Články - strana 16

Dle zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním (viz § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů).

Na konci ledna proběhla v médiích zpráva o přijetí novely zákoníku práce a zrušení karenční doby. Pozornosti veřejnosti (i té odborné) však mohla ujít skutečnost, že poslanci Helena Válková a Karel Rais do textu novely prostřednictvím pozměňujícího návrhu s úspěchem „propašovali“ i několik změn zákona o vysokých školách týkajících se rozvrhování a evidence pracovní doby akademických pracovníků.

Resort zdravotnictví patří mezi odvětví, která představují „výkladní skříň“ problémů pracovního práva v praxi. Kromě tradičně velké spotřeby přesčasové práce, obtíží při rozvrhování pracovní doby (zejména v nerovnoměrných režimech) či zajištění pohotovostí nebo tzv. ústavních pohotovostních služeb je pro oblast zdravotnictví příznačná také problematika dodatkové dovolené, včetně chyb při její praktické aplikaci a mylného výkladu podmínek pro její přiznání a případné krácení.

Zaměstnanci platí pojistné na zdravotní pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele. Na rozdíl od zbývajících skupin plátců (osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů) se tak zaměstnanci nemusí starat o placení pojistného, neboť v celkové platbě hrazené zaměstnavatelem je zahrnuta i částka placená zaměstnancem odpovídající jedné třetině této platby. K jejímu sražení zaměstnavatel nepotřebuje souhlas zaměstnance.

Jedním z důsledků trvalého růstu počtu obchodních společností a jiných typů právnických osob působících v České republice je i nárůst počtu pozic, které je dle zákona třeba personálně v těchto společnostech obsadit. Vzhledem k dlouhodobé nízké míře nezaměstnanosti a nedostatku volných pracovníků na trhu práce se zaměstnavatelé stále častěji obracejí do vlastních řad a obsazují nové funkce svými zaměstnanci.

Občané EU nepodléhají žádným omezením s ohledem na jejich zaměstnávání, což není pro zaměstnavatele žádnou novinkou. Přestože je zaměstnávání občanů EU poměrně rozšířené, lze se stále setkat s případy, kdy zaměstnavatelé neplní povinnosti spojené s jejich zaměstnáváním či tyto povinnosti neplní včas. Oproti tomu však není již tak rozšířené povědomí o možnostech zaměstnávat rodinné příslušníky občanů EU, kteří sami jsou občané tzv. třetích států a dle standardních pravidel by se na ně za normálních okolností vztahovala omezení vstupu na český trh práce. S ohledem na širokou definici rodinného příslušníka občana EU se však může jednat o poměrně velký okruh zaměstnanců ze zahraničí.

Některé rozsudky Nejvyššího správního soudu1) v oblasti poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jakkoli se jedná o judikaturu poplatnou účinnosti zákona o zaměstnanosti do 31. 12. 2017, lze nepochybně aplikovat i na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2018, když veškeré instituty, o nichž předmětné rozsudky rozhodovaly, zůstaly zachovány i v ust. § 78a zákona o zaměstnanosti účinného od 1. 1. 2018.

Jak je z nadpisu patrné, noční práce a zaměstnanec pracující v noci jsou dvě různé kategorie, které je třeba od sebe odlišovat. Vzhledem k tomu, že práce „v noci“ představuje nejenom zásah do soukromí zaměstnance, ale rovněž má vliv na uspokojování jeho fyziologických potřeb, konkrétně spánku, je zaměstnanci při výkonu takové práce v různých souvislostech poskytována zvýšená ochrana.

V minulém čísle našeho časopisu jsme vás seznámili s některými důležitými údaji (nejen) z pracovněprávní oblasti a jejich případnými změnami od 1. 1. 2019. V tomto čísle pokračujeme druhou částí a dalšími důležitými čísly.

Ukázka z právě vydávané publikace Zaměstnávání cizinců v České republice

Téma povinného podílu se stává začátkem roku aktuálním pro všechny zaměstnavatele, na které se povinnost jeho plnění neboli povinnost zaměstnávat 4 % osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců vztahuje. Zákon o zaměstnanosti jim totiž ukládá do 15. 2. 2019 oznámit úřadu práce, jak se s touto povinností za rok 2018 vyrovnali.

Agenturní zaměstnávání je institutem upraveným nejenom zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zaměstnanosti“), tedy normou práva veřejného, ale také zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“), tedy normou práva soukromého. Máme-li v úmyslu se věnovat agenturnímu zaměstnávání z pohledu zaměstnavatele (uživatele), bude zapotřebí se zaměřit nejenom na obě citované právní normy, ale také na související právní předpisy.

Porušení pracovněprávních předpisů nebo pravomocně uložená pokuta ze strany orgánů inspekce práce na sebe mohou vázat další negativní důsledky pro činnost zaměstnavatele. Následná omezení pak mohou představovat daleko citelnější problém než samotná peněžitá pokuta.

Zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace patří mezi základní zásady pracovněprávních vztahů1). Přesto se lze v praxi setkat s nejasnostmi ohledně její aplikace a právních možností obrany proti jejímu nedodržování. Nezřídka se pak při aplikaci práva řešícího diskriminaci, a to nejen v oblasti pracovněprávních vztahů, lze sekat i s nesprávným výkladem a zaměňováním obou stěžejních pojmů - „nerovné zacházení“ a „diskriminace“. Co je tedy zakázanou diskriminací v pracovněprávních vztazích, jaké z ní existují výjimky a jak je možné se diskriminaci na pracovišti bránit, vysvětluje tento článek.

V období posledních tří let eviduje Česká správa sociálního zabezpečení zvyšující se počet náhradních identifikátorů občanů ze zahraničí pro evidenci v nemocenském a důchodovém pojištění. Za tímto trendem je vidět také příchod pracovní síly ze zahraničí mimo Evropskou unii, zejména z tzv. třetích zemí. Na jaké povinnosti ve vztahu k nemocenskému a důchodovému pojištění při přijímání těchto zaměstnanců se musí připravit čeští zaměstnavatelé, se zaměříme v tomto článku.

Soudní spor, který vedou zaměstnavatel a zaměstnanec o platnost rozvázání pracovního poměru, může být dlouhý a finančně nákladný. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se lze setkat s případy, kdy k rozuzlení takového soudního sporu nedošlo ani po 7 letech jeho trvání, stejně jako s případy, kdy musel zaměstnavatel jako ten, kdo soudní spor nakonec prohrál, platit zaměstnanci vysokou částku na náhradě mzdy (platu), protože ten trval na pokračování pracovního poměru.

V době současné nízké nezaměstnanosti se stává cílem většiny zaměstnavatelů udržet si kvalitní zaměstnance. Vedle velkého množství nabízených benefitů, od možnosti využívat služební mobil pro soukromé účely až po možnost pracovat z domova a řídit si tak fakticky pracovní dobu, by se nemělo zapomínat na komunikaci. S tím jistě souvisí i rozsáhlá oblast pracovního práva, informování a projednání.

Je již realitou dnešních dnů, že současná situace na trhu práce v České republice vytváří velký tlak na zaměstnavatele, aby se poohlédli po nových zaměstnancích v zahraničí. Pro některé zaměstnavatele se otázka zaměstnávání cizinců, a to zejména ze států mimo EU, EHP a Švýcarsko stává dokonce osudovou s ohledem na jejich budoucí podnikání. Bohužel, pravidla nastavená pro zaměstnávání cizinců nejsou příliš flexibilní a zaměstnavatelům s jejich starostmi příliš nepomáhají.

Pracovní smlouva je jedním z nejčastěji uzavíraných smluvních typů, se kterým v průběhu života přijde do kontaktu téměř každý člověk. I přes zdánlivou nekomplikovanost tohoto zákonem detailně upraveného smluvního typu se u laické i odborné veřejnosti setkáváme pravidelně s mnohými nejasnostmi či chybami, ke kterým v praxi opakovaně dochází. Tento článek se kromě rozboru povinných náležitostí pracovní smlouvy zaměří na některé její další aspekty, které jsou v praxi často předmětem nejasností či nesprávné aplikace.

Šikana na pracovišti je téma, o kterém se před pár lety ještě mnoho nemluvilo. Přesto se nejedná o žádnou novinku, která by se objevila v českém prostředí až v posledních letech či která by se snad objevila až s příchodem nadnárodních korporací na náš trh. V posledních letech se však mění povědomí o tom, že šikana v zaměstnání je jev nežádoucí a je možné se mu bránit. Z čeho zákaz šikany v pracovněprávních vztazích vyplývá, jaké povinnosti má v tomto ohledu zaměstnavatel a jaké jsou možnosti obrany zaměstnanců, to jsou hlavní otázky, na které hledá odpověď tento článek.