Valorizace rent v roce 2025

Nařízení vlády, kterým se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se vydávala již za platnosti starého zákoníku práce, první bylo vydáno v roce 1976. V roce 1996 bylo zavedeno pravidlo, společně prováděné pravidelná valorizace náhrady škody na zdraví v oblasti pracovněprávní a v oblasti občanskoprávní. Proto nařízení vlády v letech 1996 až 2013 vydávalo MPSV společně s Ministerstvem spravedlnosti.

V roce 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ten zrušil pravidelnou valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu nyní MPSV již připravuje do připomínkového řízení pouze nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady). Ministerstvo obrany si připravuje obdobné nařízení vlády pro úpravu platů vojáků postižených služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

již Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo nařízení vlády, které bylo 28. listopadu 2024 publikováno ve Sbírce zákonů. Jedná se o nařízení vlády č. 349/2024 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyjadřuje skutečnost, že pracovní neschopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání) dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě ne výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity je majetkovou újmou, která – jak vyplývá z § 271b ZP – se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné a výdělkem zaměstnance po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé.

Nepřihlíží se přitom ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle zákona o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho schopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu (nemoci z povolání) stejný výdělek jako před poškozením.

Jednotlivé složky, které vymezují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy jsou:

Výpočet průměrného výdělku je především otázkou právní. Názorům vycházejícím z toho, že stanovení průměrného výdělku náleží znalci, nelze přisvědčit, neboť opomíjejí, že i zde se jedná o zjištění skutkových okolností zpravidla ze mzdových podkladů (popřípadě s přihlédnutím k vysvětlení podaném zaměstnancem mzdové účtárny) a o jejich posouzení na základě příslušného právního předpisu (v převážné většině případů na základě § 351 až 362 ZP).

Z tohoto hlediska jde především o zjištění výdělku „před vznikem škody“, tedy nikoli výdělku před vznikem pracovního úrazu nebo před zjištěním nemoci z povolání. Tato okolnost nabývá na významu zvlášť tehdy, jestliže pracovní úraz nebo nemoc z povolání neměly bezprostředních následků, kdy zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti vykonával původní práci, a ke ztrátě na výdělku došlo až následně