Prevence rizik, řízení BOZP - strana 2

Uvedená problematika je druhou částí článku, který byl zveřejněn v dubnovém čísle tohoto periodika. Zabývá se povinností zaměstnavatele vyhledávat a odstraňovat rizika na pracovišti a s tím související povinnosti vést o této činnosti dokumentaci, a to ve světle nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 488/2020–44, ze dne 1. 7. 2021, a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ad 1/2019-73, ze dne 3. 12. 2020, jež mu předcházel, ve kterých byl posuzován rozsah povinnosti zaměstnavatele zpracovávat za účelem plnění prevence rizik zaměstnavatelé dokumentaci, ve které jsou veškerá nalezená rizika vyhodnocena s uvedením příslušných opatření. Právě tato dokumentace je východiskem pro zajišťování BOZP.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví musí být látky zařazené do kategorie nebezpečnosti akutní toxicita 1 a akutní toxicita 2 skladovány v uzamykatelných prostorách, nepřístupných nepovolaným osobám, pro zabránění jejich odcizení, záměny, společné reakce atd.  1) Jako uzamykatelný prostor stačí trezor, klec, nebo je potřeba mít tento např. trezor ještě v uzamykatelné místnosti?  2) Jak se k tomuto požadavku postavit v souvislosti s látkami přímo v provozu? Pokud mám např. výrobní linku, ve které je lázeň obsahující zmíněné chemické látky, má být tato lázeň také zabezpečena, zamknuta?

Mám otázku ohledně uložení tlakové nádoby CO2 u externího sodobaru, umístěného v prostoru jídelny výrobního podniku. Tato lahev je umístěna a zajištěna v uzavřené skříňce z dřevotřísky. Do skříňky jsou z boku vyvrtány otvory k odvětrávání, podle externího OZO PO to ale nestačí a toto umístění je nevhodné. Prosím, podle jakého pravidla či požadavku tomu tak je?

Současná společnost se stále více zaměřuje na ekonomiku 24/7 a očekávání lidí, že budou pracovat ve kteroukoli denní dobu. Mnoho lidí pracuje na směny, pracuje v noci nebo pracuje velmi dlouhou dobu, což může mít nepříznivé účinky na zdraví. Práce na směny a nepravidelná nebo dlouhá pracovní doba mohou nepříznivě ovlivnit zdraví, bezpečnost a pohodu pracovníků. Únava, která je s touto formou práce spojena, musí být řízena, jako každé jiné nebezpečí, kterým jsou zaměstnanci na pracovišti vystaveni.

Dosahovanou úroveň bezpečnosti práce bychom měli, ve všech možných případech, hodnotit komplexně – včetně ekonomického pohledu.

V dnešním článku se zaměříme na otázku, která v praxi nebývá zcela jasná, a to který úraz je považován za pracovní a který úraz již za pracovní považován není – byť se třeba stane i na pracovišti nebo v době, kdy je zaměstnanec přítomen v práci.

Pojem alkoholický nápoj definuje zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. V ustanovení § 2 písm. f) se definuje alkoholický nápoj, jako nápoj obsahující více než 0,5 % objemových etanolu.

Ve světovém měřítku se stále častěji objevují způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. I v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku (např. nepojmenovaná smlouva) na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod.

Mikropodniky a malé podniky tvoří téměř 99 % podniků v Evropské unii a zaměstnávají téměř 50 % pracovníků v EU. Značná část mikropodniků a malých podniků používá z důvodu přežití na trhu strategie snižování nákladů. Slabé ekonomické postavení mnoha mikropodniků a malých podniků, omezené znalosti, povědomí a kompetence jejich vlastníků-manažerů v oblasti BOZP, mohou ovlivňovat způsob zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na jejich pracovištích. Mnoho pracovníků, kteří jsou v těchto podnicích zaměstnaní, s největší pravděpodobností čelí horším pracovním podmínkám, nižší kvalitě pracovních míst a poměrně větším rizikům pro zdraví, bezpečnost a pohodu při práci. [1]

Některá odvětví evropského hospodářství, zejména zemědělsko-potravinářské odvětví a odvětví cestovního ruchu, jsou závislá na podpoře sezónních pracovníků, kteří v konkrétních obdobích roku přijíždějí z jiných členských států nebo třetích zemí. V rámci této skutečnosti je důležité si uvědomit, že sezónní pracovník má právo na bezpečné a zdravé podmínky, ať pracuje v jakémkoliv státě Evropské unie.

„Planetu Zemi máme jen jednu, ale do roku 2050 dosáhne světová spotřeba takové úrovně, jako bychom měli planety tři.“, je první větou oficiálního dokumentu Evropské komise s názvem „Nový akční plán pro oběhové hospodářství“, který se zabývá hospodařením Evropské unie se zdroji. Evropská komise je si tak vědoma neudržitelnosti současné spotřeby, a proto se zavázala posouvat Evropu směrem k udržitelné budoucnosti. Tato „zelená vize“ má dva základní kameny, a to dosažení klimatické neutrality (do roku 2050) a vytvoření oběhového hospodářství (CE – Circular Economy). Lineární model „vzít-vyrobit-použit-vyhodit“ neposkytuje výrobcům dostatečnou motivaci k tomu, aby jejich výrobky lépe splňovaly požadavky oběhovosti. Model, splňující požadavky oběhovosti, by měl být založen na „snížit-znovu použít-recyklovat“. Přechod na oběhové hospodářství však ovlivní jak pracovní místa, tak bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. [1]

Firmy si jsou v současné době velmi dobře vědomy významu zajištění bezpečnosti svých zaměstnanců. Žádná firma přece nechce, aby na pracovištích docházelo k pracovním úrazům, zejména ne při provozu strojních zařízení. Avšak, i přes toto pochopení se v různých firmách můžeme setkat se celou řadou důvodů, proč nelze aplikovat bezpečnostní prvky ke zvýšení ochrany zaměstnanců. Obtíže související s aplikací bezpečnostních prvků lze úspěšně překonat, má-li firma o toto řešení systémově zájem. Mezi způsoby, jak toho dosáhnout patří – vzdělávání zaměstnanců, hodnocení rizik a řešení, která jsou implementována tak, aby splňovaly konkrétní podmínky.

V podnikatelském prostředí je řízení rizik zcela zásadní pro přežití na současném trhu, který je charakteristický dynamickými změnami. Podnikání se zrychluje, a i samotné riziko je dynamičtější, než tomu bývalo před pandemií. Tato současná podnikatelská rizika dokládají, že musíme být dynamičtější, protože svět je dynamičtější. Tento trend má kořeny v digitalizaci, která urychluje obchodní operace a rozhodování.

V letním dvojčísle našeho časopisu byl otištěn článek Skid Belt = posunovač palet, společnosti s ručením omezeným Skid Belt, ke kterému autor cítí potřebu se vyjádřit (1). V článku je úvodem konstatováno, že současné techniky vykládky ložených palet a zboží z dodávkových vozidel, jsou jednak ekonomicky nerentabilní, a současně představují bezpečnostní rizika pro zúčastněné osoby. K posouzení ekonomické otázky nemá ale autor potřebnou kvalifikaci, proto je nucen ji ignorovat.

Gramatický a systematický výklad ustanovení § 102 zákoníku práce vede k závěru, že povinnost vést dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních k omezení jejich působení se týká pouze neodstranitelných rizik. Pokud kontrolní orgán vztahuje povinnost vést dokumentaci také na odstranitelná rizika, dovozuje ji nad rámec zákonného zmocnění, a tedy v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy a s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Povinnost vést dokumentaci také o odstranitelných rizicích nelze dovodit ani z ustanovení § 108 odst. 6 písm. a) zákoníku práce. Toto ustanovení se vztahuje k účasti zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 1 As 488/2020)

Zemní a výkopové práce mohou vést k závažným či smrtelným úrazům zaměstnanců na staveništi. Tyto práce jsou obzvláště nebezpečné, jelikož k sesutí výkopu může dojít velice rychle, což omezuje schopnost zaměstnanců rychle uniknout. V České republice mezi nejrizikovější činnosti na staveništi patří práce ve výškách, kdy tyto činnosti vykazují i nejvyšší počet smrtelných pracovních úrazů (cca 65 %). Na dalším místě, mezi činnosti vykazující vysokou úrazovost ve stavebnictví, pak patří zemní práce (práce v nezajištěných výkopech). Zavalení zaměstnanců ve výkopech v důsledku náhlého sesutí stěn výkopu je tak závažným rizikem, které může hrozit při provádění zemních prací na staveništích.

Měnící se svět práce a s tím související výzvy a rizika, které mohou tyto změny sebou přinášet, ovlivňují psychickou pohodu každého člověka. V období pandemie jsou tyto změny ještě více razantní a zaměstnavatelé a zaměstnanci musí být na řízení negativních následků těchto změn připraveni, a to například rozvojem resilientní pracovní síly.

Do pracovního řádu v jedné firmě zařadili ustanovení, že „přes vrátnici nesmí být přenesena jediná láhev alkoholu.“ Zaměstnanci dobrou snahu zaměstnavatele obcházeli tím, že přenášeli dvě a více lahví alkoholu. Podobně postupují někteří zaměstnavatelé, když zakáží požívání alkoholu na „půdě“ pracoviště. Přitom kanceláře nebo výrobní prostory nejsou půdou a zákaz by tam při slovním výkladu stanovené povinnosti neplatil.

Řada potřebných věcí v oblasti hygieny práce není upravena s ohledem na probíhající pandemii ani zákonem, ani nařízením vlády, a musí se řešit v návaznosti na časovou a místní situaci a na provedenou prevenci rizik na konkrétním pracovišti. Proto není možné obecně nařizovat zaměstnavatelům, že musí zajistit jednou, dvakrát či třikrát denně dezinfekci klik na pracovišti nebo mytí podlah nebo jaký konkrétní druh dezinfekčních prostředků mají používat. Zde se musíme spoléhat výhradně na odpovědnost zaměstnavatele za BOZP zaměstnanců a všech osob vstupujících na jeho pracoviště obecně.

Článek se věnuje problematice ochrany dýchacích cest, hodnocení rizik a pandemickým opatřením a jejich právních dopadů do pracovněprávních vztahů.