Články - strana 9

V souvislosti s pohybem osob v rámci Evropské unie registrujeme tzv. mezinárodní prvek, což může být například výkon zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v jiném státě.

Jednou z důležitých povinností zdravotních pojišťoven je průběžně analyzovat platební morálku plátců pojistného, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů. Tato činnost zdravotních pojišťoven je důležitá zejména proto, aby byl zajištěn pravidelný přísun prostředků do systému veřejného zdravotního pojištění.

Zaměstnavatel dobře ví, že když zaměstnanec onemocní, je mu za podmínek uvedených v ustanovení § 192 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů povinen poskytovat v období prvních 14 kalendářních dnů této překážky v práci náhradu mzdy (platu, případně odměny z dohody) ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku. Stejně jako si je vědom, že má právo zkontrolovat zaměstnance, zdali v tomto období dodržuje povinnost zdržovat se v místě pobytu a povinnost dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek dle ustanovení § 301a zákoníku práce.

Leden 2021 přinese v oblasti sociálního pojištění změny v číselných ukazatelích obdobně jako v letech předchozích. Nařízení vlády o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, které upravuje i výši průměrné mzdy, bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 381/2020 Sb.

Placení pojistného, resp. záloh na pojistné osobami samostatně výdělečně činnými je jednou ze základních povinností těchto subjektů ve zdravotním pojištění. Výše měsíčně placené zálohy je v zásadní míře ovlivněna skutečností, zda je samostatná výdělečná činnost v rozhodném období kalendářního roku buď jediným, nebo při souběhu zaměstnání s podnikáním hlavním, resp. vedlejším zdrojem příjmů. Pokud je pro pojištěnce samostatná výdělečná činnost jediným zdrojem příjmů, je jeho povinností platit zálohy na pojistné od ledna 2021 (nebo od kalendářního měsíce, ve kterém v roce 2021 zahájí svoji podnikatelskou činnost) nejméně v částce 2 393 Kč – v situaci, kdy pro OSVČ platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ.

V současné době je v podstatě jedinou přetrvávající návazností zdravotního pojištění na nemocenské pojištění výše částek rozhodných pro účast na zdravotním pojištění zejména u obou typů dohod. Pokud je u zaměstnance příslušné částky příjmu dosaženo, pak zaměstnavatel plní stanovené zákonné povinnosti a pojištěnec jako zaměstnanec má tímto zaměstnáním vyřešen pro daný kalendářní měsíc svůj pojistný vztah.

Podle zákona o důchodovém pojištění se pro každý kalendářní rok mění základní parametry pro výpočet důchodů, přičemž hodnoty těchto parametrů mají význam i pro další oblasti, tj. pro nemocenské a zdravotní pojištění, pojistné na sociální pojištění a pro náhradu mezd a platů v době dočasné pracovní neschopnosti podle zákoníku práce. Každým rokem se též v lednu zvyšují vyplácené důchody.

Zaměstnavatelé anebo i fyzické osoby platí zdravotním pojišťovnám pojistné, ale také někdy potřebují vystavit potvrzení o tom, že nejsou dlužníky. Doklad o bezdlužnosti vyžadují zadavatelé veřejných zakázek, peněžní ústavy od žadatelů o poskytnutí bankovního úvěru, úřady práce od zaměstnavatelů, kterým hodlají poskytnout finanční příspěvek na zaměstnance apod.

Ve všech oblastech sociálního pojištění mají zásadní význam hodnoty základních parametrů používaných v důchodovém pojištění, a to výše všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto základu. Hodnoty těchto parametrů se stanoví pro každý jednotlivý kalendářní rok nařízením vlády. Tyto parametry mají význam nejen pro důchodové pojištění, ale také pro nemocenské pojištění a pro pojistné na sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a používají se dále pro účely stanovení pojistného na zdravotní pojištění a pro účely pracovněprávní.

Přiznání důchodu pojištěnci má ve zdravotním pojištění velký význam, protože přímo ovlivňuje platbu pojistného státem té zdravotní pojišťovně, u které je osoba pojištěna, a rovněž má při placení pojistného vliv na výši vyměřovacího základu zaměstnance, resp. osoby samostatně výdělečně činné.

Během předcházejících měsíců došlo v oblasti placení pojistného na sociální zabezpečení k několika nestandardním situacím, se kterými zaměstnavatelé neměli zkušenosti, a správný postup při odvodu pojistného se mohl stát problematickým, jak vyplývá z četných dotazů. Tento článek přiblíží témata, která se jeví jako aktuální.

Základní právní úpravu zdravotního pojištění dlouhodobě představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů. Na základě této právní úpravy se stává společenství vlastníků (SV) ve zdravotním pojištění zaměstnavatelem, avšak pouze při splnění podmínek dále uvedených. Podívejme se však nejprve na některé obecně platné aspekty stanovené pro tyto subjekty v novém občanském zákoníku.

Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Musí se jednat o zúčtovaný příjem, který svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost platit pojistné. Osoby individuálně podnikající platí pojistné z příjmů ze samostatné činnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v kontextu s ustanovením § 5 písm. b) cit. zákona č. 48/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány osoby, které se ve zdravotním pojištění považují za OSVČ.

Ve zdravotním pojištění se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují příjmy podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), za předpokladu, že jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Mimo příjmů této povahy však zákonná úprava uvádí další plnění, která zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance naopak nezahrne.

Následující informace mohou přispět studentům, jejich rodičům, pedagogickým pracovníkům nebo i jejich zaměstnavatelům v základní orientaci v této oblasti. Odbornou pomoc a podrobné informace ke konkrétní osobě pak poskytnou pracovníci okresních správ sociálního zabezpečení (OSSZ).

Pojmem „zaměstnání“ se v rámci dále uvedených nařízení Evropské unie rozumí každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné na zdravotní pojištění tehdy, jsou-li zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a dále v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá.

Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti se zahájením (jakož i ukončením) jeho činnosti vyplývají ze znění základních právních norem, platných ve zdravotním pojištění, kterými jsou zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Na poskytnutí neplaceného volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout, neplacené volno nesmí zaměstnavatel zaměstnanci určit a prostřednictvím neplaceného volna nelze ani řešit výrobní či provozní problémy zaměstnavatele, jako je například nedostatek zakázek. Zaměstnanec je povinen konat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a práci konat nemusí pouze, existuje-li některá z překážek v práci na jeho straně, se kterou zákoník práce nebo jiný právní předpis spojuje jeho právo na poskytnutí pracovního volna.

Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.