Znalci z oboru bezpečnosti práce se často setkávají s případy, kdy je v závěru vyšetřování pracovního úrazu nebo provozní nehody vyvozena trestní odpovědnost u konkrétní fyzické osoby. Do takového vyšetřování je v prvé fázi zapojena Policie ČR, následně je případ předán státnímu zastupitelství, které k místně příslušnému soudu podává žalobu. V případě, že je obžalovaný shledán vinným, může být potrestán i odnětím svobody, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem, případě náhradou vzniklých škod.
Právem obžalovaného je využít ke své obhajobě všech legálních a pro něj dostupných prostředků. Stejný postup platí také pro orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je shromáždit důkazy prokazující, jak k nehodě došlo a kdo má za vzniklý stav odpovědnost (ve snaze nalézt konkrétního viníka). S ohledem na složitost dějů, které jsou se závažnými pracovními úrazy nebo provozními nehodami spojeny, jsou k těmto případům nezřídka přibíráni i „soudní“ znalci.
Znalci ovšem nejsou přibíráni pouze vyšetřující stranou, ale nezřídka také obviněnými, obžalovanými, případně i již nepravomocně odsouzenými či jejich právními zástupci. Znalecký posudek zpracovaný v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, totiž může být použit jako legitimní důkaz obhajoby. Uvedený předpis v § 110a uvádí: „Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“Aby byl znalecký posudek soudem připuštěn jako důkaz obhajoby, musí nejen splňovat náležitosti stanovené v § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ale musí být též opatřen doložkou se zněním: „Prohlašuji v souladu s ustanovením s § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, že si jsem vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku“.
Osoby dotčené trestní odpovědností
Osoby dotčené trestní odpovědností jsou osobami ve škále od spolupracovníků po nadřízené vedoucí pracovníky odpovědné dle ustanovení § 101 odst. 2 zákoníku práce, jež zní: „Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.“ Mezi těmito dotčenými jsou i odborní pracovníci, jako jsou odpovědní zástupci podnikatelů, jejichž účast při provozování živnosti v potřebném rozsahu je podnikatel povinen zajistit, jak stanoví § 31 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, dále stavbyvedoucí či projektanti (autorizované osoby pro odborné vedení provádění stavby či pro projektování), odborně způsobilé fyzické osoby v prevenci rizik, jejichž prostřednictvím je zaměstnavatel povinen provádět úkoly v prevenci rizik podle § 9 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, odborně způsobilé fyzické osoby k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi i fyzické osoby činné při provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek vyhrazených technických zařízení. Dalšími osobami s obdobnou odpovědností jsou:
- zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a sám též pracuje,
- fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu,
- spolupracující manžel nebo dítě předchozích osob,
- fyzická nebo právnická osoba, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, a
- další členové rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu podle zvláštního právního předpisu.
Tyto osoby mají povinnosti uvedené v § 101 odst. 1, 2 a 5, § 102, § 104 a § 105 zákoníku práce a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu, jak stanoví § 12 zákona č. 309/2006 Sb., přičemž tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první zákona č. 309/2006 Sb. uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12, jak stanoví § 13 zákona 309/2006 Sb.
Trestní odpovědnost mohou mít i právnické osoby dle ustanovení § 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, za zločiny a přečiny uvedené v trestním zákoníku, s výjimkou trestných činů uvedených v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Je tedy zřejmé, že v případě úrazu či provozní nehody může být trestní odpovědnost při-čtena právnické osobě za činnost osob oprávněných jednat za právnickou osobu, za toho, kdo její jednání ovlivňuje, či za zaměstnance nebo osoby v obdobném postavení. Obdobná (trestní) odpovědnost za přestupky je pro právnickou osobu stanovena § 20 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a pro fyzickou osobu je stanovena § 22 zákona č. 250/2016 Sb., přičemž odpovědnost za přestupek je obdobná, jak je uvedeno výše.
Postup znaleckého zkoumání při vyšetřování pracovních úrazů
V rámci znaleckého zkoumání je v případě úrazů a provozních nehod znalci v prvé řadě zjišťováno, zdali byl úraz řádně objasněn postupem stanoveným v § 105 odst. 1 zákoníku práce, tedy u kterého zaměstnavatele se úraz stal a zdali tento zaměstnavatel objasnil příčiny a okolnosti úrazu svého nebo cizího zaměstnance, zdali seznámil zaměstnavatele postiženého s výsledky objasnění, zdali oba zaměstnavatelé provedli evidenci dle § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu.
Pro objasnění skutečnosti, u koho se úraz stal, je rozhodující ustanovení § 45 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce: „Pracovištěm kontrolované osoby se pro účely tohoto zákona rozumí místa určená nebo obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajišťování výroby nebo poskytování služeb, jakož i jiná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů.“ Pokud tedy došlo k úrazu v provozu chemičky a úraz se stal zaměstnanci dodavatele údržby, je zřejmé, že se úraz stal u provozovatele chemičky a je i v jeho zájmu objasnit příčiny a okolnosti úrazu a stanovit opatření proti opakování úrazu, což v budoucnu umožní zabránit opakovaní úrazu vlastního údržbáře či cizího ze stejné či zcela jiné firmy. Pokud by dodavatelské firmy objasňovaly úrazy svých zaměstnanců vzniklých na cizích pracovištích, zjištěné poznatky by si odnesly, a tedy zaměstnavatel, u něhož se úraz stal, by se ani nemusel dozvědět, že úraz vznikl a proč. Jeho vlastní zaměstnanci by tak mohli být ohroženi stejnými riziky. Obdobně je to např. s úrazy na staveništích, kdy v případě udržovacích prací či prací malého rozsahu bez povinnosti stavebního povolení náleží odpovědnost za staveniště stavebníkovi (§ 160, odst. 3 a 4 zákona 183/2006 Sb., stavební zákon) s povinností vedení stavebního deníku či jednoduchého záznamu nebo bez potřeby deníku či záznamu, v případě stavebního povolení a po písemném předání staveniště uvedeném ve stavebním deníku náleží odpovědnost za staveniště stavebnímu podnikateli, kterému je stavebník předal. Je tedy zřejmé, že zvláštní právní předpis (stavební zákon) stanoví, kdy staveniště náleží stavebníkovi (vlastníkovi) a kdy je stavebník předal zhotoviteli stavby záznamem ve stavebním deníku, způsobem stanoveným vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, a kdy na staveniště nastoupili jednotliví poddodavatelé, dle povinných záznamů ve stavebním deníku.
Několik příkladů na závěr
Vedoucí zaměstnanec byl nepravomocně odsouzen za porušení povinností stavbyvedoucího stanovených stavebním zákonem při pádu zaměstnance ze žebříku postaveném na jednopatrovém fasádním lešení, které si se spolupracovníkem sami přemístili. Zkoumáním znalce bylo zjištěno, že vedoucí zaměstnanec nebyl stavbyvedoucím (tj. neměl potřebnou autorizaci), stavba nebyla povolena ani ohlášena a byla řízena stavebníkem v režimu provádění stavby sám pro sebe a tím i s odpovědností stavebníka za bezpečnost a neukotvené ani nevzepřené lešení bylo vlastnictvím stavebníka.
Odborně způsobilá osoba v prevenci rizik byla obžalována za nevyhledání rizik a nestanovení postupu rozebírání parního ventilu v případě popálení zaměstnance vznícenými parami technického benzínu. Posudkem bylo zjištěno, že pracovníci se odchýlili od postupu rozebírání stanoveného návodem výrobce a spočívajícího jen v mechanickém rozebrání za použití nářadí a případného ohřevu plamenem. Pracovníci poprvé použili olej k promazání rozebíraného a následně znečištění odstraňovali technickým benzínem odlitým z kanystru s nálepkou s pokyny „chraňte před teplem a horkými povrchy“ a přineseným na pracoviště ve kbelíku. Hadrem namočeným v benzínu po vyždímání potírali znečištěné povrchy ochlazené proudem tlakového vzduchu na cca 100 °C, přičemž páry benzínu se dostaly do částí potrubí teplejšího než 250 °C a došlo ke vznícení par a popálení jedné ze zúčastněných osob. Postup pracovníků tedy nebyl zavedený a stanovený a nemohla na něj být vyhledána rizika a stanovena opatření osobou odborně způsobilou.