Práce ve výškách v průmyslu a ochrana proti pádu

Vydáno: 26 minut čtení

Práce ve výškách patří do pracovní náplně mnoha profesí. Samozřejmě jde o stavební dělníky a pokrývače, kteří ve struktuře Státního úřadu inspekce práce patří do specializace stavebnictví. Profesí, kde je pohyb ve výškách na denním pořádku, je však v praxi mnohem víc. Namátkou natěrači ocelových konstrukcí, montéři telekomunikačních antén, větrných elektráren, pracovníci kontrolující sila, prořezávající vysoké stromy, umývající okna a skleněné fasády výškových staveb, provádějící technickou údržbu budov a další.

Úvod

Jako inspektora Oblastního inspektorátu práce mě k problematice ochrany proti pádu přivedlo šetření pracovních úrazů. Přitom nejsem inspektorem odvětví stavebnictví, ale průmyslu.

Přímo v průmyslu se vyskytuje mnoho pracovišť ve výšce nad 1,5 m. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. stanovuje výšku 1,5 m jako hranici, od které je zaměstnavatel povinen přijímat technická a organizační opatření k „ochraně proti pádu“, tedy k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, nebo k jejich bezpečnému zachycení. Vztahuje se také na práce nad hladinou, ať už jde o vodu nebo nebezpečné látky, nevztahuje se pouze na hornickou činnost, provoz námořních plavidel a práci integrovaného záchranného systému včetně výcviku.

První skupinou pracovišť v průmyslu jsou ta trvalá - výrobní linky a velké stroje se stanovištěm obsluhy ve výšce. Zde je přirozeným řešením kolektivní ochrana pomocí zábradlí, samozřejmě dvoutyčového s tzv. okopovou lištou, instalovaného už od přístupových schodů. Otvory hrozící propadnutím je samozřejmé zakrýt poklopem, stejně tak nebezpečné otvory ve stěnách.

Druhou skupinu tvoří dočasná pracoviště - servisní a údržbářské zásahy, montáž, opravy a demontáž technologií, energetických a telekomunikačních zařízení, rozvodů, vzduchotechniky a dalšího vybavení hal, jako jeřábových drah, kouřových klapek, regálů atd. Samostatný okruhem je údržba budov včetně shazování nadměrného množství sněhu ze střechy. Ne každá střecha je navržena podle ČSN EN 73 1901 z února 2011, která mimo jiné zavádí povinnost vybavit každou střechu přiměřeně plánovanému provozu zábradlím nebo záchytným systémem pro jištění pracovníků údržby a pro upevnění jejich pomůcek při provádění kontroly, údržby a oprav střechy nebo zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy. V mnoha případech se nehodí budovat trvalá schodiště, pevné žebříky a zábradlí. Pak je nutno používat osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen OOPP) proti pádu.

Příklad č. 1 z praxe inspektora

Jako inspektor BOZP jsem byl přivolán k pracovnímu úrazu, kdy zámečník a svářeč spadl ze střechy. Jak se tam vzal? Firma se rozhodla vylepšit výrobní halu s výškou stropu nějakých 11 metrů o světlíky. Chvályhodný počin, osvětlení v takových halách je velký problém i z hlediska úrazovosti a denní světlo je přirozené a zadarmo. Byli tedy vybráni tři mladí a zdatní zaměstnanci, kteří střešní plášť rozeberou, ruční bruskou do něj vyříznou otvory a až bude vše připravené, dodavatelská firma jen osadí světlíky, aby to bylo se zárukou. Že má střecha sklon skoro 20 stupňů a je úplně hladká?

Postoj zaměstnavatele před pracovním úrazem: Máme externího bezpečnostního technika a ten školí i výškové práce. Kdyby bylo potřeba, ve skladu jsou nějaké postroje a lana, které jsme před pár lety nakoupili. Ano, jednalo se o zaměstnavatele typu „nezodpovědný“.

Až poté, kdy se naříznutý střešní plášť pod jedním z mladých zaměstnanců prolomil a on propadl 11 metrů do haly, začalo pátrání, kde se stala chyba. Vlastně, chybu začala hledat Policie a OIP. Zaměstnavatel i jeho bezpečák zůstali v klidu. Na co jsme přišli? Policie vyloučila cizí úmyslné zavinění a případ odložila. OIP porovnal zjištěný stav s nařízením vlády č. 362/2005 Sb. a zahájil správní řízení.

První chyba - školení. Externí odborně způsobilá osoba pro prevenci rizik (OZO) předložila podrobně zpracovanou osnovu s podpisy školených. Že byly podpisy na připnutém samostatném listu papíru, by vydalo na samostatné téma pro soudního znalce v jiném oboru. Nicméně zaměstnavatel přijal v souladu s § 103 zákoníku práce za vlastní osnovu školení externího OZO, která vycházela zejména z nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Kladla zaměstnancům na srdce, aby se nepřibližovali k volným okrajům (hraně pádu) na 1,5 m, na žebříku si hlídali výšku chodidel 5 m nad zemí apod. Toť vše. Použití OOPP proti pádu, natož pak správné použití, předmětem školení vůbec nebylo.

Druhou chybou bylo, že nebyl stanoven technologický postup. Ten má podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb. určit vhodný OOPP proti pádu, případně pracovní polohovací systém, a také stanovit kotevní místa. Místo toho byl vyplněn pracovní příkaz, kterým mistr výroby vysílá své podřízené k mimořádné pracovní činnosti. Do příkazu uvedl, že OOPP proti pádu jsou k dispozici. Jakým způsobem je použít? Kde se kotvit, když na střeše nebylo absolutně nic? Vše ponecháno na špatně proškolených zaměstnancích.

Lze úspěšně pochybovat o tom, že by se kdokoli na libovolném stupni řízení ve firmě zamyslel nad tím, že by alespoň jeden ze skupiny pracovníků určených pro tuto práci ve výšce mohl být jmenován jako „odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem“. Ten by samozřejmě musel být zaškolen hlouběji než ostatní. Samotný název připomíná „odborně způsobilou osobu pro prevenci rizik“, již zmíněnou OZO. Ta má jako jediná ze všech „odborně způsobilých osob“ předepsané kvalifikační požadavky a zkoušky, a to zákonem č. 309/2006 Sb. Oproti ní další „odborně způsobilá osoba“ zavedená nařízením vlády č. 362/2005 Sb. je zaměstnancem, u něhož obsah a četnost školení určí zaměstnavatel.

Ať už chyběl technologický postup nebo odborně způsobilý zaměstnanec, výsledkem byl zaměstnanec letící jedenáct metrů halou. Dopadl na betonovou podlahu těsně vedle ocelových profilů, o které si mohl například přerazit páteř. OOPP proti pádu na sobě vůbec neměl. O vymezení prostoru ohroženého pádem, který nařízení vlády č. 362/2005 Sb. výstižně charakterizuje jako „ohrožený prostor“, také nemohla být řeč. Jen náhodou nespadl na hlavu někomu z kolegů.

Třetí chyba - OOPP proti pádu. Zaměstnavatel předložil doklady, že před sedmi lety nakoupil pracovní vybavení na ochranu proti pádu v hodnotě 40 000 Kč bez DPH. Už z názvu postrojů bylo jasné, že nejde o hobby výstroj pro horolezce, ale o profesionální vybavení, návody výrobce odkazující na příslušné technické normy to potvrdily. Nicméně od nákupu uplynulo sedm let. Na dotaz, co se s vybavením těch sedm let dělo, odpověděl jednatel: „Konkurence nás zatlačila do kouta, tak z původního záměru nic nebylo. Ještěže jsme na ty věci dostali dotace a odepsali si to z daní.“

„Takže kontroly toho vybavení se nedělaly?“ zeptal se inspektor.

„Jaké kontroly, vždyť se to nepoužívalo?!“

Stačí si přečíst návod výrobce, z pohledu OIP klíčový dokument. Jeho význam právě v souvislosti s OOPP proti pádu byl podrobně objasněn soudním znalcem Bc. Ing. Miroslavem Valtou, MBA, v čísle 9/2018 tohoto časopisu. Chvályhodný popis, co musí návod výrobce obsahovat, najdeme v normě ČSN EN 365. Jde o návod k používání, údržbě a k periodickým prohlídkám, ale i návod k opravám a značení OOPP. V souladu s touto normou všichni výrobci uvádějí, že kontroly OOPP mohou zajišťovat pouze oni.

Alternativní možnost provádění pravidelných kontrol OOPP, kterou umožňuje norma ČSN EN 365, není v praxi příliš reálná. Tato technická norma zavádí další „odborně způsobilou osobu“, tentokrát s dodatkem „pro periodickou prohlídku“. Bohužel už její definice se hemží samými „měla by“, „může“ či „mělo by být“, což využití v praxi zcela devalvuje. Zmíněný článek o šetření soudního znalce jednoznačně ukazuje, že si v minulosti žádný výrobce netroufl nechat provádět kontroly svých výrobků cizí odborně způsobilou osobou pro periodickou prohlídku, i kdyby ji mohl sám jmenovat. Bezvadný stav OOPP je totiž první podmínkou jejich funkčnosti. Ve vší úctě k jiným profesím, pád z výšky je na jiné úrovni než zadřená tříska kvůli prošoupané rukavici.

Pokud chci zmínit aktuální možnosti v plném rozsahu, nezbývá než konkrétně uvést v prvé řadě největšího českého výrobce OOPP proti pádu a v druhé řadě jednoho z výhradních distributorů jedné z nejvýznamnějších světových značek pro ČR. Český výrobce Singing Rock aktuálně nabízí dvoudenní školení pro odborně způsobilou osobu pro periodickou prohlídku OOPP. Výhradní dovozce francouzské značky Petzl firma Vertical Trade pak obdobné vstupní a opakované školení tohoto typu. Obě firmy udělují certifikaci k provádění periodických prohlídek na časově omezenou dobu a obě upozorňují, které značky OOPP může jimi vyškolená osoba kontrolovat. Singing Rock doslova uvádí: „Po úspěšném zakončení se účastník stává Odborně způsobilou osobou pro provádění periodických prohlídek OOPP proti pádu všech značek, pokud výrobce v návodu k použití nestanoví jinak.“ Jak bylo popsáno výše, reálně to znamená, že absolvent školení může provádět právně akceptovatelné prohlídky pouze jejich produktů. S ohledem na cenu, časovou náročnost a omezenou platnost certifikace je pro většinu uživatelů OOPP praktičtější nechat si provést periodickou kontrolu OOPP proti pádu přímo u výrobce či výhradního dovozce.

Životnost OOPP není nekonečná, i když leží ve skladu. Například některé přilby měly od výrobce uvedenou životnost 5 let od data výroby. V našem případě se mohlo stát, že by zaměstnavatel nakoupil přilby, které už 2 roky ležely ve skladu prodejce, takže je měl vyřadit z provozu 3 roky po nákupu. Místo toho ležely v dalším skladu další 4 roky. I kdyby byly bez jediného škrábnutí, závěr soudu je předem jasný.

Čtvrtá chyba - zaškolení na použití OOPP proti pádu. O školení na výškové práce už řeč byla. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. ale uvádí, že zaměstnanec provádějící práce při použití OOPP proti pádu musí být pro předpokládané činnosti vyškolen, zejména pak pro vyprošťovací postupy při mimořádných událostech. Teoretické školení prováděné vedoucím pracovníkem nebo OZO pro prevenci rizik nelze pokládat za splnění takové povinnosti. Natož pak e-lear­ningový kurz, jehož volbu lze v tomto případě označit za hazard se zdravím zaměstnanců hraničící s trestným činem. Právní systém ponechává zodpovědnost za školení (včetně jeho kvality) na zaměstnavateli a ani návod výrobce nebo technická norma zaškolení či zácvik nekonkretizují.

Na druhou stranu právě u školení vzniká značný prostor pro aktivitu prodejců OOPP proti pádu a dalších menších subjektů, které se problematikou výškových prací zabývají. Ano, výše zmíněné velké firmy disponují vlastními školícími polygony, kde je možné nasimulovat většinu situací pěkně pod střechou a na přání zajistí i školení přímo na pracovišti. To ale samo o sobě není zárukou, že zaměstnanci se v praxi budou proti riziku pádu skutečně účinně bránit. Naopak je pozitivní, že právní rámec neomezuje aktivity menších subjektů ušité doopravdy na míru. Když už jsem zmínil konkrétní jména výrobce a dovozce OOPP, vyberu z velkého množství těch ostatních namátkou společnost Výšky Morava nebo sdružení Lezectví.cz. Další možnou variantou by bylo odborné školení vlastním bezpečnostním technikem, který je sám aktivním lezcem a má o problematiku hluboký zájem.

Odborné publikace nastiňují možnosti, jak by školení měla vypadat. Například poměrně známá publikace vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí orientačně uvádí rozdělení na školení typu A, B, C. Rovněž při hledání odborného školení na internetu lze najít mnoho variant nabízených jednotlivými školiteli. Je ale nutno upozornit, že ani mezinárodně uznávané systémy IRATA či FISAT nejsou automaticky součástí českého právního systému. Přestože se jedná o propracované školící standardy vysoké úrovně, např. přezkoušení praktických dovedností provádí jiná osoba než školitel, i pro ně platí, že pokud chce zaměstnavatel využít zvolený „externí“ systém, musí ho přijmout za vlastní v interní směrnici pro školení zaměstnanců.

Obecně se vždy počítá s přizpůsobením rozsahu školení reálnému nasazení školeného zaměstnance. Jiné školení absolvuje údržbář, který čtyřikrát ročně leze na horní plochu velkého vstřikolisu v hale a občas je pověřen kontrolou střechy, jiné školení musí absolvovat člověk, který bude denně umývat skleněné fasády pomocí lanového přístupu. Společným rysem pro oba je, že vstupní školení zaměstnance, který před tím nikdy ve výšce nepracoval, by mělo být důkladnější. Například uvědomění si základních fyzikálních zákonů, významu pádového faktoru, anebo nebezpečí těžkého poranění při pádu z malé výšky by měl pochopit každý napoprvé a při opakovaných školeních to stačí stručně připomenout.

Pátá chyba - přilba. Nešlo ale o její životnost. Přestože neustále zmiňované nařízení vlády o přilbě nehovoří, kterákoli z odborných publikací na téma ochrany proti pádu potvrzuje její používání jako základní povinnost. Každá OZO pro prevenci rizik by měla přilbu uvádět mezi základní OOPP proti pádu. V našem případě zmíněný bezpečnostní technik použití přilby správně zapracoval do interních předpisů zaměstnavatele. Všichni pracovníci na střeše ale přiznali, že si přilby nevzali.

O povinnosti zaměstnavatele kontrolovat používání OOPP podle § 104 zákoníku práce lze dlouze diskutovat. Každému musí být jasné, že vteřinu po namátkové kontrole si zaměstnanec může OOPP zase sundat. Pokud ale přilby zůstaly ve skladu, jedná se o delikt zaměstnavatele. Porušení povinností zaměstnanců podle § 106 zákoníku práce OIP nešetří.

Šestá chyba - kam zmizel tlumič pádu? Faktura za OOPP proti pádu hovořila jasně. Postroje, karabiny, jezdce, smyčky, statická lana. Ovšem každému, kdo se pádem z výšky trochu zabývá, musí být jasné, že pádem vzniká energie. Zákony fyziky platí pro všechny. Pokud by tedy náš zaměstnanec postižený pracovním úrazem použil lano, které měl k dispozici, uvázal by ho například za odhalené krokve střechy a přes jezdec by si připnul svůj pracovní postroj, co by se stalo v případě pádu? Lano by se lehce odmotalo, postroj by zachytil tělo. Škubnutí, rázová síla, která někde zapůsobí. Zaměstnanec mohl zůstat viset řekněme v pěti metrech. Bez tlumiče pádu by veškerou energii rázu pohltilo jeho tělo. Kosterní skelet, klouby a vnitřní orgány by se snažily pokračovat v letu. Rázové síle nejsnáze podléhají vnitřní orgány poměrně lehce zavěšené na pobřišnici. Na betonovou podlahu by tedy nedopadlo tělo, ale to, čemu se všeobecně říká tělní tekutiny. O ochraně a zachování zdraví zachyceného mladíka by se hovořit nedalo.

Sedmou a poslední chybou v tomto příkladu budiž zdravotní způsobilost zaměstnance. Už samotné vysílání zaměstnanců na vstupní a zejména periodické prohlídky poskytovatelem pracovnělékařských služeb je častou závadou zjišťovanou při kontrolách OIP. Pokud je navíc situace zkomplikována tím, že zaměstnavatel pověří zaměstnance, který do té doby práce ve výškách nedělal, je velmi pravděpodobné, že jeho lékařský posudek s touto pracovní činností nepočítá.

Přitom právní předpisy jsou jednoznačné. Již řadu let tvoří legislativní rámec zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a jeho prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb. Ta v příloze č. 2, část II, bod 9 stanovuje náplň vstupní a periodické prohlídky pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou, pokud je jiným právním předpisem stanoveno použití OOPP proti pádu. Kromě zkoušky rovnováhy je zde uveden seznam nemocí vylučujících zdravotní způsobilost k této práci a nemocí, u kterých je nutné posuzovanou osobu vyslat na další odborná vyšetření, např. problémy se zrakem.

Přiznejme, že zodpovědnost zaměstnavatele je hodně velká. Zákoník práce a zákon č. 309/2006 Sb. zcela jednoznačně určují povinnosti a zodpovědnosti provozovatele zařízení - zaměstnavatele. I v případě vyhrazených technických zařízení (VTZ) podléhajících kontrolám a revizím revizními techniky, zodpovědnost za stav zařízení a bezpečnost jeho obsluhy leží na zaměstnavateli - provozovateli zařízení. Systémy pro ochranu proti pádu vyhrazenými technickými zařízeními nejsou. Práce ve výšce ale jednoznačně přináší tak velká rizika, že pozornost věnovaná ochraně zaměstnanců by měla být na obdobné úrovni jako u VTZ.

Předchozí příklad byl ukázkou nezodpovědného zaměstnavatele. Mladý muž, který propadl střechou haly, svůj úraz přežil. Ve své výpovědi se plně postavil za svého zaměstnavatele a potvrdil veškeré sporné skutečnosti v jeho prospěch. Pokuta pro firmu proto nedosahovala dvoumiliónového limitu, který pro tyto delikty umožňuje zákon o inspekci práce.

Všech sedm zmíněných bodů ukazuje, co mělo být uděláno jinak. Shrňme si, jak se z nich poučit.

Základní školení zaměstnanců musí upozornit na rizika a zákonné hranice prací ve výškách, nad volnou hloubkou a nad hladinou. Zároveň musí odkázat na specializované školení a výcvik pro tyto práce. Ještě před zahájením výcviku je nutné ověřit zdravotní způsobilost zaměstnance pro práci ve výškách. Pokud jde o dlouholetého zaměstnance, který má platnou periodickou lékařskou prohlídku např. pouze pro práci kategorie 2, je nutné ho vyslat na mimořádnou prohlídku u poskytovatele pracovnělékařských služeb.

Pokud zaměstnavatel nezajistí výcvik nejvyšší úrovně alespoň pro jednoho zaměstnance, kterého pak jmenuje odborně způsobilým zaměstnancem pro ochranu proti pádu, musí zajistit technologický postup. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. není striktní, dává zaměstnavateli na výběr. Zodpovědný zaměstnavatel by si proto měl raději najít odborníka nebo odbornou firmu, která mu se splněním všech povinností pomůže.

S předchozím bodem souvisí výběr OOPP proti pádu, jejich pravidelné kontroly a zaškolení k jejich používání. Doporučil jsem obrátit se na externího odborníka. Ten by měl v prvé řadě vyhodnotit, jaké OOPP budou pro prováděné činnosti nejvhodnější. Rozdělení podle praktického použití popsalo nařízení vlády č. 362/2005 Sb. jako pracovní polohovací systémy a systémy zachycení pádu. Polohovací systém drží zaměstnance tak, aby nemohl padat a přitom měl jako bonus volné ruce pro práci. Systém zachycení pádu by plnil svoji funkci až následně, kdyby k pádu došlo; při zachycení nesmí dojít ke zranění zaměstnance a musí být možné jeho vyproštění. Ať už dojde k výběru OOPP a jejich koupi jakkoli, jejich kontroly je nutné provádět podle návodu výrobce.

Naopak školení a zácvik může zaměstnavatel zajistit u kohokoli, komu svěří svoji důvěru. Jako ve většině podoblastí problematiky BOZP i zde záleží na osobním přístupu, na lidech a na vzájemné spolupráci.

Výběr odborníka by měl především zajistit vyvarování se mnoha chyb uvedených v příkladu. Správně vyškolený zaměstnanec nikdy nezapomene na přilbu a na tlumič pádu. A pokud je odborným školitelem dostatečně seznámen s riziky možných chyb, ohlídá si zodpovědný zaměstnanec svoji bezpečnost sám.

Kontroly OIP ukazují přístup zaměstnavatelů k problematice. Na jedné straně se inspektoři stále setkávají s přístupem „na to si najmeme dodavatele a ten ať si poradí“, na druhé straně si již naštěstí řada společností uvědomuje závažnost těchto rizik a ve spolupráci s odbornými firmami instaluje na střechy a pod stropy svých hal systémy pro připnutí OOPP proti pádu. Zatím je bohužel obecně rozšířen nezodpovědný přístup a je na technicích BOZP a inspektorech OIP, aby svou poradenskou činností v průmyslových podnicích přispěli ke zvýšení kvality ochrany proti pádu.

Uveďme si druhý příklad z inspektorské praxe.

Příklad č. 2 z praxe inspektora

Ani druhé pracoviště, na němž jiný mladý muž spadl z deseti metrů na betonovou podlahu, nebylo staveniště. Jednalo se o obří skladovou halu, jakých najdeme v naší republice mnoho. Hala byla vybavena regály a ty měly být kvůli změně užívání odstraněny. Výška regálů se blížila deseti metrům, jednalo se o běžný systém vertikálních rámů (v terminologii normy ČSN 26 9505) a horizontálních traverz (v terminologii normy ČSN 26 9505 nosníků), na které se ukládají rovnou palety nebo desky jako police.

Provozovatel haly se obrátil na odbornou firmu, která v minulosti regály dodala. Dalo by se předpokládat, že taková firma nejen prodává regály, ale také zajišťuje jejich montáž, kontroly, údržbu a demontáž. Dalo by se předpokládat, že taková firma má na tyto činnosti řádně vyškolené zaměstnance. Místo toho tento příklad z praxe ukazuje problémy přístupu „na to si najmeme dodavatele a ten ať si poradí“.

Dodavatel regálů si najal další firmu na jejich demontáž. Spolupráce byla ověřená, tato externí firma pro dodavatele regálů běžně realizovala jejich montáže. Dalo by se tedy předpokládat, že alespoň tato externí firma disponuje řádně zaškolenými zaměstnanci. Opak byl pravdou, montážní firmu tvořil pouze jednatel a asistentka, sídlo firmy jedna malá pronajatá kancelář. Na provádění prací byly najímány desítky OSVČ, většinou fyzicky zdatnějších mladíků, kteří si živnostenský list pořídili pouze pro tuto příležitost.

Během šetření vyšlo najevo, že v už minulosti jeden z najatých mladíků zemřel následkem pádu z výšky během montáží. Firma na to reagovala zpracováním určitých pracovních postupů, s nimiž všechny najaté OSVČ seznámila. Na zpracování pracovních postupů si najala externí OZO pro prevenci rizik, takže dokumentace měla svoji úroveň. Přesto se pád z výšky opakoval.

Dokumentace se týkala montáží regálů, používaného vybavení a organizace práce. Náležitosti prací ve výškách, které jsou při výšce regálů samozřejmou součástí montáží, byly řešeny zejména využitím kolektivní ochrany proti pádu pomocí vysokozdvižných pracovních plošin se zábradlím.

Při kontrolách OIP se velmi často setkáváme s tím, že praxe se od ideálu popsaného v dokumentaci výrazně liší. Tento jev se vyskytuje u klasických zaměstnavatelů, zde navíc nešlo o zaměstnanecký vztah, ale o práci na živnostenský list. Ze samotného názvu „osoby samostatně výdělečně činné“ je zřejmé, že se jedná o skupinu samostatných osob s vlastní zodpovědností a vlastními povinnostmi. A to bezpečnost práce na pracovišti ovlivňuje negativně.

Jak tedy k pádu došlo?

Přesný technologický postup demontáže nebyl stanoven. Skupina OSVČ, nazvěme je raději montérů, měla k dispozici pracovní postup pro montáž. V případě demontáže se mělo postupovat v opačné posloupnosti jednotlivých kroků. Jeden z montérů byl jmenován jako šéfmontér, obdoba „odborně způsobilého zaměstnance pověřeného zaměstnavatelem“. Byly použity dvě nůžkové pojízdné zdvihací pracovní plošiny. Z jedné měly být odjišťovány a odebírány horizontální nosníky, z druhé měl být zajištěn a odebrán uvolněný vertikální rám. Pracovní plošiny popojížděly po hale vyjeté do výšky kolem deseti metrů, na nich pracovaly dvojice mladých OSVČ. Šéfmontér měl práci řídit, koordinovat a dohlížet na dodržování pracovního postupu.

Skutečnost byla taková, že šéfmontér v době úrazu venku nakládal rozebraný materiál vysokozdvižným vozíkem na nákladní auto. Co se děje v hale nemohl vidět. Pro reálné zhodnocení situace je nutno poznamenat, že i kdyby dělal to, co jako řídící pracovník měl (to znamená, dohlížel na práci podřízených), nedisponoval žádnými pákami, jak ne­ukázněné montéry usměrnit. Byl totiž stejným OSVČ jako všichni ostatní a žádná uzavřená smlouva mu neumožňovala okamžitě vykázat jiného OSVČ, který by porušením pracovního postupu ohrozil sebe i ostatní.

Ke všemu se blížil termín pro dokončení zakázky. Zbývala poslední řada regálů. Montéři se dohodli, že z první plošiny nejdříve zdemontují horizontální nosníky až na ten poslední a druhá plošina spojí krok konečného odjištění vertikálního rámu s jeho odebráním. Ušetří se čas na postupné vyjíždění a sjíždění plošiny. Nepředpokládali, že když bude celá řada odjištěná a dojde k sebemenšímu impulsu, vznikne dominový efekt. To se také stalo a nějakých dvacet ocelových rámů o výšce 10 m se zhroutilo. Poslední kostičkou domina v řadě ale byla pojízdná zdvihací pracovní plošina se dvěma mladíky. Převrácení, pád z devíti metrů, betonová podlaha, kaluže krve. Přežili, ale s následky na celý život.

I takto může vypadat pád z výšky ve smyslu nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Došlo k pochybení v organizaci práce a pracovních postupech podle § 5 zákona č. 309/2005 Sb., k nedodržení pracovního postupu a porušení povinností vedoucího pracovníka.

Obhajoba firmy byla založena na skutečnosti, že všichni zúčastnění byli OSVČ, tedy osoby se svojí vlastní zodpovědností a svými vlastními povinnostmi. Jednatel firmy si svůj podíl viny nechtěl připustit.

Pracoviště však bylo protokolárně předáno jeho firmě. Bylo provozně nereálné, aby dodavatelská firma dál předávala jednotlivá pracoviště jednotlivým živnostníkům, povinnost firmy organizovat práci a stanovit pracovní postupy byla jednoznačná.

Těmi, kdo s pracovním úrazem neměli nic společného, byli provozovatel haly a prodejce regálů. V tomto příkladu šlo o jednorázovou práci s předáním pracoviště, veškerou zodpovědnost převzala montážní firma. I když místo zaměstnanců využila větší počet OSVČ, pokuta byla udělena ve smyslu porušení povinností zaměstnavatele.

Co ale případy údržby strojů ve výrobních halách? Při nich dochází k identickým situacím při práci ve výšce. Popsaná skladová hala byla kromě regálů úplně prázdná. Výrobní hala je ale zaplněna stroji a pohybujícími se zaměstnanci. Zajištění práce externích pracovníků nad tím vším je náročné. Zajistit údržbu s prací ve výšce pomocí vlastních proškolených zaměstnanců je zase zodpovědné.

Z hlediska ochrany proti pádu mají oba příklady stejný závěr. V každé situaci existuje subjekt, který zodpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví každého jednotlivého člověka. Může to být firma i jediná OSVČ. V bezpečnosti práce jde o vyhledání a vyhodnocení rizik. Jak postupovat bylo nastíněno u prvního příkladu, druhý upozorňuje zejména na rizika provádění prací dodavatelsky.

Bezpečné provedení pracovišť, kvalitní výběr pracovního vybavení a osobních ochranných pracovních prostředků a důkladné školení, to jsou pilíře prevence nejen při práci ve výškách ve smyslu nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Významnou roli hraje také vtažení zaměstnanců do problematiky jejich vlastní bezpečnosti.

Z určitého, řekněme laického, úhlu pohledu se může zdát, že právní předpisy pro zajištění BOZP včetně uvedeného nařízení vlády jsou příliš komplikované. To ale neznamená, že by měly být zpřísňovány. Naopak, současný právní systém dává zaměstnavateli či odpovědnému subjektu mnoho možností, jak přistupovat k bezpečnosti práce a ochraně zdraví pracovníků. Je už na nich, jakou cestu si zvolí. Reálnou úroveň bezpečnosti totiž nezajistí žádný právní předpis, ale vždy pouze konkrétní lidé. Pro inspektora OIP je radost vidět, když odborníci své specializace pracují na tom, aby v rámci mantinelů stanovených legislativou rozvíjeli bezpečnost v praxi. Orgány inspekce práce mohou nabídnout pomoc formou konzultací, realizace je na zaměstnavateli. Základní zásady platí pro všechny pracovní činnosti stejně a výškové práce by měly svým důrazem na bezpečnost jít příkladem.

POUŽITÁ LITERATURA:

  • Valta, Miroslav: Pravidelné prohlídky osobních ochranných prostředků pro ochranu proti pádu z výšky z pohledu soudního znalce. Bezpečnost a hygiena práce. Wolters Kluwer ČR, č. 9/2018, s. 27
  • Belica, Ondřej: Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou, Grada Publishing, a.s., 2014.
  • Frank, Radim: Bezpečnost práce ve výškách a nad volnou hloubkou, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2012.
  • Uklouznutí a pády z výšky. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., 2010, kontaktní osoba Ing. Karel Škréta.
  • Internetové stránky výrobců a dodavatelů OOPP proti pádu, realizačních firem a školitelů pro výškové práce.

Související dokumenty

Související články

První rok v práci může být fatální
Nulová úrazovost, vize nebo realita?
Pracovní úrazovosti specifických ohrožených skupin zaměstnanců v ČR
Smrtelné pády a zavalení zeminou na staveništích
Vybavování zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky pohledem jejich ochrany před infekčními onemocněními
Používání regálů a regálových systémů - požehnání nebo prokletí?
Prevence a příčiny uklouznutí a zakopnutí na pracovištích
Odborné periodické prohlídky OOP proti pádu z výšky
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v roce 2021
Náhrada škody i bez záznamu o pracovním úrazu
Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2020
Zdroje a příčiny smrtelných pracovních úrazů a vybrané příklady
Nové nařízení vlády k ochranným pracovním prostředkům
Manipulace s pacienty - prevence muskuloskeletárních poruch
Bezpečnost práce při provozu motorových vozíků
Valorizace průměrných výdělků pro účely rent z důvodu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a některé související otázky
Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2019
Odškodňování školních úrazů
(Ne)bezpečný provoz a používání strojů a zařízení
Pracovní úrazy ve zvláštních případech
Bezpečnost práce při používání zdvihacích zařízení
S autem do zaměstnání a na pracovní cesty

Související otázky a odpovědi

Práce ve výškách
Ohlášení pracovního úrazu OIP
Rozhodné období u odškodnění pracovních úrazů
Krácení dovolené, pracovní úraz
Náhrada za pracovní úraz
Odškodnění zaměstnanců po zaviněné dopravní nehodě
Pracovní úraz
Náhrada za ztrátu na výdělku a srážky ze mzdy
Pracovní neschopnost v případě pracovního úrazu
Pracovní úraz
Úraz na pracovišti
Ztráta na výdělku při pracovním úrazu
Pracovní úraz a daňový náklad
Nehoda zaviněná mikrospánkem - pracovní úraz
Pracovní úraz
Krácení bolestného
Pracovní úraz ve státní správě, bolestné a ztížení spol. uplatnění
Zdravotní pojištění a překážky na straně zaměstnance
Pracovní úraz
Náhrada za ztrátu příjmu po skončení pracovní neschopnosti

Související předpisy

362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
262/2006 Sb., zákoník práce
309/2006 Sb. , kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)
373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách
79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče)
251/2005 Sb. o inspekci práce
309/2005 Sb. o zajišťování technické bezpečnosti vybraných zařízení