Články - strana 7

V současné době je naprosto běžným jevem migrace zaměstnanců za prací do různých světových destinací. Někteří zaměstnanci vykonávají práci v cizině pro svého stálého zaměstnavatele v ČR, jiní nacházejí uplatnění u svých nových zaměstnavatelů v cizině. Volný pohyb osob na pracovním trhu však přináší i některé praktické otázky, a to zejména: kde osoba pracující v jiném členském státě platí pojistné na sociální zabezpečení, kde jí vznikají nároky na dávky, jaké má taková osoba či její zaměstnavatel povinnosti ve vztahu k cizozemským či tuzemským institucím aj. Specifické postavení mají zaměstnanci, kteří našli své pracovní uplatnění v zemích Evropské unie, ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, tzv. členských států). Následující texty přiblíží odpovědi na tyto a další otázky. Sociální ochrana těchto zaměstnanců se řídí tzv. koordinačními nařízeními.

Zaměstnavatelé si často pravidla pro oznamování změn důležitých pro zdravotní pojištění jejich zaměstnanců vyloží špatně. Nejčastější chyby, jichž se dopouštějí při komunikaci se zdravotní pojišťovnou, souvisejí s opomenutím skutečného statusu pojištěnce, ať už se jedná o studenty, pečující osoby či osoby po mateřské dovolené. Další komplikace nastávají, pokud si zaměstnavatel neuhlídá výjimečný pokles příjmu zaměstnance pod minimální částku nutnou pro vznik zdravotního pojištění.

Nejvyšší správní soud došel v nedávno posuzovaných případech k závěru, že do vyměřovacího základu pojištěnce se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu nezahrnuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě vyplácená podle občanského zákoníku, a také k závěru, že podmínka osobní péče ve smyslu zákona o důchodovém pojištění je při výkonu zaměstnání splněna jen tehdy, je-li zaměstnání konáno při takovém zkrácení pracovní doby nebo za jiných obdobných podmínek, které nebrání řádnému výkonu osobní péče. Stejně tak stojí za pozornost závěr týkající se posuzování zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod i dílčí závěr stran dob pobírání náhrady starobního důchodu.

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak nesporně bude tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.

Zaměstnanec je povinen konat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a práci konat nemusí pouze tehdy, existuje-li některá z překážek v práci na jeho straně, se kterou zákoník práce nebo jiný právní předpis spojuje jeho právo na poskytnutí pracovního volna.

Podpůrčí dobou se rozumí doba, po kterou je poskytována dávka nemocenského pojištění. Každá z dávek nemocenského pojištění má podpůrčí dobu stanovenu odlišným způsobem. V první části jsme si vysvětlili podpůrčí dobu u dvou dávek nemocenského pojištění: nemocenského a peněžité pomoci v mateřství. V této části se seznámíme s podpůrčí dobou u dávky otcovské poporodní péče, tzv. otcovské, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného.

Sociální pojištění studentů je každoročním tématem objevujícím se na konci školního roku, kdy studenti zjišťují, zda a jak platit pojistné na sociální zabezpečení, či nikoli. V tomto článku nejen studentům, ale i jejich rodičům odpovíme na otázky typu: Jaké mám povinnosti, když při studiu pracuji nebo podnikám? Mám ohlásit správě sociálního zabezpečení, že odjíždím pracovat nebo na stáž do zahraničí? Musím po skončení studia platit sociální pojištění?

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci souběžně více příjmů buď v jednom zaměstnání, nebo ve více zaměstnáních, případně mohou mít kromě zaměstnání i příjmy z podnikání. V takových případech musejí jak zaměstnavatel, tak případně i pojištěnec vyhodnotit, jak mají z pohledu zdravotního pojištění správně postupovat.

Přijetím zákona č. 60/2014 Sb., účinného od 22. dubna 2014, byla do českého právního řádu zapracována směrnice Evropské unie o právech pacientů, na jejímž základě může pojištěnec vycestovat do jiného státu Evropské unie za poskytnutím ambulantní i lůžkové péče. Rovněž občan členského státu (viz dále) má nárok na konkrétně definovaný rozsah hrazené péče v České republice. V této souvislosti zaujímají klíčovou roli i dále uvedená koordinační nařízení Evropské unie, vymezující nároky osob při jejich pohybu v rámci „evropského prostoru“.

Období nemoci mnohdy významně komplikuje situaci jak u zaměstnavatelů a zaměstnanců, tak i u osob samostatně výdělečně činných. V následujícím textu se zaměříme na specifické případy nemoci a jejich dopadu do placení pojistného na zdravotní pojištění jak zaměstnavatelem, tak osobou samostatně výdělečně činnou.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tj. v roce 2021 nejméně z částky 15 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 052 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima a v této souvislosti také bez ohledu například na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, nepřihlíží se k období případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu, k souběžnému výkonu podnikatelské činnosti apod.

Podpůrčí dobou se rozumí doba, po kterou je poskytována dávka nemocenského pojištění. Každá z dávek nemocenského pojištění má podpůrčí dobu stanovenu odlišným způsobem. Pouze u nemocenského právní úprava připouští možnost čerpat dávku i po vyčerpání podpůrčí doby. Z titulu ochranné lhůty lze čerpat do vyčerpání podpůrčí doby pouze nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství. Pro ostatní dávky není ochranná lhůta stanovena.

Naši občané jsou různými důvody motivováni k cestám do zahraničí, přičemž ne vždy se musí jednat o výkon výdělečné činnosti. Důvodem k vycestování může být třeba studium v zahraničí, rekreace, návštěva známých nebo příbuzných anebo také jen vznešená touha "objevovat svět". Při všech těchto záměrech však nikdy nesmí být opomenuto řešení zdravotního pojištění, neboť nedůslednost v tomto může jedinci způsobit vážný problém, a to i finanční povahy. Jednou ze zákonných možností, deklarovaných v právní úpravě českého systému veřejného zdravotního pojištění, je možnost odhlášení z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině.

Základní povinností podnikatelské sféry ve zdravotním pojištění je řádné placení záloh na pojistné (je-li placení těchto záloh pro OSVČ povinností danou zákonem) a úhrada případného doplatku pojistného podle výsledků samostatné výdělečné činnosti za předcházející kalendářní rok, včetně plnění souvisejících zákonných povinností.

Pojistné placené zaměstnavateli za zaměstnance představuje v příjmech zdravotních pojišťoven zásadní položku, nicméně – zcela v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění – nalezneme situace, kdy zaměstnavatelé za zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce žádné pojistné neodvedou.

Studium na vysoké škole představuje pro mnoho mladých lidí důležitou životní etapu a v této souvislosti vzniká ve zdravotním pojištění mnoho situací nejrůznější povahy, které musejí řešit jak samotní studenti, tak jejich případní zaměstnavatelé, obecně pak v přímé návaznosti na zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Také platí, že během studia na střední nebo vysoké škole má pojištěnec průběžně řešen svůj pojistný vztah.

Jednou z důležitých úředních činností, resp. povinností zdravotních pojišťoven, je zajistit dostatek zdrojů na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb. Z tohoto důvodu si zdravotní pojišťovny bedlivě a systematicky hlídají, aby měl každý pojištěnec řádným, tedy zákonným způsobem zabezpečeno své zdravotní pojištění neboli pojistný vztah.

V tomto příspěvku se zaměříme na řešení situací, kdy pojištěnec v roce 2021 začne, resp. ukončí výkon samostatné výdělečné činnosti, přesněji řečeno, když se stane nebo přestane být ve zdravotním pojištění osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ).

V návaznosti na mimořádná opatření při epidemii COVID-19 byly postupně přijaty i předpisy, které měly pomoci vyrovnat ekonomické dopady na rodiče pečující doma o děti školou povinné. Časem se však ukázalo, že aktuální legislativní opatření je třeba upravit především kvůli délce trvání tohoto nepříznivého stavu, ale také přizpůsobit dalším skupinám rodičů žáků se specifickými potřebami.

Nová úprava dovolené účinná od 1. 1. 2021 přinesla i změny ve výpočtu a v čerpání dovolené mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou zaměstnankyně. Původní právní úprava účinná do 31. 12. 2020 se této situaci věnovala na dvou místech: i) krácení dovolené a ii) čerpání dovolené. Rodičovská dovolená byla jednou z překážek v práci, která se pro účely dovolené neposuzovala jako výkon práce. Když však zaměstnankyně požádala o čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na její mateřskou dovolenou, zaměstnavatel musel zaměstnankyni vyhovět a umožnit jí dovolenou čerpat. Takto vyčerpaná dovolená již ovšem nemohla být následně kvůli čerpání rodičovské dovolené krácena. To v praxi vedlo k tomu, že většina zaměstnankyň svou dovolenou v tuto dobu skutečně čerpala.