Mgr. Šárka Chotěborská - strana 2

Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) se řadí mezi dávky ze systému nemocenského pojištění. Poskytována je ženě z důvodu těhotenství, porodu a následné péče o dítě nebo při převzetí dítěte do péče i muži. Nárok na PPM může vzniknout jak zaměstnanci, tak osobě samostatně výdělečně činné, pokud se přihlásila k dobrovolnému nemocenskému pojištění OSVČ.

Od 1. ledna 2021 došlo ke zvýšení částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na nemocenském pojištění na 3 500 Kč. Tato změna byla vyhlášena sdělením MPSV č. 436/2020 Sb., ze dne 30. 10. 2020, kterým se vyhlašuje zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.

Stejně jako na jaře i na podzim nařídila vláda ČR a Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým virem SARS-CoV-2 mimořádná opatření. Tato opatření znovu významných způsobem zasáhla do fungování firem, do životů zaměstnanců i OSVČ. Vláda proto i na podzim připravila různé kompenzační programy pro firmy a OSVČ a tzv. krizové ošetřovné pro zaměstnance.

Leden 2021 přinese v oblasti sociálního pojištění změny v číselných ukazatelích obdobně jako v letech předchozích. Nařízení vlády o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, které upravuje i výši průměrné mzdy, bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 381/2020 Sb.

Během předcházejících měsíců došlo v oblasti placení pojistného na sociální zabezpečení k několika nestandardním situacím, se kterými zaměstnavatelé neměli zkušenosti, a správný postup při odvodu pojistného se mohl stát problematickým, jak vyplývá z četných dotazů. Tento článek přiblíží témata, která se jeví jako aktuální.

Následující informace mohou přispět studentům, jejich rodičům, pedagogickým pracovníkům nebo i jejich zaměstnavatelům v základní orientaci v této oblasti. Odbornou pomoc a podrobné informace ke konkrétní osobě pak poskytnou pracovníci okresních správ sociálního zabezpečení (OSSZ).

Ačkoli zaměstnavatelé neprovádějí výpočet dávek nemocenského pojištění, mají zásadní vliv na rychlost a správnost celého procesu. Jsou povinni příslušné okresní správě sociálního zabezpečení předkládat potřebné podklady pro provedení výpočtu, zejména Přílohu k žádosti o dávku.

Z důvodu mimořádných opatření při epidemii koronaviru měl nárok na ošetřovné nejdéle do 30. 6. 2020 zaměstnanec, který nemohl vykonávat v zaměstnání práci z důvodu péče o dítě za podmínek stanovených v mimořádném zákoně č. 133/2020 Sb. a v zákoně o nemocenském pojištění. Základní podmínkou nároku zaměstnance na toto ošetřovné bylo nejdříve uzavření škol, mateřských škol, dalších dětských zařízení a zařízení určených pro zdravotně znevýhodněné osoby, v jejichž denní nebo týdenní péči dítě či zdravotně znevýhodněná osoba jinak je a posléze při splnění vymezených důvodů, proč dítě nemůže do školy nebo do zařízení docházet. Od 1. 7. 2020 se však všechny podmínky nároku na ošetřovné vrací k původní právní úpravě výhradně podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

V době vyhlášeného nouzového stavu bylo realizováno mnoho omezujících opa-tření, které se u řady zaměstnavatelů projevily negativními dopady v ekonomické sféře. U značného počtu subjektů došlo zejména k omezení provozů, výrobní a obchodní činnosti.

V souvislosti s epidemiologickou situací, která nastala v průběhu března letošního roku, stát připravil řadu opatření, která mají pomoci v tíživé situaci občanů, rodin a firem. Mimo jiné byly upraveny podmínky nároku na ošetřovné při péči o dítě z důvodu uzavřených škol tak, aby podpora rodičům náležela po celou dobu trvání opatření.

V souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného novým virem SARS-CoV-2 nařídilo Ministerstvo zdravotnictví ČR dne 10. března 2020 mimořádná opatření. Tato opatření významným způsobem zasáhla do fungování firem i do životů pracujících občanů, ať už zaměstnanců, nebo OSVČ. Jedná se zejména o nařízení karantény řadě osob a zejména pak zákaz výuky na základních, středních, vysokých i vyšších odborných školách a dalších zařízeních.

Dne 27. 3. 2020 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 136/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kterým byla schválena opatření podporující osoby samostatně výdělečně činné (dále jen "OSVČ"). Opatření se týkají jak placení záloh na pojistné v roce 2020, tak i stanovení výše celkového pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "pojistné na důchodové pojištění") za rok 2020.

V sociálním pojištění musí zaměstnavatelé plnit řadu povinností, ať už ohlašovacích, evidenčních nebo v souvislosti s nároky na dávky svých zaměstnanců. Povinnosti zaměstnavatelů můžeme rozdělit do oblasti nemocenského pojištění, oblasti odvodu pojistného na sociální zabezpečení a důchodové oblasti. Následující text se bude věnovat nejdůležitějším povinnostem zaměstnavatelů se zaměřením na oblast nemocenského pojištění.

Nemocenské pojištění je v České republice tradiční součástí oblasti sociálního zabezpečení. Jeho účelem jako jedné z oblastí sociálního zabezpečení je finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany pro případ krátkodobé ztráty výdělku (příjmu) z důvodu vybraných sociálních situací podmíněných zpravidla změnou zdravotního stavu.

Náhrady za ztrátu příjmu v případě sociálních událostí, jakými jsou rizikové těhotenství, fyziologické těhotenství a mateřství jsou řešeny dávkami nemocenského pojištění - nemocenským, vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství a peněžitou pomocí v mateřství.

Jak zaměstnavatel zjistí údaje, na jejichž základě bude vyplácet náhradu mzdy práce neschopného zaměstnance? První informaci o pracovní neschopnosti by měl zaměstnavatel získat od svého zaměstnance, protože i nadále...

Leden 2020 přinese v oblasti sociálního pojištění změny v číselných ukazatelích obdobně jako v letech předchozích. Nařízení vlády o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2020 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2020 a o zvýšení důchodů v roce 2020, které upravuje i výši průměrné mzdy, bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 260/2019 Sb.

Povinná elektronizace hlášení o dočasných pracovních neschopnostech (tzv. eNeschopenka) byla zavedena prostřednictvím zákonů č. 259/2017 Sb. a č. 164/2019 Sb. Elektronizace se nedotýká jen ošetřujících lékařů, ale i zaměstnavatelů a pojištěnců. Přináší jim nové služby a výhody, ale rovněž zavádí i několik nových povinností, a to z toho důvodu, aby elektronizace byla skutečně efektivní a její výhody byly vyvážené pro všechny aktéry.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. U nemocenského podpůrčí doba začíná 15. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a trvá maximálně 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské však lze v některých případech poskytovat i po uplynutí podpůrčí doby.  Základní informace Zápočty do podpůrčí doby: Do podpůrčí doby se započítávají všechny doby dočasných pracovních neschopností, které trvaly v období do 380 kalendářních dnů před vznikem aktuální dočasné pracovní neschopnosti. Započítávají se všechny dočasné pracovní neschopnosti bez ohledu na druh pojištěných činností, ze kterých každá dočasná pracovní neschopnost vznikla. Zápočet rovněž neovlivní ani skutečnost, zda náležela pouze náhrada mzdy nebo i nemocenské, případně nemocenské nenáleželo (např. proto, že pracovní neschopnost vznikla v době neplaceného volna). Pro zápočet není rozhodující, zda dočasná pracovní neschopnost vznikla z důvodu nemoci, úrazu nebo nemoci z povolání. Do podpůrčí doby se však nezapočítávají dny dočasné pracovní neschopnosti v tom případě, kdy pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti. Pro účely podpůrčí doby se za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti v případech, kdy pojištěnec již svou směnu odpracoval, považuje až následující pracovní den. Průběh podpůrčí doby a možnosti pro poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby OSSZ v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti a během výplaty nemocenského sleduje délku podpůrčí doby zaměstnance. Trvá-li dočasná pracovní neschopnost 180 kalendářních dnů, je OSSZ povinna alespoň 15 dnů před ukončením této lhůty (180 dnů) nahlásit čerpání podpůrčí doby jednak ošetřujícímu lékaři, a jednak zaměstnavateli zaměstnance. Dva měsíce před ukončením podpůrčí doby (tj. před uplynutím 380 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti) hlásí OSSZ čerpání podpůrčí doby opět ošetřujícímu lékaři, zaměstnavateli a také zaměstnanci, kterého současně informuje o jeho dalším možném postupu po skončení podpůrčí doby a o podmínkách vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. V případě vyčerpání podpůrčí doby může na základě žádosti pojištěnce OSSZ rozhodnout o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Jedná se o fakultativní rozhodnutí, záleží na vyjádření lékaře lékařské posudkové služby. Rozhodnutí o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je možné v případech, u kterých lze očekávat, že pojištěnec v krátké době (nejdéle do 350 kalendářních dnů) od uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost. Na základě posouzení zdravotního stavu pojištěnce lékařem lékařské posudkové služby příslušná OSSZ vydá rozhodnutí. Je-li rozhodnutím OSSZ přiznána výplata nemocenského na další období, pak při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského může doba tohoto prodloužení činit maximálně 3 měsíce.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. Po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy (platu) vyplácená zaměstnavatelem. Základní informace Dočasná pracovní neschopnost zpravidla vzniká: zjistí-li lékař vyšetřením, že zdravotní stav pojištěnci nedovoluje, aby vykonával dosavadní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost,  v ochranné lhůtě, pokud zdravotní stav zabraňuje pojištěnci plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání,  byl-li pojištěnec přijat do ústavní péče, a to na celou dobu pobytu, byl-li pojištěnec jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do ústavního zařízení, jedná-li se o pojištěnku v době od 6. týdne před očekávaným porodem nebo ženu, která porodila, a nesplňuje podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Dočasná pracovní neschopnost začne dnem, kdy ji lékař zjistí. V odůvodněných případech může lékař uznat pojištěnce dočasně práce neschopným dřívějším dnem, maximálně však tři kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil. Za delší období zpětně může uznat dočasnou pracovní neschopnost pouze na základě předchozího písemného souhlasu lékaře příslušné správy sociálního zabezpečení. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně. Pro nárok na nemocenské musí být splněny následující podmínky: trvá účast na nemocenském pojištění, příp. ochranná lhůta ze skončeného pojištění, která činí 7 kalendářních dnů (pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo) ochranná lhůta může zaniknout: vznikem nového pojištění, posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata starobního nebo invalidního důchodu ochranná lhůta neplyne např.: ze zaměstnání malého rozsahu, ze zaměstnání na dohodu o provedení práce, jde-li o poživatele starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně Z pojištění (z činnosti), ze které náleží výplata dávky, nesmí být činnost vykonávána a plynout z ní příjem. Nemocenské se rovněž nevyplácí po dobu, na kterou měl zaměstnanec sjednáno neplacené volno. Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny a jeho výše je stanovena následovně: od 15. dne do 30. dne 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. dne do 60. dne 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 61. dne 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu, výše denního vyměřovacího základu se zjišťuje z rozhodného období pro určení denního vyměřovacího základu se počítá: 100% - I. redukční hranice (1 000 Kč) 60% - nad I. a do II. redukční hranice (1 499 Kč) 30% - nad II. a do III. redukční hranice (2 998 Kč) k částce nad III. redukční hranici se nepřihlíží pro určení denního vyměřovacího základu se počítá od roku 2019: 100% - I. redukční hranice (1 090 Kč) 60% - nad I. a do II. redukční hranice (1 635 Kč) 30% - nad II. a do III. redukční hranice (3 270 Kč) k částce nad III. redukční hranici se nepřihlíží Je-li pojištěnec účasten nemocenského pojištění souběžně z titulu několika pojištěných činností (např. je-li souběžně zaměstnán v pracovním poměru a na základě dohody o pracovní činnosti nebo je-li účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně nemocensky pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná), náleží mu nemocenské jen jednou. Pokud si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku, nárok na nemocenské má, ale jen v poloviční výši . Nárok na nemocenské nemá pojištěnec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Poruší-li dočasně práce neschopný pojištěnec stanovený režim dočasně práce neschopného, může mu být nemocenské kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.