Pohled osobností na minulost, současnost a budoucnost BOZP: Josef Bača

13. díl

Náš seriál úspěšně vykročil do druhého ročníku. Již z jeho názvu je zřejmé, že představujeme kolegy, které lze z nějakého důvodu považovat za osobnost oboru. Pod tímto pojmem si jistě každý představíme něco jiného. Pro autory tohoto seriálu je osobností každý, kdo nabízí k dispozici své znalosti a zkušenosti. A to tak, že mu jde v první řadě o osvětu, vzdělávání ostatních a přínos oboru bezpečnosti práce. Takovou osobností se člověk stane pouze tím, že na sobě pracuje tak, aby byl užitečný ostatním. Zkrátka myslí nejprve na druhé a potom na sebe. Během doby, kdy píšeme tyto rozhovory, jsme se také opakovaně setkali se zajímavým jevem. Čím větší nadšení pro obor, tím více byl dotyčný překvapený, že je někým považován za osobnost. To je i případ kolegy z tohoto čísla. Pana Josefa Baču známe mnoho let a nepřestává nás překvapovat tím, s jakým nadšením, a zároveň pokorou, ke své práci přistupuje. Z jeho odpovědí na naše otázky to jistě poznají i naši čtenáři. O jeho lidském přístupu svědčí i to, že při výčtu svých úspěchů nezapomíná zmínit svoji manželku a poděkovat ji tím za spolupráci a podporu.

Můžete se na začátku našim čtenářům představit?

Vůbec se nepovažuji za známou osobnost a ani bych nechtěl, aby tomu tak bylo. Je mi sympatické srovnání s mraveništěm. Všichni v mraveništi dělají to, co mají a management není vidět. Byl jsem na mnoha místech, hodně pracovišť jsem prošel a všude jsem se pokusil pomoci. Mám rád, když jsou za mnou výsledky vidět jako pomoc a vždy se snažím dodržet zásadu „Nějak se to udělat musí“. Pocházím ze zemědělství a tam nebylo na výběr. Buď to půjde, anebo to půjde.

Několik let už pracujeme společně s manželkou a tím se mi splnil můj sen, i když ona to tak vždy nevidí. Já jsem se bezpečákem vždycky chtěl stát a šel jsem si za tím, práce mě moc baví a naplňuje, ale moje žena Lenka byla mnou do firmy spíše zavlečena, tak někdy trochu trpí, ale je mi velkou oporou a zastane obrovský podíl práce. To je hlavní myšlenka tohoto mého příspěvku. Je fajn, když práce a s tím spojený život je radostí a přínosem i ostatním.

Jaké byly Vaše profesní začátky?

Musím říct, že okouzlující. Bylo to mnohem hezčí, než jsem si představoval. Tím, že dělám mnoho oborů, které bezpečnost práce doplňují, nepřestávám se radovat z nových věcí, a hlavně se nepřestávám učit. Zpětně to vidím tak, že jsem do této práce zajel jako s buldozerem. Rovnou do hromady BOZP, a to přehrabování do hloubky mě baví dodnes.

Jaká byla Vaše profesní kariéra a na jaké výsledky své práce v BOZP jste nejvíce hrdý?

Na začátku profesionální dráhy OZO jsem si prošel sólo podnikáním, byl jsem ve velké bezpečácké firmě a také v jednom vlastním s.r.o. Všechno mě bavilo a hodně posunulo. Nicméně, připadám si, jako bych byl stále na nějakém začátku, nikdy není hotovo. Hrdý ani nejsem, ale hodně mě těší velký balík zkušeností a dokumentace s tím spojená. Někdy si připadám jako Ferda Mravenec a Brouk Pytlík, ale nakonec mám kam sáhnout a vytáhnu nějaké řešení, jako starý kovář, který má pokaždé nějaký lék na každý malér. To mě baví, když je co řešit a něco se děje. Tak trochu jsem si převzal heslo mého kamaráda zemědělce: „Miluju riziko“. Rád bych řekl, jaký obor nebo téma mě baví nejvíc, ale opravdu je to tak, že dělám, co je zrovna potřeba a pokaždé se snažím to téma udělat kompletně a takovým způsobem, aby bylo řešení použitelné. Znovu musím připomenout, že se jedná o týmovou práci. Bez práce a podpory manželky, by to nemělo smysl a nezvládl bych to.

Čemu se aktuálně věnujete?

Hodně mě baví problematika motorových manipulačních vozíků, kde se snažím podělit s kolegy o své zkušenosti, organizuji jim vzdělávání v tomto oboru, vybavuji je dokumentací a metodikou. V tomto časopisu bylo hodně o MV napsáno a musím konstatovat, že praxe je trochu jinde než teoretické požadavky a jenom velice těžko se prosazuje dodržování správné metodiky vzdělávání obsluh MV. Vedoucí zaměstnanci jsou zavlečeni do situace, kdy je na sedadlo motorového vozíku posazen řidič, který by tam sedět neměl. Nabídka hotových obsluh MV na trhu práce prakticky není a my musíme vycvičit nové lidi za pochodu. Ve své kariéře jsem ještě nenarazil na situaci, kdy by mi na výcvik řidičů dali více než několik málo hodin. Není výjimkou, že na noční směnu přijde agenturní zaměstnanec, hned ho posadí na vozík, aby se nezastavil proces výroby a vlastně se ani přesně neví, jestli a jak byl školen, vycvičen a přezkoušen. Tento pilot během své práce rozbije, co jde a ten kdo neuteče, stane se lovnou zvěří. Výplně skel ve dveřích mají životnost několik dní a v zimě se nahrazují strečovou fólií. A co je na tom nejhorší? Tlak na vedení společnosti a neschopnost zlepšení motivace zaměstnanců vede k odchodu těch schopných obsluh MV na lépe placené pracoviště a nám zůstávají piloti lovci a zvedá se počet zraněných osob v jejich okolí. Běžně lze nalézt osnovu školení obsluh MV na jednom listě papíru. Vedoucí zaměstnanci nemají tušení, že mají subjektivní odpovědnost za průběh školení a spoléhají se na profesionalitu školitele, který není schopen doložit co obsluhám MV vlastně řekl, s čím je seznámil, co mají a nesmí dělat, a nakonec ani nechápou, že můžou způsobit smrt lidí okolo sebe.

Dalším tématem, které mě pohltilo, je problematika cizinců na pracovišti a problematika bezpečnosti elektrických spotřebičů. Začnu tedy tou elektřinou. Abych si doplnil vzdělání v tomto oboru, absolvoval jsem nedávno rok vzdělávání na elektrotechnické průmyslovce, abych se stal tzv. elektrikářem. Baví mě identifikovat rizika tohoto oboru a také rád toto téma školím. A se školením je spojeno to téma ohledně cizinců. Těší mě možnost školit cizince společně s našimi zaměstnanci, proto tvořím vícejazyčné prezentace, osnovy školení, testy a dokumentaci. Jsem si jist, že cizinců bude přibývat a pokud se tomu nepřizpůsobíme, bude zle.

Členství v odborných organizacích a veřejné vystupování v oboru BOZP?

Nerad někde vyčnívám a neřadím se mezi vědeckou a znaleckou elitu. Jak jsem říkal, považuji se za mravence, který udělá práci a ta má smysl. Jsem členem České asociace rizik zřízenou pod ZUBOZ a snažím se zde přispět hlavně zkušenostmi ze své praxe.

Jak hodnotíte současnou situaci v oboru BOZP? (legislativa, vzdělávání)

Jako největší problém vnímám stav v komunikaci. Dříve jste zaměstnanci něco řekli a on vám rozuměl. V dnešním čase zaměstnávání cizinců není malér v tom, že by byla komunikace špatná, ona není totiž mnohdy žádná. Mistr se s podřízeným domlouvá rukama a malůvkami. S tím se něco musí dělat. Problém ovšem není pouze u cizinců. Je málo zaměstnanců, kteří by měli práci rádi a chtěli se vzdělávat. Zaměstnání berou jako nutné zlo a v obrovské míře jako nutnost pro umoření exekucí. Poslední doba není snadná pro nikoho a tento stav samozřejmě zhoršuje psychickou pohodu, což vede k větší nepozornosti, menší ostražitosti a logicky ke škodě na zdraví zaměstnanců.

Ještě jednu nespokojenost si dovolím popsat. Je to v mnoha případech nepochopení systému hodnocení rizik. Viděl jsem mnoho dokumentací s riziky a jsem si jist, že se nemá jednat dokument zpracovaný pro případ kontroly, jak to mnohdy chápou bezpečáci, ale o živý nástroj. Snažím se „Na rizicích“ postavit celý systém dokumentace. Nejedná se o balíček papírů s mnoha slovy, ale o systém celé bezpečnostní dokumentace. V každém prováděcím předpisu více rozepisuji konkrétní rizika a opatření, aby se v tom dalo vyznat a bylo to konkrétní. Mým cílem je proplést dokumentaci riziky tak, aby byla použitelná, srozumitelná, pokud možno ne rozsáhlá a aby se dala chápat jako skupina souvisejících dokumentů. Celý systém pak popisuji na školeních takovým způsobem, aby to bylo pochopitelné pro zaměstnance. Rád školím a hodně mi záleží na kvalitním projevu a použitelné prezentaci, takže mě těší, že i nástroj s názvem Hodnocení rizik, lze upravit do formy zajímavé pro zaměstnance. Snad někoho motivuji k tomu, aby se nad tím zamyslel a vytvořil si svou funkční metodiku hodnocení rizik a související dokumentace.

Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Na závěr bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že je možné vše dělat správně, s radostí a rozdávat pokoj lidem okolo sebe. To je moje snaha. Tento časopis čtou bezpečáci a já jim chci vzkázat, že mnohdy na pracoviště přinášíme opravdu pocit bezpečí, a to je myslím to nejcennější.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další práci.

Klíčová slova

Související články