Články - strana 3

Platná právní úprava obsahuje některé instituty směřující k usnadnění zapojení zaměstnanců – rodičů do pracovního procesu. Jedná se mj. o povinnost zaměstnavatele poskytnout těmto zaměstnancům kratší pracovní dobu, nebrání-li tomu vážná provozní překážka, povinnost zaměstnavatele přihlédnout k potřebám rodiče při jeho zařazování do směn nebo relativně nový institut sdíleného pracovního místa. To však nemusí být dostatečné. I proto celá řada zaměstnavatelů hledá další možnosti, jak zaměstnancům v tomto ohledu pomoci, a vytváří nové nástroje umožňující jim skloubit péči o děti s výkonem práce. Příkladem takových snah jsou stále nové zaměstnanecké benefity, ať už v podobě zapojení zaměstnance do dění ve společnosti při dlouhodobějším výpadku z pracovního prostředí (typicky z důvodu čerpání mateřské či rodičovské dovolené), nebo podpory při výchově dětí formou firemních školek či příspěvků na výchovu dětí. Následující článek se zabývá vybranými benefity, které zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům s dětmi.

Mzdové náklady zaměstnavatele netvoří jen hrubá mzda sjednaná se zaměstnancem, ale i povinné pojistné odváděné zaměstnavatelem nad rámec hrubé mzdy. To přitom v některých zemích v souhrnu dosahuje až třetiny ze sjednané hrubé mzdy. Ve kterých zemích OECD jsou mzdové náklady nejvyšší a kde naopak nejnižší?

Nové generace zaměstnanců přicházející na pracovní trh přináší i nový pohled na úlohu práce v životě zaměstnanců a důležitost volného času. Konkrétně více než 80 % tzv. mileniálů (tj. lidí narozených přibližně mezi lety 1980 a 2000) při nástupu do práce zvažuje, jaký bude mít pracovní pozice dopad na jejich work-life balance. Zaměstnanci v této generaci, ale i v generacích dalších, daleko více dbají na svůj volný čas a jeho využití. Očekávají tak od zaměstnavatele, že na tyto jejich potřeby bude reagovat: že jim umožní čerpat více volných dnů a zároveň jim poskytne benefity využitelné k realizaci aktivit v rámci tohoto volného času. Zaměstnavatelé se na druhé straně snaží zaměstnancům vyjít vstříc, zvýšit tak jejich loajalitu a zamezit jejich fluktuaci. Následující článek se zaměřuje na vybrané volnočasové zaměstnanecké benefity.

Úvodem je nutné rámcově popsat vývoj názorů a závěrů týkajících se koncepce nezabavitelné částky v roce 2022. Nařízením vlády č. 507/2021 Sb., které nabylo účinnosti 1. ledna 2022, se zvýšily normativní náklady na bydlení, které jsou jednou ze dvou veličin pro výpočet nezabavitelné částky. Dne 28. 1. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 17/2022 Sb. (dále jen „zákon“). Touto novelou byl do zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, vložen nový § 26a, kterým se navýšily normativní náklady na bydlení s retroaktivní účinností od 1. 1. 2022.

Vyslání zaměstnance na pracovní cestu je v dnešní době běžnou záležitostí a s mnoha pracovními místy jsou takové cesty spjaty. Z hlediska posouzení pracovní doby na pracovní cestě je nutné důsledně rozlišovat dobu výkonu práce, dobu naopak nepovažovanou za výkon práce a dobu práce přesčas.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) v ustanovení § 151 stanoví povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci cestovní výdaje, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Ustanovení § 152 ZP pak obsahuje taxativní (úplný) výčet případů, při kterých jsou zaměstnancům cestovní výdaje formou cestovních náhrad vypláceny.

Míra nezaměstnanosti se v posledních letech drží na úrovni dlouhodobého minima. Vysoká poptávka po zaměstnancích přitom nutí zaměstnavatele stále hledat nové možnosti, jak potenciální zaměstnance oslovit. Mění se však i pohled zaměstnanců – zaměstnání již nevnímají jen jako zdroj obživy, ale jako místo, kde tráví relativně velkou část svého času, a chtějí se v něm cítit dobře; zároveň více dbají i na sladění svého pracovního a soukromého života. Všechny tyto skutečnosti se promítají jak do procesu utváření pracovních podmínek, tak do nabízených zaměstnaneckých benefitů. Vhodně zvolené portfolio zaměstnaneckých benefitů přitom může zvýhodnit zaměstnavatele na trhu práce a napomoci ke spokojenosti zaměstnanců.

Zatímco pro zaměstnance je nejdůležitějším mzdovým údajem čistá mzda, tedy částka, kterou obdrží za odvedenou práci od svého zaměstnavatele na bankovní účet, pro zaměstnavatele jsou rozhodující celkové mzdové náklady. Obě tyto částky se výrazně liší ve všech členských zemích OECD. Důvodem je zdanění mzdy na straně zaměstnance i povinné pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance. Jak vysoké je souhrnné zdanění v zemích OECD?

Zaměstnanec má nárok na cestovní náhrady stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“), v případech, které jsou vymezeny v ust. § 152, mimo jiné také pokud z pracovních důvodů opustí místo výkonu práce nebo místo pravidelného pracoviště. Tato místa však nejsou totožná a z toho důvodu je potřebné je nezaměňovat. V následujícím textu si tuto problematiku připomeneme na příkladech, na odpovědích na související dotazy, ale také na související judikatuře.

Na co personalisté čekali a čím se soudy zabývaly v poslední době hned několikrát, je odpověď na otázku, jak posoudit dobu od nabytí účinnosti lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb do skončení pracovního poměru výpovědí, jestliže posudkovým závěrem a následně důvodem k rozvázání pracovního poměru bylo dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance. Může to zkomplikovat fakt, že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance je důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání?

Od 1. 4. 2022 se po 2 letech zvýšilo životní minimum z 3 860 Kč na 4 250 Kč (nařízení vlády č. 75/2022 Sb.), tím dojde k dalšímu zvýšení základní nezabavitelné částky na osobu dlužníka i na vyživované osoby a částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení.

Home office už zdaleka není pouze žádaným pracovním benefitem, ale v současnosti je (pohříchu nedostatečně upraveným) institutem pracovního práva, který zaměstnancům i zaměstnavatelům otevírá nové možnosti organizace práce. Není proto překvapením, že zaměstnanci často chtějí vykonávat práci z pohodlí domova nejen v tuzemsku, ale i z jiného místa v zahraničí. Málokterý zaměstnanec, ale i zaměstnavatel si však uvědomují právní důsledky spojené s výkonem práce zaměstnance ze zahraničí a opomínají tak adekvátně reagovat na všechna hrozící rizika.

Zaměstnavatel se mnohdy ocitá ve složité situaci, když na jedné straně je povinen zachovat zásadu rovného zacházení v odměňování zaměstnanců, ale na druhé straně se snaží nastavit odměňování zaměstnanců podle různých hledisek tak, aby odlišil rozdílné výkony zaměstnanců a aby zaměstnance motivoval.

U zaměstnavatele odměňujícího své zaměstnance mzdou je zcela běžné, že součástí jeho mzdového systému jsou i plnění benefitního charakteru, která právní úprava nezná (a znát nemusí) a pro něž si zaměstnavatel sám stanoví podmínky pro jejich přiznání a výši. Samozřejmě také na ně se vztahuje pravidlo o rovném zacházení v odměňování, jak vyplývá z ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

S účinností od 1. 1. 2022 byla novelizována nařízení vlády, která upravují nebo významně ovlivňují platové poměry zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Nařízením vlády č. 531/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, se valorizují a v některých případech nově definují stupnice platových tarifů. Nařízením vlády č. 391/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve znění pozdějších předpisů, se doplňuje zařazení nových prací do platových tříd, některé práce se zařazují do vyšších platových tříd nebo se blíže a přesněji specifikuje vymezení těch prací, jejichž zařazení do platových tříd činilo v praxi problémy. Nařízením vlády č. 405/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, se stanoví nové sazby minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy.

V minulém roce se zaměstnavatelům nabídla nová forma příspěvku na stravování, a to v peněžní formě. Došlo k rozšíření ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP upravujícího příspěvek na stravování a též ke změně v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, jde-li o daňově účinné výdaje.

Jako každý rok se i od 1. ledna letošního roku změnila vlivem zvýšení normativních nákladů na bydlení (nařízení vlády č. 580/2021 Sb.) základní nezabavitelná částka na osobu dlužníka i na vyživované osoby (manželka, nezaopatřené děti) a částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení. Nové parametry se použijí poprvé při srážkách za leden 2022, které se provádí v průběhu února 2022. Zcela novou záležitostí je pak zavedení nároku plátce mzdy (zaměstnavatele) na paušální náhradu nákladů za provádění srážek ze mzdy.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady. Tyto náhrady zaměstnanci náleží v případech, které jsou vymezeny v ust. § 152 ZP (tj. při pracovních cestách, při cestách mimo pravidelné pracoviště, při cestách do místa výkonu práce mimo rozvrh směn, při přeložení atd.). Při poskytování cestovních náhrad musí zaměstnavatel mimo zákoník práce aplikovat celou řadu dalších právních předpisů, protože cestovní náhrady je mimo jejich správné vyčíslení nutné zaúčtovat a daňově posoudit. V současné době musí zaměstnavatelé řešit také aktuální problémy spojené s elektromobilitou nebo se specifikou cestovních náhrad při práci z domova. Zaměstnavatelé, kteří vysílají své zaměstnance do členských států v rámci nadnárodního poskytování služeb, v některých případech musí poskytovat náhrady podle cizího práva.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se na základě zákona provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Je-li výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku. Poškozený tudíž pobírá stále stejnou částku.

Od 1. 1. 2022 dochází ke zvýšení minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy. Změny jsou uvedeny v nařízení vlády č. 405/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.