Články - strana 1

Dne 1. 8. 2024 nabyl účinnosti zákon1), kterým se do českého právního řádu zavádí, mimo jiné, valorizační mechanismus minimální mzdy. Mimo zavedení samotného valorizačního mechanismu minimální mzdy je součástí tohoto návrhu řada dalších opatření spočívajících např. v přijetí opatření na podporu rozšíření kolektivního vyjednávání. Co přinese zrušení právní úpravy zaručené mzdy a její nahrazení zaručeným platem? Primárním cílem uvedeného zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce (dále jen „zákoník práce “), a řada dalších souvisejících předpisů, je především transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii.

Za již zavedený a poměrně rozšířený benefit lze i v českých podmínkách označit tzv. sick days, zdravotní volno poskytované zaměstnancům za účelem zotavení z krátkodobých zdravotních indispozic, při němž zaměstnanci nemusejí důvod své absence v práci prokazovat například potvrzením od lékaře. V praxi se ale podmínky poskytování sick days napříč podnikatelskou sférou značně liší a v řadě případů nejsou nastaveny zcela vhodně. To následně může vést ke sporům se zaměstnanci i neúčelně vynaloženým nákladům ze strany zaměstnavatele. Co je tedy vhodné v souvislosti s poskytováním sick days zejména upravit?

Není vyloučeno, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu mzdy (platu, odměny z dohody) i v případě, kdy mu takovou povinnost neukládá zákon. Pokud je její výše odvozena z průměrného výdělku, lze dokonce sjednat nebo stanovit jiná pravidla pro určení rozhodného období než ta, která by jinak musel zaměstnavatel použít.

Od 1. 7. 2024 nabývá účinnosti nařízení vlády č. 167/2024 Sb. , kterým se mění nařízení vlády č. 222/2010 Sb. , o katalogu prací ve veřejných službách a správě, a nařízení vlády č. 302/2014 Sb. , o katalogu správních činností. Novela spočívá zejména v úpravách příkladů prací a správních činností v oblasti informačních a komunikačních systémů a v oblasti územního plánování a stavebního řádu. Obsahem novely je dále např. nově definované povolání a zařazení prací tajemníků městských a obecních úřadů, ředitelů krajských úřadů a ředitele Magistrátu hl. m. Prahy do platových tříd včetně prací a nově navrhované práce školského logopeda a odborného pracovníka správy zdravotnických informací.

V zákoně o obcích , v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze došlo s účinností od 1. 1. 2024 k novelizaci (provedené zákonem č. 418/2023 Sb. ) v oblasti právní úpravy odměňování a souvisejících právních nároků členů zastupitelstev, reagující částečně na požadavky územních samospráv a judikaturu Ústavního soudu České republiky a částečně na vyhodnocení dosavadní aplikační praxe. Představme si stručně základní principy odměňování členů zastupitelstev právě s přihlédnutím k této poslední novelizaci. Popis právní úpravy v tomto článku je zaměřený na právní úpravu obsaženou v zákoně o obcích , s ohledem na obdobnou úpravu je však závěry možné vztáhnout i na členy zastupitelstev krajů a hlavního města Prahy.

Dne 20. 3. 2024 vláda na svém jednání schválila návrh zákona1), kterým se, mimo jiné, do českého právního řádu zavádí valorizační mechanismus minimální mzdy. Tento návrh následně předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde je v současnosti projednáván. Mimo zavedení samotného valorizačního mechanismu minimální mzdy je součástí tohoto návrhu, ve verzi schválené vládou, řada dalších opatření spočívajících např. ve změně právní úpravy zaručené mzdy, přijetí opatření na podporu rozšíření kolektivního vyjednávání a další. V tomto článku jsou popsány změny právní úpravy stanovování minimální mzdy spočívající především v zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy. Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) * zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce

V praxi je občas zaměňován termín „stravné“ a „stravenkový paušál (případně stravenka)“. Jedná se však o zcela odlišná plnění, a to jak z hlediska zákoníku práce , tak z daňového hlediska. Pojďme se podívat na tuto problematiku a pomocí příkladů najít odpovědi na nejčastější dotazy.

Zaměstnanec v pracovním poměru může být za práci odměňován buď mzdou, nebo platem. Odměňování zaměstnanců platem má přitom svoje specifika. Na ně se zaměřujeme v následujících otázkách a odpovědích.

Jednou z povinností zaměstnavatele je též povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, a to mj. pokud jde o jejich odměňování za práci. Za jakých podmínek platí tento princip v případě přiznání nenárokové složky mzdy?

Je zákonnou podmínkou, že za výkon závislé práce musí být zaměstnanci poskytnuta mzda, plat nebo odměna. Jaké jsou nejdůležitější povinnosti zaměstnavatelů v této oblasti? A jak řešit situace, kdy zaměstnanci odměna za práci není poskytnuta včas, ve správné výši nebo vůbec? Podívejme se také podrobněji na nový institut ručení dodavatele za mzdové nároky zaměstnanců poddodavatele ve stavebnictví, který je účinný od 1. 1. 2024.

Pracovní cestou pro účely cestovních náhrad je též cesta zaměstnance mimo jeho pravidelné pracoviště. Jak se pravidelné pracoviště pro tento účel určuje a za jakých podmínek může dojít k jeho změně?

Zákonná definice práce přesčas je obsažena v § 78 odst. 1 písm. i) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákoník práce “), přičemž abychom vůbec mohli hovořit o vykonané práci jako o práci přesčas, je podstatný nejen příkaz či souhlas zaměstnavatele, ale zejména to, že se jedná o práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Největší význam tato podmínka má v případě zaměstnanců s kratší pracovní dobou, kdy se o práci přesčas nejedná do okamžiku, než odpracovaná doba přesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu. Za další zásadní definující rys by bylo možno označit i mimořádný charakter práce přesčas, jež nemá být, jak plyne z § 93 zákoníku práce , který upravuje zejména přípustný rozsah práce přesčas, běžnou formou zajištění činností zaměstnavatele; tím méně ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě cestovní náhrady vymezené v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se např. o náhradu jízdních výdajů, výdajů za ubytování, náhradu zvýšených stravovacích výdajů (stravného) apod. Zaměstnanec musí obdržet všechny náhrady, na které mu vznikne nárok, alespoň v minimální výši stanovené zákoníkem práce.

Jako každý rok i od 1. ledna letošního roku dochází ke změně parametrů rozhodných pro výpočet srážek ze mzdy. Dochází dokonce k neobvyklé situaci, kdy bude možné od ledna 2024 po dlouhé době provádět vyšší srážky než v roce 2023. Nové parametry pro provádění srážek se použijí poprvé při srážkách za leden 2024, které se provádí v průběhu února 2024.

Dne 27. prosince 2023 bylo ve Sbírce zákonů uveřejněno nařízení vlády č. 396/2023 Sb. , které s účinností od 1. ledna 2024 zvyšuje částky minimální mzdy a vybraných nejnižších úrovní zaručené mzdy.

S průměrným výdělkem obecně umíme pracovat více méně bez problémů. Zákon však v některých případech výslovně určuje použití průměrného hrubého měsíčního výdělku. Jeho použití občas svádí k chybám, nejčastěji působí problémy při změně týdenní pracovní doby zaměstnance. Zároveň bude třeba vypořádat se s absencí stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance u dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.

Česko patří mezi členské země OECD s nejnižším rozdílem v míře zdanění práce mezi zaměstnancem pracujícím za podprůměrnou mzdu a zaměstnancem pracujícím za nadprůměrnou mzdu. Jak vysoké je zdanění práce u jednotlivých mezd v zemích OECD? Proč jsou daňové rozdíly v Česku jedny z nejnižších?

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.

Pro zaměstnavatele není rozhodující sjednaná hrubá mzda se zaměstnancem, ale celkové mzdové náklady. V Česku odvádí zaměstnavatelé za zaměstnance vysoké povinné pojistné, proto jsou celkové mzdové náklady značně vyšší než sjednaná hrubá mzda se zaměstnancem.

Nárůst výše nezabavitelných částek v posledních letech způsobil značný pokles srážek ze mzdy. Dochází k nevynutitelnosti práva, klesá míra uspokojování oprávněného a s prodlužováním doby trvání exekuce roste riziko vzniku mnohočetných exekucí. Autor proto navrhuje nový koncept srážek ze mzdy, který by zohlednil reálnou situaci, zprůhlednil celý proces a zároveň obsahoval i motivační prvek pro povinného.