Články

Může se stát, že podmínky odměňování dosavadních (kmenových) zaměstnanců a zaměstnanců, které zaměstnavatel „převzal“ na základě přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, budou rozdílné. Má se zaměstnavatel snažit tyto podmínky narovnat, nebo je to zákonný důsledek, se kterým bohužel nic nenadělá?

Ačkoliv právní úprava pojem „neplacené volno“ sama o sobě nezná, v praxi se používá dlouhá léta. A nezřídka se s ním pojí bohužel i chyby, kterých se personalisté dopouštějí.

Dne 5. 8. 2024 byl publikován rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) C-540/22 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (rozsudek pátého senátu ze dne 20. června 2024), který shrnul výklad unijního práva v oblasti vysílání zaměstnanců v rámci poskytování služeb na vnitřním trhu. Zvláštní pozornost byla věnována problematice vysílání zaměstnanců z tzv. třetích států, která nebyla dlouhodobě výkladově dostatečně vyjasněná, což našlo svůj odraz v pojetí předmětné otázky národními autoritami. Mnohdy restriktivnější výklad, za jakých podmínek může být tzv. třetizemský zaměstnanec vyslán na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, byl jednotlivými členskými státy přijímán mnohdy spíše za účelem ochránit domácí pracovní trh před potenciálním mzdovým dumpingem. Shrňme si tedy aktuální poznatky na tomto poli, a to jak z pohledu práva Evropské unie, tak z pohledu českého národního práva.

Aktualizováno 30. 10. 2024 - Novela zákoníku práce č. 230/2024 Sb. zavádí s účinností od 1. 1. 2025 jasno do problematiky možnosti tzv. samorozvrhování si pracovní doby zaměstnancem. Jedná se o zásadní novinku v právní úpravě rozvrhování pracovní doby, která se nově zrcadlí v § 87a zákoníku práce .

Poměrně obsáhlá novela zákona o úřednících územních samosprávných celků , přijatá v letošním roce zákonem č. 196/2024 Sb. , přináší s účinností od 1. 1. 2025 změny jak v právní úpravě pracovního poměru úředníků územních samospráv, tak především v úpravě jejich vzdělávání. Obecná část zkoušky zvláštní odborné způsobilosti bude nahrazena online testem ukončujícím vstupní vzdělávání a samotná zkouška zvláštní odborné způsobilosti bude zaměřena více prakticky na míru potřebám konkrétní správní činnosti. Nově zákon upravuje zvláštní typ zkoušky zvláštní odborné způsobilosti zaměřený na úředníky obcí se základním rozsahem výkonu přenesené působnosti, který je připraví na správní činnosti, které na malých obcích opravdu vykonávají. Povinný minimální rozsah vzdělávání úředníků se snižuje na polovinu a zefektivňuje se systém akreditací vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů. V oblasti úpravy pracovněprávních vztahů úředníků dochází ke zjednodušení procesu zaměstnávání úředníků pomocí snížení administrativních nároků na veřejné výzvy a výběrová řízení a dále také například ke zjednodušení úpravy dalšího odstupného. Umožňuje se rovněž poskytovat odměny úředníkům, kteří byli obcemi a kraji vysláni do řídících a kontrolních orgánů podnikajících právnických osob. Cílem následujícího článku je změny přinášené novelou zákona o úřednících ve stručnosti představit.

Skutečně již 24hodinové směny, nikoliv „pouze 24hodinová kombinace směny a práce přesčas. Dále zákonné zakotvení možnosti odkladu čerpání nepřetržitého odpočinku v týdnu až o 3 týdny, a to nikoliv jen dočasně, ale na dobu neurčitou. A konečně úplně nově zvláštní zákonný příplatek za výkon práce v dlouhé směně a nová práva v souvislosti se zvyšováním a prohlubováním kvalifikace. To vše tzv. zdravotnický balíček do oblasti zdravotnictví s účinností od 1. 8. 2024 přináší.

Ačkoliv jsou aktuální změny v oblasti pracovního práva spojovány zejména s odměňováním, především pak s valorizačním mechanismem minimální mzdy, zajímavých změn doznala též právní úprava dovolené. Právo na dodatkovou dovolenou mají nově další skupiny zaměstnanců a byla zrušena povinnost zaměstnavatele vydat písemný rozvrh čerpání dovolené.

Evropská unie je v poslední době velmi aktivní v oblasti pracovního práva, zejména v oblasti rovného odměňování, minimální mzdy a zaměstnanců digitálních platforem. Přinášíme zde přehled nejdůležitějších evropských směrnic, na jejichž dopady by se měli zaměstnavatelé včas připravit.

Zákon č. 408/2023 Sb. , kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, přinesl řadu úprav. V jednom z minulých dílů byl věnován prostor změnám účinným ke dni 1. 1. 2024, a to s přihlédnutím k agenturám práce, nelegálnímu zaměstnávání, následkům úprav přestupků a změn v zákoníku práce týkajících se problematiky ukončení dočasného přidělení agenturního zaměstnance. Nyní se zaměříme na hlavní změny účinné ke dni 1. 7. 2024. Část z nich zaujala i v rámci ankety Zákon roku, kdy tato část novely vyhrála kategorii Legislativní počin za rok 2023.

Mnozí si jistě položí v souvislosti s názvem směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU zcela legitimní otázku, proč by měla mít její transpozice do českého právního řádu co dočinění s podporou sociálního dialogu a se zvyšováním míry pokrytí kolektivními smlouvami. Ti, kteří ji znají detailněji, v souvislosti s jejím článkem 4 dozajista tuší. Tušit musel i český zákonodárce. Avšak pojal požadavky předmětné směrnice skutečně správně?

Nejvyšší soud v nedávné době pod sp. zn. 21 Cdo 1915/2023 rozhodoval o dovolání zaměstnance, kterému zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr protože (mimo jiné) udeřil pěstí do obličeje svého kolegu. Nejvyšší soud došel k závěru, že odvolací soud pochybil, když považoval okamžité zrušení za platné a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení. Autorky tohoto článku se zamýšlejí nad důsledky tohoto rozhodnutí. Otevírají se tímto rozhodnutím dveře k legalizovanému násilí na pracovišti?

Zaměstnávání cizinců je aktuálním tématem. Zaměstnávání těchto zaměstnanců s sebou přináší zvýšené nároky na administrativu. Právní úprava zaměstnávání cizinců v ČR by měla na jedné straně chránit domácí trh práce, na druhé straně ale také umožnit cizincům práci ve specifických oborech, v kterých je třeba odborníků, nebo i v těch oborech, kde je obtížné zaměstnat občany ČR.

V souvislosti se vznikem pracovního poměru si zaměstnavatel se zaměstnancem běžně sjednávají zkušební dobu. Právní úprava omezuje její maximální délku. Je možné zkušební dobu prodloužit nad rámec zákonného minima? A pokud ano, v kterých případech a jakým způsobem?

Žádný územní samosprávný celek nemá zájem na tom, aby u něho pracoval úředník, který se chová vůči klientům neslušně. Jak ale takové jednání právně kvalifikovat a jaký se v tomto případě nabízí zaměstnavateli výpovědní důvod?

Ukázka z nového, 7. vydání publikace „Personalistka. Dvanáctero správného vedení personální agendy podle zákoníku práce od 1. 1. 2024“.

Již opakovaně jsme se na stránkách tohoto časopisu vyjadřovali k problematice přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením.1) Rozebírali jsme při tom judikaturu Nejvyššího soudu a byli jsme relativně kritičtí, neboť podle našeho názoru aspekt přiměřených opatření Nejvyšší soud dlouhodobě přehlížel. Konkrétně jsme měli výhrady zejména k ustálenému závěru judikatury Nejvyššího soudu, že pokud nemůže zaměstnanec konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, je vždy zcela na volbě zaměstnavatele, zda zaměstnance propustí, nebo převede na jinou vhodnou práci, i když pro něj takovou práci má.

Je-li zaměstnanec odvolán z vedoucího pracovního místa nebo se tohoto pracovního místa vzdá, má vůči němu zaměstnavatel tzv. nabídkovou povinnost, tj. povinnost mu nabídnout jiné pracovní zařazení (jinou práci) odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jak přistoupit ke splnění této povinnosti v rámci organizační složky státu s širší územní působností, členěné na několik organizačních útvarů?

Informační povinnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci je klíčovou součástí jakéhokoliv pracovněprávního vztahu, která napomáhá vytvářet transparentní, předvídatelné a spravedlivé pracovní prostředí. V důsledku loňské novely zákoníku se významným způsobem rozšířily informační povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům, především pak informační povinnosti související s obsahem pracovního poměru a právního vztahu založeného dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Článek se ale zabývá také dalšími informačními povinnostmi plynoucími nejen ze zákoníku práce .

Dne 27. 12. 2023 byl do Sbírky zákonů rozeslán zákon č. 408/2023 Sb. , kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon měl ve své části velmi krátkou legisvakanční lhůtu, neboť velká jeho část nabyla účinnosti již dne 1. 1. 2024. Cílem tohoto článku je poskytnout přehled základních legislativních změn s přihlédnutím k agenturám práce, nelegálnímu zaměstnávání, následky úprav přestupků a změny v zákoníku práce týkající se problematiky ukončení dočasného přidělení agenturního zaměstnance.

Jedním z případů, kdy je zaměstnavatel povinen za stanovených podmínek uvolnit zaměstnance ze zaměstnání a poskytnout mu v nezbytně nutném rozsahu pracovní volno, jsou vybrané činnosti zaměstnance na táborech a sportovních soustředěních pro děti a mládež. Zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP “), řadí tento případ mezi překážky v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu. Právní úpravu této překážky v práci s účinností od 1. 1. 2024 významným způsobem změnil zákon č. 321/2023 Sb. , kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to včetně zákoníku práce . Účelem následujících řádků je na tyto změny zaměstnavatele i zaměstnance upozornit a blíže je vysvětlit.