Od 1. května 2020 je v některých svých částech účinný zákon č. 205/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kterými je též míněn zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Struktura zákona o ochraně veřejného zdraví již od své účinnosti přejala mimo jiné bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Filosofie ochrany zdraví zaměstnanců v zákoně o ochraně veřejného zdraví okrajově vychází ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o specifických zdravotních službách jsou dotčeny zejména oblasti systému kategorizace práce pro jednotlivé faktory pracovního prostředí, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi či možnost výkonu státního zdravotního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví nad náplní pracovnělékařských prohlídek.
Jedná se o novelu, která adaptuje český právní řád ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin (nařízení o úředních kontrolách). V návaznosti na nezbytnou adaptaci vznikla příležitost, aby zákon o ochraně veřejného zdraví v části upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci zareagoval na aplikační nedostatky či potíže. Upraveny byly zejména následující oblasti.
Rozšíření principu objektivizace, a to identifikace a také míry rizikového faktoru na pracovišti
Ustanovení § 38 odst. 2 do své podstaty přijímá další možnost identifikace a objektivizace míry rizikového faktoru. Stávající možnosti identifikace a hodnocení rizikového faktoru prostřednictvím měření nebo vyšetření rizikového faktoru je rozšířena o možnost provedení odborného hodnocení autorizovanou osobou. Zaměstnavatel rizikové faktory fyzická zátěž a pracovní poloha může zařadit do kategorie druhé na základě odborného hodnocení, které splňuje minimálně tyto požadavky. Odborné hodnocení musí obsahovat údaje o charakteru práce, místu výkonu práce, době výkonu práce, směnnosti, informace o manipulovaném materiálu, režimu práce a odpočinku v průběhu konání práce, používaném nářadí, pohlaví zaměstnanců a jejich rotaci na jednotlivých pracovních pozicích a fotodokumentaci vztahující se k pracovnímu prostředí, pokud byla pořízena. Zákon nově stanovuje, že možnost odborného hodnocení pro určení práce do kategorie druhé nelze uplatnit při vyřazování práce z rizikových prací pro dané rizikové faktory. Obdobně zákon určuje, aby u prací s rizikovým faktorem fyzická zátěž nebo pracovní poloha, které byly zařazeny zaměstnavatelem do kategorie druhé prostřednictvím odborného hodnocení nebo kategorie první a vyskytla se u nich nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, bylo provedeno do šesti měsíců pro dané faktorů prostřednictvím autorizované osoby měření.
Posílení významu biologických expozičních testů
Novela zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o specifických zdravotních službách se věnuje i posílení významu biologických expozičních testů. Úprava respektuje přístup orgánů Evropské unie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které ve svých směrnicích podtrhávají význam biologického monitorování jako odezvy na případnou expozici s chemickou noxou. Tato skutečnost je nyní patrná v oblasti ochrany zdraví před expozicí karcinogenům, mutagenům a teratogenům, kde dokonce biologický expoziční test může tvořit i hygienický expoziční limit. Některé z těchto změn budou v roce 2021 promítnuty také do nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
Agenturní zaměstnanci
Zpřesnění povinností agentury práce a uživatele při dočasném přidělování agenturních zaměstnanců ve vztahu k povinnosti provádět pracovnělékařské služby a kategorizaci práce.
Kategorizaci práce a vše s ní spojené u přiděleného zaměstnance agentury práce je povinen provádět uživatel. Jsou stanoveny náležitosti, které je uživatel povinen naplnit ve vztahu k agentuře práce, a to zejména s cílem, aby došlo k naplnění povinností agentury práce k zajištění pracovnělékařských služeb. Uživatel je dále nově povinen agentuře práce poskytnout hodnocení rizik provedené podle zvláštního právního předpisu. Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví je agentuře práce ukotvena povinnost evidence rizikových prací v případě dočasně přiděleného zaměstnance k uživateli.
V případě agenturních zaměstnanců byly provedeny i úpravy v zákoně o specifických zdravotních službách. Podle platné právní úpravy agentura práce zajistí pracovnělékařské služby na základě údajů v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce. Uvedenou právní úpravou je ale popřeno pravidlo upravené v § 54, tj. že zajištění pracovnělékařských služeb vychází z kategorizace prací provedené podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Z § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví plyne, že tím, kdo kategorizuje práce, je zaměstnavatel. V případě agenturního zaměstnávání jde podle § 307a zákoníku práce o dva zaměstnavatele, a to agenturu práce, která zajišťuje pro svého zaměstnance dočasné přidělení k práci u jiného zaměstnavatele, označovaného jako uživatele, tj. zaměstnavatele, na jehož pracovištích je práce dočasně agenturním zaměstnancem vykonávána. Tento zaměstnavatel pak podle § 309 zákoníku práce ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pod oblast zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zákoníku práce patří i povinnost zaměstnavatele-uživatele vyhledat a zjistit úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. Z uvedeného je zřejmé, že je to uživatel, který má práci, na kterou je dočasně přidělen agenturní zaměstnanec, na základě hodnocení rizik pracovních podmínek kategorizovat. Nebylo by tak namístě, ani reálně proveditelné, aby kategorizaci práce agenturního zaměstnance u uživatele prováděla agentura práce.
Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi
Výraznou měrou byla upravena ustanovení § 44a a § 44b pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi. Úprava odstraňuje terminologické výrazy, které byly v rozporu s platnou národní i evropskou právní úpravou. V tomto duchu došlo také k odstranění terminologicky neaktuálních legislativních zkratek “vysoce toxický“ a „toxický“.
Za výraznou změnu ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů považuji odstranění ustanovení § 44a odst. 7 ukládající povinnost vypracování a projednání písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi.
Náležitosti písemných pravidel, které byly do nabytí platnosti předmětné novely zákona o ochraně veřejného zdraví nezbytné projednat s orgánem ochrany veřejného zdraví, a to včetně informací o nebezpečných vlastnostech látek a směsí, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě, v souladu s adaptací přímo použitelných předpisů Evropské unie, jsou explicitně uvedeny v bezpečnostních listech. Na doplnění uvádím, že podmínky bezpečnostního listu jsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky.
Pracovnělékařské služby
Orgánům ochrany veřejného zdraví je ve spojitosti s novelou zákona o specifických zdravotních službách dána možnost, aby vykonávaly státní zdravotní dozor nad plněním povinností zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské služby a povinností poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky, a to zejména v rozsahu, které jim jsou uloženy prováděcím právním předpisem. V této souvislosti povinnost reflektuje i nově vzniklý přestupek, kdy se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že v rozporu se zákonem o specifických zdravotních službách nezajistí pro zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání pracovnělékařské služby. Dále pokud není vedena dokumentace o pracovnělékařských službách podle vyhlášky o pracovnělékařských službách o některých druzích posudkové péče. Praxí se ukázalo, že v některých případech není reflektována příloha č. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče. V extrémních případech nejsou prováděny pracovnělékařské prohlídky v rozsahu, v náplni jednotlivých lékařských prohlídek či nejsou nezbytná vyšetření prováděna vůbec. Dochází tak k vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu práce například pro vstupní lékařskou prohlídku bez potřebných a právním předpisem stanovených vyšetření. Orgán ochrany veřejného zdraví bude moci ověřit, zda byla provedena všechna vyšetření stanovená prováděcím právním předpisem. Považuji za nezbytné zmínit, že orgány ochrany veřejného zdraví zákonem nezískaly kompetence k ověřování způsobu nebo k dozoru nad kvalitou provedených vyšetření. Ustanovení se věnuje výhradně otázce, zda právním předpisem stanovená vyšetření byla či nebyla provedena.
V zákoně o specifických zdravotních službách byl upraven postup provádění pracovnělékařské služby v období, kdy je provoz ve zkušebním provozu. Zaměstnavatel má podle § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví povinnost zařadit práce do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie do třiceti dnů ode dne zahájení jejich výkonu. Dle § 37 odst. 1 pro práce na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu není zaměstnavatel povinen provádět až po dobu jednoho kalendářního roku kategorizaci prací. U těchto prací tedy nebylo zřejmé, jak provádět pracovnělékařské prohlídky, které jsou navázané právě na příslušnou kategorii práce. Současně nebylo zřejmé, na základě, jakých konkrétních kritérií by měly být provedeny vstupní lékařské prohlídky. Situace před provedením kategorizace, provedení objektivního měření či hodnocení faktorů pracovních podmínek postupem podle § 102 odst. 3 zákoníku práce (hodnocení rizik a v jeho rámci zjištění úrovně rizikových faktorů postupem podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Pokud jde o vstupní lékařskou prohlídku a zkušební provoz nebo o nově vykonávané práce, dosud nezařazené do kategorie, je zřejmé, že nebude možno v řadě případů zajistit měření či hodnocení rizikového faktoru, např. lokální svalové zátěže. Proto se podle novely nyní vychází ze zhodnocení míry rizikových faktorů, které bylo provedeno poskytovatelem pracovnělékařských služeb v rámci dohledu.
Dále v zákoně o specifických zdravotních službách byla provedena úprava § 57, kdy bylo zpřesněno, resp. došlo k odstranění věcné nesprávnosti textu, tím, že poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy pracovnělékařské prohlídky a pravidelný dohled na pracovištích zaměstnavatele a nad pracemi vykonávanými zaměstnanci. Původní ustanovení § 57 neukládalo povinnost, aby pracovnělékařské služby byly prováděny v souladu s prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy.
Závěr
Provedené úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci obecně přinášejí snížení administrativní a ekonomické zátěže podnikatelským subjektům. Návrhy byly obecně koncipovány tak, aby vedly ke snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů a zefektivnění činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví.