Právo požární ochrany, 7. část - Povinnosti právnických a podnikajících osob dle zákona požární ochraně - 4. část

I. Úvod

Tento článek je návazným pokračováním textu uveřejněného v předchozím čísle tohoto periodika, kdy plynule navazuje na odstavec Povinnosti všech právnických a podnikajících osob dle zákona o požární ochraně, pododstavec „2.6 Povinnost umožnit výkon státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany“. Výše uvedený pododstavec 2.6 se věnoval popisu povinností, které upravuje § 5 odst. 1 písm. f) ZPO. Následující článek přináší popis dalších obecných povinností dopadajících na všechny právnické a podnikající fyzické osoby dle ustanovení dle § 5 odst. 1 písm. g) a písm. h) a § 5 odst. 2 ZPO.

II. Povinnosti všech právnických a podnikajících osob dle § 5 odst. 1 písm. g), h) a odst. 2

2.7 Povinnosti poskytnout výrobky a vzorky k provedení požárně technické expertizy

Dle § 5 odst. 1 písm. g) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny poskytovat bezúplatně orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky nezbytné k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru. Předmětná povinnost dopadající na právnické a podnikající fyzické osoby doplňkově navazuje na povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f) ZPO - přesněji na povinnost umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. V předchozím článku v bloku 2.6 jsme stručně obsahově naplnili pojem státní požární dozor¹⁾. Zjišťování vzniku požáru je samostatným segmentem státního požárního dozoru právně ukotveným v § 31 odst. 1 písm. f) ZPO doplněným v prováděcím předpisu zejména v § 50 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Zjišťování příčin vzniku požárů lze bez nadsázky označit jako dynamicky se rozvíjející forenzní vědní obor, který se emancipoval na platformě vědeckého zkoumání oblasti požární ochrany s významným přesahem do oblasti bezpečnostního inženýrství, pro který se stala běžnou praxí aplikace moderních kriminalistických metod a vyšetřovacích postupů. Zjišťování příčin vzniku požárů se neobejde bez multidisciplinárních znalostí dynamiky požáru, požární bezpečnost staveb, pasivních a aktivních systémů požární ochrany staveb, požární taktika, technických prostředků pro bezpečnost a požární ochranu, simulací reálných dějů souvisejících s požárem, soudního inženýrství (znalecké činnosti), znalosti chování materiálů při tepelném namáhání, zkušebnictví, požární fyziky i chemie, a celé řady dalších oblastí vědění.

Pro čtenáře je třeba stručně schematicky nastínit praktický průběh činnosti vyšetřovatele požárů, neboť se jedná o oblast veřejnosti doposud nepříliš známou s vysokým vývojovým potenciálem a nespornou „detektivní“ atraktivností obdobnou popularitě věd kriminalistických. Zjišťování příčin vzniku požárů je komplexní činností vykonávanou v rámci státního požárního dozoru, kdy dle § 35 písm. c) jsou hasičské záchranné sbory krajů jedinými věcně příslušnými orgány vymezenými zákonem k danému úkonu. Informace o vzniku požáru předává místně příslušné operační a informační středisko hasičského záchranného sboru kraje určenému příslušníkovi pro zjišťování příčin vzniku požárů (jinde též „vyšetřovatel požárů“), který zpravidla vyjíždí na místo mimořádné události - nikoli jen požáru. Na místě události vyšetřovatel požárů provádí vyšetřování za účelem zjištění příčiny vzniku požáru a šíření požáru, případně zjištění porušení předpisů, zajišťuje listinnou dokumentaci, pořizuje fotodokumentaci a dokumentaci audiovizuální²⁾. Vyšetřovatel požárů může v odůvodněných případech žádat o spolupráci Technický ústav požární ochrany³⁾, chemické laboratoře a orgány Policie České republiky. Spolupráce probíhá na základě Dohody o součinnosti mezi Hasičským záchranným sborem České republiky a Policí České republiky. Ke spolupráci může být přizván další orgán státní správy nebo jiné osoby s potřebnou odborností (znalecký ústav, soudní znalec, apod.). Při dalším vyšetřování, které již nemusí probíhat na místě události, zjišťuje informace týkající se požáru, stanoví verze příčiny vzniku požáru a provádí jejich prověřování, popíše šíření požáru. Veškeré získané informace zapracovává do dokumentace o požáru, včetně zjištění porušení předpisů z oblasti požární ochrany. Do dokumentace o požáru patří zejména spis o požáru, jehož součástí je odborné vyjádření expertizního pracoviště nebo znalecký posudek soudního znalce. Vyšetřovatel požárů dále zadává informace o požáru do programu Statistické sledování událostí⁴⁾ a provádí rozbory příčin vzniku požárů. Při zjištění porušení předpisů ukládá pokuty v přestupkovém řízení nebo ve správním řízení⁵⁾. Výsledků zjišťování příčin vzniku požárů se využívá při likvidaci pojistných událostí (dohoda o spolupráci s Českou asociací pojišťoven). Informace jsou předávány místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje na základě Žádosti o poskytnutí informací z oblasti zjišťování příčin vzniku požárů pro účely likvidace pojistné události, předané pojišťovnou.⁶⁾

Mapa procesu výkonu SPD - zjišťování příčin vzniku požárů⁷⁾

Zjišťování příčin vzniku požárů má nezastupitelnou roli v požární prevenci a velmi úzkou vazbu na represivní zásahovou činnost jednotek požární ochrany. S ohledem k datům a informacím, která jsou zjišťována při vyšetřování požárů a následně analyzována, je možné eliminovat negativní trendy související se vznikem požárů a jeho šířením. Výsledky se využívají jako podklady pro návrhy regulatorních opatření, např. formou návrhů úpravy právních předpisů (de lege ferenda), dále se využívají pro stanovení problematických oblastí pro výkon kontrolní činnosti⁸⁾ a v neposlední řadě pro zaměření a cílení preventivně výchovné činnosti⁹⁾. Některé negativní kolizní jevy při vyšetřování požárů se můžou projevovat v prostoru spolupráce s Policií ČR, neboť oba subjekty plní v danou dobu své povinnosti na jednom místě, přičemž mají rozdílné kompetence. Součinnost obou složek je ošetřena interakční rámcovou dohodou vymezující pole vzájemné součinnosti, kooperace a kolaborace. Vyšetřování požárů je činností vysoce erudovanou, každý vyšetřovatel musí znát objemné množství předpisů a současně musí být schopen určit příčinu vzniku požárů, což je práce s kvalifikací kriminalisty.¹⁰⁾ Krátkou sondu do oblasti zjišťování příčin vzniku požárů lze uzavřít odkazem na zdařilé a moderně zpracované publikace plk. Mgr. Radka Kislingera a na proklamaci, že tato nepříliš popsaná oblast požární ochrany si zaslouží důkladnější prezentování a popularizaci; pro případné studium problematiky doporučujeme odbornou literaturu v poznámce pod čarou¹¹⁾.

Pro ucelení základních poznatků z oblasti zjišťování příčin vzniku požárů je vhodné akcentovat § 50 vyhlášky o požární prevenci, který vymezuje přesněji zjišťování příčin vzniku požárů. Při zjišťování příčin vzniku požárů se zjišťuje:

1. místo a doba vzniku požáru,
2. osoba, u které požár vznikl,
3. příčina vzniku požáru včetně možných verzí,
4. okolnosti mající vliv na šíření požáru včetně dodržení podmínek požární bezpečnosti stavby, vyplývajících z ověřené projektové dokumentace,
5. následky požáru, jako jsou předběžná způsobená škoda, zraněné a usmrcené osoby,
6. výše uchráněných hodnot při hasebním zásahu,
7. porušení předpisů o požární ochraně,
8. jiné okolnosti nezbytné pro zjištění příčiny vzniku požáru.

Dále platí, že v odůvodněných případech se při zjišťování příčin vzniku požáru provádí odebírání výrobků nebo vzorků (§ 14 vyhlášky o požární prevenci). Při zjišťování příčin vzniku požárů orgány státního požárního dozoru zpravidla spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, orgány státní správy a orgány státního odborného dozoru. Výsledky a závěry zjišťování příčin vzniku požárů se uvádějí do odborných vyjádření, popřípadě znaleckých posudků, které slouží k dalšímu řízení. Pro účely stanovení návrhů preventivních opatření, výkonu státního požárního dozoru, koncepce rozvoje požární ochrany a zaměření preventivně výchovné činnosti se provádějí rozbory požárů a technických zásahů, které obsahují:

1. počet požárů ve sledovaném období,
2. výši přímých a následných škod způsobených požáry,
3. výši uchráněných hodnot při hasebních zásazích,
4. příčiny vzniku požárů a zdroje zapálení,
5. charakteristiky prostorů, kde k požárům došlo,
6. způsob záchrany a evakuace osob nebo zvířat anebo druh a způsob evakuace majetku, počet zachráněných a evakuovaných osob,
7. počet zraněných a usmrcených, důvody zranění nebo usmrcení,
8. zhodnocení porušení předpisů o požární ochraně v souvislosti se vznikem a šířením požárů,
9. činnost jednotek požární ochrany při hašení požárů a technických zásazích,
10. další údaje nezbytné pro zpracování rozborů požárů a technických zásahů.

Rozbory požárů a technických zásahů vycházejí z údajů obsažených v dokumentaci o požárech a technických zásazích (např. odborná vyjádření, znalecké posudky, spisy o požárech, statistika událostí) a provádějí se nejméně jednou za rok.

Zpět k vymezení dotčených povinností dle § 5 odst. 1 písm. g) ZPO. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny poskytovat bezúplatně orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky nezbytné k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru. Dle § 6b písm. g) ZPO prováděcí právní předpis stanoví postup při poskytování výrobků a vzorků orgánu státního požárního dozoru k provedení požárně technické expertizy za účelem zjišťování příčin vzniku požáru; dle § 31a písm. a) a b) ZPO pak prováděcí právní předpis stanoví způsob výkonu státního požárního dozoru, obsah a rozsah požárně technických expertiz.

Dle § 14 vyhlášky o požární prevenci je ustanoven postup při poskytování určených výrobků. Podle citovaného paragrafu právnické osoby, podnikající fyzické osoby a fyzické osoby poskytují orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru (§ 50 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci) na základě jeho vyžádání. Rovněž na základě žádosti osoby předávající výrobek nebo vzorek podle odstavce 1 vyhotovuje orgán státního požárního dozoru potvrzení („Protokol o předání a převzetí výrobku nebo vzorku“), jehož stejnopis předávající osoba obdrží. Protokol o předání výrobku nebo vzorku vždy obsahuje označení události, místa, objektu, datum a čas odebrání výrobku nebo vzorku, jeho popis, jakož i údaje o předávající osobě včetně jejího vyjádření, údaje o přebírající osobě a podpisy těchto osob. Výše uvedenou speciální úpravu doplňuje obecná právní úprava zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kterou lze podpůrně využít pro výkon státního požárního dozoru s vazbou na kontrolní proces. Nezbytné je zmínit § 8 citovaného kontrolního řádu upravující práva kontrolujícího. Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn krom jiného provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky, požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby; v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady, pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy, nebo např. vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly. Kontrolní řád se v § 11 samostatně věnuje rovněž odebírání vzorků. Dle kontrolního řádu platí, že kontrolující může odebírat pouze nezbytně nutné množství vzorku; o odběru vzorku vydá potvrzení. Kontrolní orgán odebraný vzorek vrátí, je-li to možné. Za odebraný vzorek zaplatí kontrolní orgán osobě, jíž byl vzorek odebrán, náhradu ve výši ceny, za kterou tato osoba věc v době jejího odebrání běžně na trhu prodává; nelze-li tuto cenu určit, pak náhradu ve výši ceny, za kterou věc pořídila, případně náhradu ve výši účelně vynaložených nákladů. Nárok na náhradu podle odst. 2 nevzniká, pokud byl vzorek vrácen, anebo osoba, jíž byl vzorek odebrán, jej odmítla převzít zpět, nebo prohlásila, že jeho vrácení nebo náhradu nepožaduje, nebo odebraný vzorek nesplňuje požadavky stanovené jinými právními předpisy anebo rozhodnutím nebo opatřením příslušného orgánu. Pro reálný výkon zjišťování příčin vzniku požáru a pro vyšetřovatele by byl výše uvedený postup nerealizovatelný, proto zákonodárce upravil poskytování vzorků a výrobků speciálně¹²⁾ právě v řešeném § 5 odst. 1 písm. g) ZPO, který má aplikační přednost před úpravou obsaženou v kontrolním řádu. V zásadě platí, že vzorky a výrobky jsou poskytovány bezúplatně a s nižší mírou formálnosti celého odběru potřebných vzorků a výrobků¹³⁾.

Obsah a rozsah požárně technických expertiz pak upravuje § 52 vyhlášky o požární prevenci, dle kterého se požárně technická expertiza zpracovává na základě zadání orgánu státního požárního dozoru, popřípadě dalších orgánů uvedených v § 50 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci, nebo právnických osob, podnikajících fyzických osob a fyzických osob. Výsledkem požárně technické expertizy je odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Požárně technická expertiza obsahuje:

1. základní údaje o požáru,
2. popis zkoumaného výrobku nebo vzorku,
3. výsledky zkoumání a laboratorních zkoušek,
4. odpovědi na otázky zadavatele,
5. závěry.

Požárně technická expertiza se provádí v potřebném rozsahu, zpravidla ke zjištění nebo potvrzení skutečností uvedených v § 50 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci. Součástí požárně technických expertiz je také zkoumání:

1. vlivu stavebních konstrukcí, požárně bezpečnostních zařízení a činnosti zasahujících jednotek požární ochrany na průběh a šíření požáru,
2. příčiny případné nefunkčnosti požární techniky, požárně bezpečnostních zařízení nebo věcných prostředků požární ochrany při požáru,
3. toxických zplodin hoření.

Dle § 24 odst. 1 písm. r) ZPO zabezpečuje na úseku požární ochrany provádění požárně technických expertíz Ministerstvo vnitra; tuto specifickou činnost realizuje zpravidla oddělení požárně technických expertiz zřízené při Technickém ústavu požární ochrany, které zpracovává požárně technické expertízy o příčinách požárů. Z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. března 1993 je Technický ústav požární ochrany zapsán do seznamu ústavů, kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru požární ochrany s rozsahem znaleckého oprávnění pro příčiny požárů, hořlavost materiálů a výrobků a technické prostředky požární ochrany¹⁴⁾.

2.8 Povinnost bezodkladně ohlašovat každý požár

Dle § 5 odst. 1 písm. h) ZPO platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny bezodkladně oznamovat územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje každý požár vzniklý při činnostech, které provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají. Pro lepší uchopení stanovené povinnosti je nezbytné nejdříve vymezit pojem „územně příslušné operační středisko“ a definovat pojem „požár“.

Územně příslušné operační středisko - dle § 7 odst. 5 zákona č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru platí, že Hasičský záchranný sbor kraje zřizuje operační a informační středisko, které plní úkoly operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému a další úkoly, stanoví-li tak jiný právní předpis. Operační a informační středisko je pracovištěm pro příjem volání na jednotné evropské číslo tísňového volání (112) a národní číslo tísňového volání stanovené v číslovacím plánu podle zákona o elektronických komunikacích. Dle § 5 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, jsou operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru zároveň operačními a informačními středisky integrovaného záchranného systému tj. stálými orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému. Pro ucelení a fixaci legislativní zkratky „příslušné operační středisko“ doplňujeme, že dle § 11 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, jednotky k výjezdu vysílá operační středisko, zřízené pro území, kde má být zásah uskutečněn, nebo operační středisko, které převezme zásah do působnosti (dále jen „příslušné operační středisko“). Dle § 7 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva - jsou součástí operačních a informačních středisek integrovaného záchranného systému rovněž vyrozumívací centra pro zabezpečení varování, vyrozumění a předávání tísňových informací.

Vyšší územní samosprávné celky předpokládá článek 99 a následující Ústavy České republiky. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, stanovil názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000 a zhruba kopírují kraje z let 1948-1960, zřízené zákonem č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení. Teritoriální vymezení územní příslušnosti je třeba odvinout od § 7 odst. 2 zákona o hasičském záchranném sboru, územní obvod hasičského záchranného sboru kraje je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku, v němž má hasičský záchranný sbor kraje sídlo. Názvy a sídla hasičských záchranných sborů krajů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Vymezení územního obvodu vyššího územního samosprávného celku nalezneme v zákoně č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a je rovněž definováno taxativním výčtem okresů, který tvoří území daného kraje. Ministerstvo vnitra podle § 1a odst. 3 a § 2 tohoto zákona stanoví vyhláškou č. 564/2002 Sb. území obcí a území vojenských újezdů vymezujících území jednotlivých okresů. Z výše uvedeného jsou tedy legislativně definována příslušná operační střediska a lze je přesně územně vymezit.

Definici požáru nalezneme v § 1 písm. m) vyhlášky o požární prevenci. Pro účely vyhlášky o požární prevenci se požárem rozumí každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy. Oznámit je třeba každý požár vzniklý při činnostech, které právnické nebo podnikající fyzické osoby provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají; v případě pochybností je vhodné konzultovat dané konkrétní zahoření s operačním střediskem na notoricky známých telefonních číslech 150 nebo 112, aby byl odkloněn případný negativní dopad zákonem vymezené sankce pro případ porušení dotčené povinnosti.

Cílem výše uvedené povinnosti je dodržováním stanovených zákonných povinností umožnit bezprostřední profesionální zásahovou činnost, návazné stanovení náležitých protipožárních a bezpečnostních opatření, jakož i okamžité bezodkladné zjištění příčin vzniku požáru včetně detailního prostudování požářiště, následků požáru, jakož i vyvození adekvátních závěrů, doporučení a dalších opatření, která by mohla v budoucnu eliminovat či minimalizovat nebezpečí, rizika a potenciálně hazardní stavy (užití nevhodných hořlavých materiálů, navržení bezpečnostní úpravy technologie, stanovení protipožárních opatření apod.). Tím, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nerespektuje tato ustanovení, velmi významně zvyšuje riziko výskytu nežádoucích jevů a potenciálně tak ohrožuje životy, zdraví a majetek občanů. Pokud bude dodržen stanovený zákonný postup a dodržena všechna ustanovení prováděcích právních předpisu a norem, lze se důvodně domnívat, že bude možno zlepšit preventivní opatření pro zamezení budoucím nežádoucím skutkovým dějům.

2.9 Zákaz vypalování porostů a povinnosti při spalování hořlavých látek na volném prostranství

Sesterskou povinností k povinnosti bezodkladně ohlašovat každý požár ve smyslu § 5 odst. 1 písm. h) zákona o požární ochraně jsou povinnosti vymezené § 5 odst. 2 ZPO. Dle citovaného paragrafu platí, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty, což platí i pro fyzické osoby dle § 17 odst. 3 písm. f) ZPO¹⁵⁾. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou právnické a podnikající fyzické osoby povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat. Ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.

Ustanovení reaguje na skutečnost, že při průmyslové výrobě a činnostech provozovaných podnikatelskými subjekty dochází často ke spalování hořlavých látek vědomě a cíleně; v takovém případě se může jednat o žádoucí hoření a tudíž činnost zákonem za určitých podmínek povolenou a přípustnou. Je však nezbytné, aby nedošlo při této činnosti k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí - ani k jejich potenciálnímu ohrožení. Zároveň spalování hořlavých látek nesmí kolidovat s jinými právními předpisy upravujícími např. ochranu ovzduší; srovnej zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší; dle § 16 odst. 4 a odst. 5 citovaného zákona upravujícího povinnosti osob krom jiného platí, že v otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami. Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu. Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby. Dalším společensky chráněným zájmem je ochrana lesa dle zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Dle citovaného lesního zákona stanovujícího zákaz některých činností v lesích platí, že v lesích je zakázáno krom jiného dle odst. 1 písm. k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa; dle odst. 2 se nesmí rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně do vzdálenosti 50 m od okraje lesa; v odst. 3 je ustanoveno, že zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese. Dle § 22 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, platí, že odpady lze spalovat, jen jsou-li splněny podmínky stanovené právními předpisy o ochraně ovzduší a o hospodaření energií. Vlastní úpravu omezení rozdělávání ohně v chráněných krajinných oblastech, národních parcích či na území národních přírodních rezervací přináší § 16, 26, resp. § 29 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Rovněž nesmí dojít ke kolizi s právními akty obecní povahy, kdy obec, jak je již naznačeno výše, může upravovat režim spalování hořlavých materiálů formou obecně závazných vyhlášek; obdobně je třeba dbát specifických úprav na úrovni krajské normotvorby ve smyslu § 26 odst. 2 písm. b) např. body 3 až 5. Dle citovaného právního předpisu rada kraje stanoví nařízením kraje podmínky k zabezpečení požární ochrany např. v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru¹⁶⁾, požární ochrany v budovách zvláštního významu, požární ochrany při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob.

Již delší dobu je zavedenou praxí Hasičského záchranného sboru České republiky uveřejňovat na webových stránkách hasičských záchranných sborů krajů odkaz na speciální aplikaci označovanou zpravidla jako „EVIDENCE PÁLENÍ“ či „OHLAŠOVÁNÍ PÁLENÍ“¹⁷⁾, kde je možno v automatizovaném systému nahlásit rozhodné skutečnosti avizující spalování hořlavého materiálu. Pálení je evidováno operačním a informačním střediskem hasičského záchranného sboru daného kraje a evidence slouží toliko pro možnost ověření místa pálení při potenciální kolizi s ohlášeným požárem nezávislým oznamovatelem. Aplikace přináší významnou a neocenitelnou podporu pro činnost operačních a informačních středisek a práci operátorů i operačních důstojníků. V žádném případě však není určena pro plnění povinností dle § 5 odst. 2 ZPO, tedy neslouží k saturování povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob předem oznámit spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. Autor článku apeluje na právnické a podnikající fyzické osoby, aby povinnosti uložené § 5 odst. 2 zákona o požární ochraně činili prokazatelně samostatným podáním ideálně se všemi náležitostmi dle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. S přihlédnutím k § 95 ZPO platí, že na řízení podle zákona o požární ochraně se vztahuje správní řád s výjimkou rozhodování podle § 68 odst. 2 a § 73 odst. 3 citovaného zákona. Lze se tedy důvodně domnívat, že procesní postup pro stanovení opatření proti vzniku a šíření požáru a samotné pálení musí být v souladu s obecnou správně-procesní úpravou. Podání je třeba učinit s dostatečným předstihem minimálně takovým, aby územně příslušný hasičský záchranný sboru kraje mohl stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě mohl takovou činnost zakázat - pochopitelně rovněž v režimu správního řádu. Zejména pokud se jedná o periodické nebo frekventovaně realizované pálení, lze jen doporučit zahájit jednání o stanovení vhodných opatření proti vzniku a šíření požáru s místně příslušným HZS kraje a dohodnout nejvhodnější procesní postup k plnění předmětných povinností.

Pokud právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba pouze zaeviduje pálení do aplikace „EVIDENCE PÁLENÍ“ či „OHLAŠOVÁNÍ PÁLENÍ“, svou zákonnou povinnost nesplnila; důležitou informací je fakt, že charakter aplikace a možnosti operačních a informačních středisek neumožňují takové nahlášení posoudit dle jeho obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu) a nelze poskytnout ani pomoc či instrukci dle § 37 odst. 3 správního řádu, ani podání postoupit v rámci hasičského záchranného sboru dotčenému úseku k vyhodnocení. Takové „podání“ zjevně nemá předepsané náležitosti a trpí jinými vadami, přičemž není možné, aby správní orgán pomohl podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se tak vystavují nejen vysokému riziku požáru se všemi negativními dopady do společensky chráněných zájmů, ale i případnému správně-trestnímu řízení ze strany hasičského záchranného sboru kraje v postavení správního orgánu projednávajícího správní delikt na úseku požární ochrany¹⁸⁾.

Častým nešvarem (typickým spíše pro fyzické osoby) je jarní vypalování porostů, které je zapovězeno všem, tedy jak fyzickým osobám [§ 17 odst. 3 písm. f) ZPO], tak osobám právnickým a podnikajícím fyzickým osobám právě § 5 odst. 2 ZPO. Opětovně i při porušení zákazu vypalovat porosty hrozí závažná újma na majetku, životním prostředí, zdraví i životě, jakož i dopad sankčních mechanismů za spáchaný přestupek [§ 78 odst. 1 písm. s) ZPO], resp. správní delikt na úseku požární ochrany [§ 76 odst. 2 písm. n) ZPO]¹⁹⁾.

III. Dílčí závěr k 4. části článku „Povinnosti právnických a podnikajících osob dle zákona o požární ochraně“

Tento článek uzavírá soubor čtyř článků věnovaných obecným povinnostem všech právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany upravených v § 5 ZPO. Lze tedy sumarizovat, že výše uvedená materie, která i při stručném pojetí výkladu čítá několik desítek stran textu, je de facto výkladem toliko k jednomu paragrafu zákona o požární ochraně (§ 5), přičemž je patrná její složitost a vysoká míra provázanosti na další zákonné ustanovení a prováděcí právní předpisy. Nezbývá než akcentovat skutečnost, že popsané povinnosti atakují sféru činností každé právnické nebo podnikající fyzické osoby, přičemž hrozí tvrdý dopad zásady, že neznalost práva neomlouvá a z deliktu nevyvinuje a není ani liberačním důvodem zprošťujícím delikventa dopadu negativních účinků porušení zákona.

V dalších textech bude popsán soubor povinností právnických a podnikajících fyzických osob provozujících činnosti se zvýšeným (§ 4 odst. 2 ve vazbě na § 6 ZPO) a vysokým požárním nebezpečím (§ 4 odst. 3 ve vazbě na § 6a ZPO). Celý blok následně uzavře série článků popisující kontrolní²⁰⁾, nápravné²¹⁾, ochranné²²⁾ a sankční mechanismy²³⁾ realizované orgány státního požárního dozoru Hasičského záchranného sboru České republiky. Povinnostem právnických osob a podnikajících fyzických osob je třeba věnovat zvláštní míru pozornosti, a to zejména kvůli možným fatálním následkům podcenění preventivního přístupu s dopadem ve formě škod na majetku, zdraví či životech zaměstnanců provozovatelů daných činností, ale i členů složek integrovaného záchranného systému.