Články - strana 101

(sledované období: 11.2.2016 – 9.3.2016)

Nemoc hraje ve zdravotním pojištění v přímé souvislosti s placením pojistného velmi důležitou roli, ať se jedná o zaměstnance a jejich zaměstnavatele, nebo o osoby samostatně výdělečně činné.

Vedení evidenčních listů důchodového pojištění (dále jen „ELDP“) je jednou z povinností zaměstnavatelů uloženou v ust. § 38 a § 39 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ“).

Jednou ze základních otázek spojených s tvorbou či rozvojem personálního controllingu je stanovení jeho ukazatelů. Volit je třeba ukazatele, které mají jasnou vypovídací schopnost, navazují na cíle podniku, konkretizují úkoly a výsledky personálního řízení, případně umožňují porovnání jeho efektivity s podobnými organizacemi. Článek se zabývá hlavními druhy personálních ukazatelů, jejich vypovídacími schopnostmi a tím, které ukazatele do personálního controllingu zahrnout.

V návaznosti na první část z předchozího čísla časopisu se bude druhá část věnovat dalším tématům, významným jak z hlediska samotných procesů posuzovaní zdravotního stavu v sociální oblasti, tak z hlediska osob, jejichž zdravotní stav má být posouzen (práva a povinnosti posuzovaných osob), anebo třeba i z hlediska poskytovatelů zdravotních služeb. Tato část je doplněna také o některé praktické příklady.

Přehled vykázané péče za rok 2015 Stejně jako v předchozích letech umožňuje Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) svým klientům požádat bezplatně o přehled vykázané péče za celý uplynulý rok. Pojišťovny...

Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tj. z minimální mzdy) musí být ve zdravotním pojištění zajištěn zaměstnavatelem v případě, kdy se na zaměstnance tato povinnost vztahuje.

V minulém čísle vyšla první část článku, ve které jsem čtenáři nabídla srovnání hmotněprávní úpravy kolektivních smluv a kolektivních dohod a některé úvahy de lege ferenda. Druhá část článku pokračuje v komparaci z hlediska hmotného i procesního práva. Závěrem pojednává o kolektivní dohodě vyššího stupně, která je účinná od 1.1.2016 pro státní zaměstnance.

Přestože žijeme v moderní době plné robotických technologií, stále jsou činnosti a profese, které roboty nenahradíme. Jedná se o práce svářečů a montéru různých kovových konstrukcí, energetických zařízení, strojních...

Moderní doba si žádá moderní metody výuky. Přestože e-learning v BOZP a PO není již žádnou novinkou, stále k nám přicházejí dotazy od veřejnosti, zda je možné provést školení zaměstnanců touto formou a jaké má případné právní důsledky.

Inspektoři orgánů inspekce práce poskytující poradenství se stále častěji setkávají s tazateli jiných národností. Pohyb pracovní síly v rámci EU, stejně jako vysílání zaměstnanců do zahraničí, jakož i agenturní zaměstnávání má určitá – legislativou daná, bohužel ne vždy dodržovaná – pravidla.

Moravskoslezský kraj je specifický dlouholetou koncentrací průmyslových podniků. Významné zastoupení má těžba uhlí, koksárenství, výroba surového železa, oceli, slévárenství, těžké strojírenství, chemický průmysl, farmaceutický průmysl, výroba plastů, ale taky automobilový průmysl a na tento průmysl navazující výroba a montáž dílů. Pracovní prostředí na těchto podnicích bývá zdrojem celé řady škodlivin, které mohou mít za určitých podmínek negativní vliv na lidské zdraví.

Ve své praxi se ještě stále setkávám s údivem vedoucích zaměstnanců nad informací, že za zajištění BOZP na jimi řízených pracovištích jsou odpovědni oni, nikoliv „bezpečák“, kterého má firma nebo společnost zajištěného. S informací o jejich povinnosti BOZP na svých pracovištích zajistit to není jiné. Přitom, kdo, kdy, za co a komu je odpovědný řeší příslušné právní předpisy, včetně trestněprávní odpovědnosti. Že se nejedná o formální záležitost, potvrzuje níže uvedený příklad odsouzení vedoucí zaměstnankyně za její zanedbání zajištění požadavků BOZP na svém pracovišti.

Karta BOZP pro profesi: Kuchař ke stažení v pdf ...

V organizacích se na některých pracovištích setkáváme se zaměstnanci, kteří vykonávají svou práci osamoceně. Je zde tedy otázka, zda je to bezpečné a co vše je nutné zajistit pro splnění zákonné povinnosti uložené zaměstnavateli, tj. vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. V článku se tak blíže podíváme na možnosti a způsoby zajištění uvedené povinnosti u zaměstnanců pracujících osamoceně. Součástí je i nástin způsobu řešení uvedené problematiky v zahraničí.

Text obsahuje stručné informace o nově vydaných a novelizovaných českých technických normách se vztahem k problematice BOZP.

Zvolit si začátek a konec pracovní doby, možnost zařídit si osobní věci v jakoukoli hodinu, ušetřit za dopravu a do kanceláře, která je vzdálená třeba jen přes chodbu v další místnosti bytu, vyběhnout v pantoflích – takové jsou výhody, které požívají tzv. teleworkeři, homeworkeři1), neboli domáčtí zaměstnanci.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Tato nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. V současné době postupují podle těchto nařízení nejen státy Evropské unie, ale jsou aplikována i vůči občanům a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska.

Činnost lékařské posudkové služby (LPS) se dotýká stále širšího okruhu osob. Je to způsobeno mimo jiné i zvyšováním průměrného věku obyvatel a s tím spojeným rostoucím zájmem o sociální dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem. LPS svými výstupy, zejména vydávanými posudky nebo kontrolní činnosti v nemocenském pojištění, ovlivňuje čerpání mandatorních výdajů státu v řádech mnoha desítek miliard korun ročně.

Jedním z práv uchazeče o zaměstnání a zároveň jedním z nástrojů pasivní politiky zaměstnanosti1) je rovněž podpora v nezaměstnanosti, která je uchazeči o zaměstnání poskytována ve správním řízení zahajovaném na základě podané žádosti, když řízení o žádosti má oproti řízení z moci úřední určitá specifika, a to zejména v rozsahu poučovací povinnosti ze strany správních orgánů. Vzhledem k tomu, že právě poučovací povinností a jejím rozsahem se v poslední době zabýval dvakrát Nejvyšší správní soud, když jeho jednotlivé senáty, jak bude zmíněno, nezaujaly zcela konzistentní stanovisko, v rámci tohoto článku se autoři pokusí tuto problematiku ve světle zmíněné judikatury přiblížit.