Články - strana 6

Nyní platný zákoník práce výslovně stanoví, že pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce pro zaměstnavatele. Tato nová definice má některé zásadní důsledky v posuzování toho, co je a co není pracovní dobou.

Odsouzení zaměstnance pro trestný čin (ať již nedbalostní či úmyslný) nemusí mít na pracovněprávní vztah zásadní dopad a už vůbec nemusí znamenat jeho konec. Naopak, pracovní poměr pravomocně odsouzeného zaměstnance zaniká ze zákona spíše výjimečně. Daleko častější jsou případy, kdy skončení pracovního poměru vyžaduje aktivní jednání zaměstnavatele, a dále případy, kdy pravomocné odsouzení zaměstnance není vůbec důvodem ke skončení pracovního poměru.

Konto pracovní doby je institutem, který v českém právu existuje již více než patnáct let, zaveden byl s účinností současného zákoníku práce. Jedná se o moderní systém rozvržení pracovní doby, který zejména těm zaměstnavatelům, kteří provozují podnikatelskou činnost, umožňuje pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jejich produkce.

Ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) ZP obsahuje zásadu pracovněprávních vztahů, a to že ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky, stanovené právními předpisy nebo kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem nebo pracovní smlouvou. Na druhé straně však i zaměstnanec je tímto okamžikem v souladu s písm. b) citovaného § 38 odst. 1 ZP vázán a je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat práci osobně podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Dne 21. 3. 2022 nabyly platnosti a účinnosti zákony, které by měly zjednodušit pobyt v ČR ukrajinským uprchlíkům a také usnadnit jejich zaměstnávání. Tyto zákony jsou v médiích někdy označovány jako „Lex Ukrajina" a zahrnují celkem 3 zákony, které stanoví podmínky pro udělení dočasné ochrany, potvrzují právo těchto osob na volný vstup na český trh práce a zajišťují určitá práva v oblasti sociálního zabezpečení, školství a zdravotních služeb.

Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku, alespoň z hlediska zákonného vymezení této povinnosti, je v kontextu rozhodování správních soudů v současné době těžké najít jednoduchou odpověď, neboť tato povinnost je jimi zlehčována a podmiňována dalšími podmínkami, kdy až při jejich splnění může dle příslušných rozhodnutí soudů porušení této povinnosti vést k vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence.

Na co personalisté čekali a čím se soudy zabývaly v poslední době hned několikrát, je odpověď na otázku, jak posoudit dobu od nabytí účinnosti lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb do skončení pracovního poměru výpovědí, jestliže posudkovým závěrem a následně důvodem k rozvázání pracovního poměru bylo dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance. Může to zkomplikovat fakt, že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance je důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání?

Agentury práce mohou provádět svou zprostředkovatelskou činnost, pouze pokud mají příslušné povolení ke zprostředkování zaměstnání. Smyslem následujícího článku je popsat způsoby zániku tohoto povolení. Lze je rozdělit na dvě skupiny, buď toto povolení zaniká automaticky (ze zákona), nebo na základě správního rozhodnutí, kdy tuto skupinu je možné dále dělit také na dvě podskupiny, jak bude rozvedeno dále. Důsledkem zániku povolení ke zprostředkování je výmaz agentury práce z příslušné evidence úřadu práce. Pokud subjekt i nadále pokračuje ve zprostředkování zaměstnání, dopouští se přestupku.

Až na výjimky zakazuje právní úprava zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v ochranné době. Jednou z těchto ochranných dob je doba od nástupu zaměstnance na lázeňské léčení do jeho ukončení.

Zaměstnavatelé se mohou dopustit deliktního jednání umožnění nelegální práce i tehdy, pokud mezi nimi a pracovníkem dochází k výkonu závislé práce, aniž by mezi nimi došlo k uzavření platné pracovní smlouvy způsobilé založit pracovní poměr, či platné dohody způsobilé založit některý jiný pracovněprávní vztah. Právní důsledky těchto nežádoucích situací byly dovozeny judikaturou a souhrnně je označujeme jako faktický pracovní poměr. Stejně jako u švarcsystému se jedná o způsob výkonu závislé práce nedovolený zákonem, ovšem s tím rozdílem, že jeho účastníci výkon závislé práce nezastírají.

Koncem uplynulého roku 2021 se Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 10 Ads 356/2021 ze dne 15. 10. 2021 věnoval otázce ověřování platnosti dokladu totožnosti při zaměstnávání cizinců. Poskytl přitom určitá vodítka k tomu, jak v takovém případě postupovat – domníváme se proto, že je velmi vhodné se s těmito vodítky seznámit a napříště zajistit jejich využití tak, aby zaměstnavatelé zvýšili svou šanci vyhnout se negativním důsledkům s tím spojeným.

K naplnění definice nelegální práce, a tím i deliktního jednání, může dojít v případě, kdy je fakticky vykonávána závislá práce, ovšem nikoli v rámci pracovněprávního vztahu, ale v rámci vztahů z jiných oblastí práva. Tento fenomén, kdy dochází k zastírání závislé práce, označujeme v našem právním prostředí jako švarcsystém. Jeho škodlivost lze ilustrovat na dopadech na pracovníky, kteří se ho účastní, i na veřejné finance.

V době před vypuknutím válečného konfliktu na Ukrajině bylo v České republice přítomno téměř 200 tisíc zaměstnanců z Ukrajiny. Někteří zaměstnavatelé jsou v podstatě závislí na této pracovní síle. Po vojenském napadení Ukrajiny Ruskou federací vyhlásila Ukrajinská republika všeobecnou mobilizaci. Ta se může týkat také ukrajinských zaměstnanců v ČR.

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SD EU) letos v únoru vydal rozhodnutí, které se zabývá povinnostmi zaměstnavatelů vůči zaměstnancům, kteří nemohou nadále vykonávat svoji práci z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti. S rozhodnutím by se zaměstnavatelé měli seznámit, neboť dle mého názoru může vést k přehodnocení stávající judikatury Nejvyššího soudu, která se zabývá vztahem mezi povinností převést zdravotně nezpůsobilého zaměstnance na jinou práci a možností zaměstnavatele propustit takového zaměstnance.

Od 1. 4. 2022 mají zaměstnavatelé novou oznamovací povinnost. Zákonem č. 248/2021 Sb. ze dne 9. června 2021 se změnil zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Došlo k rozšíření údajů, které musí zaměstnavatel uvádět na tiskopisu České správy sociálního zabezpečení „Oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání)“. Jedná se o údaje potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti. V souladu s novelizovaným § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti tedy úřady práce získají údaje potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti od České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Když se řekne pružné rozvržení pracovní doby, řada lidí si ho zařadí mezi jeden z benefitů, jehož prostřednictvím poskytuje zaměstnavatel některým svým zaměstnancům určitou volnost při rozvrhování pracovní doby. Na co se v této souvislosti trochu zapomíná, jsou některá specifika, ba nástrahy, které obsahuje právní úprava a které mohou zaměstnavatele i zaměstnance potrápit. Týká se to rovněž správného posouzení překážek v práci na straně zaměstnance při tomto způsobu rozvržení pracovní doby.

Dne 21. března 2022 byly ve Sbírce zákonů ČR publikovány dva nové zákony, které uvádějí v život rozhodnutí Rady EU, na jehož základě je již v současné době poskytována občanům Ukrajiny a některým dalším osobám dočasná ochrana v rámci EU.

Dovolená určená zaměstnavatelem a svátek dle zvláštního právního předpisu se mohou sejít v jedné a téže směně zaměstnance. Jak správně posoudit jejich vztah? Co má v tomto případě pomyslnou „přednost“ a za jakých podmínek?

Zákon o zaměstnanosti stanovuje agenturám práce, obzvláště těm, které přidělují své zaměstnance k uživateli, mnoho povinností, které musí dodržovat. Jejich nesplnění může mít různé dopady, přičemž nejzávažnější z nich je odejmutí povolení k činnosti. Zvláštní skupinou jsou povinnosti notifikační povahy, na jejichž základě získává Úřad práce České republiky (dále též „ÚP ČR“) přehled o činnosti agentur práce, struktuře a počtu zaměstnanců, kteří jsou dočasně přidělováni. Cílem tohoto článku je přiblížit jednotlivé oznamovací povinnosti se zřetelem k přeshraničním aspektům zprostředkování zaměstnání.

Judikatura Soudního dvora Evropské unie (SDEU) se nedávno rozrostla o další rozsudek z oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jednalo se o zaměstnance Belgických drah propuštěného ve zkušební době. SDEU v předběžné otázce posuzoval, zda se právo na přiměřená opatření vztahuje i na zaměstnance ve zkušební době a zda může být přiměřeným opatřením převedení zaměstnance na jinou pozici.