Články - strana 8

Nový kompenzační bonus za duben 2021 Kompenzační bonus je od 1. února 2021 poskytován podle nové právní úpravy, dle zákona č. 95/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2021....

Při výkonu pracovní činnosti nejsou zdaleka výjimkou pracovněprávní vztahy sjednávané na dobu časově omezenou. V tomto příspěvku si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele v právních podmínkách roku 2021 v různých situacích, vycházejících právě z existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou.

Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) se řadí mezi dávky ze systému nemocenského pojištění. Poskytována je ženě z důvodu těhotenství, porodu a následné péče o dítě nebo při převzetí dítěte do péče i muži. Nárok na PPM může vzniknout jak zaměstnanci, tak osobě samostatně výdělečně činné, pokud se přihlásila k dobrovolnému nemocenskému pojištění OSVČ.

Zaměstnávání na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) patří mezi poměrně frekventované způsoby řešení pracovněprávního vztahu. V následujících příkladech z praxe si v právních podmínkách roku 2021 předvedeme postup zaměstnavatele při řešení vybraných situací. V příkladech č. 1 až 6 musí být při platbě pojistného dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak v příkladech č. 7 a 8 se bude jednat o zaměstnané osoby, u kterých nemusí být zákonné minimum 15 200 Kč dodrženo (viz § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů). V závěru jsou pak shrnuty některé základní zásady platné u DPČ ve zdravotním pojištění.

Jednou z povinností zaměstnavatele v důchodovém pojištění je vedení a předkládání evidenčních listů důchodového pojištění, vyplývající z ustanovení § 38 odst. 4 a § 39 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPSZ). Evidenční list důchodového pojištění (dále jen ELDP) je primárním dokladem, jímž se pro účely důchodového pojištění prokazuje získaná doba důchodového pojištění, výše dosaženého vyměřovacího základu a dob vyloučených, tj. dob, které se pro účely zjištění průměrného výdělku vylučují.

Od 1. ledna 2021 došlo ke zvýšení částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na nemocenském pojištění na 3 500 Kč. Tato změna byla vyhlášena sdělením MPSV č. 436/2020 Sb., ze dne 30. 10. 2020, kterým se vyhlašuje zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.

Pokud plátci pojistného provádějí povinné úhrady ve prospěch příslušné zdravotní pojišťovny včas a ve správné výši, pak tato nemá důvod podnikat žádná opatření. Naopak, svým způsobem si tohoto přístupu plátce váží, neboť naplňování příjmové stránky je jedním z jejích nejdůležitějších úkolů. Ovšem čas od času se někteří plátci dostanou (třeba i ne vlastní vinou) do prodlení s úhradami pojistného nebo záloh na pojistné a v takových situacích již zdravotní pojišťovny nemohou nečinně vyčkávat, nýbrž jejich zákonnou povinností je plátcům vyměřit a následně po nich (v případě nezaplacení) vymáhat jak dlužné pojistné, tak penále.

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance a návazně vypočtené pojistné včas odvést příslušné zdravotní pojišťovně. To mimo jiné znamená, že kromě „klasických“ příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (a tedy, mimo výjimek, podléhajících odvodu pojistného na zdravotní pojištění), musí zaměstnavatel důsledně vyhodnotit, která další plnění do vyměřovacího základu zaměstnance ještě zahrnout, anebo naopak nezahrnout.

S účinností od 1. ledna 2021 se zvýšila minimální mzda, ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ zaměstnance. Rovněž se zvýšila částka rozhodného příjmu, například u dohod o pracovní činnosti. Kromě toho byly přijaty další změny v zákonech zdravotního pojištění nebo v související právní úpravě s dopady právě do oblasti zdravotního pojištění. Podívejme se nyní blíže na postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v aktuálně platných právních podmínkách.

V následujícím textu si budeme v přímé vazbě na řešení zdravotního pojištění definovat pojmy jako právní osobnost, svéprávnost či zletilost v podmínkách účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) jako jediná ze skupin plátců ve zdravotním pojištění platí pojistné formou záloh, je-li to povinností OSVČ, a případného doplatku pojistného. Pokud se však u OSVČ jedná o samostatnou výdělečnou činnost jako jediný (případně při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, pak musejí být pravidelně každý měsíc placeny alespoň minimální zálohy.

Financování veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na principu solidarity, kdy plátci pojistného (zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a stát) přispívají pravidelnými platbami do příjmové stránky tohoto systému. Suma těchto plateb pak následně slouží k úhradám za poskytnuté a vykázané hrazené služby, a to na základě smluv uzavřených zdravotními pojišťovnami s jejich poskytovateli. Jelikož systém hospodaří i s veřejnými prostředky, kterými jsou platby za „státní pojištěnce“, jsou zdravotní pojišťovny za účelem zajištění transparentnosti jednotlivých procesů mj. povinny zveřejňovat smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb.

Při výkonu kontrolní činnosti se zdravotní pojišťovny zaměřují zejména na to, zda je při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ zaměstnance, nebo zda má zaměstnavatel relevantní důvod k tomu, aby příslušné minimum dodržet nemusel. Proto musí zaměstnavatel kontrolnímu orgánu řádně doložit, že je k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu (tedy nižšího než povinné minimum) oprávněn.

Vyměřovací základ zaměstnance se ve zdravotním pojištění stanovuje ve vazbě na zúčtování plnění zdaňovaného podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Přihlašování a odhlašování zaměstnanců je ve zdravotním pojištění řešeno v § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2021 se týkají všech skupin plátců, kterými jsou zaměstnavatelé (za zaměstnance i za sebe), osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a také stát, který platí pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce.

Základní povinnosti zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění jsou definovány v zákonech č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů.

Problematika právního nástupnictví je ve zdravotním pojištění řešena v ustanovení § 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit předchůdce. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného. Naproti tomu může být předmětem řešení existující přeplatek na pojistném u plátce plnícího povinnosti ve zdravotním pojištění a určité specifikum, nejen ve zdravotním pojištění, představují postupy při úmrtí podnikatele - osoby samostatně výdělečně činné.

V době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnancům v pracovním poměru nebo v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod (dále jen náhrada mzdy při DPN), pokud ke dni vzniku DPN splňuje zaměstnanec podmínky nároku na nemocenské podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP“). Zaměstnavatelé musí znát podmínky účasti na nemocenském pojištění, protože oznamují okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) nástup do zaměstnání pouze těch zaměstnanců, kteří jsou účastni nemocenského pojištění.

Vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění je (mimo zákonných výjimek) úhrn příjmů ze závislé činnosti zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Zaměstnavatelé nicméně nesmějí zapomínat na to, že pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.

Ve zdravotním pojištění je v některých případech důležitá výše příjmu zúčtovaná zaměstnavatelem zaměstnanci. Na které konkrétní částky vyměřovacího základu by se měli zaměstnavatelé v roce 2021 zaměřit a jak se mění podmínky pro zaměstnavatele i pro OSVČ?