Hodnocení sluchu a řeči při komunikaci v podmínkách pracovního prostředí

Vydáno: 12 minut čtení

Jedná se o významnou problematiku v životě člověka zabývající se přímým sdělováním informací formou řeči a jejímu příjmu sluchovým ústrojím člověka, s možným narušováním v daném prostředí šumem. Znalosti uplatňované při řešení dané problematiky se opírají o poznatky z anatomie a fyziologie sluchového ústrojí a mluvidel, které jsou doplněné o vybrané statě z fyzikální a fyziologické akustiky, včetně popisu nemocí sluchu a vad řeči a stručného popisu vyšetřování poruchy sluchu audiogramem. V poslední kapitole, v odkazech na ergonomickou normu ČSN EN ISO 9921, je věnováno metodickému přístupu k hodnocení kvality řečové komunikace s uvedením na příkladu.

Úvod

Člověk se vyznačuje jako společenský a komunikativní typ, který je schopný, prostřednictvím řeči, její jazykové (fonetické) srozumitelnosti na určité úrovni výšky hlasitosti, navázat zvukový (hlasový) kontakt s dalšími lidmi. K řečové komunikaci však musí mít, pro vzájemné sdělování informací, v pořádku nejen hlasové ústrojí (mluvidla), ale také zdravé sluchové ústrojí.

Člověk, který je celý život spjatý s okolním prostředím, je ovlivňován výskytem různých zvuků (třeba i příjemných např. hudbou) a hlukem považovaný zpravidla za rušivý. Analýza, podmínek přijímání nebo poskytování informací různou formou (hlasem, zvukovým signálem), předpokládá zohlednění všech aspektů, které mají vliv na kvalitu komunikačních procesů v místě jejich účinnosti.

Základní pojmy

Zvuk je z fyzikálního hlediska mechanické vlnění hmotných částic, které se šíří v hmotném prostředí všemi směry. Z fyziologického hlediska je zvuk každý akustický podnět vyvolávající sluchový vjem. Ve vzduchoprázdnu (vakuu) se zvuk nešíří.

Hluk je každý zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem a má obecně škodlivý účinek na sluchové ústrojí.

Sluch je druhým nejdůležitějším smyslem člověka. Pro běžnou komunikaci mluvou a pro vývoj řeči má nezastupitelnou funkci.

Řeč je schopnost člověka vyjadřovat se a dorozumívat se (mateřským) jazykem (mluvou).

Proces vnímání zvuků můžeme z významového hlediska rozlišit podle tří funkcí: výstražné, orientační a dorozumívací.

Zvuky výstražné, popř. varovné, jsou zpravidla všeobecně všesměrové, a proto se mohou univerzálně použít v různých havarijních situacích (např. sirény, klaksony). Mezi orientační zvuky se řadí zvuky nejbližšího okolí, které si neuvědomujeme, pokud nás nějak nezaujmou, neboť jsou pro slyšící osoby zcela přirozené, a označují se jako tzv. zvukové pozadí. Zvukové pozadí však má pro člověka velký význam, kdy i při podvědomé orientaci v prostoru, zajišťují pocit bezpečí a jistoty. Zvuk ve funkci dorozumívací je důležitý pro rozvoj lidské komunikace a řeči vůbec. Ve všech těchto funkcí zde má nenahraditelný význam zdravotní stav sluchového ústrojí a projev kvality řeči pomocí hlasového ústrojí (mluvidel).

Hodnocení řečové komunikace

K hodnocení kvality řečové komunikace, například na pracovních místech, pro osoby s normálním sluchem v přímé komunikaci jsou využity poznatky z fyziologické akustiky a ergonomické normy ČSN EN ISO 9921. Kvalita řečové komunikace je obecně hodnocena podle srozumitelností řeči (jde o ocenění správně identifikovatelných verbálních projevů) a síly hlasu (při zohledňujícím rušení okolním šumem).

Standardní uspořádání způsobů přímé komunikace a související terminologie

Základní složky přímé komunikace a jejich charakteristika:

Řečník --->Přenosové prostředí ---> Posluchač 

  1. Řečník
    • vlastnosti řečníka: pohlaví, věk, řečové vady;
    • znalost jazyka (mateřský jazyk, nerodilý mluvčí);
    • síla hlasu (včetně lombardního efektu a hlasitosti řeči);
    • směr řeči (tváří v tvář); nošení chráničů sluchu.
  2. Přenosové prostředí
    • okolní šum (hladina rušení řeči);
    • přechodné zkreslení (dozvuky, ozvěny);
    • vzdálenost mezi řečníkem a posluchačem.
  3. Posluchač
    • vlastnosti posluchače (pohlaví, věk, sluchové vady);
    • ochrana sluchu.

Termíny a definice:

Řečová komunikace – předávání nebo výměna informací prostřednictvím hlasu a sluchu; zahrnuje obzvláště slyšení a porozumění krátkých textů, vět, skupin slov.

Srozumitelnost řeči – míra účinnosti řečové komunikace; charakterizuje kvalitu komunikace a je obvykle kvantifikována jako procento správně pochopených sdělení.

Síla hlasu – úsilí řečníka, kvantifikované jako hladina akustického tlaku A řeči ve vzdálenosti 1 m čelně od úst a subjektivně hodnocené popisem.

Hladina rušení řeči – rozdíl mezi hladinou akustického tlaku A řeči a aritmetickým průměrem hladiny akustického tlaku okolního šumu ve čtyřech oktávových pásmech se středními kmitočty 500 Hz, 1 000 Hz, 2 000 Hz a 4 000 Hz.

Lombardní efekt – spontánní růst hlasitosti vyvolaný zvýšením hladiny okolního šumu u ucha řečníka.

Značky a jejich význam:

LS,A,1m – Ekvivalentní hladina akustického tlaku A řeči ve vzdálenosti 1 m od úst řečníka.

LS,A,L – Ekvivalentní hladina akustického tlaku A řeči u ucha posluchače.

LN,oct,i – Hladina akustického tlaku okolního šumu u ucha posluchače v oktávovém pásmu „i“.

LSIL – Hladina rušení řeči šumem u ucha posluchače

Charakteristika přímé řečové komunikace

1. Síla hlasu (řečníka)

Síla hlasu se popisuje ekvivalentní hladinou akustického tlaku A řeči (Ls,A,1m) měřeného ve vzdálenosti 1 m od úst řečníka.

Vztah mezi silou hlasu a odpovídající hladinou akustického tlaku A řeči (dB při 20 mikroPa pro mužského řečníka při vzdálenosti 1 m od úst je uveden v tabulce 1.

Pro hodnocení kvality řečové komunikace se bere v úvahu jak síla hlasu řečníka, tak i srozumitelnost řeči u posluchače.

TABULKA 1 Síla hlasu řečníka a její hodnocení na srozumitelnost u posluchače

Označení hlasitosti Úroveň hlasitosti
(síla hlasu řečníka)
LS,A,1m
(dB)
Hodnocení srozumitelnosti
a mírná 54 výborná
b běžná 60 velmi dobrá
c zvýšená 66 dobrá
d silná 72 uspokojivá
e velmi silná 78 dostatečná
f křik 84 neuspokojivá
g velmi silný křik 90 nedostatečná

2. Vliv okolního šumu na sílu hlasu (hlasitost)

Okolní šum nad jistou úrovní ovlivňuje sílu hlasu (to je známo jako lombardní efekt). Na grafu 1 je uveden vztah mezi rozsahem hlasitosti ekvivalentní hladiny akustického tlaku řeči LS,A,1m a hladinou okolního šumu LN,A,S v místě řečníka. Šrafovaná část označuje proměnlivost lombardního efektu v závislosti na řečnících.

Příklad:

Z grafu 1 je pro zjištěnou LN,A,S = 85 dB odečtena hodnota LS,A,1m mezi 75 dB a 83 dB, bez použití chráničů sluchu. Při použití chráničů sluchu, když je LS,A,1m větší než 75 dB, musí se tato hladina snížit o 3 dB, což odpovídá 72 dB a 80 dB a popisem to vypovídá (podle tabulky 1) o „silné“ až „velmi silné“ hlasitosti řeči.

Graf 1 - Vztah mezi rozsahem síly hlasu a hladinou okolního šumu

Graf 1 Vztah mezi rozsahem síly hlasu a hladinou okolního šumu v místě řečníka doplněný sedmi úrovněmi hlasitosti (informativně).

3. Snížení kvality řeči vlivem její hlasitosti

Kvalita hlasité řeči nad úrovní Ls,A,1m = 75 dB je podstatně snížena a porozumění je v porovnání s řečí při nižší síle hlasu daleko složitější. To je řešeno snížením úrovně hlasitosti ve vzorcích: (Ls,A,1m) se musí snížit o delta1L = 0,4 (Ls,A,1m – 75) dB pro Ls,A,1m > 75 dB.

4. Vliv ochrany sluchu na sílu hlasu

Mluvící osoba s chrániči sluchu sníží svoji hlasitost asi o 3 dB ve srovnání se stavem bez chráničů tehdy, když hladina okolního hluku LN,A,S překročí 75 dB. Pokud hladina hluku nepřekročí 75 dB, vliv chráničů hluku se zanedbává.

5. Vliv vzdálenosti mezi řečníkem a posluchačem

Síla hlasu v místě posluchače (Ls,A,L) může být odvozena od síly hlasu v místě řečníka (Ls,A,1m) použitím následující rovnice:

LS,A,L = LS,A,1m – 20 log (r/ro),

kde r – vzdálenost v metrech mezi řečníkem a posluchačem;

ro = 1 m

Zde se předpokládá, že se zdvojnásobením vzdálenosti poklesne hladina akustického tlaku řeči o 6 dB. Tento vztah platí pouze uvnitř místnosti a ve vnějším prostředí do vzdálenosti dvou metrů. Pro podmínky s dobou dozvuků kratší než 2 s při 500 Hz platí maximální vzdálenost 8 m.

6. Vztah mezi hladinou rušení řeči a komunikační vzdáleností pro uspokojivou srozumitelnost řeči (podle SIL – speech interference level)

Hladina rušení řeči se vyšetřuje metodou k předvídání nebo vyhodnocení srozumitelnosti řeči v případech přímé komunikace v hlučném prostředí. Bere v úvahu jednoduchý průměr spektra šumu (bez příspěvku závislém na kmitočtu), sílu hlasu řečníka a vzdálenost mezi řečníkem a posluchačem. Za normálních podmínek musí být určen ekvivalent hladiny tlaku zvuku, a to v maximální hodnotě, zvukoměrným přístrojem.

Hladina rušení řeči šumem (LSIL) je vypočítaná jako aritmetický průměr hladin akustického tlaku okolního šumu ve čtyřech oktávových pásmech se středovými kmitočty 500 Hz, 1000 Hz, 2000 Hz a 4000 Hz.

Rovnice definující hladinu rušení řeči šumem u ucha posluchače:

LSIL = 1/4 suma LN,oct,i

kde LN,oct,i – hladina akustického tlaku okolního šumu u ucha posluchače v oktávovém pásmu „i“

Parametry definující srozumitelnost v místě posluchače:

Parametr určující srozumitelnost řeči SIL (dB) je dán rozdílem mezi hladinou akustického tlaku řeči LS,A,L a hladinou rušení řeči šumem LSIL, obojí měřeno v místě posluchače.

Příklad: Uspokojivá srozumitelnost řeči (podle tabulky 2) je určena vztahem:

SIL = LS,A,L – LSIL 10 dB.

TABULKA 2 Hodnocení úrovně srozumitelnosti podle SIL (dB)

SIL (dB) Úroveň srozumitelnosti
21 Výborná
15 až 21 Dobrá
10 až 15 Uspokojivá
3 až 10 Slabá
< 3 Špatná

Graf 2 uvádí maximální vzdálenosti pro řečovou komunikaci ve vztahu k hladině rušení řeči a hlasitosti řečníka.

Úroveň hlasitosti (informativní) – podle tabulky 2

  1. mírná,
  2. normální,
  3. zvýšená,
  4. silná,
  5. velmi silná,
  6. křik,
  7. maximální křik

Graf 2 - maximální vzdálenost pro řečovou komunikaci ve vztahu k hladině rušení řeči a hlasitosti řečníka

Graf 2 Vztah mezi hladinou rušení řeči LSIL pro uspokojivou řečovou komunikaci a maximální vzdáleností r mezi řečníkem a posluchačem, pro sedm úrovní hlasitosti.

Příklad:

Z grafu 2 je odečtena, pro LSIL = 74 dB a úroveň hlasitosti e (velmi silná), maximální vzdálenost mezi řečníkem a posluchačem 0,5 m.

Příklad:

Výpočet srozumitelnosti řeči – podle SIL

Vstupní údaje: Naměřená (odhadnuta) hodnota Ls,A,1m = 60 dB

Vzdálenost posluchače od řečníka (tváří v tvář) r = 2 m

Pohlaví řečníka – muž

Síla hlasu – běžná (určeno dle tabulky 3)

Spektrum okolního šumu pro oktávové pásma 500 až 4 000 Hz

Rozsah oktávy (Hz) 125 250 500 1000 2000 4000 8000
Hladina šumu (dB) - - 50,0 47,0 42,0 42,0 -

Postup výpočtu:

  1. Síla hlasu v místě posluchače: Ls,A,L = Ls,A,1m – 20 log Ls,A,L = 60 – 20 log = 54 dB (20.log 2 = 20.0,301 = 6,02)
  2. LSIL je získána z výpočtu průměrné hladiny akustického tlaku okolního šumu pro oktávové pásma 500 až 4 000 Hz:

    LSIL = 1/4 suma LN,oct,i 
    Lsil = (50+47+42+42)/4 = 45,3 dB
     
  3. Parametr určující srozumitelnost řeči – SIL:
    SIL = Ls,A,L – LSIL = 54 – 45,3 = 8,7 dB

Závěr: Odečteno z tabulky 2: Pro SIL = 8,7 dB, jež spadá do tabulkového hodnocení srozumitelnosti mezi 3 až 10, je srozumitelnost hodnocena jako „slabá“.

Závěr

V článku jsou shrnuty všeobecné poznatky o sluchu a řeči, uplatňované v rámci komunikativních procesů, jež se opírají o znalosti z akustiky (fyzikální a fyziologické) a obory lékařské (otorhinolaryngologie, fonometrie a logopedie), včetně užití akustických a ergonomických norem s praktickým zaměřením.

Kvalita přímé komunikace mezi osobami při sdělování a přijímání zpráv je především závislá na zdravotním stavu sluchového a řečového ústrojí člověka. Přitom je zde ještě celá řada faktorů, jako je například věk, vada sluchu, porucha výslovnosti v řečovém podání, okolní šumy, odrazy apod., které je třeba brát v úvahu. Správnost rozpoznání každého projevu sluchem je pro porozumění mluveným sdělením nezbytné, což se týká zejména ústního předávání pokynů nebo zadávání pracovních úkolů. V této souvislosti je možno konstatovat, že výskyt řady vážných nehod či úrazů jde mnohdy na vrub v komunikativnosti řeči a nedoslýchavosti.

Jelikož se běžně v praxi s touto problematikou zvlášť nezabýváme a ani si ji nikterak neuvědomujeme, proto byla snaha na tento faktický nedostatek upozornit a připomenout, že věci zdánlivě obyčejné a také mnohdy podceňované, mohou mít nedozírné následky v lidském konání. Předcházet nežádoucím událostem, s odhalováním potenciálních rizikových situací, vyplývajících z nesrozumitelnosti řeči a také z nedoslýchavosti, jistě přispěje k lepším podmínkám bezpečnosti práce a ve vztazích mezi zaměstnanci.

Osobám (zaměstnancům), u nichž se projevují sluchové nebo řečové problémy, lze doporučit příslušné odborné vyšetření. Nápravy vady sluchu nebo řeči jsou dnes úspěšně řešeny ambulantně péčí příslušných odborných lékařů ORL /Otorhinolaryngologie/ (nosní, ústní, krční), foniatrie (vyšetřování sdělovacích funkcí – hlasu, řeči, sluchu) a logopedie (vyšetřování narušení a náprava komunikativní schopnosti).

DOPORUČENÁ LITERATURA A NORMY

Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., 1. vyd. Praha: 2010, 386 s.

Král, M. Ergonomie a její využití v technické praxi. IVBP – VAVA, Ostrava: 1994, 109 s.

Syka, J. a kol. Fyziologie a patofyziologie zraku a sluchu. AVICENUM, Praha: 1981, 322 s.

Fleischmann, J. Anatomie člověka. SPN, Praha: 1964.

Manuál prevence v lékařské praxi. V. Prevence nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí a pracovních procesů; SZÚ Praha, 1997.

ČSN EN ISO 9921 (83 3530): /08/2004/ Ergonomie – Hodnocení řečové komunikace.

ČSN ISO 1996 -1 (01 1621): /02/2017/ Akustika – Popis, měření a hodnocení hluku prostředí.

Část 1: Základní veličiny a postupy pro hodnocení.

ČSN ISO 226 (01 1687): /04/2005/ Akustika – Normované křivky stejné hlasitosti.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví, ve znění změn v nařízení vlády č. 68/2010 Sb. a č. 115/2012 Sb.).

Související dokumenty

Související články

Svářeči a předcházení ohrožení jejich zdraví
Přístup k hodnocení podmínek vidění v pracovní činnosti
Problém suchého vzduchu v zimních podmínkách
Hodnocení osvětlení vnitřních pracovních prostorů
Význam a užití barev pro úpravu pracovního prostředí
Svářeči a předcházení ohrožení jejich zdraví
Přístup k hodnocení podmínek vidění v pracovní činnosti
Problém suchého vzduchu v zimních podmínkách
Problematika monotonie v pracovním procesu
Digitální technologie, stres a muskuloskeletální poruchy
Ergonomické zásady uplatňované v rámci pracovního systému
Vliv počasí z pohledu ergonomie na aktivitu a zdraví člověka
Manipulace s břemeny
Metody hodnocení ruční manipulace s břemeny z hlediska možných zdravotních rizik
Přístup k měření a hodnocení lokálních svalových skupin při zátěži posuzované v hygienických limitech a projevech na zdraví
Skladba výživy pro zachování zdraví a výkonnosti pracujícího člověka
Všeobecné poznatky o dolní končetině užitečné pro zachování její aktivní činnosti
Patří ergonomie do problematiky BOZP?
Rizika práce na dobu určitou a agenturního zaměstnávání
Pracovní podmínky v nájemních jednotkách obchodních center
Rizikovost ekonomických činností v ČR
K problematice vlivu mikroklimatických podmínek na člověka v pracovním procesu, 1. a 2. část

Související otázky a odpovědi

Osobní ochranné pracovní prostředky pro žáky
Ohlášení pracovního úrazu OIP
Rozhodné období u odškodnění pracovních úrazů
Kalkulace nákladů na praní OOPP
Dohoda o pracovní činnosti - lékařská prohlídka
Odbornost zaměstnance školícího na zařízení HYRA
Pracovnělékařská prohlídka
Frekvence lékařských prohlídek
Dohody u mladistvých a lékařská prohlídka
Pes na pracovišti
Odpovědnost školy za hmotnou škodu a újmu na zdraví žáka na zájezdu způsobenou ubytovatelem
Vstupní prohlídky zaměstnanců na DPP a DPČ
Preventivní prohlídky - zdravotní dokumentace
Krácení dovolené, pracovní úraz
Platnost slovenských revizí
Externí vedoucí pracovník
Šetření nemocí z povolání
Zaměstnávání žáka
Práce ve výškách
Délka pracovní doby

Související předpisy

361/2007 Sb. , kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
68/2010 Sb. , kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
115/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů