou funkci organismu
  • vitaminy a vlákniny
  • minerály a stopové prvky
  • voda

2. Příjem výživových látek a výdej energie při práci

Lidské tělo spotřebovává energii neustále, a to i tehdy je-li zdánlivě v klidu při spánku. Tato energie získávaná z přijímané potravy je využívána k činnosti vnitřních orgánů (trávení potravy, činnosti mozku, srdce atd.) a k vlastní pracovní činnosti člověka.

Různé potraviny mají různý obsah energie. Energetická hodnota potravin závisí na obsahu jednotlivých živin. Množství energie, které vznikne spálením jednoho gramu živin, ukazuje tabulka 1, která zároveň srovnává energetickou hodnotu živin s energetickou výtěžností alkoholu. Energie obsažená v potravě a provázející metabolické děje se vyjadřují v jednotkách tepla (energie). Mezinárodní jednotkou je joul – J (1 000 J =1 kJ, starší cal (1 000 cal = 1 kcal).

Tabulka 1 Energetický obsah živin a alkoholu

Z tabulky vyplývá, že potraviny s větším podílem tuku budou mít i větší energetický obsah. Jelikož potraviny s větším podílem tuku obsahují více energie v hmotnostní jednotce v gramech, tedy kJ na g, hovoří se někdy o větší energetické denzitě (hustotě) potravin s vyšším obsahem tuku.

Potravu, kterou člověk přijímá, obsahují další různé látky. Některé jsou pro organismus nezbytné, jiné nikoliv. Z hlediska potřeby látek pro organismus odlišujeme látky výživné, nezbytné pro vlastní výstavbu organismu (růst, obnovu opotřebovaných a poškozených tkání), látky nezbytné pro průběh životních funkcí v organismu a konečně látky s obsahem energie.

Pro výživu organismu mají význam především bílkoviny, které jsou podstatou živé hmoty. Jejich denní příjem v potravě by neměl klesnout pod 1 g na kilogram hmotnosti lidského těla. Velmi cenné jsou bílkoviny živočišné. Bílkoviny v rostlinách jsou jednodušší, proto neplnohodnotné.

Pro zajištění životních funkcí organismu jsou nezbytné minerální látky, vitamíny a voda. Minerální látky jsou obsaženy v různém množství v živočišné i rostlinné stravě, vitamíny především ve stravě rostlinné, voda je přijímána v potravě jako nápoj.

Látkami s obsahem energie jsou sacharidy a tuky. Energii z cukru může organismus rychle uvolnit. Vysoký obsah sacharidů v potravě není zdravotně vhodný, proto by energetická potřeba organismu měla být kryta z větší části tuky. Tuky mají vyšší sytivost. Potravu s přebytky energie lidské tělo ukládá v podobě vlastního tuku, a naopak při nedostatku potravy z této zásoby energii uvolňuje.

Referenční hodnoty živin představují energetický obsah živin v denním příjmu u průměrného dospělého člověka, jež uvádí tabulka 2. Hlavními zdroji energie jsou tuky, sacharidy, bílkoviny a alkohol. Záměrem je harmonizovat obsah, vyjádření a prezentaci výživových údajů poskytovaných spotřebitelům. Referenční hodnoty s nutričními údaji jsou ze zákona uváděna na potravinových obalech.

Tabulka 2 - Referenční hodnoty živin co do množství a výživných údajů

Doporučené výživové dávky v tabulce udávají množství živin, které musejí být pravidelně konzumovány k udržení zdraví u jinak zdravého jedince (nebo populace). Jsou založeny na předpokladu, že požadavky na energii a všechny ostatní živiny jsou dlouhodobě plněny. Tyto kvantitativní referenční hodnoty pro příjem živin pro zdravé jedince a populace jsou založeny na zdravotních kritériích. Nutriční požadavky se liší podle věku, pohlaví a fyziologického stavu.

Průměrnou denní energetickou spotřebu základních živin uvádí tabulka 3.

Tabulka 3 - Energie, váha a procenta živin zastoupených v průměrné denní spotřebě

Doporučený energetický průměrný příjem pro jednotlivé věkové skupiny rozdělené podle pohlaví a fyzické aktivity uvádí tabulka 4. Doporučený energetický příjem má za hlavní cíl udržet rovnovážný stav tělesné hmotnosti.

Tabulka 4 - Průměrné energetické požadavky v kJ/den pro dospělé rozdělené podle pohlaví a fyzické aktivity

V praxi je přiměřenost obvyklých příjmů energie nejlépe sledována měřením tělesné hmotnosti. Pokud jde o regulaci tělesné hmotnosti, je třeba zvážit celkovou energetickou bilanci po delší časové období.

Příjem a výdej energie by měly být v rovnováze. Nadváha a obezita jsou projevy dlouhodobé nerovnováhy – tj. vyššího příjmu energie nad jejím výdejem. Informace o energetické hodnotě potravin lze získat z tabulek složení potravin, údajů na obalech či výpočtem na základě znalosti recepturního složení potravinářských výrobků a pokrmů.

Hlavní složky energetického výdeje tvoří:

1. Bazální metabolismus neboli bazální energetický výdej (60-70 %).
2. Postprandiální termogenezi neboli energetický výdej po jídle (8-12 %).
3. Energetický výdej při pohybové (pracovní) aktivitě (20-35 %).

1. Bazální metabolismus – tj. energie potřebné pro zachování životních funkcí organismu (tj. činnosti srdce, plic, zažívání, funkce ledvin a metabolické funkce buněk) za stavu naprostého duševního a tělesného klidu za normální teploty. Bazální metabolismus představuje největší část celodenního výdeje energie – 60-70 % a jeho hodnota je závislá na pohlaví, věku a podílu svalové hmoty. Bazální klidový energetický výdej (neboli bazální metabolismus) je přibližně 250-350 kJ/hod. U žen a u hubených a starších osob je nižší. U mužů, silnějších a mladších je vyšší.

2. Energie potřebná na strávení potravy – tzv. termický efekt jídla je energie potřebná k trávení, vstřebávaní a zpracování přijaté potravy. Termický efekt se odhaduje na 8-12 % z celodenního energetického výdeje. Jeho hodnota je závislá na množství požitého jídla, jeho konzistenci a složení.

3. Energetický výdej na fyzickou aktivitu, což je třetí a nejvíce variabilní složka energetického výdeje. Její hodnota se pohybuje okolo 20 % u lidí neaktivních, 35 a více % u sportovců a lidí mimořádně aktivních. Tuto složku energetického výdeje může každý výrazně ovlivnit svým chováním. Pohybová aktivita zvyšuje výdej energie při samotném pohybu a cvičení, při déletrvajících aktivitách navíc přetrvává po určitou dobu vyšší výdej energie, než je klidový.

V laboratorních podmínkách se k určení energetického výdeje v klidu i v pohybu používá stanovení množství spotřebovaného kyslíku. Pro porovnání energetické spotřeby při tělesných aktivitách s klidovými hodnotami odborníci používají tzv. hodnotu metabolického ekvivalentu (MET). Jeden MET je klidová spotřeba kyslíku vsedě a odpovídá 3,5 ml/kg/min, což v přepočtu na kJ/hod. je 4,184 kJ/kg/h., nebo na plochu těla 1,9 m^-2 je 58,2 Wm^-2. Energetický výdej různých fyzických aktivit se pohybuje od 0,9 MET při spaní, po 18,4 MET při závodním maratonu.

Při měření energetického výdeje v terénu se používají kalorimetry zaznamenávající kroky či jiný pohyb. Pro orientační hodnocení množství energie vydané při fyzické aktivitě se používají tabulky energetické náročnosti různých činností. Výdej energie je ovlivněn řadou faktorů, které nelze v tabulkách úplně zohlednit (technika běhu, vliv terénu či prostředí, zastoupení tukové a svalové tkáně). Chybám při výpočtech přispívá i nadhodnocení času trvání aktivity.

Někteří odborníci uvádí jako další složku energetického výdeje tzv. adaptivní termogenezi, tj. energii, která vyjadřuje zvýšení energetického výdeje v souvislosti s adaptací na prostředí (chlad, teplo, vlhko, stres, léky, nemoci). Ke zpomalení metabolismu na druhé straně dochází po hladovění, nízkokalorických dietách, po některých lécích nebo při snížené funkci štítné žlázy.

Podle intenzity pracovní činnosti najdeme v tabulce 5 energetickou hodnotu vyjádřenou v kilojoulech (kJ), vztaženou na jednotku hmotnosti pracovníka v kilogramech (kg) a trvání práce v minutách (min). Tuto energetickou hodnotu vynásobíme hmotností (v kg) hodnoceného pracovníka a trváním činnosti (v min.) a dostaneme tak hodnotu energetické spotřeby. Ta je rozhodující pro určení množství energie, které by se mělo přijmout v potravě.

Tabulka 5 - Klasifikace intenzity pracovní činnosti z hlediska energetického výdeje [4]

3. Diferencovaná výživa za různých pracovních podmínek

Charakter pracovních podmínek je jedním z nejvýznamnějších faktorů, podle něhož se má diferencovat stravování pracujících.

3.1 Diferencované stravování

Potřeby lidí, pokud jde o správnou skladbu stravy, se liší. Každý člověk má individuální požadavky na výživu, které jsou formovány mnoha faktory (zejména výchovou, rodinnými zvyklostmi, životním stylem, podmínkami práce). V úvahu je nutné vzít také různé okolnosti (např. ekonomické, sociální, zdravotní), které ovlivňují jejich požadavky na stravování.

Diferencované stravování znamená přizpůsobovat a zajišťovat stravovací nároky lidem, kteří žijí v podobných podmínkách, a tudíž mají podobné nároky na stravu. Diferencovaný způsob stravování lze dobře využít ve všech systémech společného stravování.

V diferencovaném stravování rozlišujeme:

1. energetickou hodnotu – strava podle fyzického zatížení u každé skupiny,
2. složení stravy – v určitém množství a složení živin,
3. časové rozdělení potravy – podle nároků jednotlivých skupin,
4. prostředí – je vhodné ovlivňovat podle skupin.

Strava se zpravidla diferencuje podle věku, pohlaví, tělesného zatížení, zdravotního stavu a podle specifických fyziologických podmínek (sportovců, hasičů). Od těchto hledisek se odvíjí diferencované složení stravy a způsob stravování. K největší diferenciaci ve způsobu stravování dochází v souvislosti s pracovními podmínkami.

3.2 Přehled diferencovaného stravování v různých pracovních podmínkách

Základ stravování zde tvoří pestrá a energeticky vyvážená strava, vycházející z výživové pyramidy. V České republice se pomalu vytrácí lidé, kteří ovládají ruční řemeslo. Tradiční výroba, kde bylo zapotřebí velké fyzické práce a zručnosti, byla nahrazena moderní strojovou výrobou. Ovšem i dnes stále zůstávají profese, které zastupují skupinu obyvatelstva tělesně pracujících v různých pracovních podmínkách (prostředích).

Stravování těžce pracujících

• Člověk těžce tělesně pracující musí přijímat daleko více energie, než je tomu například u lidí duševně pracujících. Vysokého příjmu energie lze dosáhnout jen zvýšením podílů tuků a sacharidů ve stravě. Těžce tělesně pracujícím lidem nadměrný konzum tuku nevadí, na rozdíl od lidí lehce pracujících.
• Těžce pracující lidé musí mít dobře vyvinuté svaly, a proto je třeba, aby přijímali dostatečné množství proteinů, které slouží k výstavbě a obnově svalové hmoty.
• Strava by měla být ve větším množství. Měla by se podávat v delších časových intervalech a v takovém množství, aby kryla denní potřebnou dávku. Vhodné je mezi hlavními jídly zařadit svačiny a přesnídávky. Na jídelníček těžce tělesně pracujících se zařazují sytější pokrmy.
• Dostatek vitaminů komplexu B zajistí větší reaktivitu, čímž lze zabránit nehodám.
• Těžce tělesně pracující lidé se více potí, proto potřebují přijímat větší množství vody a to nejlépe častěji v malých dávkách. Tekutiny by se neměly podávat ve formě alkoholických nápojů, byť by byl obsah alkoholu nízký.

Stravování v horkých provozech

• Mezi pracující v horkém prostředí se řadí zejména skláři, hutníci či kuchaři.
• Práce v horkých provozech se vyznačuje nižší spotřebou energie, ale vyšší potivostí,
• Pocením se z těla odvádí nejen voda, ale i určité množství minerálních látek. Potem se z těla vylučuje chlorid sodný, v menší míře z těla odchází vápenaté a hořečnaté soli. S močí odchází z organismu zejména draslík.
• Proto se doporučuje požívat více tekutin v podobě minerálních vod, slabě slazených ovocných či zelených čajů, v případě nutnosti pít i iontové nápoje, jež obsahují přísadu různých solí a glukózy, což při jinak pestré a vyvážené stravě není nezbytné. Nejlépe je však pít vhodné tekutiny po malých dávkách a často, aby pokryly všechny potřeby a ztráty v organismu.
• Strava by měla být energeticky přiměřená, s menším zastoupením tuků, ale dostatkem sacharidů a bílkovin v podobě více nízkoenergetických pokrmů.
• Pro organismus je náročné vyrovnávat se s přechody z horka do chladu; jako prevence infekcím poslouží dostatečné množství vitamínů B.
• Z vitaminů je důležitý přísun vitaminu skupiny B (zlepšení pohotovosti na ochranu před nehodami), vitaminu C (pro zvýšení tělesné odolnosti při značných změnách teploty) a vitaminu A (pro zlepšení zraku).
• Tendenci ke snížené chuti k jídlu v horku lze minimalizovat zvýšeným ochucováním jídel (koření, sůl).
• Zvláštní skupinu pracujících v horku tvoří horníci z hlubinných dolů. Pokud je jejich práce těžká (nepracují s mechanizací), mají mít zvýšený přísun energie (může být i tučná strava) a také dostatek bílkovin, aby jim narostla mohutnější svalovina.

Stravování pracujících v chladném provozu

• Lidé pracující v chladném provozu mají větší ztráty tepla. Je to způsobeno tím, že jsou při práci vystaveni chladnému prostředí, kde je teplota nižší než -5 °C. Jedná se nejčastěji o lidi pracující venku (zimní období), v chladírnách apod.
• Výživa pracujících v chladném provozu musí obsahovat daleko více energie, než odpovídá energii vydávané mechanickou prací, protože organismus v chladném prostředí je vystaven velkým tepelným ztrátám. Tito pracovníci by, kromě adekvátního oblečení, měli konzumovat stravu lehce bohatší na tuky a sacharidy, než odpovídá zásadám racionální výživy a mít obecně energeticky lehce zvýšený příjem.
• Je důležité, stejně jako v jiných pracovních provozech, dodržovat pitný režim. Doporučuje se častěji a v menších porcích podávat horké nápoje, jako jsou čaje. V chladném provozu nemají lidé potřebu tolik pít, ale příjem tekutin je při pracovním výkonu významný. Veškeré pochody látkové výměny se v těle odehrávají ve vodném prostředí, dostatek tekutin je proto životně důležitý.
• Tekutiny umožňují dobrou funkci ledvin a odplavování zplodin vzniklých v těle. Nedostatek tekutin snižuje celkovou výkonnost organismu i výkonnost duševní, u člověka může nedostatek způsobovat vyšší únavnost, poruchy funkce ledvin, bolesti hlavy, kloubů apod.
• Konzumace alkoholu se zásadně nedoporučuje ze zdravotních důvodů. Alkohol způsobuje rozšíření vlásečnic v podkoží, čímž dochází k obrovským tepelným ztrátám, které mohou být pro člověka pracujícího při teplotách -5 °C nebezpečné.
• Z vitaminů, které jsou významné pro lidi pracující v chladu, je důležité zmínit vitamin A, C a vitaminy skupiny B. Větší přísun vitaminu C by měl zabránit infekci, která se často dostavuje při podchlazení lidského organismu. Vitamin A pomáhá při vidění. Je tedy potřebný pro osoby pracující při slabším umělém osvětlení, jako je například v mrazírnách. Vitaminy ze skupiny B zlepšují reaktivitu, a to i v chladném prostředí.

Stravování duševně pracujících

• V současnosti má většina dospělých sedavé zaměstnání s poměrně omezeným pohybem, a tedy s nízkým výdejem energie. Nároky na energetickou hodnotu potravin jsou nižší než u osob fyzicky pracujících.
• Je vhodné omezit energetický příjem v podobě tuků a sacharózy. Přísun bílkovin se však nesnižuje, protože při jejich nedostatku se dostavuje pocit únavy a přepracování.
• Doporučuje se přijímat více vitaminů skupiny B, které podporují duševní činnost. Pro duševní činnost je významný také dostatečný příjem železa. Vysokým obsahem vitaminů skupiny B a minerálních látek (hořčík, vápník, fosfor) disponují suché skořápkové plody, které jsou označovány za potravinu důležitou pro mozek.
• Dále je důležitý vitamin A, který podporuje vidění za slabšího osvětlení v místnostech a vitamin C, který omezuje infekci, což je u pracujících sedících v jedné místnosti důležité. Vitamin A by měl být doplňován například formou b-karotenu, který je obsažen v zelenině.
• Příjem potravin by měl být v menších porcích, protože konzumace většího množství potravy způsobuje překrvení trávicího systému a menší prokrvení centrálního nervového systému, což vyvolává ospalost, slabost a únavu a tím oslabuje duševní výkony.
• Toleruje se a lze doporučit mírný příjem povzbuzujících nápojů obsahujících kofein, ale pokud možno bez cukru. Káva na lačný žaludek provokuje vylučování žaludeční šťávy, protože však není v žaludku co trávit, je natrávením ohrožena žaludeční sliznice, připravuje se půda pro vznik žaludečního vředu. Častá konzumace kávy ovlivňuje nepříznivě cévy. Navíc kávu nelze vůbec počítat do příjmu tekutin pro její močopudné vlastnosti.
• Dostatek tekutin je důležitý pro organismus. Významnou roli hraje množství a kvalita nápojů. U lidí duševně pracujících se udává potřeba 1,5-2,5 l denně. Vhodné jsou minerální vody, čerstvé ovocné šťávy a čistá voda. Zcela nevhodné jsou slazené limonády, které obsahují příliš mnoho sacharózy a kyselin, což pocit žízně ještě zvyšuje. Je důležité také dodržovat pitný režim, což znamená pít průběžně celý den. U práce bez pohybu často platí, že hlad je převlečená žízeň.
• Náhrada sacharózy umělými sladidly není moc vhodná, jelikož nejčastěji používaná sladidla obsahují fenylalanin. Ten při vyšší hladině v krvi působí na nervovou soustavu a vyvolává zvýšenou dráždivost a nervozitu. Dále působí na trávicí trakt, vyvolává průjmy. Z těchto důvodů se doporučuje spokojit se s neoslazeným nápojem, případně používat med, který je snadněji stravitelný než sacharóza a navíc je bohatý na celou řadu užitečných látek.
• Při sedavém zaměstnání se doporučuje přijímat více vlákniny, to znamená více zeleniny, ovoce a celozrnného pečiva. Vláknina podporuje činnost střev, zvyšuje objem přijímané potravy a tím snižuje příjem energie, tuku a cholesterolu. Vláknina má velký význam pro duševně pracující, kteří nemají dostatek pohybové aktivity při svém zaměstnání, jelikož jsou tito lidé většinou náchylnější k běžným civilizačním chorobám, zejména zácpě či naopak průjmu a kardiovaskulárním onemocněním.

Stravování ve směnném provozu

• Práce ve směnném provozu znamená, že je pracovní doba nepravidelná v různé denní době.
• I přes všechna pozitiva z ekonomického hlediska, může tento typ zaměstnání mít i vliv negativní, a to zejména na zdravotní stav pracovníků.
• Lidské tělo je nastaveno na práci ve dne a režim spánku v noci. Na změnu se dá do určité míry zvyknout, hůře je ale snášena v případě, že zaměstnanec pracuje jednou v noci a jednou ve dne. Proto by stravovací režim měl být co možná nejvíc podobný normě. Vezmeme-li v potaz např. žaludek, který pracuje během dne a přes noc je relativně v klidu, je nutné tomu podřídit i způsob stravování. V žádném případě to ale neznamená, že v noci by pracovník neměl jíst vůbec.
• V noci by jídla měla být malá, lehce stravitelná, v pravidelných 2-3hodinových intervalech, nezapomínat na pitný režim. V případě noční směny by poslední lehké jídlo mělo být okolo 4 hodiny ranní, v rámci zachování metabolického klidu během spánku.

Tělesně pracující v prašném prostředí

• Prachem jsou nejvíce ohroženi lidé pracující v lomech, horníci, kameníci, brusiči skla.
• Pro lidi, kteří tělesně pracují v prašném prostředí, je nejnebezpečnější prach oxidu křemičitého. Tento prach způsobuje v plicích silikózu (nevyléčitelné onemocnění dýchacího systému, zejména plic). Někteří odborníci radí pít hodně mléka, jiní tvrdí, že tučnější potrava díky zvýšenému tuku umožňuje rychlejší transport prachových částic z plic do mízního systému.
• Tato skupina lidí musí přijímat více energie, jako všichni tělesně pracující. Toho lze dosáhnout zvýšením podílu tuků a sacharidů ve stravě. Fyzická práce vyžaduje vyvinuté svaly, které potřebují dostatečné množství proteinů, pro výstavbu a údržbu svalové hmoty.
• Pro zajištění pozornosti po celou pracovní dobu je vhodné zajistit dostatek vitaminů komplexu B, můžeme tím předejít vzniku nehod z nepozornosti.
• Příjem tekutin a stravy by měl být v takových časových intervalech a množství, aby pokryl potřebnou denní dávku.

Závěr

V České republice působí Společnost pro výživu s vlastním odborným časopisem „Výživa a potraviny“ se stálou přílohou Forum výživy a další organizace. Na vládní úrovni působí v rámci hygienické služby SZÚ (Státní zdravotní ústav), Rada pro výživu při MZd (Ministerstvu zdravotnictví) a dozorové orgány na zdravotní nezávadnost potravin při MZe (Ministerstvu zemědělství). Dále z legislativy je to zejména zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve kterém je mj. stanovena povinnost zaměstnavatelům umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Je tedy zřejmé, že otázkám správné výživy v ČR je věnována velká pozornost, neboť to významně souvisí se zachováním zdraví každého člověka.

Jelikož každý člověk má svůj názor na výživu a vlastní způsoby stravování, proto nelze poskytnout standardizované stravování, které by vyhovovalo všem. Doporučené zásady racionální výživy však mohou být užitečné pro každého, aby si je porovnal a zvážil v čem má vlastní stravování odlišnosti a jak je možno v tomto duchu vylepšovat svůj denní jídelníček.

Třeba ještě zdůraznit, že předpokladem správného výživového chování je výživová vyspělost v naší společnosti. Výživová vyspělost získává stále více na významu, protože v záplavě mnohdy protichůdných informací, týkajících se výživových rad, se vyskytuje i v různých klamných reklamách či letácích. Proto je důležité, osvojování si znalosti základních pojmů a souvislostí při dodržování nutričních zásad ve správné výživě a při sestavování denního jídelníčku. Z tohoto pohledu je žádoucí mít k dispozici skutečně ověřené relevantní informace a rady, aby bylo možné účelně se bránit nesmyslným výživovým tvrzením. Jak přistupovat k řešení problematiky správné výživy bude jistě obsah článku vhodným pomocníkem.

Použitá literatura:

1. Doleček, R. Nebezpečný svět kalorií, 2. vyd. Olympia Praha, 1979, 190 s.
2. Heiner, V. a kol. Tajemství ideální váhy, 1. vyd. Grada Publishing Praha, 1996, 232 s. ISBN 80-7169-128-3.
3. Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie, 1. vyd. PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Praha, 2010, 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0
4. Provazník, K. a kol. Manuál prevence v lékařské praxi, II. Výživa, 1. vyd. SZÚ Praha, 1995, 104 s. ISBN 80-7168-227-6
5. Svačina, Š., a kol. Klinická dietologie, 1. vyd. Grada Publishing Praha, 2008, 384 s. ISBN 978-80-2256-6.
6. ČSN EN ISO 22000 /2019/ (56 9600) Systémy managementu bezpečnosti potravin. Požadavky na organizaci v potravinářském řetězci.