Články - strana 4

V následujícím textu bychom chtěli upozornit zaměstnavatele na některé chyby, kterých se dopouštějí v souvislosti s placením pojistného a plněním zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zdůrazněním správného postupu při řešení konkrétních situací.

Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zaniká účast na zdravotním pojištění smrtí pojištěnce. V případě smrti je důležité, v jaké kategorii je pojištěnec v daný den evidován u zdravotní pojišťovny, tedy zda se jedná o zaměstnance, OSVČ, "státního pojištěnce" nebo o osobu bez zdanitelných příjmů, přičemž je samozřejmě možný i přípustný souběh některých kategorií.

Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů, přičemž druhý jmenovaný byl novelizován s účinností od 31. 8. 2022.

Oblast sociálního pojištění zahrnuje velké množství tematických okruhů, které jsou více, či méně zajímavé z pozice aktérů, kterých se dotýkají. Tento článek přináší exkurz do problematiky dávek nemocenského pojištění tak, aby přinesl odpovědi na nejčastěji se vyskytující dotazy.

Jedním z plnění, kterého se zaměstnanci dostává v souvislosti se skončením pracovního poměru, je odstupné. Jeho účelem je dle judikatury Nejvyššího soudu kompenzovat zaměstnanci v zákonem vymezených případech nepříznivé důsledky spojené se skončením pracovního poměru. Skončení některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr právo zaměstnance na odstupné nezakládá.

Ve zdravotním pojištění platí u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr základní zásada, podle které plní zaměstnavatelé zákonné povinnosti s přihlédnutím k částce zúčtovaného příjmu (vyměřovacího základu) za rozhodné období kalendářního měsíce.

Pojmem „zaměstnání“ se v rámci dále uvedených nařízení Evropské unie rozumí každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. Výdělečně činnou osobou je pracovník, kdy se za pracovníka považuje zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná. To znamená, že z hlediska výkonu výdělečné činnosti a související příslušnosti k pojištění je postavení zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné rovnocenné.

Financování veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na principu solidarity, kdy plátci pojistného (zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a stát) přispívají pravidelnými platbami do příjmové stránky tohoto systému. Suma těchto plateb pak následně slouží k úhradám za poskytnuté a vykázané hrazené služby, a to na základě smluv uzavřených zdravotními pojišťovnami s jejich poskytovateli. Součástí tohoto systému je i rozsah práv pojištěnců na straně jedné, a výčet jejich povinností na straně druhé.

Česká republika má relativně vysokou míru zaměstnanosti své populace v mezinárodním srovnání, a přesto existují i zde velmi početné skupiny obyvatel, jejichž míra zaměstnanosti je naopak velmi nízká. Mezi tyto skupiny se řadí ženy pečující o malé děti a o osoby blízké, velmi mladí zaměstnanci, senioři a osoby se zdravotním postižením. Jedná se zejména o skupiny, pro které je obtížné pracovat na plný úvazek, které z důvodu různých životních situací zpravidla nemohou pracovat po stanovenou týdenní pracovní dobu. Sleva na pojistném se nemá týkat všech částečných úvazků, ale pouze těch, které vykonávají zaměstnanci z cílových skupin.

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného, proto by mělo být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byly možnosti výskytu případných chyb a nedostatků minimalizovány. Pokud zaměstnavatel řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění, a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, a to ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.

Přiznání důchodu pojištěnci má ve zdravotním pojištění velký význam, protože přímo ovlivňuje platbu pojistného státem té zdravotní pojišťovně, u které je osoba pojištěna, a rovněž má při placení pojistného vliv na výši vyměřovacího základu zaměstnance, resp. osoby samostatně výdělečně činné.

Ochranná lhůta je institut, jehož cílem je v systému nemocenského pojištění zabezpečit zaměstnance dávkami v případě nemoci nebo mateřství po skončení zaměstnání, tj. v době, kdy zaměstnanci již nenáleží příjem ze skončeného zaměstnání či jiné výdělečné činnosti a pro nemoc nebo mateřství nemůže nastoupit do nového zaměstnání.

Jedním ze základních práv pojištěnce ve zdravotním pojištění je právo na změnu zdravotní pojišťovny. Toto právo mohou uplatnit nejen osoby s trvalým pobytem na území České republiky, ale například i zahraniční zaměstnanci českého zaměstnavatele, pokud charakterem pracovněprávního vztahu nebo dosaženou výší příjmu účast v českém zdravotním pojištění vznikne.

Podpůrčí dobou se rozumí doba, po kterou lze poskytovat pojištěnci (zaměstnanci) dávky nemocenského pojištění, tj. nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, otcovská, ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné. Tento článek se bude věnovat podpůrčí době u nemocenského.

Základní povinností zaměstnavatele je odvádění pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které jsou jeho zaměstnanci pojištěni. Zaměstnavatelé odvádějí jak jednu třetinu z celkové částky pojistného, sraženou zaměstnanci, tak dvě třetiny, které platí sami. Zdravotní pojišťovně musí být odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru (viz ustanovení § 2 zákona č. 592/1992 Sb.). Tímto způsobem vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou je zaměstnavatel za zaměstnance povinen zdravotní pojišťovně odvést.

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.

Za studium na středních školách se považuje například studium na gymnáziu, konzervatoři, střední odborné škole, vyšší odborné škole či středním odborném učilišti. Za studium na střední škole se naopak nepovažuje dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na střední škole, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Stalo se běžným standardem, že občané ČR využívají v rámci volného pohybu osob v EU možnosti pohybu osob bez omezení a rovněž možnost výkonu výdělečné činnosti v ostatních členských státech EU a také ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, ale i v ostatních zemích. Rovněž zaměstnavatelé často své zaměstnance vysílají pracovat do členských států EU, smluvní i nesmluvní ciziny a v neposlední řadě mnoho českých občanů tráví dovolenou v těchto zemích. Volný pohyb osob však přináší i některé praktické otázky, například v situacích, kdy se českému pojištěnci přihodí v členském státě, smluvní či nesmluvní cizině úraz, anebo onemocní.

Základní povinností zaměstnavatele je odvádění pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které jsou jeho zaměstnanci pojištěni. Zaměstnavatelé odvádějí jak jednu třetinu z celkové částky pojistného sraženou zaměstnanci, tak dvě třetiny, které platí sami. Zdravotní pojišťovně musí být odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru (viz ustanovení § 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Tímto způsobem vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou je zaměstnavatel za zaměstnance povinen zdravotní pojišťovně odvést.

Nemoc neboli dočasná pracovní neschopnost, je poměrně častým důvodem mnohdy i dlouhodobější nepřítomnosti zaměstnance v práci. Délka trvání nemoci pak má vliv na odvod pojistného na zdravotní pojištění, případně jeho výši.