Články - strana 5

Finanční zpravodaj č. 19/2021 Dne 22. dubna 2021 vydalo Ministerstvo financí Finanční zpravodaj č. 19/2021 o výši a konstrukci výpočtu úroků z prodlení po novele daňového řádu účinné od...

V článku „Nepeněžní a peněžní příspěvek na stravování v souvislostech“ zveřejněném v čísle 4 tohoto časopisu se řešily téměř všechny situace související s poskytováním peněžitého příspěvku na stravování. Dalším, neméně důležitým případem je situace, kdy zaměstnavatel uplatňuje pružné rozvržení týdenní pracovní doby.

Pokud zaměstnanec vykoná pro zaměstnavatele odměňujícího mzdou práci přesčas, přísluší mu za ni dosažená mzda a příplatek ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, popř. po dohodě se zaměstnavatelem náhradní volno v rozsahu konané práce přesčas namísto tohoto příplatku. Není ale vyloučeno, že se zaměstnanci za práci přesčas ničeho nedostane, protože jeho mzda je dle ustanovení § 114 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů sjednána již s přihlédnutím k takové práci.

Stanovisko CzELA k právním otázkám institutu home office 4.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci neobsahuje zákoník práce ani zvláštní právní předpisy specifickou úpravu...

Novinka pro rok 2021 v podobě stravenkového paušálu umožňuje zaměstnavatelům poskytovat zaměstnancům daňově zvýhodněný příspěvek na stravování v peněžní formě. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“) v ust. § 236 stanoví zaměstnavateli povinnost umožnit zaměstnancům v průběhu pracovní směny stravování. To však neznamená, že zaměstnavatel je povinen stravu zaměstnancům zajistit nebo na ni přispívat. Povinnost umožnit stravování znamená např. zajištění, aby zaměstnanec v době přestávky mohl ve vhodném prostoru sníst své jídlo nebo se mohl vzdálit z pracoviště a najíst se např. v restauraci, bufetu apod.

Odměňování zaměstnanců v pracovním poměru nestačí poměřovat s minimální mzdou, ale ve smyslu ustanovení § 112 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, až na výjimky s příslušnou skupinou prací (stupněm) nejnižší úrovně zaručené mzdy. Ty jsou konkrétně upraveny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. jednak co do výše, jednak co do obecných charakteristik skupin prací a konkrétních příkladů podle oborů (v příloze tohoto nařízení).

Do nabytí účinnosti zákona č. 191/2020 Sb. byl zaměstnavatel povinen dlužníkovi zabavit daňový bonus bez ohledu na to, jednalo-li se o daňový bonus měsíční nebo roční, pokud byla soudním exekutorem zaslána plátci mzdy exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dle ustanovení § 312 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). V rámci ročního zúčtování za rok 2019 byl zaměstnavatel povinen na tuto exekuci zabavit i případný roční daňový bonus.

Ačkoliv není zaměstnavatel povinen přispívat na stravování svých zaměstnanců, patří příspěvek na stravování mezi nejfrekventovanější benefity. Kromě dosud používaných forem příspěvku na stravování v nepeněžní formě se nově objevuje od roku 2021 i peněžitý příspěvek označovaný jako stravovací paušál.

V roce 2021 došlo ke zvýšení platů v sociálních službách. Přestože si zaměstnanci v sociálních službách zvýšení platů zcela jistě zaslouží, způsob, jakým je navýšení realizováno, je třeba označit za velmi problematický.

S účinností od 1. ledna 2021 se zvýšila minimální mzda, ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ zaměstnance. Rovněž se zvýšila částka rozhodného příjmu, například u dohod o pracovní činnosti. Kromě toho byly přijaty další změny v zákonech zdravotního pojištění nebo v související právní úpravě s dopady právě do oblasti zdravotního pojištění. Podívejme se nyní blíže na postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v aktuálně platných právních podmínkách.

Nařízením vlády č. 580/2020 Sb. dochází s účinností od 1. 1. 2021 ke zvýšení nezabavitelné částky, která musí být povinnému vyplacena při provádění exekučních srážek z jeho mzdy, a to podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení.

Při výkonu kontrolní činnosti se zdravotní pojišťovny zaměřují zejména na to, zda je při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ zaměstnance, nebo zda má zaměstnavatel relevantní důvod k tomu, aby příslušné minimum dodržet nemusel. Proto musí zaměstnavatel kontrolnímu orgánu řádně doložit, že je k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu (tedy nižšího než povinné minimum) oprávněn.

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Jako každý rok se i od 1. ledna letošního roku změnila vlivem zvýšení normativních nákladů na bydlení (nařízení vlády č. 580/2020 Sb.) základní nezabavitelná částka na osobu dlužníka i na vyživované osoby (manželka, nezaopatřené děti) a částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení. Nové parametry se použijí poprvé při srážkách za leden 2021, které se provádí v průběhu února 2021.

Změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2021 se týkají všech skupin plátců, kterými jsou zaměstnavatelé (za zaměstnance i za sebe), osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a také stát, který platí pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce.

Dne 1. ledna 2021 nabývá účinnosti nařízení vlády č. 487/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

V době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnancům v pracovním poměru nebo v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod (dále jen náhrada mzdy při DPN), pokud ke dni vzniku DPN splňuje zaměstnanec podmínky nároku na nemocenské podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP“). Zaměstnavatelé musí znát podmínky účasti na nemocenském pojištění, protože oznamují okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) nástup do zaměstnání pouze těch zaměstnanců, kteří jsou účastni nemocenského pojištění.

Výše minimální mzdy je závazná pro všechny zaměstnavatele podnikatelské i nepodnikatelské sféry, tedy pro ty, kteří odměňují své zaměstnance mzdou i platem. Podle zákoníku práce se minimální mzda vztahuje i na odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, to je na odměnu z dohody o provedení práce i z dohody o pracovní činnosti.

Leden 2021 přinese v oblasti sociálního pojištění změny v číselných ukazatelích obdobně jako v letech předchozích. Nařízení vlády o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, které upravuje i výši průměrné mzdy, bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 381/2020 Sb.

Nařízení vlády č. 381/2019 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, nabývá účinnosti dne 1. 1. 2021.