Články - strana 8

V současné době je v podstatě jedinou přetrvávající návazností zdravotního pojištění na nemocenské pojištění výše částek rozhodných pro účast na zdravotním pojištění u obou typů dohod. Které postupy platí ve zdravotním pojištění u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr pro zaměstnavatele, případně pro pojištěnce?

V současné době je naprosto běžným jevem migrace zaměstnanců za prací do různých světových destinací. Někteří zaměstnanci vykonávají práci v cizině pro svého stálého zaměstnavatele v ČR, jiní nacházejí uplatnění u svých nových zaměstnavatelů v cizině. Volný pohyb osob na pracovním trhu však přináší i některé praktické otázky, a to zejména: kde osoba pracující v jiném členském státě platí pojistné na sociální zabezpečení, kde jí vznikají nároky na dávky, jaké má taková osoba či její zaměstnavatel povinnosti ve vztahu k cizozemským či tuzemským institucím aj. Specifické postavení mají zaměstnanci, kteří našli své pracovní uplatnění v zemích Evropské unie, ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, tzv. členských států). Následující texty přiblíží odpovědi na tyto a další otázky. Sociální ochrana těchto zaměstnanců se řídí tzv. koordinačními nařízeními.

Také v oblasti pracovního práva se občas stane, že se vyšší soudní instance názorově neshodnou. Význam to má zejména tehdy, pokud jde o rozdílný pohled Nejvyššího soudu na straně jedné a Ústavního soudu na straně druhé. Mezi tyto případy se nově „zařadila“ též možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky sjednané se zaměstnancem.

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

V tomto článku se zaměříme na otázku bezprostředně související s bezpečností a ochranou zdraví při práci, a to na přestávky v práci a na bezpečnostní přestávky.

1) Výpočet pravděpodobného hodinového průměrného výdělku Zaměstnavatel pobírá dotace z programu Antivirus A plus z důvodu uzavření provozovny vládním nařízením. Zaměstnancům byla vyplácena náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku...

V odborné veřejnosti dříve převládal názor, že se zaměstnancem nemůžete sjednat dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti) na tankovací kartu. Tento názor však byl překonán několika rozhodnutími Nejvyššího soudu, která si níže dovolujeme pro personální praxi shrnout.

V roce 2018 jste možná zaznamenali rozhodnutí Soudního dvora EU (SDEU) ve věci hasiče Rudyho Matzaka. Pracovní pohotovost tohoto dobrovolného hasiče z Belgie byla unijním soudem posouzena jako pracovní doba, a to především z důvodu, že do šibeničních 8 minut nejenže musel reagovat na výzvu zaměstnavatele, ale musel být již na své stanici. Letos na jaře se unijní soud ve dvou podobných případech opět zabýval otázkou, zda pracovní pohotovost „na zavolání“ (tedy ta, během které nemá zaměstnanec povinnost zůstat na pracovišti – tj. pracovní pohotovost i ve smyslu našeho zákoníku práce) představuje ve smyslu unijní směrnice (viz níže) dobu odpočinku, nebo pracovní dobu. Přitom velmi názorně ukázal, k čemu je nutno přihlížet a jaké okolnosti jsou naopak při tomto posuzování irelevantní.

Přijetím zákona č. 60/2014 Sb., účinného od 22. dubna 2014, byla do českého právního řádu zapracována směrnice Evropské unie o právech pacientů, na jejímž základě může pojištěnec vycestovat do jiného státu Evropské unie za poskytnutím ambulantní i lůžkové péče. Rovněž občan členského státu (viz dále) má nárok na konkrétně definovaný rozsah hrazené péče v České republice. V této souvislosti zaujímají klíčovou roli i dále uvedená koordinační nařízení Evropské unie, vymezující nároky osob při jejich pohybu v rámci „evropského prostoru“.

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

Pokud zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, nemůže tedy dále konat dosavadní práci a zaměstnavatel s ním z tohoto důvodu rozváže pracovní poměr výpovědí, má vliv na povahu překážky v práci do skončení tohoto pracovního poměru (a tím pádem také na poskytování náhrady mzdy nebo platu) skutečnost, zdali zaměstnavatel měl pro zaměstnance jinou vhodnou práci a mohl (měl povinnost) na ni zaměstnance převést?

Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb., mnohé praktické problémy spojené s dovolenou a jejím čerpáním vyřešila nebo alespoň zmírnila. Na druhé straně některé aplikační problémy po 1. 1. 2021 přetrvávají a některé nové dokonce přibyly. Jedním z těchto problémů je čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny. Účelem tohoto příspěvku je po prvním půlroce účinnosti nové právní úpravy ukázat na praktických příkladech, jak lze k problému čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, v různých situacích přistupovat.

Český prvostupňový soud vynesl dne 26. května 2021 historicky první rozsudek týkající se nepřijetí přiměřeného opatření vůči zaměstnanci s postižením. Jednalo se o případ muže (vychovatele ve věznici), který žádal na základě doporučení svého ošetřujícího lékaře o přeřazení do organizační složky zaměstnavatele (Vězeňské služby ČR), která je blíže jeho bydlišti. Zaměstnanci se totiž vlivem každodenního dlouhého dojíždění do práce zhoršoval zdravotní stav. Zaměstnavatel přeřazení odmítl a nevysvětlil, v čem by pro něj požadované opatření znamenalo nepřiměřené zatížení. Soud dospěl k závěru, že došlo k diskriminaci z důvodu postižení a uložil zaměstnavateli zaplatit náhradu škody v podobě ušlé mzdy a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 tisíc Kč.

Pozbyde-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě zdravotní způsobilost, je to zapříčiněno pracovním úrazem, onemocněním nemocí z povolání nebo ohrožením touto nemocí a v důsledku toho skončí pracovní poměr výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou, vzniká zaměstnanci až na výjimky právo na odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného měsíčního výdělku. Může zaměstnanec počítat s takovým odstupným i pro případ, že s ním ze stejného důvodu rozváže zaměstnavatel pracovní poměr zrušením ve zkušební době?

S účinností 1. ledna 2021 novela zákoníku práce (zákon č. 285/2020 Sb.) rozšiřuje překážky v práci v souvislosti s akcemi pro děti a mládež a zároveň je nově zaměstnavatel povinen za podmínek uvedených v novém ustanovení § 203a zákoníku práce poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu pro zaměstnance působící na táborech a sportovních soustředěních pro děti a mládež za dobu nejvýše 1 týdne v kalendářním roce s možností následné refundace ze státního rozpočtu.

Jedním z důvodů pro rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem (dále jen „porušení pracovní kázně“). Jednou z překážek v práci na straně zaměstnance, kvůli které je zaměstnanec z výkonu práce omluven, je jeho dočasná pracovní neschopnost. Jak správně posoudit situaci, kdy zaměstnanec do zaměstnání sice dorazí, ale odmítne vykonat pracovní úkol, opustí pracoviště a svůj postup obhajuje následným rozhodnutím ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti k témuž dni?

V souvislosti s novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., byla významným způsobem změněna pravidla pro poskytování dodatkové dovolené. Také tento zvláštní druh dovolené se sice s účinností od 1. 1. 2021 vypočítává v hodinách, ve většině ostatních parametrů se však podmínky pro vznik nároku i jeho výši liší od základního druhu dovolené za kalendářní rok (její poměrné části) natolik podstatně, že jde o zcela svébytné právo zaměstnance, které se posuzuje se vším všudy samostatně. Protože právo na dovolenou za kalendářní rok a právo na dodatkovou dovolenou představují dva samostatné nároky zaměstnance, je třeba – s ohledem na zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) ZP] – dospět k závěru, že pravidlo o zaokrouhlování dovolené na celé hodiny nahoru [§ 216 odst. 5 ZP] by mělo být uplatňováno zvlášť (samostatně) ve vztahu k dovolené za kalendářní rok a ve vztahu k dodatkové dovolené. S tímto výkladovým přístupem počítají i dále uvedené příklady.

Zaměstnanci může právo na dovolenou vzniknout, stejně jako o ně může přijít. To druhé platí, pokud zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou zkrátil, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 223 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“). Také právní úpravy krácení dovolené se dotkla novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2021. Účelem následujících řádků je poukázat na provedené změny a na některé vybrané problémy a souvislosti.

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

I když úprava dovolené účinná od 1. 1. 2021 nepřinesla žádnou změnu ustanovení týkajících se výměry dovolené, nové počítání dovolené na hodiny přece jen určité změny přináší. V tomto článku proto představím případy, kdy dochází ke změně výměry dovolené v rámci trvání pracovního poměru během téhož kalendářního roku, a vysvětlení, jak si s touto změnou poradit při počítání dovolené na hodiny. Bude představena jak „povinná“ změna výměry dovolené přímo ze zákona, tak navýšení výměry dovolené, které poskytuje svým zaměstnancům velká část zaměstnavatelů jako benefit.