rizikové faktory

Jak je správný postup u § 2 písm. e) a f) zákona č. 324/2025 Sb., o povinném spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů. Zaměstnáváme traťové dělníky, jejichž práce je zařazena do třetí kategorie pro faktor pracovních podmínek vibrace. Tito zaměstnanci mají v popisu práce obsluhu stavebních strojů (např. vibračních desek), provádějí montáž kolejí, pokládku velkoplošných panelů apod. Jaké činnosti se mají posuzovat jako riziková práce a odpracovaná doba pro účely uvedeného zákona? Jedná se pouze o dobu, v níž by např. obsluhoval vibrační desku (tedy dobu, kdy působí rizikový faktor), nebo je to veškerá odpracovaná doba v této profesi související s úpravou tratí? 

Obracím se na Vás s dotazem k aplikaci zákona č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (penzijní připojištění), ve vztahu k zaměstnanci – hasiči, který vykonává rizikovou práci zařazenou do 3. kategorie (celková fyzická zátěž). V souvislosti s přijetím tohoto zákona byl do § 5a zákona č. 589/1992 Sb. doplněn odst. 3, který zní: „Zaměstnanec, který v kalendářním měsíci vykonává činnost v rizikovém zaměstnání nebo činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku, se pro účely odstavců 1 a 2 považuje v tomto měsíci za zaměstnance, který nevykonává tyto činnosti, pokud jeho zaměstnavateli za tento měsíc vznikla povinnost platit povinný příspěvek na zaměstnancův produkt spoření na stáří podle zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří“. Pokud si tento zaměstnanec uplatní právo na povinný příspěvek na penzijní připojištění, ale v některém kalendářním měsíci neodpracuje požadované 3 směny rizikové práce, vzniká v tomto měsíci povinnost zaměstnavatele odvádět vyšší pojistné na sociální zabezpečení za tohoto zaměstnance nebo se zvýšené pojistné týká jen těch, kteří si o příspěvek na penzijní připojištění nepožádají? Jak se budou vykazovat odpracované směny na tiskopisu ke splnění povinnosti podle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. „Potvrzení o počtu směn v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku“ pro účely dřívějšího odchodu do důchodu v měsíci, kdy bude mít zaměstnanec nárok na příspěvek na penzijní připojištění, budou se započítávat? Jak se bude počítat odpracovaná doba v riziku chladu u zaměstnance, který pracuje venku a v průběhu dne se teplota mění. Má se každý den, kdy by tato situace mohla nastat, sledovat teplota každou minutu, aby bylo možné určit, zda v době, kdy zaměstnanec pracoval venku, byla splněna podmínka zátěže chladem? Jaká teplota je rozhodná pro přiznání příspěvku?

Letní období přináší nejen radosti s prožitím dovolené, ale zaměstnavatelům některé problémy s vytvářením příznivých podmínek na pracovišti. Dodržování povinností, zejména v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jim ukládá zejména zákoník práce a nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

V současnosti se často diskutuje o tom, že ekonomiku a trh práce v Evropě i mimo ni ovlivňují megatrendy, jako jsou změny klimatu, digitalizace a demografické změny. I když se zdaleka nejedná o nové jevy, lze pozorovat, že se tyto trendy nyní zrychlují a mají větší dopad na společnost, ekonomiku a trh práce. Změna klimatu je jednou z největších hrozeb pro lidské zdraví v 21. století. Vzhledem ke zvyšování teplot a vlnám veder po celém světě v důsledku změny klimatu vzrostly i obavy o zdraví a bezpečnost pracovníků. Pracovní podmínky a kvalita práce se však mohou mezi jednotlivými odvětvími a povoláními výrazně lišit. [1 až 3]

Rozsáhlé využívání přírodních zdrojů může vést k překročení únosné kapacity Země. Koncept oběhového hospodářství nabízí cestu k udržitelnému růstu. Odpad z elektrických a elektronických zařízení (známý jako OEEZ nebo e-odpad) je důležitou oblastí pro diskusi v rámci oběhového hospodářství, jelikož nakládání s elektroodpadem a jeho likvidace může představovat významné výzvy pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.

Onemocnění bederní páteře patří k onemocněním s vědecky prokázanou příčinnou souvislostí s prací. Mezi příčinné faktory patří zejména fyzikální faktory práce (manipulace s břemeny, práce v nevhodné pracovní poloze, celotělové vibrace), ale jsou prokázány i vlivy psychosociální a individuální faktory jedince. V České republice se tato skupina onemocnění dlouhodobě řadí na druhou příčku z hlediska nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Onemocnění bederní páteře charakteru chronického vertebrogenního syndromu s kořenovým syndromem, nebo bez něj, může být v České republice uznáno jako nemoc z povolání podle Kapitoly II položky č. 11 Seznamu nemocí z povolání s účinností od 1. ledna 2023. Z dlouhodobého hlediska ochrany zdraví při práci je důležité se zaměřit zejména na preventivní a ochranná opatření a předcházet tomuto chronickému onemocnění.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání. Řešení těchto otázek je vedle sporů o neplatnost výpovědi z pracovního poměru častou agendou advokátů.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP patří povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena s tím, že kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že se neustále setkáváme s dotazy, co jsou to vlastně ty kategorie a čím jsou upraveny, zopakujeme si v následujících řádcích základ právní úpravy.

Gramatický a systematický výklad ustanovení § 102 zákoníku práce vede k závěru, že povinnost vést dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních k omezení jejich působení se týká pouze neodstranitelných rizik. Pokud kontrolní orgán vztahuje povinnost vést dokumentaci také na odstranitelná rizika, dovozuje ji nad rámec zákonného zmocnění, a tedy v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy a s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Povinnost vést dokumentaci také o odstranitelných rizicích nelze dovodit ani z ustanovení § 108 odst. 6 písm. a) zákoníku práce. Toto ustanovení se vztahuje k účasti zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 1 As 488/2020)

Šikana, nerovné zacházení a diskriminace na pracovišti představuje závažný problém jak pro organizace, tak společnost. Šikana může negativně ovlivnit psychický, ale i fyzický stav zaměstnance. Duševní zdraví a pohoda při práci (wellbeing) zaměstnanců je stále více vnímána jako důležitý aspekt, který by se měl stát trvalou součástí bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.

Stavební průmysl má významný negativní dopad na zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Je jedním z nejnebezpečnějších průmyslových odvětví v Evropské unii. Stavební práce probíhají v mnoha různých pracovních prostředích a pracovních podmínkách, což má vliv na množství vyskytujících se pracovních rizik. Mezi hlavní bezpečnostní rizika na staveništích patří práce ve výškách a ve výkopech.

Článek pojednává o současných přístupech užívaných pro hodnocení spolehlivosti lidského činitele (faktoru) v pracovním systému, o interakci jednotlivých prvků pracovního systému a o jejich možném negativním ovlivnění spolehlivosti lidského činitele. Posuzování spolehlivosti lidského činitele zahrnuje hodnocení celého spektra vlivů, které pak v souhrnu ovlivňují výsledný výkon člověka. Na závěr je uvedena jednoduchá metoda pro odhad chyb v pracovním procesu s příkladem.

Stres na pracovišti ovlivňuje nejen produktivitu, ale může také ovlivnit fyzické a emoční zdraví zaměstnanců. Pokud se tento stres stane „nepřekonatelným“, může způsobit syndrom vyhoření. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí ve své Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD) syndrom vyhoření jako „pracovní fenomén“.

S nebezpečím výbuchu se setkáváme v běžném životě téměř denně. Výbušná atmosféra může vznikat i při takových činnostech jako jsou práce s některými barvami a ředidly, plnění paliva do automobilů, používání plynových spotřebičů, a v neposlední řadě rovněž při skladování hořlavých plynů.

Jsme společnost zařazená dle § 3 vyhlášky č. 432/2003 Sb. do kategorie 1, tj. jsou u nás vykonávány práce, při nichž není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví (pouze práce v kancelářích). Máme 70 zaměstnanců. Jsme povinni podle § 9 zákona č. 309/2006 Sb. zajišťovat úkoly v prevenci rizik odborně způsobilou osobou, když v § 7 zákona č. 309/2006 Sb. je uvedeno, že zaměstnavatel je povinen zjišťovat a kontrolovat pravidelně hodnoty rizikových faktorů? Ale u společností zařazených do kategorie 1 se takovéto rizikové faktory nevyskytují, proto jsou zařazeny do kategorie 1. Musíme, nebo nemusíme tyto úkoly zajišťovat odborně způsobilou osobou? Pokud přesto jsme povinni pravidelně tyto „rizikové faktory“ kontrolovat odborně způsobilou osobou, je někde v předpisech jednoznačně stanoveno, jak často se to musí provádět (za předpokladu, že nedojde ke změně podmínek práce)? Je možno např. stanovit v interních předpisech, že se to bude dělat např. jednou za 3 roky?

Článek se věnuje problematice specifik v otázkách bezpečnosti práce, hodnocení rizik a pandemických opatření

Od 1. května 2020 je v některých svých částech účinný zákon č. 205/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kterými je též míněn zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Článek se zabývá problematikou vibrací, v jejichž vlivu se nachází člověk. Vibrace jsou považovány za rizikový faktor, který vystavuje lidský organismus zátěži promítající se do narušování pohody a poškozování zdraví člověka. Třeba je však odlišit od aplikace vibrací v medicinské praxi v rámci rehabilitačních procedur (masáže, vodní vířivka apod.). Expozice člověka intenzivním dlouhodobým vibracím může svým negativním působením přispět ke vzniku onemocnění, což posuzováno podle platné legislativy, jako nemoc z povolání nebo ohrožení nemoci z povolání.

Staveniště, vzhledem k prováděným činnostem a neustálým změnám pracovního prostředí a pracovních podmínek, patří mezi vysoce riziková pracoviště. Na staveništích se často provádějí velmi rizikové činnosti, z nichž nejnebezpečnější jsou práce ve výšce a manipulace a přemísťování předmětů a materiálů.

Smysl a těžiště příspěvku není v přísném vědeckém obsahu, jak by si poměrně závažný problém zasluhoval, ale má poskytnout základní poznatky o projevech a důsledcích psychické zátěže, včetně se zmínkou o stresu a násilí, týkající se zejména vlivu ohrožujícího pohodu a zdraví člověka na pracovištích. Jde o psychosociální procesy v pracovních podmínkách ovlivňující stav psychiky a chování člověka.