Články

Zákoník práce stanoví zaměstnavatelům povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady a současně prostřednictvím prováděcích předpisů určuje jejich aktuální výši.

Některé druhy cestovních náhrad však zaměstnanec nemusí prokazovat, neboť jejich výše je zákoníkem práce stanovena [např. tuzemské i zahraniční stravné, ceny pohonných hmot (PHM), sazbu základní náhrady

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady.

Poskytování cestovních náhrad Zaměstnavatel je v souladu s ust. § 151 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“), povinen poskytnout zaměstnancům cestovní náhrady v případech, které jsou

Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu za cestu, která není v ust. § 152 ZP vymezena, nejedná se o povinné cestovní náhrady dle ZP a hodnota plnění podléhá v plné výši dani z příjmů fyzických

V tomto příspěvku se zaměříme na cestovní náhrady, na které má nárok zaměstnanec, pokud jej zaměstnavatel požádá, aby při pracovní cestě využil jiné než služební motorové vozidlo.

Práva na cestovní náhrady se zaměstnanec nemůže vzdát (§ 346c ZP).

Tak jako každý rok dochází s účinností od 1. ledna 2016 ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů.

náhrad oproti výši platné v roce 2017.

Při poskytování cestovních náhrad musí zaměstnavatel mimo zákoník práce aplikovat celou řadu dalších právních předpisů, protože cestovní náhrady je mimo jejich správné vyčíslení nutné zaúčtovat a daňově

S vysláním zaměstnance na pracovní cestu souvisí poskytování cestovních náhrad.

Cestovní náhrady a stravné versus stravenkový paušál Jaroslava Pfeilerová Stravné Stravné je cestovní náhrada, kterou zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům, pokud vykonají pracovní cestu (případně

Ustanovení § 152 ZP pak obsahuje taxativní (úplný) výčet případů, při kterých jsou zaměstnancům cestovní výdaje formou cestovních náhrad vypláceny.

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady.

V příspěvku se budeme zabývat pouze změnami, které souvisejí s poskytováním cestovních náhrad zaměstnancům. I.

V této souvislosti je proto třeba řešit i podmínky, za kterých lze zaměstnanci vyhovět, a dopady do nároků zaměstnance na cestovní náhrady.

Vyhláškou č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, mění

Ve čtvrtek bude obdobná cesta posouzena jako „cesta do práce“ bez nároku na cestovní náhrady.

Stejně tak nelze omluvit neposkytnutí cestovních náhrad tím, že zaměstnanec písemně oznámil zaměstnavateli, že cestovní náhrady nepožaduje.

Pracovní cestou pro účely cestovních náhrad je též cesta zaměstnance mimo jeho pravidelné pracoviště.