JUDr. Monika Pastorková

Dne 1. 8. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 217/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon mimo jiné implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 ze dne 15. 7. 2020, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU, a kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na prosazování, a nařízení (EU) č. 1024/2012 (dále jen „směrnice 2020/1057“).

V návaznosti na předchozí článek, který se týkal zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání obecně, níže uvedený text se zaměřuje na nejčastější důvody, pro které může nebo musí být agentuře práce povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmuto.

Agentury práce mohou provádět svou zprostředkovatelskou činnost, pouze pokud mají příslušné povolení ke zprostředkování zaměstnání. Smyslem následujícího článku je popsat způsoby zániku tohoto povolení. Lze je rozdělit na dvě skupiny, buď toto povolení zaniká automaticky (ze zákona), nebo na základě správního rozhodnutí, kdy tuto skupinu je možné dále dělit také na dvě podskupiny, jak bude rozvedeno dále. Důsledkem zániku povolení ke zprostředkování je výmaz agentury práce z příslušné evidence úřadu práce. Pokud subjekt i nadále pokračuje ve zprostředkování zaměstnání, dopouští se přestupku.

Zákon o zaměstnanosti stanovuje agenturám práce, obzvláště těm, které přidělují své zaměstnance k uživateli, mnoho povinností, které musí dodržovat. Jejich nesplnění může mít různé dopady, přičemž nejzávažnější z nich je odejmutí povolení k činnosti. Zvláštní skupinou jsou povinnosti notifikační povahy, na jejichž základě získává Úřad práce České republiky (dále též „ÚP ČR“) přehled o činnosti agentur práce, struktuře a počtu zaměstnanců, kteří jsou dočasně přidělováni. Cílem tohoto článku je přiblížit jednotlivé oznamovací povinnosti se zřetelem k přeshraničním aspektům zprostředkování zaměstnání.

Problematika tzv. souběhu funkcí je projednávána českými soudy více než 25 let, přičemž v různých obměnách se jednotlivé aspekty a dopady souběhu funkcí neustále vrací. Předmětem tohoto článku je shrnutí dosavadních závěrů o (ne)možnosti vzniku pracovněprávního vztahu z uvedeného důvodu (souběhu funkcí) v kontextu unijního rámce uspokojování mzdových nároků zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele. Právě v dotčené oblasti totiž Nejvyšší správní soud předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, přičemž její posouzení může mít závažný dopad především do oblasti veřejného práva.