Články - strana 2

Jednatel společnosti s ručením omezeným bude mít za vykonanou práci pro společnost pravidelnou měsíční odměnu ve výši 10 000 Kč. Odvádí se pojistné na zdravotní pojištění z této částky? Jak by to bylo s dopočtem do minimálního vyměřovacího základu? Kdyby současně i podnikal, postačí písemné prohlášení, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy? Pojištěnec má takto nízké příjmy ve více firmách, nicméně si údajně platí jako OSVČ alespoň minimální zálohy. Jak na takovou situaci nahlížet ve zdravotním pojištění? V dalším textu přinášíme odpovědi na otázky týkající se specifického postavení jednatelů ve zdravotním pojištění a nabízíme přehled klíčových principů a postupů, které pomohou zaměstnavatelům i pojištěncům se lépe orientovat v otázkách stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného.

Jednou z nejproblémovějších oblastí zdravotního pojištění je odvod pojistného zaměstnavatelem v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance. Za účelem správného postupu zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a navazujícího odvodu pojistného se budeme primárně zabývat situacemi, kdy je příjem zaměstnance nižší než zákonem stanovené minimum. Minimální vyměřovací základ představuje pro zdravotní pojištění v roce 2025 částka 20 800 Kč. Na straně jedné tak zaměstnavatel dle situace provádí při příjmu nižším než 20 800 Kč dopočet a doplatek pojistného do stanoveného minima, na straně druhé relevantně odvádí pojistné z příjmu nižšího než minimální mzda, anebo dokonce nemusí odvést za zaměstnance a za sebe žádné pojistné. V těchto souvislostech je v dalším textu obsažen návod, jak má zaměstnavatel komunikovat se zaměstnancem předtím, než bude provádět dopočet do minima.

Pro provádění důchodového pojištění mají zásadní význam hodnoty všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto základu. Hodnoty těchto základních parametrů stanoví nařízení vlády vždy pro každý kalendářní rok. Pro rok 2025 stanovilo nové parametry důchodového pojištění nařízení vlády č. 282/2024 Sb. : Všeobecný vyměřovací základ byl stanoven na 43 682 Kč s přepočítacím koeficientem 1,0658. Průměrná mzda pak činí 46 557 Kč. Nové redukční hranice pro rok 2025 pro výpočtový základ důchodu jsou 20 486 Kč a 186 228 Kč. Základní výměra důchodu činí 4 660 Kč měsíčně.

Problémovou oblastí zdravotního pojištění jsou nepochybně souběžné příjmy, kdy musí zaměstnavatel správně vyhodnotit charakter sjednaných pracovněprávních vztahů a rovněž výši zúčtovaného příjmu. Současně přihlíží k tomu, zda musí nebo naopak nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část. Situace, ve kterých zaměstnavatel povinné minimum dodržet nemusí, naleznete v dalším textu.

Ve zdravotním pojištění se v některých situacích odvíjí placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností zaměstnavatelem od výše zúčtovaného příjmu zaměstnance, například u dohod o provedení práce nebo u dohod o pracovní činnosti. V ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, je definován termín „průměrná mzda“. Jaký je s účinností od 1. 1. 2025 praktický dopad aplikace tohoto ustanovení do postupů a placení pojistného ve zdravotním pojištění?

Podle zákona o důchodovém pojištění se vždy od 1. 1. kalendářního roku zvyšují vyplácené důchody, a to na základě příslušného nařízení vlády. Pro rok 2025 se jedná o nařízení vlády č. 282/2024 Sb. Zvýšení důchodů se dotýká jak stávajících poživatelů důchodů, tak i pojištěnců, kteří do důchodu teprve hodlají odejít. Při zvyšování důchodů od 1. 1. 2025 se též poprvé uplatní nová pravidla ve vztahu k předčasným starobním důchodům. Na rozdíl od minulého zvýšení důchodů od 1. 1. 2024 se nyní zvyšují i procentní výměry důchodu.

Řádné placení pojistného za zaměstnance je základní povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění. Přihlášením osoby jako zaměstnance dává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně na vědomí, že se za ni stává od určitého data plátcem pojistného. Zaměstnáním, ze kterého zaměstnavatel odvádí pojistné, má dotyčná osoba vyřešen v daném kalendářním měsíci svůj pojistný vztah, i když zaměstnání trvá jen po část měsíce. Jednou z důležitých povinností zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění je plnění oznamovací povinnosti spočívající ve sdělování rozhodných skutečností bezprostředně souvisejících se zaměstnanci. V tomto směru musejí zaměstnavatelé věnovat zvýšenou pozornost zejména oznamování nástupu zaměstnance do zaměstnání včetně ukončení zaměstnání a také sdělování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem. Pokud zaměstnanec zaměstnavateli oznámí a dokladuje počátek nebo konec „státní kategorie“, pak je zaměstnavatel povinen dál postoupit tuto informaci zaměstnancově zdravotní pojišťovně. Za porušení této zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč, neboť neoznámením této skutečnosti přichází zdravotní pojišťovna o měsíční platbu pojistného za každého „státního pojištěnce“, což je v roce 2024 částka 2 085 Kč. Jestliže však zaměstnanec tuto důležitou skutečnost zaměstnavateli neoznámí, pak je jeho povinností sdělit ji zdravotní pojišťovně osobně, jinak se vystavuje nebezpečí uložení pokuty jemu jako fyzické osobě až 10 000 Kč.

Ustanovení § 240 až 241a zákoníku práce si zaměstnavatelé spojují často pouze se speciálními právy pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnance, kteří se starají o děti různého věku (8, 9 nebo 15 let). Bohužel se často přehlíží, že speciální práva mají i tzv. pečující, tedy osoby, které pečují o někoho, kdo je na jejich péči závislý a bez jejichž pomoci by nezvládl běžnou péči o sebe a svou domácnost. Kdo patří do této skupiny osob a jaká speciální práva jim zákoník práce přiznává? A jak statut tzv. pečujícího doložit zaměstnavateli?

V důsledku čilého pohybu pracovních sil mezi oběma státy mohou být slovenští občané zaměstnanci českého zaměstnavatele, mohou v ČR podnikat, anebo slovenský zaměstnavatel může vyslat svého zaměstnance do České republiky. Občan Slovenska může také vykazovat příjmy v obou státech, případně lze takzvaně pendlovat. Jak je to v jednotlivých situacích s nárokem osob ze Slovenska na zdravotní péči v České republice?

Minimální mzda jako důležitý parametr zdravotního pojištění určuje v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část, a mimoto ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Jak má správně zaměstnavatel postupovat při řešení specifických situací, kterými jsou například trvání zaměstnání pouze jeden den v kalendářním měsíci, dovršení věku 26 let u zaměstnaného studenta, vykázaná neomluvená absence bez faktického výkonu práce nebo nástup osoby do funkce s tím, že první odměna bude zúčtována až za několik měsíců?

Vzhledem k tomu, že v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3 a 5 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, je deklarována, v podstatě jako jediná přetrvávající, návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění, ovlivňují změny v oblasti nemocenského pojištění i postupy ve zdravotním pojištění. Zákonem č. 349/2023 Sb. se měly od 1. 7. 2024 sčítat příjmy z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele a u více zaměstnavatelů, kdy pro každou situaci byla stanovena rozhodná částka příjmu neboli limit, od kterého se mělo odvádět sociální pojištění. Tento právní stav změnilo přijetí zákona č. 163/2024 Sb. Jak se tato změna projeví v postupech zaměstnavatele ve zdravotním pojištění po datu 1. 7. 2024?

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnance, zaměstnanci tedy platí pojistné na zdravotní pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele. Na rozdíl od dvou tzv. samopláteckých skupin plátců, kterými jsou osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, se zaměstnanci nemusejí starat o placení pojistného, neboť příslušnou částku jimi placenou, tj. jednu třetinu z celkové platby pojistného hrazené zaměstnavatelem, odvádí zaměstnavatel – hromadný plátce pojistného. Zaměstnanec však oznamuje svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání a také zařazení (do) a vyřazení (ze) „státní kategorie“.

Výdělečná činnost studentů, tedy zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost, má v oblasti zdravotního pojištění četná specifika zejména s ohledem na skutečnost, že tyto pojištěnce řadíme mezi osoby, za které platí pojistné stát. Mimoto se odlišně postupuje v situacích, kdy student ukončí studium na střední nebo vysoké škole a (ne)začne být výdělečně činný. Je rovněž častou skutečností, že studenty využívají zaměstnavatelé (v období letních prázdnin i mimo ně) k zajištění dočasné či přechodné potřeby provedení určitých prací. Proberme si proto nejdůležitější obecné principy platné u studentů ve zdravotním pojištění při řešení jejich zdravotního pojištění a dále v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti.

V oblasti sociálního pojištění u dohod o provedení práce dochází v současné době ke změnám, které nejsou zcela přehledné, neboť úprava, která měla na základě tzv. konsolidačního balíčku původně platit od 1. 7. 2024, byla ještě před nabytím účinnosti částečně zrušena a s účinností od 1. 1. 2025 byla přijata úprava nová. Některé úpravy podle konsolidačního balíčku, zejména oznamovací povinnost, však zůstaly zachovány, avšak s některými změnami.

V rámci výkonu své kontrolní činnosti se zdravotní pojišťovny zaměřují zejména na to, zda zaměstnavatelé i podnikatelská sféra řádně plní povinnosti vyplývající ze znění základních právních norem, platných ve zdravotním pojištění, kterými jsou: * zákon č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “), * zákon č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “) ů.

Není zcela běžné, když zaměstnanec nastoupí do práce, odpracuje jeden den nebo několik dnů a do zaměstnání již více nepřijde, se zaměstnavatelem nekomunikuje. Zaměstnavatel tak musí (nejen z pohledu zdravotního pojištění) řešit složitou situaci, kdy je fakticky nucen vykazovat následně u zaměstnance neomluvenou absenci.

Zásadní povinností OSVČ ve zdravotním pojištění je placení záloh na pojistné, není-li OSVČ od placení těchto záloh zákonem osvobozena. Výše zálohy se odvíjí od výsledků podnikatelské činnosti (daňového základu) v předcházejícím kalendářním roce, přičemž je pro OSVČ stanovena minimální záloha. Pokud podnikatel zálohy neplatí, nebo je platí opožděně, případně v nižší částce, než jak je stanovena zákonem, nárokuje zdravotní pojišťovna dlužné pojistné včetně penále.

Otcovská poporodní péče nebyla před 1. 12. 2022 promítnuta do zákoníku práce jako překážka v práci. Zaměstnanec čerpající nemocenskou dávku otcovskou poporodní péči musí mít důvod k uvolnění z práce v souladu se zákoníkem práce . Nejčastějším a doporučovaným důvodem k uvolnění z práce byla rodičovská dovolená. Proto se nejčastěji současně s otcovskou čerpala i rodičovská dovolená. Zaměstnavatelé tak hlásili na zdravotní pojišťovnu kódy „M“ a „U“. Od 1. prosince 2022 již to není nutné, protože zaměstnanec čerpá překážku v práci v souladu s § 195a zákoníku práce .

Kromě mzdy nebo platu poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům benefity a plnění různé povahy anebo nastávají situace, které je zapotřebí fundovaně vyhodnotit. Z tohoto důvodu je zásadní povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance. Pokud mzdová/mzdový účetní nepostupuje v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění, která je v některých případech dlouhodobě navázána na související právní předpisy, vznikne u zaměstnavatele dluh na pojistném včetně penále, opačnou alternativou je existence přeplatku na pojistném. Obojí je chybou vyžadující sjednání nápravy formou opravy tehdy, není-li hodnota pohledávky nebo závazku plátce či zdravotní pojišťovny promlčena. V dalším textu si přiblížíme postupy zaměstnavatele při řešení různých situací v právních podmínkách roku 2024.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. 1. 2024 na částku 18 900 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu. Při odvodu pojistného musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda je zapotřebí dodržet minimální vyměřovací základ nebo může být povinné minimum sníženo na poměrnou část. Minimální mzda je důležitá v případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání nebo při sjednání tzv. nekolidujícího zaměstnání. Mimoto však právní úprava zdravotního pojištění vyjmenovává osoby, u kterých nemusí zaměstnavatel zákonné minimum dodržet.