Jaké je (bude) nové vedení Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR

V čísle 7/8 jsme přinesli reportáž z průběhu volební valné hromady Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR (dále jen ATBP), která se uskutečnila v 9. června 2020. Jednání to bylo bouřlivé. Z jejího průběhu bylo znát, že členové asociace chtějí změnu.

Nejednalo se ale pouze o „volání po změně“, ale především o snahu ji skutečně zrealizovat. Oproti původnímu plánu (tajná volba) si valná hromada prosadila provedení volby veřejným hlasováním, což dalo všem (tj. i následně přihlášeným) kandidátům stejné a rovné podmínky. Jak jsme slíbili v předchozím článku, všechny úspěšné kandidáty, kteří byli do rady asociace zvoleni, jsme oslovili a nabídli jim příležitost seznámit naše čtenáře se svými plány a vizemi. Z oslovených překvapivě zareagovali pouze tři. Ostatních šest, jak se zdá, buď nemají svým členům (resp. našim čtenářům) co říct, anebo nepovažují za důležité tímto způsobem propagovat jak asociaci, tak i spolkovou činnost v oblasti BOZP jako takovou. Přesto si je ale dovolíme, byť stručně a pouze v rozsahu informací uvedených na volební listině, našim čtenářům představit.

  • Ing. Eliška Čiháčková – OZO BOZP a TPO, odborná praxe 10 let.
  • Josef Daněk – dosavadní II. viceprezident, OZO BOZP, odborná praxe 52 let.
  • Ing. Pavel Klega – autorizovaný inženýr PO, OZO BOZP a PO, odborná praxe 23 let.
  • Dagmar Slatinová – dosavadní asistentka rady asociace.
  • Ing. Jan Šrůtek – OZO BOZP a PO, odborná praxe 27 let.
  • Bc. Jaroslav Urbánek – dosavadní prezident asociace (25 let), odborná praxe 52 let, soudní znalec.

Níže pak uvádíme medailonky tří členů rady, kteří obětovali chvíli času a vyjádřili své názory a plány.

JUDr. Petr Kožmín, LL.M. (nar. 1966)

Členem ATBP, jsem od roku 2008, přičemž od roku 2015 zastávám funkci I. viceprezidenta. V letošních volbách jsem obhájil své členství v radě a byl jsem zvolen II. viceprezidentem. Od roku 2013 působím jako soudní znalec v oboru bezpečnost práce. Pracuji jako vedoucí oddělení BOZP v Odborovém sdružení železničářů a současně zastávám také funkci předsedy správní rady Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z.ú.

Zastávám názor, že v každé profesní organizaci by měly být na prvém místě uspokojovány zájmů jejích členů. Zejména se to týká vzdělávání, informování, prosazování společných profesních zájmů, vydávání odborných stanovisek či vzájemné výměny zkušeností mezi členy. V ČR v současnosti neexistuje mnoho profesních organizací nebo sdružení v oboru BOZP. Kromě ATPB je to ještě Komora BOZP a PO a Česká asociace pro prevenci rizik. Všechny tyto organizace mají podobné cíle. Vzhledem k celkovému počtu odborně způsobilých osob BOZP/PO a počtu těch, kteří jsou členy profesních organizací, je však nutno konstatovat, že velký zájem k jejich sdružování není. A to je velká škoda. Domnívám se, že hlavním úkolem každé takové organizace by mělo být rozvíjení spolkového života členů ve všech jeho směrech. Nemalý význam mají profesní organizace také při vydávání různých metodických návodů či vzdělávacích opor, vyjadřování se k právním předpisům a samozřejmě také ve spolupráci se státními orgány (např. Ministerstvo práce a sociálních věcí, SUIP), odbornými institucemi a školami. Chod každé takové organizace ale pochopitelně utváří postoje, názory a činy jejího vedení. Proto by právě vedení mělo mít nejen zájem, ale také povinnost v tomto smyslu aktivně působit.

Naše asociace je, přinejmenším co do počtu členů, největší z výše uvedených profesních organizací. Logicky by se tedy dalo očekávat, že bude mít také největší přesah aktivit, že budou její zástupci zváni na různá jednání utvářející právní prostředí v BOZP, a že se bude snažit o širokou popularizaci BOZP (například v tomto časopise). Bohužel, realita je naprosto jiná. Přitom jednou z oblastí, kde může ATBP i do budoucna sehrávat klíčovou roli, je oblasti vzdělávání. Již delší dobu se snažím v ATBP prosadit vytvoření uceleného systému celoživotního vzdělávání, který by zahrnoval různé vzdělávací formy. Od pořádání školení a seminářů pro začátečníky v oblasti BOZP a PO, přes přípravné kurzy ke zkouškám z odborné způsobilosti, resp. následné „doškolovací“ semináře pro odborně způsobilé osoby, až po vysoce kvalifikované vzdělávací akce v podobě specializovaných workshopů nebo odborných fór či konferencí. Některé z těchto akcí sice asociace realizuje, ale jejich úroveň je často diskutabilní. Na pořádání vysoce odborných vzdělávacích akcí pak asociace rezignovala již dávno. Přitom je v ČR několik organizátorů konferencí, kteří by o aktivní spolupráci s ATBP měli zájem. Jelikož je asociace také akreditovanou organizací pro pořádání zkoušek k získání odborné způsobilosti v prevenci rizik, nabízí se řada možností i v této rovině. Předně ale bude potřeba zaměřit se na současný způsob provádění přípravných kurzů k této zkoušce. Kvalitní kurz musí být nejen polytematický, ale musí být především zajištěn kvalitními lektory. Není možné, aby celou tuto agendu odborně zajišťoval pouze jeden člověk! Pro zkvalitnění nejen přípravných kurzů, ale celého systému celoživotního vzdělávání, tudíž bude nezbytné navázat spolupráci s dalšími renomovanými institucemi (znalecké ústavy nebo vysoké školy). A konečně třetí oblastí, na kterou se chci v rámci svého působení v radě ATBP zaměřit, je hospodaření a řízení asociace. Na letošní valné hromadě jsem se k tomuto tématu poměrně kriticky vyjadřoval, neboť fungování asociace je čím dál tím méně transparentní. Rád bych proto uvedl, že dostojím svému slibu a budu usilovat o jeho provedení nezávislého účetního auditu.

Ing. Jakub Marek, MSc. (nar. 1984)

V oblasti BOZP se pohybuji od roku 2003 a za tuto dobu jsem získal řadu certifikací a oprávnění k výkonu činností jak v oblasti BOZP, tak i PO. Asi nejvíce si však považuji jmenování soudním znalcem (2018) a nejnověji i získání excelentní profesní kvalifikace Specialista v ergonomii (2020).

Do ATBP jsem vstoupil v roce 2013, když jsem se v rámci svého osobního rozvoje chtěl setkávat s ostatními odborníky v oblasti BOZP a PO a sdílet a diskutovat s nimi problémy každodenní praxe. V roce 2019 jsem byl jmenován odborným garantem pro výkon zkoušek k získání odborné způsobilosti k zajišťování BOZP v prevenci rizik dle zákona č. 309/2006 Sb. Mým hlavním cílem bylo provést určité změny související s průběhem zkoušek, což se mi, jak věřím i povedlo.

Nyní jsem byl na valné hromadě zvolen za člena rady ATBP. Za projevenou důvěru bych tímto ještě jednou rád všem poděkoval. Kandidoval jsem s vizí zlepšit komunikaci s našimi členy, jelikož vidím prostor pro zlepšení. Dosavadní komunikaci realizuje výhradně prezident asociace. Domnívám se, že s ohledem na vážnost jeho funkce i značné množství úkonů spojených se zajišťováním chodu asociace, by tuto činnost bylo vhodnější svěřit jinému členu rady. Budu proto navrhovat zřízení funkce tajemníka, který by se touto agendou profesionálně zaobíral. Pakliže by mi rada k tomuto dala mandát, ochotně bych se tohoto úkolu zhostil, neboť rád komunikuji s lidmi. Jsem hluboce přesvědčen, že dobrá a přátelská komunikace je základem správného fungování každé organizace. Z pohledu mých dlouholetých teoretických, ale především praktických zkušeností z oblasti BOZP/PO, bych se rád aktivně zapojoval i do vzdělávacích akcí ATBP. Za mě osobně bych se rád věnoval v současnosti rezonujícímu tématu, kterou je aplikovaná ergonomie.

V závěru svého medailonku bych rád vyjádřil své osobní přání, aby se náš obor dostával stále více do širšího povědomí laické i odborné veřejnosti, dostál respektu, který mu náleží, a především utvářel nová osobní i pracovní přátelství. Toto se však neobejde bez proaktivního přístupu nás všech a zejména pak bez toho, abychom se k sobě navzájem chovali s respektem a uznáním.

Petr Hlavsa (nar. 1977)

Nejprve bych chtěl touto cestou poděkovat členům asociace za důvěru a za zvolení členem rady ATBP. V oboru bezpečnosti práce pracuji 13 let, z toho 12 let jako OZO v prevenci rizik. V praxi se zabývám zejména vzděláváním a osvětou v BOZP. V současné době působím jako vedoucí lektor školícího centra společnosti Unipetrol v Litvínově. Členem asociace jsem poměrně krátce – necelé dva roky. Volební valná hromada byla vlastně první akcí, které jsem se zúčastnil. Zaujaly mě však některé kritické názory na dění v asociaci, které zazněly z řad dlouholetých členů. Zejména volání po větší propagaci asociace, omlazení členské základny a aktivním zapojení mladých kolegů. Také s výtkou týkající se chabé veřejné propagace asociace, musím souhlasit.

Působím v regionu, kde je velmi nízká informovanost o ATBP i jejich aktivitách. Asociace má přitom obrovský potenciál a je velká škoda, že svojí činností nepokrývá rovnoměrně celou republiku. Při pohledu na webové stránky asociace snadno zjistíme, že drtivá většina aktivit probíhá pouze ve východní části naší republiky. Udělal jsem si malý průzkum mezi ostatními kolegy ve svém okolí a moje očekávání se potvrdilo. Ve většině případů o asociaci a jejích aktivitách nikdo neví. Případně mají jen určité kusé informace, ale nechtějí se zapojit z důvodu velké vzdálenosti. Paradoxem je, že stejní lidé sami poptávají vzdělávání v oboru. Nesmí to však být příliš daleko. Už cesta 100 km do Prahy je pro někoho problém. Z těchto důvodů jsem do rady kandidoval. Mám zkušenosti s pořádáním vzdělávacích akcí na regionální úrovni. Jak jsem již říkal ve svém kandidátním projevu, velmi rád bych je využil pro rozvoj činností ATBP, neboť potřeba vzdělávat se bude v našem oboru nabývat na stále větší důležitosti. Dále bych se rád zaměřil na práci se začínajícími „bezpečáky“. Každý nováček má na startu své kariéry velmi málo možností, kde získávat praktické zkušenosti. Bohužel, profesně starší kolegové jim to moc neusnadňují. Jen málokdo z nich je ochoten mladým pomáhat. V očích nováčku pak tito lidé působí jako uzavřená sekta, do které nemá nezasvěcený člověk přístup. Z reakcí některých členů asociace je zřejmé, že takto doposud fungovalo i vedení ATBP. I to bylo jedním z impulzů, proč jsem se rozhodl na člena rady kandidovat. Tyto zažité stereotypy je totiž potřeba změnit. Nelíbí se mi, pokud někdo bere mladé začínající kolegy jen jako svou budoucí konkurenci. Pojďme naopak těmto novým kolegům podat pomocnou ruku a pomozme jim naučit se dělat tak obtížnou a náročnou práci, jakou je právě specialista v BOZP, kvalitně a poctivě. A kdo jiný by to měl udělat, než profesní sdružení odborníků?

Související články