JUDr. Radim Langer

Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí jsou bezpochyby zajímavým fenoménem naší sociální oblasti. Když byly v roce 1990 zřizovány jako orgány určené k lékařské posudkové činnosti v opravných řízeních, v rámci tehdejší organizace sociálního zabezpečení byly považovány za jednoznačně přechodné řešení. V současné době mají za sebou více jak čtvrtstoletí působení a přestože ani jim se problémy s celkovým nedostatkem posudkových lékařů v ČR nevyhnuly, zůstávají stabilizujícím prvkem posudkové činnosti v sociální sféře. Zatím se ani v obrysech neobjevuje časový horizont jejich případného konce. Představují přitom v posledních letech pravidelně více než 20 000 projednaných případů a vydaných posudků ročně ve struktuře ústředního orgánu státní správy.

V návaznosti na první část z předchozího čísla časopisu se bude druhá část věnovat dalším tématům, významným jak z hlediska samotných procesů posuzovaní zdravotního stavu v sociální oblasti, tak z hlediska osob, jejichž zdravotní stav má být posouzen (práva a povinnosti posuzovaných osob), anebo třeba i z hlediska poskytovatelů zdravotních služeb. Tato část je doplněna také o některé praktické příklady.

Činnost lékařské posudkové služby (LPS) se dotýká stále širšího okruhu osob. Je to způsobeno mimo jiné i zvyšováním průměrného věku obyvatel a s tím spojeným rostoucím zájmem o sociální dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem. LPS svými výstupy, zejména vydávanými posudky nebo kontrolní činnosti v nemocenském pojištění, ovlivňuje čerpání mandatorních výdajů státu v řádech mnoha desítek miliard korun ročně.