mzda

Psychosociální rizika a jejich dopady na duševní i fyzické zdraví zaměstnanců patří podle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU‑OSHA) mezi nejzávažnější výzvy současnosti. Téměř 45 % evropských pracovníků uvádí, že se potýkají s faktory, které mohou negativně ovlivnit jejich duševní zdraví. Stres, úzkosti a deprese jsou dokonce druhým nejčastějším pracovně souvisejícím zdravotním problémem v Evropě.

Statistici minulý týden zveřejnili zprávu o tom, jak se ve 4. čtvrtletí roku 2025 vyvíjely mzdy. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda v závěru minulého roku dosáhla 52 283 Kč. Poprvé v historii tak průměrná mzda pokořila psychologickou hranici 50 000 Kč. Z ekonomického hlediska ale není důležitá absolutní hodnota, ale meziroční změna velikosti mzdy. Ta v nominálním vyjádření narostla o 7,4 %. Ve stejném období rostly také ceny, ale tempo jejich růstu proti třetímu čtvrtletí zesláblo. Spotřebitelské ceny se za uvedené období zvýšily o 2,2 %. I díky slabší inflaci tak mzdy ve 4. čtvrtletí reálně vzrostly o výrazných 5,1 %. To znamenalo jednoznačné zrychlení z 4,5% tempa ze třetího kvartálu. Navíc byl tento růst vyšší, než čekal trh. Když půjdeme po jednotlivých odvětvích, tak nejvyšší růst průměrné mzdy hlásí výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (15,8 %). Znovu výrazně rostly mzdy v oblasti profesní, vědecké a technické činnosti (11,8 %) a v zemědělství, lesnictví a rybářství (11,5 %). Nejméně se přidávalo v ostatních činnostech (3,4 %) a peněžnictví a pojišťovnictví (3,7 %). Nezapomínejme ani na prostřední mzdu v ekonomice. Medián mezd (45 523 Kč) vzrostl proti stejnému období předchozího roku o 8,8 %. Po dlouhé době vidíme rychlejší růst mediánu proti průměrné mzdě. To svědčí o tom, že tahounem růstu mezd tentokrát nebyli vysoce placení zaměstnanci s jindy štědrými vánočními bonusy. Naopak růst mezd tentokrát táhli nízkopříjmoví zaměstnanci. Když sečteme celý minulý rok, tak nominální růst mezd dosáhl 7,2 %. Reálně se tedy mzda zvýšila o 4,6 %. Když se podíváme na postupný růst míry nezaměstnanosti, je zřejmé, že v řadě odvětví trh práce chladne. Nezaměstnaných bylo během ledna nejvíce od února roku 2017. I proto budeme sledovat velmi postupné zvolňování růstu mezd v nominálním vyjádření. Jenže na druhé straně také slábnou inflační tlaky. Tempo inflace klesá stále hlouběji pod 2% cíl České národní banky. Aktuální 1,4% inflace znamená nejslabší tempo růstu cen od podzimu roku 2016. Právě proto bude zpomalení růstu reálné mzdy letos proti loňsku jen kosmetické. Za rok 2026 čekáme růst reálných mezd v průměru o 4,5 %. Růst mezd bude i nadále podporovat spotřebu domácností. Právě ta zůstane hlavním sponzorem růstu české ekonomiky. Zdroj: Eurodeník

Zaměstnanecké benefity dlouhodobě patří mezi klíčová témata oddělení lidských zdrojů. Společnosti je poskytují za účelem zvýšení motivace a loajality zaměstnanců a zvýšení vlastní konkurenceschopnosti na trhu práce. Často pak využívají různé formy nepeněžních plnění, která mohou mít oproti peněžní formě daňově výhodnější režim.

Hospodářská komora České republiky (HK ČR) upozorňuje na rizika spojená s nedávným rozsudkem Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 351/2024), který se týká srovnávání mzdových a pracovních podmínek agenturních a kmenových zaměstnanců. Rozhodnutí soudu popírá dosavadní dlouholetou praxi i metodické pokyny státních orgánů a vytváří nebezpečný precedens, který může destabilizovat trh práce a poškodit zaměstnavatele i samotné zaměstnance. Jádrem problému je výklad, podle kterého by agentury práce měly odpovídat za poskytování specifických benefitů (např. příspěvků na penzijní připojištění) stejně jako uživatelé, ke kterým jsou zaměstnanci přiděleni. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím fakticky povýšil teoretický konstrukt rovnosti nad realitu fungování trhu, aniž by zohlednil praktické dopady. „Rozsudek je ukázkovým příkladem toho, jak se dá dobrý úmysl proměnit v nelogický paradox. Agentury se dostávají do role univerzálního přenašeče všech benefitních systémů svých klientů, které samy nijak netvoří ani neřídí a často o nich nemají ani kompletní informace. Přenáší se tak odpovědnost za cizí personální politiku na subjekt, který k jejímu ovlivnění nemá žádné nástroje,“ uvádí Jaroslava Rezlerová předsedkyně sekce zaměstnanosti a trhu práce Hospodářské komory ČR. Pro personální agentury i zaměstnavatele využívající dočasné přidělení to znamená zásadní problém. Agentura nemá možnost ovlivnit, zda a v jaké výši uživatel poskytuje svým kmenovým zaměstnancům benefity, přesto by za jejich dorovnání měla nést odpovědnost. Benefitní systémy přitom nejsou pouhou součástí ceny práce, ale slouží jako nástroj dlouhodobé stabilizace a retence kmenových zaměstnanců, což se u dočasného přidělení míjí účinkem. Hospodářská komora rovněž v této souvislosti kritizuje nepředvídatelnost právního prostředí. Rozhodnutí soudu jde přímo proti dosavadnímu metodickému pokynu Státního úřadu inspekce práce i výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí, podle nichž nadstandardní příspěvky nad zákonný rámec nebyly považovány za srovnatelnou mzdovou podmínku. „Stát nemůže zaměstnavatelům něco metodicky vysvětlovat, roky je podle toho kontrolovat a následně to jedním rozsudkem celé popřít. To je nešťastný precedens, který podkopává důvěru v předvídatelnost práva v České republice,“ doplňuje Jaroslava Rezlerová. Agenturní zaměstnávání je klíčovým nástrojem flexibility v ekonomice, která se potýká s chronickým nedostatkem pracovníků. V Česku tento model využívají statisíce lidí a agentury zaměstnávají zhruba 300 tisíc pracovníků. Omezování tohoto nástroje dopadne na schopnost firem reagovat na výkyvy poptávky. „Nastalou situaci je třeba legislativně ošetřit. Navrhujeme proto využít probíhající transpozici směrnice o transparentním odměňování jako příležitost k vyjasnění všech nejistot, které Nejvyšší soud svým rozsudkem do problematiky vnesl. Není možné, aby zaměstnavatelé dopláceli na zpětnou změnu výkladu pravidel, která léta dodržovali. Je nezbytné zajistit stabilní a předvídatelné právní prostředí,“ uzavírá prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

S příchodem roku 2026 došlo k úpravám vybraných zákonných limitů v oblasti zaměstnaneckých benefitů a odvodů. Níže najdete přehled částek, které mají dopad jak na zaměstnance, tak na zaměstnavatele. Uvedené limity se týkají benefitů, které jsou za splnění zákonných podmínek považovány za osvobozený příjem zaměstnance a nepodléhají odvodům na pojistné. Zaměstnavatel může poskytnout i vyšší plnění, avšak částka nad stanovený limit už není daňově osvobozena. Z pohledu zaměstnavatele je pro daňovou uznatelnost zásadní, aby byl nárok na benefit jasně upraven v pracovní smlouvě, interní směrnici nebo jiném obdobném dokumentu. Zároveň platí, že nepeněžní benefity poskytované do zákonného limitu jsou na straně zaměstnavatele vždy daňově neuznatelné. Přehled zákonných limitů z oblasti benefitů a mezd 2025 2026 Limit pro osvobození příspěvku na stravování (stravenkový paušál, hodnota jídla, náklad zaměstnavatele na stravenku) – za jednu směnu (min. 3 hod.) 123,90 Kč 129,50 Kč Náhrada nákladů při práci z domova (pokud je sjednána) 4,80 Kč / hod. 4,70 Kč / hod. Limit pro osvobození zdravotních nepeněžních benefitů (od roku 2025 sledovány samostatně) 46 557 Kč 48 967 Kč Limit pro osvobození nepeněžních benefitů (sport, zdraví, vzdělávání, kultura, knihy, rekreace, zájezdy apod.) 23 278 Kč 24 483,50 Kč Příspěvky zaměstnavatele na daňově podporované produkty spoření na stáří nebo pojištění dlouhodobé péče 50 000 Kč 50 000 Kč Hranice příjmu pro uplatnění druhé sazby daně (23 %) 1 676 052 Kč / rok 139 671 Kč / měsíc 1 762 812 Kč / rok 146 901 Kč / měsíc Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení 2 234 736 Kč 2 350 416 Kč Měsíční příjem pro účast na nemocenském a důchodovém pojištění 4 500 Kč 11 500 Kč (DPP) 4 500 Kč 12 000 Kč (DPP) Zdroj: Accace

Na seminářích nám bylo sděleno, že v souvislosti s JMHZ nebude možné uvádět zápornou mzdu a bude nutné ji vyrovnat na nulu. Jak budeme řešit případy, kdy má zaměstnanec skutečně mzdu zápornou (přečerpaná dovolená, neomluvené absence, benefity, ze kterých se odvádí pojistné a daň a jsou např. v částce 100 000 Kč a nestačí k pokrytí odvodů čistá mzda apod.)? Bude nám JMHZ zamítáno v takových případech z titulu záporné čisté mzdy nebo záporného VZ? Jak budeme v praxi tyto mzdy vyrovnávat?

Prosazování rovnosti mužů a žen a potírání diskriminačního zacházení obecně je jedním ze základních pilířů vyspělé demokratické společnosti a současně jedním z vytyčených cílů Evropské unie. Vyjádření zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace lze nalézt napříč zakladatelskými smlouvami Evropské unie, v Listině základních práv Evropské unie i v dalších četných právních předpisech EU.c

Může zaměstnavatel před vánoci bez potíží vyplatit zálohu na mzdu všem zaměstnancům, aniž by o to zaměstnanci písemně žádali? Jde o formu benefitu, kterou chce zaměstnavatel poskytnout, záloha by byla ve výši pravděpodobné odměny za měsíc prosinec, kterou by zaměstnavatel zúčtoval v prosincových mzdách, to znamená, nebyla by pro všechny zaměstnance stejně vysoká. Stačí na to případně sepsat jednorázovou směrnici nebo rozhodnutí jednatele? 

Kvůli podzimním volbám se v České republice zřejmě o něco pozdrží transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování (dále pro zjednodušení jen „Směrnice“). Česká republika je povinna tuto Směrnici transponovat nejpozději do 7. 6. 2026. Zaměstnavatelé by se proto měli začít na související povinnosti připravovat už teď. Odpověď na otázku, co je čeká, jim mohou poskytnout alespoň již zveřejněné návrhy transpozice v zahraničí. V tomto článku se společně podíváme na chystanou transpozici Směrnice v Nizozemí.

Odměňují tuzemské firmy ženy hůř než muže? Data ukazují, že ne. Skutečný rozdíl mezi mzdami mužů a žen je v Česku při srovnání srovnatelných pozic do 5 %. Často citovaný 18% „neočištěný“ rozdíl totiž nezohledňuje, zda jde o stejnou práci – pouze průměruje mzdy mužů a žen napříč obory, bez ohledu na náročnost, odpovědnost nebo zkušenosti. Česko nemá problém s nerovným odměňováním, ale s tím, že ženy chybí v lépe placených profesích či na vedoucích funkcích. Státní správa může jít příkladem a začít u sebe: ženy do vedení neposouvá a málo je platí. Vyplývá to z analýzy Comp&Ben Asociace, která se zaměřuje na odměňování zaměstnanců a sdružuje významné české zaměstnavatele. Analýza pracovala s 30 508 mzdovými záznamy a porovnávala odměňování 13 178 žen a 17 330 mužů. Zaměřila se na srovnání tzv. neočištěného a očištěného gender pay gapu – tedy rozdílu v odměňování při zohlednění velikosti pozice, odpovědnosti, složitosti práce, zkušeností a dalších relevantních faktorů. „V Česku muži i ženy dostávají v zásadě za stejnou práci stejnou odměnu. Z reálných mzdových dat zjištěný 5% rozdíl odráží realitu mzdového trhu v komerčních firmách. Vychází z porovnání srovnatelných pozic, které zohledňuje jejich velikost, odpovědnost, dopad rozhodování, složitost práce a požadovanou odbornost. Námi zjištěné rozdíly ve mzdách jsou na úrovni statistické odchylky,“ říká profesor Jan Čadil, ekonom patřící mezi přední odborníky na měření nerovností v odměňování a ekonomické modelování. Vznik falešného obrazu nerovnosti ve výši 18 % Asociace důrazně varuje před používáním 18% neočištěného rozdílu v odměňování mužů a žen (tzv. neočištěný pay gap) jako důkazu diskriminace. Tento ukazatel zveřejněný letos v březnu Eurostatem vytváří dojem nerovného odměňování tam, kde ve skutečnosti k diskriminaci nedochází. „Porovnává jen průměrné mzdy všech mužů a žen, bez ohledu na to, jakou práci dělají, jaké mají zkušenosti nebo odpovědnost. Rozhodně neukazuje, že někdo bere za stejnou práci méně. Řada férových zaměstnavatelů tak může neoprávněně získat nálepku diskriminujících, aniž by ve skutečnosti porušovali principy rovného odměňování,“ varuje profesor Jan Čadil. Například: zaměstnává-li firma v Praze deset žen na pozici seniorní účetní se mzdou 52.500 Kč a manažerem je muž se mzdou 64.000 Kč, vzniká tzv. neočištěný gender pay gap 18 %, přestože ženy i muži dostávají za stejnou práci stejnou odměnu. Tento ukazatel totiž nezohledňuje pozici, odpovědnost ani odbornost – pouze průměruje mzdy všech žen a všech mužů. „Firma může odměňovat spravedlivě, ale pokud má na vrcholu třeba jen jediného muže s vysokou mzdou, statistika vykáže výrazný gender pay gap. Průměr totiž nereflektuje strukturu firmy a vytváří dojem nerovnosti i tam, kde není,“ dodává profesor Čadil. Ženy častěji míří do méně placených profesí Vysoký 18% neočištěný gender pay gap více než nerovnost odráží nerovnoměrné zastoupení mužů a žen napříč obory a pozicemi. Takzvaná kariérní a profesní segregace znamená, že ženy častěji volí méně placené profese nebo zastávají nižší pozice. Podle profesora Čadila tento sociologický jev vysvětluje zhruba polovinu celkového rozdílu v odměňování. „Odvětví zaměstnávající tradičně více mužů – typicky průmysl, IT, stavebnictví – mají vyšší tržní mzdy. Školství, zdravotnictví nebo sociální služby, ve kterých naopak pracuje více žen, jsou často podfinancovaná, protože jsou financována státem, kde trh nefunguje. A protože je v nich zaměstnáno hodně žen, tvoří zhruba polovinu celkového gender pay gapu,“ vysvětluje profesor Čadil. Nerovnoměrné zastoupení mužů a žen navíc vzniká už při volbě kariérní dráhy: „Typicky již při výběru oboru ve škole a dále se prohlubuje strukturou ekonomiky, která v Česku stojí spíše na průmyslu než na službách. Významnou roli hrají i kratší úvazky nebo přerušení kariéry z rodinných důvodů. Nejde ale o důkaz mzdové diskriminace,“ dodává Petr Janák, prezident Comp&Ben Asociace a výkonný ředitel pro lidské zdroje skupiny PPF. Zaměstnavatelé mohou výši neočištěného pay gapu alespoň částečně ovlivnit tím, že budou ženy aktivně podporovat při vstupu do oborů a na pozice, kde dnes převažují muži. Stát může začít u sebe: ženy do vedení neposouvá a málo je platí Zaměňování mzdové diskriminace s nerovnoměrným zastoupením mužů a žen na různých úrovních řízení je omyl, který bude stigmatizovat řadu zaměstnavatelů – včetně státní správy. Ta sama bude vykazovat jeden z nejvyšších neočištěných gender pay gapů na mzdovém trhu, protože na nejvyšších nejlépe placených postech zaměstnává dominantně muže, jak ukazuje analýza Výroční zprávy o stavu veřejné správy 2023. Ve veřejné správě tvoří většinu ženy (76 %) a rovněž většina jich je na nejnižší pozici vedoucí oddělení (65 %), ale s rostoucí úrovní řízení jejich podíl dramaticky klesá – například mezi vedoucími zastupitelských úřadů je jen 19 % žen! „Právě toto nerovnoměrné zastoupení žen v rozhodujících rolích, typické i pro státní správu – největšího zaměstnavatele v zemi – významně zvyšuje celkový neočištěný rozdíl ve mzdách. Podobně by však dopadla většina zaměstnavatelů,“ vysvětluje profesor Čadil. Kromě kariérní podpory může stát snížit 18% neočištěný gender pay gap i tím, že zlepší odměňování profesí, kde výrazně převažují ženy. „Stát může ihned zvýšit platy ženám na dotyčných pozicích, například zdravotním sestrám, úřednicím na nižších pozicích, pečovatelkám, učitelkám. Ale bylo by to drahé, a tudíž těžko realizovatelné,“ uzavírá Petr Janák, prezident Comp&Ben Asociace. Zdroj: ČTK

 V tomto vydání týdeníku se zmíním o snížení důchodu představitelům minulého režimu, přílepkovém šílenství ve Sněmovně a průměrné mzdě 46 924 Kč.

Praha - Mzdy v prvním čtvrtletí pokračovaly v nominálním i v reálném růstu. Shodují se na tom analytici oslovení ČTK, rozcházejí se ale v odhadu, jak rychle se mzdy zvyšovaly. Růst mezd očekává i Česká národní banka (ČNB), podle květnové prognózy se při zohlednění inflace meziročně zvýšily o čtyři procenta. Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejní údaje o vývoji mezd v prvním čtvrtletí ve středu.

Základní informace Při skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci mzdu nebo plat v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru, jestliže zaměstnanec nepožádá o vyplacení mzdy nebo platu v den skončení pracovního poměru. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout, že mzda nebo plat bude vyplacena po nejbližším následujícím pravidelném termínu výplaty, ovšem vždy musí být výplata provedena v měsíci následujícím po dni skončení pracovního poměru. Dohoda, kterou by strany sjednaly termín výplaty až po měsíci následujícím po dni skončení pracovního poměru, by byla neplatná a splatnost mzdy by nastala v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru. Na zaměstnancovu žádost je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat, na který mu vzniklo právo, již v den skončení pracovního poměru. Zákon neupravuje formu takové žádosti zaměstnance, postačí tedy, pokud zaměstnanec požádá ústně. Žádost musí být podána s takovým předstihem přede dnem skončení pracovního poměru, aby bylo technicky možné provést vyplacení mzdy ke dni skončení pracovního poměru (např. včasné zadání platebního příkazu, je-li mzda či plat vyplácena na bankovní účet). Pokud zaměstnanec požádá o vyplacení mzdy nebo platu v den skončení pracovního poměru, ale technika výpočtu mezd nebo platů takovou výplatu neumožňuje, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru. Příklad č. 1: Pracovní poměr zaměstnance skončí k poslednímu dni měsíce října 2018. Zaměstnanec nepožádal o vyplacení mzdy za měsíc říjen 2018 ke dni skončení pracovního poměru. Pravidelný termín výplaty mzdy je 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat. Splatnost mzdy za měsíc říjen 2018 nastane 15. listopadu 2018. Příklad č. 2: Pracovní poměr zaměstnance skončí k poslednímu dni měsíce října 2018. Zaměstnanec požádal o vyplacení mzdy za měsíc říjen 2018 ke dni skončení pracovního poměru. Splatnost mzdy za měsíc říjen 2018 nastane 31. října 2018.

Základní informace § 141 odst. 1 až 3 ZP Splatnosti a výplaty mzdy je upravena v § 141 až § 144a ZP: Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. V tomto období musí být sjednán, stanoven nebo určen pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu. § 141 odst. 4 a 5 ZP Zvláštní termín splatnosti mzdy nastává v těchto 2 případech: Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci mzdu (plat) splatný během dovolené před nastoupením dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném dnu výplaty. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd (platů), je povinen vyplatit mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy (platu) je povinen mu vyplatit nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy (platu) následujícím po dovolené. Obdobně se postupuje při skončení pracovního poměru, kdy je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu (plat) za měsíční období, na které mu vzniklo právo, již v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd (platů), je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu (plat) nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy (platu) následujícím po dni skončení pracovního poměru. Tyto 2 požadavky zákoníku práce se v praxi prakticky nedodržují, zaměstnavatelé se tak mohou dostat do prodlení při výplatě mzdy. Zpravidla však argumentují tím, že dřívější výplatu neumožňuje technika výpočtu mezd (platů).

Základní informace § 78 odst. 1 písm. i) ZP Za práci přesčas se považuje práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Výše příplatku se liší u zaměstnanců pobírajících mzdu a u zaměstnanců pobírající plat. Přičemž u platu je výše příplatku stanoven striktně a zaměstnavatelé rozpočtové sféry se od ní nemohou odchýlit. U mzdy je výše příplatku stanovena jako minimální.

Evropská směrnice o transparentnosti odměňování by měla mimo jiné zastavit praxi, kdy si nově přicházející zaměstnanci za stejnou práci vyjednají vyšší mzdu než ti stávající. „Otázka zní, co je stejná práce,“ říká Tereza Erenyi, advokátka PRK Partners.

Není-li zákonem stanoveno jinak, mzda zaměstnance se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem. Lze tyto způsoby nastavení výše mzdy kombinovat?

Dánské království podporované Švédským královstvím se aktuálně před Soudním dvorem Evropské unie domáhá zrušení směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unie. Má za to, že evropský zákonodárce výrazně překročil svou pravomoc a neměl tedy na základě článku 153 odst. 2 písm. b) ve spojení s článkem 153 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie příslušnou směrnici vůbec přijímat, neboť článek 153 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie vylučuje pravomoc evropského zákonodárce v souvislosti s normováním problematiky „odměny za práci“. Generální advokát dal žalobcům za pravdu a nyní tedy nezbývá než jen čekat na to, jak se k této kauze snad ještě v roce 2025 postaví Soudní dvůr Evropské unie.

V tomto vydání týdeníku se zmíním o změnách ve mzdách od ledna 2025, ohlášení plnění povinného podílu OZP a připomenu podpis Prohlášení k dani.