Skončení pracovního poměru - strana 12

V případě, že zaměstnavatel nemůže v souvislosti se skončením pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci z důvodů na své straně, jedná se o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. Základní informace Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnancům v pracovním poměru práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (s výjimkou konta pracovní doby), případně sjednané kratší pracovní doby. Situací, kdy zaměstnavatel nemusí být schopen či ochoten tuto povinnost splnit, přestože zaměstnanec je k výkonu práce připraven, může v souvislosti s rozvazováním pracovního poměru nastat celá řada. Tyto případy se posuzují jako jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, po jejichž dobu zaměstnancům přísluší náhrada mzdy ve výši 100 % jejich průměrného výdělku. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nepřidělování práce zaměstnanci v důsledku jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Příklad č. 1: Zaměstnavatel ukončuje pracovní poměr pro porušování povinností zaměstnance. Nejedná se o tak závažné porušení, aby bylo možné pracovní poměr okamžitě zrušit, proto dává výpověď. Nechce však, aby pro něj zaměstnanec ve výpovědní době konal práci. Zaměstnavatel může uplatnit jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele – zaměstnanec nebude chodit na pracoviště a konat práci či konat práci na dálku a zaměstnavatel mu bude hradit náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 2: Zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách – snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce – s účinností od 1. 7. Některým dotčeným zaměstnancům byly výpovědi doručeny až v průběhu května (na konci dubna, kdy byly výpovědi předávány, byli v pracovní neschopnosti nebo jiné ochranné době, či nebyli z jiných důvodů na pracovišti zaměstnavatele a výpověď jim byla doručována poštou). V červenci již zaměstnavatel nemůže těmto zaměstnancům přidělovat práci a až do skončení pracovního poměru se bude jednat o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 3: Zaměstnavatel odvolává vedoucího zaměstnance (na základě sjednané možnosti odvolání/vzdání se funkce) z vedoucího pracovního místa a nemá pro něj jinou vhodnou práci. Pracovní poměr je ukončován výpovědí na základě tzv. fikce nadbytečnosti. Ode dne účinnosti odvolání až do uplynutí výpovědní doby se jedná o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 4: Pracovní poměr je rozvázán zaměstnavatelem neplatně. Zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání a uspěl v soudním sporu o neplatnost výpovědi. Zaměstnavatel zaměstnanci neumožnil po dobu sporu konat práci. Jedná se o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, než mu zaměstnavatel začne opět přidělovat práci či pracovní poměr platně skončí.

Dle posledního rozhodnutí Ústavního soudu vzniká zaměstnavateli nárok na vyplacení smluvní pokuty bývalým zaměstnancem, jakmile tento zaměstnanec poruší povinnosti vyplývající z konkurenční doložky. Není důvod hodnotit, nakolik bylo toto porušení závažné.

Zákaz výpovědi v ochranné době, v tomto případě v době dočasné pracovní neschopnosti, nelze obcházet. Jestliže je dočasná pracovní neschopnost uznána lékařem, není na zaměstnavateli, aby posuzoval, zda si ji zaměstnanec „nezařídil”, a odvolával se na rozpor s dobrými mravy.

Zlomový okamžik ve věci nároku zaměstnavatele na zaplacení smluvní pokuty za porušení závazku plynoucího z konkurenční doložky přinesl zcela čerstvý nález Ústavního soudu II. ÚS 3101/18 ze dne 2. května 2019. Ústavní soud v něm závazně stanovil, že „pro vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané v konkurenční doložce je určující toliko a pouze porušení povinnosti bývalého zaměstnance zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti bývalého zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, nikoliv však doba trvání nového zaměstnání či okolnost, zda zaměstnanec chráněné informace skutečně použije (zneužije) ve prospěch nového zaměstnavatele, případně ve prospěch vlastního podnikání.“

Rozvazuje-li zaměstnavatel pracovní poměr zejména výpovědí nebo okamžitým zrušením, nese to s sebou riziko, že zaměstnanec platnost takového právního jednání napadne, bude trvat na dalším zaměstnávání, podá v příslušné lhůtě žalobu a v soudním sporu bude nakonec úspěšný. Kromě následku spočívajícího v tom, že pracovní poměr neskončil a zaměstnavatel bude muset zaměstnanci práci znovu přidělovat, to má i rozměr finanční.

Zěměstnankyni se narodilo dítě 10. 12. 2016 a tedy jí bude 10. 2. 2019 (3 roky dítě) končit rodičovská dovolená. Zaměstnankyně se již nechce vrátit do původního zaměstnání a chce podat výpověď dohodou. Může ukončit pracovní poměr k datu 10. 12. 2019 nebo až k datu 11. 12. 2019.?

Kmenová zaměstnankyně XX je zařazena na systemizovaném místě na dobu neurčitou. V současné době čerpá MD/RD. Po dobu její nepřítomnosti jsme přijali do pracovního poměru zaměstnance na dobu určitou definovanou jako zástup za čerpání MD/RD zaměstnankyně XX, nejdéle však do 31. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že pracovní místo se bude k 31. 12. 2019 rušit z organizačních důvodů, jakým způsobem ukončit pracovní poměr zastupujícího zaměstnance včetně nároku na odstupné. Bude odstupné náležet oběma zaměstnancům?

Obec Dobřív má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou sjednaný na základě uzavřené pracovní smlouvy od 1. 2. 2010 se zaměstnancem vykonávající pozici dělník pro čištění obce. Pracovní doba je rovnoměrně rozvržena od pondělí - pátek, úvazek 40 hod./týden. Tento zaměstnanec požádal o 2 dny dovolené v měsíci lednu 2019, které mu zaměstnavatel poskytl ve dnech 24. - 25. 1. 2019. Dne 28. 1. 2019 přinesl zaměstnanec zaměstnavateli rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Pracovní neschopnost nebyla způsobena pracovním úrazem a nejednalo se ani o nemoc z povolání. Zaměstnanec byl až do 5. 6. 2019 v pracovní neschopnosti a nyní při ukončení pracovní neschopnosti ke dni 5. 6. 2019 požádal o ukončení pracovního poměru dohodou k 5. 6. 2019. Zaměstnanec je již starobním důchodcem. Jak má zaměstnavatel v tomto případě správně postupovat, zda bude náležet zaměstnanci odstupné a zda zaměstnanci vznikl nárok na 2 dny dovolené za měsíc leden 2019? 

Neváhejte a přihlaste se na 8. odbornou konferenci k pracovnímu právu, která se koná 13. 6. 2019 od 9 hod. v Clarion Congress hotelu v Praze. K dispozici máme již...

Pokud dal zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podle ustanovení § 52 písmene c) zákoníku práce, avšak zaměstnanec trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván, a domáhá se soudní cestou uznání neplatnosti výpovědi, zaměstnavatel může ještě před skončením soudního sporu začít zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy.

Naše pracovnice podepsala v únoru výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s 3měsíčním odstupným, pracovní poměr měl skončit 30. 4. 2019. Pracovnice byla 10. 4. 2019 uznána pracovně neschopnou. Pokud bude její pracovní neschopnost trvat např. do 30. 6. 2019, bude se ukončení pracovního poměru posouvat až na datum 21. 7. 2019? Další otázkou je, jakou práci jí máme nabídnout, když zaměstnavatel ukončil veškerou výrobní činnost a nemá již prostředky k výkonu její profese? Pracovnice má ještě 4 dny nevyčerpané dovolené, prodlouží se konec pracovního poměru ještě o tyto 4 dny k datu 25. 7. 2019? A z kterého čtvrtletí se bude brát průměrný výdělek na výpočet odstupného, které bude vyplaceno po skončení pracovního poměru?

Srdečně Vás zveme na úspěšnou konferenci k pracovnímu právu, kterou již 8. rokem pořádají nakladatelství Wolters Kluwer ČR a AKV.   Konference proběhne 13. června 2019 v Clarion Congress Hotelu Prague v Praze. ...

Také v pracovněprávní praxi se s tím lze setkat čím dál častěji – podpis osoby zastupující zaměstnavatele není vlastnoruční, ale je nahrazen některým z mechanických prostředků, například podpisovým razítkem (razítkem s podpisovým vzorem). Použití tohoto mechanického prostředku s sebou ale vždy neslo pochybnosti o splnění zákonem předepsané písemné formy právních úkonů (v terminologii do konce roku 2013), resp. právních jednání (v terminologii od roku 2014), zejména u těch, které směřují k rozvázání pracovního poměru.

Zaměstnavatel zaměstnává 2 účetní. Nyní se rozhodl si nechávat účetnictví zpracovávat externě, účetní se tedy pro něj staly nadbytečnými zaměstnanci, jelikož nemá pro ně žádnou jinou práci. Je možné v tomto případě dát účetním výpověď z důvodu nadbytečnosti (samozřejmě s odstupným)? Zpracování externě je levnější, než zaměstnávání 2 účetních. Varianta, že by byla propuštěna jen jedna, není výhodná, protože zaměstnavatel není s prací účetních příliš spokojen. 

Zaměstnanec s exekucí (nepřednostní pohledávka) ukončil pracovní poměr dohodou k 8. 3. 2019. V dubnové výplatě 2019 mu ale má být ještě vyplacena odměna za 1. čtvrtletí. Musí se provést srážka na exekuci z této odměny?

Prosím o prověření situace, zda je náš postup v pořádku. Zaměstnankyně v našem provozu, kde máme nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, ve zkušební době nepřišla 2 dny do práce, takže jí bylo poštou zasláno zrušení pracovního poměru ve zkušební době bez udání důvodu - s datem 14. 3. 2019. Nepřebrala si 20. 3. poštu, ale zašla k lékaři a poslala od 20. 3. nemocenský lístek. Přebrala si zrušení pracovního poměru ve zkušební době až 22. 3. 2019. Pracovní poměr končí tedy až 22. 3. 2019 dle § 66 odst. 2 zákoníku práce. Ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce - není v rozporu s tímto naším postupem? Myslím větu: „Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.“ A protože za první tři směny se náhrada zaměstnanci neproplácí a protože už zaměstnankyně neměla naplánované směny, žádnou náhradu od nás nedostane.

Zapsali JUDr. Petr Bukovjan a JUDr. Bořivoj Šubrt Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně ve dnech 9. a 10. 11. 2018 - I. část 1. ZPĚTNÉ UZNÁNÍ...

Přemístění sídla zaměstnavatele nemusí být důvodem pro vznik nároku zaměstnance na odstupné při uzavření dohody o skončení pracovního poměru.

Dle zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním (viz § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů).

U zaměstnankyně (úřednice ÚSC) jsme zjistili, že neplní část svojí náplně práce. Pracuje na úseku školství (krátce) a vymáhání pohledávek daňovou exekucí. Do dnešního dne od loňského července, kdy tuto činnost začala vykonávat, nevydala jediný exekuční příkaz a vydala pouze několik (cca 25) předexekučních výzev k zaplacení. Byla nadřízenou vyzvána asi před měsícem k aktivnímu vymáhání pohledávek (ústně), protože její nečinností vzniká zaměstnavateli škoda (ten se má chovat jako řádný hospodář). Nečinnost spočívá v lenosti dané zaměstnankyně. Porušení náplně práce to úplně dle mého názoru není, neboť nějakou činnost částečně vykonává. Zaměstnavatel tuto situaci určitě nezavinil – ani ukládáním nepřiměřeného množství práce a úkolů, nebo neseznámením s předpisy potřebnými pro výkon práce, naopak se zaměstnankyni dostává od zaměstnavatele podpory k výkonu její práce. Pokud se domnívám správně, že jde o neuspokojivé pracovní výsledky a zaměstnankyně dostane písemnou výzvu k odstranění a lhůtu by nesplnila, může následovat výpověď podle § 52 písm. f) ZP?