Význam a užití barev pro úpravu pracovního prostředí

Dvojice doplňkových barev:
Základní barvy: červená, zelená, modrá
Doplňkové barvy:
červená – zelená
modrá – oranžová
fialová – žlutá
purpurová – žlutozelená

Míchání barev

Smícháváním tří základních (primárních) barev v různých poměrech získáme jakoukoliv barvu.

Základní barvy uplatňované v systému barev RGB a CMY:
RGB – barva: červená (R – red), zelená (G – green), modrá (B – blue).
CMY – barva: azurová (C – Cyan), purpurová (M – Magenta), žlutá (Y – Yellow).

Způsoby míchání základních barev:

Rozlišované dva způsoby míchání barev se dějí každý na jiném fyzikálním principu.

1. aditivní (součtové), kterým se získávají barvy světla. Není potřeba vnějšího zdroje světla.
   Případné aplikace: Součtem všech tří základních barev se získá světlo bílé. Při kombinaci dvou primárních (základních) barev (nebo dvou doplňkových) se získá barva sekundární, která je současně doplňková (komplementární) ke třetí primární barvě.
   Příklad: Mícháním barvy červené + modré = purpurová. Komplementární je zelená.
   Použití: Displej počítačové jednotky, televizní obrazovka, mobil aj., jež jsou zdrojem vyzařování barevného světla.
2. subtraktivní (odečítací), je míšení hmotných barev nebo pigmentů. Výsledek míchání je závislý na vnějším zdroji světla.
   Případné aplikace: Smíšením všech základních barev (nebo dvou doplňkových) vzniká barva černá. Doplňkovými barvami jsou červená, zelená a modrá (tedy obráceně než u míšení aditivního). Smícháme-li purpurovou s azurovou, získáme tmavě modrou, smícháním žluté a azurové vznikne zelená a výsledkem smísení žluté a purpurové bude červená barva.
   Použití: Pro všechny malířské techniky a barevná reprodukce klasických tiskových technik (ofset, hlubotisk, gumotisk apod.), ale i počítačové a velké digitální tiskárny a také některé skenery.

Číselné rozlišování barev

Pro každou základní barvu se rozlišuje 256 stupňů intenzity barvy, kde tato informace se ukládá do 8 bitů. Pro všechny tři barvy to odpovídá hodnotě 256³, což je 16 777 216 barevných odstínů v celkem 24 bitech (= 3 byty). Na zobrazovacím displeji se využívá 24 bitů na pixel.

Barvy v modelu RGB uváděné v celočíselném rozsahu 0–255, označují:
0 (nebo 0 %) - barva není zastoupena, 255 (nebo 100 %) - barva nabývá největší intenzity.
Barvy v RGB modelu, v pořadí R (červená), G (zelená), B (modrá), se vyjadřují v číselném kódu. Každé číslo představuje podíl příslušné barvy RGB ve výsledné barvě, viz tab. 2.

Tabulka 2. Příklad – Barvy v číselném kódu pro dané RGB

Protože lidské oko však není stejně citlivé na všechny barvy, absolutní jas nemá příliš velký smysl (oko to prostě vidí jinak), proto se často používá tzv. subjektivní jas, který je definován vztahem:

Subjektivní jas = 0.3 x R + 0.59 x G + 0.11 x B

2. Psychologické vlastnosti barev

Psychologie barev vysvětluje, jakým způsobem se jednotlivé barvy nebo odstíny podílí na jejich vnímání a prožívání člověkem. Jakou barvu vidíme, závisí nejen na objektu samotném, ale i na spoustě dalších faktorů charakterizující: jakým světlem je objekt nasvícený, co ho obklopuje; jaký je okamžitý stav adaptace našeho zraku; jaké jsou individuální charakteristiky našeho osobního zrakového aparátu; jestli objekt poznáváme a víme jakou barvu má za denního světla atd. Vnímané barvy člověkem mnohdy doprovázejí silné citové zážitky, což mohou být jak příjemné, tak i nepříjemné a silně ovlivňující jeho vztah k barvám. Mnohdy se ani netuší, jak velký vliv mají barvy na lidskou psychiku člověka. Jedna barva dokáže uklidnit, druhá povzbudí kreativní myšlení a koncentraci, jiná zas umí dodat pocit jistoty a bezpečí. Také vhodné barevné řešení prostorů lidi aktivizuje, jiné koncentruje jejich pozornost a vytváří pohodu. Jednoduše řečeno, barvy ovlivňují určitým způsobem myšlení, pocity, náladu, chování a práci člověka.

V psychologii barev se rozlišují tři důležité vlastnosti barev – barevný tón (také odstín), světlost a sytost. Dále lze vysledovat tři základní výzkumné proudy. První proud zkoumá prožitkovou kvalitu barev, tedy vztah barev vůči pocitům a ladění. Druhý proud se zabývá psychofyziologickou stránkou barevného vnímání a poslední třetí proud zkoumá symbolickou hodnotu barev, tedy jak je specifický význam barvy určen konvencí.

Přestože se individuální vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivých lidí velmi odlišují, při empirických výzkumech preferencí barev docházejí vědci k výsledkům, které mají obecnou platnost a je jim v následujícím popisu věnována pozornost.

3. Přehledně charakterizované vlastnosti a působení barev

Fyzikálně je barva směsí záření o různých vlnových délkách, resp. jde o část viditelného záření, posuzované okem člověka. Jednotlivé barvy na barevném kruhu (viz obr.1) od sebe však nejsou nikterak ohraničené, neboť celé spektrum barev je spojité, jedna barva přechází plynule v druhou. Ne všechny barvy jsou ve spektru přítomné, neboť mnohé vznikají smícháním několika vlnových délek dohromady. Čistá barva (tón) je dána jednou vlnovou délkou.

Výběrový seznam barev

• Červená (fyzická barva)
  Pozitiva: fyzická odvaha síla, teplo, energie, základní přežití, stimulace, mužnost, vzrušení.
  Negativa: vzdor, agrese, deformace, napětí
  Červená barva patří mezi základní barvy, má nejdelší vlnovou délku, je velice silná. Ačkoli z fyzikálního hlediska není ta nejlépe viditelná, ale má tu vlastnost, že se zdá být blíž, než je, a proto jako první upoutá naši pozornost. Z tohoto důvodu se používá pro výstražná a světelná znamení (na semaforech) po celém světě. Účinek této barvy ovlivňuje tělesné pochody – povzbuzuje nás a zrychluje naši tepovou frekvenci, což vyvolává dojem, že čas běží rychleji než ve skutečnosti. Souvisí s mužským principem, což může aktivovat princip „útěku nebo útoku“. Červená je silná barva a velmi jednoduchá. Čistě červená barva je nejjednodušší, bez jemnosti.
• Modrá (intelektuální)
  Pozitiva: inteligence, komunikace, důvěra, efektivnost, vyrovnanost, povinnost, logika, chlad, reflexe, klid.
  Negativa: chlad, lhostejnost, nedostatek emocí, komplikovanost.
  Modrá je barva v mysli a je v podstatě uklidňující. Ovlivňuje nás více psychicky než fyzicky. Tmavší modrá barva stimuluje jasnou myšlenku a světlejší modrá uklidňuje mysl a pomáhá koncentrovat se. Je to barva pro jasnou komunikaci. Modré objekty se nám ale nejeví být blíže jako je to u červených objektů. Modrá barva je velmi oblíbená barva, i když ji někdo může vnímat jako studenou barvu bez emocí.
• Žlutá (emocionální)
  Pozitiva: optimismus, sebejistota, sebeúcta, extroverze, emocionální síla, přátelskost, kreativita.
  Negativa: iracionální strach, emoční nestabilita, deprese, úzkost, sebevražda.
  Vlnová délka žluté barvy je také poměrně dlouhá a v podstatě stimulující. Žlutá barva nás ovlivňuje hlavně psychicky. Správný tón žluté dokáže pozvednout náladu a sebevědomí. Je to barva důvěry a optimismu. Žlutá barva ve špatném tónu (ve vztahu k ostatním tónům v barevném schématu) může ale působit obráceně – pokles nálady, sebedůvěry, vyvolává strach a úzkost.
• Zelená (vyrovnanost)
  Pozitiva: harmonie, vyrovnanost, osvěžení, láska, klid, pohoda, uklidnění, povědomí o životním prostředí, rovnováha.
  Negativa: nuda, stagnace, mdlost, vyčerpanost.
  Zelená je pohodová barva. Nachází se ve středu barevného spektra, proto ji nazýváme také barvou rovnováhy. Když svět kolem nás obsahuje dostatek zelené, znamená to přítomnost vody a menší nebezpečí hladu.
• Fialová (duchovní)
  Pozitiva: duševní sebevědomí, uzavřenost, vize, luxus, autentičnost, pravda, kvalita.
  Negativa: introverze, dekadence, potlačení, méněcennost.
  Fialová barva má ve spektru nejkratší vlnovou délku. Odkazuje do oblasti vědění i do sfér duchovních hodnot. Je to velmi introvertní barva, povzbuzuje hluboké rozjímání a meditace.
• Oranžová
  Pozitiva: Psychická pohoda, jídlo, teplo, bezpečí, smyslnost, vášeň, hojnost, legrace.
  Negativa: Deprivace, frustrace, lehkomyslnost, nezralost či nevyspělost.
  Jedná se o kombinaci červené a žluté. Oranžová barva tedy stimuluje a ovlivňuje nás jak fyzicky, tak emocionálně. Zaměřuje naši mysl na fyzický komfort – jídlo, teplo, přístřeší. Je to barva zábavy. V kombinaci s černou barvou způsobuje pocit nedostatku. Příliš mnoho oranžové barvy zase naznačuje lehkomyslnost, naopak nedostatek se projevuje jako nedostatek intelektuálních hodnot.
• Růžová
  Pozitiva: fyzický klid, živost, teplo, ženskost, láska, sexualita, přežití silného druhu.
  Negativa: zábrana, emocionální klaustrofobie, fyzická slabost.
  Jedná se o jemnější odstín červené, takže nás ovlivňuje fyzicky, ale na rozdíl od silné červené uklidňuje a povzbuzuje. I tak je ale růžová velmi silná barva – představuje ženský princip a přežití druhu. Příliš mnoho růžové způsobuje fyzické vyčerpání.
• Šedá
  Pozitiva: psychologická neutralita.
  Negativa: nedostatek sebejistoty, deprese, hibernace, nedostatek energie.
  Šedá je jedinou barvou, která psychicky neovlivňuje. Avšak absence této barvy je depresivní. Pokud je šedé příliš mnoho upadáme do hibernace (něco jako zimní spánek). Intenzivní šedá signalizuje nedůvěru.
• Černá
  Pozitiva: sofistikovanost, přitažlivost, bezpečí, emoční bezpečí, účinnost.
  Negativa: Sklíčenost, útlak, chlad, hrozba, těžkost, tíseň.
  Černá barva v sobě pohlcuje všechny barvy, což má značné psychologické následky. Vytváří ochranné bariéry, protože pohlcuje veškerou energii a zahalí osobnost. Černá je v podstatě nepřítomnost světla, protože nemá žádnou vlnovou délku – a to může být hrozivé (mnoho lidí se bojí tmy). Z pozitivního hlediska vyjadřuje stoprocentní čistotu, sofistikovanost a nekompromisní dokonalost. Funguje velmi dobře s bílou barvou.
• Bílá
  Pozitiva: hygiena, sterilita, jasnost, čistota, jednoduchost, sofistikovanost, účinnost.
  Negativa: sterilita, chlad, bariéry, komplikovanost, elitářství.
  Černá barva absolutně pohlcuje všechny barvy, bílá naopak vše odráží. Ve skutečnosti odráží plnou silou celého spektra barev do našich očí. Vytváří překážky, je nekompromisní, ale čistá a sterilní. Pojem sterility však může být i negativní. Bílá poskytuje zvýšené vnímání prostoru (vizuálně zvětšuje prostor). Její negativní vliv je takový, že ostatní teplé barvy vypadají křiklavé.
• Hnědá
  Pozitiva: vážnost, teplo, příroda, zemitost, spolehlivost, podpora.
  Negativa: nedostatek humoru, těžkopádnost, nedostatek sofistikovanosti.
  Hnědá je kombinací červené a žluté, avšak s vysokým procentem černé. Má tedy podobné vlastnosti jako černá barva, ale je teplejší a měkčí. Také má ve snížené míře prvky červené a žluté barvy. Hnědá vzbuzuje asociace přírody a země.

4. Barevné vidění

Naprosto přesná reprodukce barev je v praxi nedosažitelná. Reprodukce barev může být pouze dostatečně či nedostatečně uspokojivá, což je samozřejmě hodnocení ryze subjektivní. Ačkoli si to zpravidla neuvědomujeme, tak barva ve skutečnosti není jednou z vlastností objektů kolem nás, ale je pouhým výplodem našeho mozku. To, jakou barvu vidíme, závisí nejen na objektu samotném, ale zejména na barvě světla (vlnové délce) a stavu zraku.

Vjem barvy vzniká až analýzou jistých podnětů v našem mozku. Těmi podněty jsou signály z receptorů na sítnici oka, které jsou stimulovány dopadajícím světlem. V oku máme čtyři druhy receptorů. Receptory nazývané tyčinky jsou odpovědné za vnímání jasu při nízký intenzitách osvětlení a v podstatě vidí černobíle. Dále máme v oku tři druhy čípků, které jsou citlivé na červenou, zelenou a modrou oblast viditelného záření. Receptory jsou na naší sítnici rozloženy tak, že největší koncentrace čípků je v centrální části sítnice nazývané fovea. Nejsou tam žádné tyčinky. Tato oblast je odpovědná za nejlepší vjem barev a detailů. Se zvětšující se vzdáleností od této centrální části prudce klesá počet čípků a postupně vzrůstá zastoupení tyčinek.

Barvám při určitém zjednodušení odpovídají vlnové délky světelného záření, a to v oblastech vlnových délek 400 nm – 500 nm, 500 nm – 600 nm a 600 nm – 700 nm. Bude-li na sítnici dopadat záření s vlnovou délkou 450 nm, bude podrážděn první typ receptorů, a budeme mít vjem modré barvy. Záření o vlnové délce 550 nm podráždí druhý typ receptorů, a způsobí vjem zelené barvy. Záření o vlnové délce 650 nm podráždí třetí typ receptorů a získáme tak vjem červené barvy. Při stejnoměrném dráždění všech tří receptorů vzniká pocit bílého světla.

O barevném vjemu rozhoduje vedle našeho oka a světla sám předmět, který zrakem vnímáme a který „má“ určitou barvu. Fyzikální a chemické složení předmětu nebo jeho povrchových vrstev způsobuje různou součinnost světelného záření s předmětem, která pak určuje kvalitu podráždění sítnice a vyvolává v mozku určitý barevný vjem. Předměty se mohou chovat ke světlu různě:

1. předměty mohou všechno světlo (nebo jen jeho část) propouštět, pak se nám jeví bezbarvé nebo barevně průsvitné;
2. všechno světelné záření nebo jeho část předměty pohlcují – mění světelnou energii na energii tepelnou – takové předměty se nám jeví černé nebo barevně neprůhledné a tmavé;
3. předmět může všechno dopadající světlo (nebo jen jeho část) odrazit zpět, pak se nám jeví jako bílý, šedý nebo světle zbarvený.

Ve skutečnosti je to mnohem složitější, většina předmětů světlo částečně pohlcuje a částečně odráží nebo částečně propouští. Kromě toho odraz světla od předmětu může mít různý charakter, kdy odražená část světla může být buď soustředěná (reflex), nebo rozptýlená (remise) a to podle povahy povrchu předmětu. Často se světlo neodráží jen od povrchu, ale i od podpovrchových vrstev i toto značně ovlivní vjem barvy předmětu.

Zdravé lidské oko je schopno rozlišit asi 130 až 150 barev v rozmezí 380 – 780 nm. Relativně největší rozlišitelnost je mezi zelenou a žlutou, mezi zelenou a modrou. Menší mezi červenou a žlutou, modrou a fialovou. Sítnice oka není na všech místech stejně citlivá pro vnímání barev. Jen asi v okruhu 20° je střed sítnice dokonale barvočirý. Z hlediska zorného pole je hranice dobré rozlišitelnosti barev v horizontální rovině oka 30° – 60° na obě strany, a ve vertikální rovině 30° nad a 70° – 80° pod osou.

5. Porucha barvocitu

Lidé s poruchou barvocitu mají problém rozlišit některé barvy. Obecně se poruchy barvocitu označují termínem daltonismus (barvoslepost), i když úplná barvoslepost (tedy neschopnost rozeznat žádnou barvu) je velmi vzácná. Barvoslepost vzniká buď chyběním některých druhů světločivých buněk (čípků) na sítnici oka nebo jejich nesprávnou funkcí.

V drtivé většině případů jsou poruchy barvocitu způsobeny genetickou vadou (dědičností), předávanou rodiči na děti. Někdy může být příčinou barvosleposti onemocnění (nejčastěji diabetes mellitus, glaukom, věkem podmíněná makulární degenerace nebo roztroušená skleróza) nebo léky (například digoxin, fenytoin nebo viagra).

Obecně lze poruchy barvocitu dělit na úplnou barvoslepost (tedy neschopnost rozeznat jakoukoli barvu – takový člověk pak vidí jen černobíle) a na částečnou barvoslepost (neschopnost rozlišit je některé barvy – většinou odstíny červené, žluté, zelené a někdy i modré).

Částečnou barvoslepost pak podle barev, které postižená osoba není schopna rozlišit rozdělujeme na protanopii (neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu v důsledku poruchy vnímání červené barvy, částečná porucha se označuje jako protanomalie), deuteranopii (neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu v důsledku poruchy vnímání zelené barvy, částečná porucha se označuje jako deuteranomalie) a na tritanopii (neschopnost rozlišit modrou a žlutou barvu, částečná porucha se označuje jako tritanomalie).

Většina lidí má problémy rozeznat jednotlivé odstíny červené, žluté a zelené barvy. Tento stav se označuje jako porucha barvocitu v červenozelené oblasti (ta se projeví buď jako protanopie nebo deuteranopie). Jde o poměrně častý problém, který postihuje 1 z 12 mužů a 1 z 200 žen.

S barvoslepostí se dá žít a většina postižených prožije plnohodnotný život a může dokonce mít i řidičský průkaz, jen nesmí vykonávat některá povolání, kde je spolehlivé a přesné rozlišování barev nutností (piloti, strojvedoucí, elektrikáři, dopravní dispečeři apod.).

6. Projevy účinků a vlivů barev v pracovním prostředí

Účinky barev na člověka jsou značně individuální a jsou závislé na tradicích, kultuře, na osobních preferencích barev, na pohlaví atd. Každá barva má určité psychologické a fyziologické účinky na člověka, jak s ohledem na aktivační úroveň (barvy uklidňující až podněcující k činnosti), tak s ohledem na pocit teploty (barvy studené až teplé) a na vnímání prostoru. Projevy vlivů barev v pracovním prostředí uvádí tabulka 3.

Tabulka 3. Projevy vlivů barev v pracovním prostředí

7. Zásady pro užití barev v pracovním prostředí

Zásady, stanovené pro užití barevných úprav pracovního prostředí, se zohledňují podle psychologických, fyziologických a estetických hledisek a to tak, aby bylo dosaženo optimální působivosti v zrakové oblasti v souvislosti s ostatními podmínkami prostředí.

Při praktickém řešení barevné úpravy pracovního prostředí musíme především respektovat individuální preference různých barev různými jedinci, druh pracovní činnosti (včetně způsobu a délky trvání), velikost a charakter prostoru, barvy předmětů (se kterými pracujeme), kvalitu osvětlení a mikroklimatické poměry.

Pro dosažení optimálních výsledků při volbě barevných odstínů a návrhů barevného uspořádání v pracovním prostředí je žádoucí uvážit následující podmínky (podle ČSN 01 2725):

1. Podle druhu pracovní činnosti

Barevnou úpravu z hlediska pracovní činnosti (např. pro práce duševní, tělesné, nervové nebo fyzicky namáhavé apod.), volit tak, aby se snížila zraková námaha, zlepšila pracovní pohoda a zvýšila pracovní výkonnost člověka. Doporučuje se:

• Pro práce převážně duševní, vyžadující klid a soustředění, volit tóny studených barev. např. lomené odstíny barvy světle modré, méně syté barvy.
• Pro práce vyžadující trvalého soustředění nebo jde o jednotvárný druh činnosti, je vhodné volit odstíny studených barev – zelené, modrozelené.
• Pro práce vyžadující dočasně intenzivní duševní nebo tělesnou činnost, je vhodné volit odstíny teplých barev, které povzbuzují k činnosti.
• Pro práce, kde je její tempo závislé jen na vůli pracujícího, je vhodné volit tóny teplých barev.

2. Podle tvaru, velikosti a polohy pracovního prostoru (pracoviště)

Barevnou úpravu je třeba přizpůsobit požadavkům pracujících z hlediska světelných

podmínek v pracovním prostoru a vykonávané pracovní činnosti. Doporučuje se:

• Pro poměrně velké, vysoké a rozlehlé pracovní prostory za účelem jejich zdánlivému zmenšení je vhodné volit při barevné úpravě na stěny a strop sytější barevné odstíny, které se zdánlivě zraku přibližují.
• Pro poměrně malé a úzké prostory (místnosti) za účelem jejich zdánlivému zvětšení či rozšíření, volí se barevné odstíny méně syté a světlé, které dojmově ustupují od pozorovatele.
• Pro prostory s okny na jižní stranu, po případě na pracovištích s nadbytkem slunečního světla se volí převážně studených barevných odstínů (modré, modrozelené, zelené), které zdánlivě ochlazují mikroklima prostředí.
• Pro prostory s okny na sever a n a pracovištích, kde je nedostatek slunečního a vůbec denního osvětlení, je vhodné volit světlých a teplých barevných odstínů (žluté, béžové, okrové, oranžové), které dojmově prostor proteplí.

3. Podle barvy výrobku, předmětu, pracovního prostředku nebo pracovní plochy

Barevnou úpravu z uvedeného hlediska volíme tak, aby barva pozadí pracovní plochy byla v jemném kontrastu k barvě zpracovávaného materiálu nebo k barvě stroje, nebo k barvě pracovní plochy a usnadňovala zrakové vnímání a rozlišování jednotlivých částí v prostoru. Je-li totiž pozorovaný předmět (výrobek) světlejší nebo tmavší než plochy za ním, anebo má kontrastní barvu, napomáhá to zraku rozlišovat podrobnosti a zmenšuje to pak zrakovou únavu. Doporučuje se:

• Pro sytou a pestrou barvu zpracovávaného materiálu nebo předmětu (při práci neustále sledovaného), je vhodné upravit okolí nebo pozadí v barvě doplňkové nebo šedé.
• Pro málo syté nebo neutrální barvy zpracovávaného materiálu nebo předmětu, je vhodné upravit okolí nebo pozadí v barvě doplňkové, nebo co do světlosti jemně kontrastní.
• Pro šedou barvu zpracovávaného materiálu, doporučuje se volit zelené odstíny pozadí. Zelená barva podporuje přesnost rozlišování detailů.

4. Podle barvy a intenzity světla

• Barevná úprava pracovního prostoru se volí z hlediska barvy a intenzity osvětlení tak, aby pomáhala zmenšovat a odstraňovat nedostatky způsobené špatným využitím přirozeného nebo umělého osvětlení. Doporučuje se:
  • Pro pracovní prostory s menším přístupem denního světla, je vhodné používat světlých barev na stěny a zařízení.
  • Pro silně osvětlené plochy v zorném poli, např. bílé zdi, které by odrážením světla oslňovaly a unavovaly zrak, doporučuje se volit pro ně barevných odstínů poněkud tmavších nebo méně světlých s menší odrazivosti.
  • Pro případ, kdy do prostoru dopadá oslňující sluneční světlo, je vhodné volit na stěny zelených event. modrých barevných odstínů.
  • Pro prostory osvětleny výhradně uměle, volí se sytější barevné odstíny.
  • Pro barevné plochy odrážející dopadající světelné paprsky má se volit odrazivost rozptylná, proto je třeba vyloučit nátěry s vysokým leskem. Nejlépe vyhovují nátěry matné, pololesklé asi jako vaječné skořápky.

5. Podle tepelných poměrů na pracovišti

• Barevná úprava volená z hlediska tepelných poměrů na pracovišti je zohledňována z psychologického působení barev studených nebo teplých. Doporučuje se:
  • Pro prostory s vyšší průměrnou teplotou volí se studené barevné odstíny na stěny, dílenská vybavení a zařízení.
  • Pro prostory s nízkou teplotou se volí sytější teplé barevné odstíny na stěny, dílenská vybavení a zařízení.

6. Podle složení osazenstva (věku, resp. pohlaví) na pracovišti

• Při barevné úpravě pracoviště z hlediska osazenstva se přihlíží pokud možno k pohlaví a věku zaměstnanců, popř. k jejich estetickým potřebám. Doporučuje se:
  • Pro pracoviště vyhrazené zcela nebo převážně ženám nebo mladistvým, je vhodné volit přednostně barvy teplé a syté a je možno volit větší pestrost.
  • Pro pracoviště, kde jsou převážně zaměstnávány ženy nebo mladiství, je vhodné volit pestřejších a sytějších barevných odstínů, odpovídajících teplým barevným tónům. Naopak muži zde dávají zpravidla přednost barvám studeným, starší lidé mají raději odstíny tlumenější a méně syté.
  • Při praktickém řešení barevné úpravy pracoviště musíme především respektovat individuální preference různých barev různými jedinci, druh pracovní činnosti (včetně způsobu a délky trvání), velikost a charakter prostoru, barvy předmětů (se kterými se pracuje), kvalitu osvětlení a mikroklimatické poměry.

8. Bezpečnostní barvy

Použití bezpečnostních barev umožňuje sdělovat bezpečnostní informace bez použití slov. Cílem je zabránit pracovním úrazům či jiným zdravotním poškození, vzniku mimořádných událostí, případně havárií a upozornit na místa a předměty, které by mohly ohrozit zaměstnance. Význam a použití barev jsou specifikovány v nařízení vlády č. 375/2017 Sb. (tab. 4). a ČSN ISO 3864-1 (tab. 5).

Obecný význam bezpečnostních barev je následující:

• červená s významem zákaz, stůj (používá se též v požární prevenci);
• modrá znamená příkaz (např. použití osobních ochranných prostředků);
• žlutá je výstraha, nebezpečí, pozor (např. vyznačení nebezpečí ohně, exploze, záření, toxicity, výstraha pro schody, nízké průchody, vyznačení dopravních cest apod.);
• zelená znamená bezpečí (použití pro únikové cesty, havarijní ukazatele a východy, Stanice první pomoci a záchranné stanice.).

Je-li k bezpečnostní barvě vyžadována kontrastní barva musí být použity tyto kombinace: červená–bílá; modrá–bílá; žlutá–černá; zelená–bílá; bílá–černá. Například pro vyznačení míst s rizikem práce, překážek, padajících předmětů, vchodů, dopravních cest v halách apod. se použije kombinace žluté a černé barvy (šrafované, skloněné pruhy).

Bezpečnostní barva střídající se s kontrastní barvou v pruzích se používá v kombinaci:

• červená–bílá jako vymezení prostoru, kam je vstup zakázán (červenobílá páska nebo dřevěné zábrany u výkopů, jako vymezení prostoru nad kterým se pracuje, kam se shazuje materiál apod.),
• žluto–černá upozorňující na nebezpečí, zpravidla střetu s překážkou nebo pádu (označení zúžených nebo snížených profilů, nezabezpečené okraje ramp, přejíždějící části strojů, atd.).

Barevné značení používané v jiných případech:

• Pro označení plynů v tlakových lahvích, pro označení média v potrubí jsou k jednotlivým látkám přiřazeny barvy. Na potrubí se značky umísťují v účelných odstupech a na místech nebezpečných (armatury, spoje).
• V elektrotechnice jsou barvy nebo barevné kombinace přiřazeny k jednotlivým druhům vodičů (vyhrazená barva zelenožlutá pro ochranné vodiče, která nesmí být použita pro jiný účel).

Tabulka 4. Barvy značek a světelných signálů (Příloha k nařízení vlády č. 375/2017 Sb.)

Tabulka 5. Všeobecný význam geometrických tvarů, bezpečnostních barev a kontrastních barev (podle ČSN EN ISO 3864-1)

Označení v tabulce 5:

• Značky zákazu mají kruhový tvar s černým piktogramem na bílém pozadí, červeným okrajem a šikmým pruhem; červený okraj a šikmý pruh zaujímají nejméně 35 % plochy značky. Červený šikmý pruh prochází středem značky přes piktogram a směřuje zleva seshora doprava dolů pod úhlem 45 stupňů od vodorovné roviny.
• Značky výstrahy mají trojúhelníkový tvar s černým piktogramem na žlutém pozadí s černým okrajem; žlutá část zaujímá nejméně 50 % plochy značky.
• Značky příkazu mají kruhový tvar s bílým piktogramem na modrém pozadí; modrá část zaujímá nejméně 50 % plochy značky.

Závěr

V článku věnované významu a užití barev při úpravě pracovního prostředí, je sledováno z hlediska psychologického a fyziologického působení na člověka, jež mají vliv na odezvu jeho chování. Ačkoliv každý člověk má svoji stupnici barev jinou a jedinečný barevný klíč k svojí osobnosti, přičemž obecné významy barev jsou stálé, jsou totiž založeny na jejich fyziologických i psychologických účincích a na vlastnostech, které jim lidstvo připsalo na základě tisíciletých zkušeností.

Člověk vnímá své okolí především zrakem a co první jej upoutá je barva (tón, sytost, světlost, kontrast) a tvar (prostor, interiér, detail). Sledovaná barevnost v úpravách pracovního prostředí ovlivňuje estetické cítění člověka s cílem dosažení pracovní pohody. V praxi je rovněž prokázán pozitivní vliv vhodného barevného uspořádání na pracovní výkon. Důmyslné využití barev postihuje i ekonomické důsledky. Barevnost prostoru urychluje orientaci, zvyšuje bezpečnost práce a usnadňuje rozlišovací, diferenciační procesy. Díky znalosti účinku různých barev na podvědomí člověka mohou tak významně podpořit jeho aktivitu a výsledky jeho práce.

Konečný výsledek barevného uspořádání pracovního prostředí má být takový, aby vyhovoval zaměstnancům (za daných světelných podmínek) jak z hlediska estetického, tak i z hlediska účelnosti.

Použitá literatura:

• Král, M. Metody a techniky užité v ergonomii. 1.vyd. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, NIVOS-BP Praha, 2001, 154 s.
• Král, M. Ergonomie a její užití v technické praxi. 1.vyd. Institut výchovy bezpečnosti práce, Brno, nakladatel AKS spol.s.r.o., fy VAVA Ostrava, 1994, ISBN 80-85798-35-7, 109 s.
• Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1. vyd. PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Praha, 2010, 386 s.
• ČSN 01 2725 Směrnice pro barevnou úpravu pracovního prostředí.
• ČSN ISO 3864-1 (01 8011) Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky
  Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek napracovištích a ve veřejných prostorech.
• ČSN 01 1718 Měření barev.