Pracovní doba - strana 13

Základní informace Pokud nepracuje zaměstnanec po stanovenou týdenní pracovní dobu nebo po zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu (v obou případech tedy na tzv. plný pracovní úvazek), pak jde u něho o kratší pracovní dobu (tzv. kratší pracovní úvazek) s dopadem do výše mzdy nebo platu. Kratší pracovní dobu může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, nebo se realizuje na základě žádosti zaměstnance, které je zaměstnavatel za podmínek stanovených zákoníkem práce povinen vyhovět (v rámci zvláštních pracovních podmínek některých kategorií zaměstnanců v oblasti pracovní doby). Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Úprava pracovní doby (zvláštní pracovní podmínky).

Základní informace Bez jejího vymezení by nebylo možné určit, kdy má zaměstnanec pracovat, na kdy připadá práce přesčas, o jaký půjde pracovní režim, jestli potřebuje zaměstnanec pracovní volno nebo zdali byl naplněn odpracovaný den pro účely dovolené – jedním ze základních pojmů pracovní doby je pojem „směna“. O tom, na kdy zaměstnavatel naplánoval zaměstnanci směnu, vypovídá jím zpracovaný rozvrh týdenní pracovní doby (rozvrh směn). Viz situace Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele, Překrývání směn.

Základní informace Existují kategorie zaměstnanců, kterým zákoník práce přiznává zvýšenou ochranu v oblasti pracovní doby, a to tím, že jim dává možnost požádat zaměstnavatele o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby. Pro tuto žádost nepředepisuje právní úprava písemnou formu, ale lze ji jen doporučit. Pokud tomu nebrání vážné provozní důvody, je zaměstnavatel povinen žádosti zaměstnance vyhovět. Svého práva se přitom může zaměstnanec domáhat žalobou k soudu. Účelem této právní úpravy je umožnit těmto zaměstnancům vykonávat závislou práci v pracovněprávním vztahu s ohledem na jejich (omluvitelné) jiné osobní a rodinné povinnosti, tj. skloubit pracovní a rodinný život.

Základní informace Délka stanovené týdenní pracovní doby vyplývá obecně z právního předpisu a její délka se odvíjí od pracovního režimu zaměstnance. Za výkon práce v této pracovní době dostává zaměstnanec mzdu (plat) a práce nad tuto pracovní dobu (pokud ji zaměstnavatel vyžaduje, nebo ji odsouhlasí a je konána nad rámec rozvrhu směn zaměstnance) je prací přesčas. Zákon umožňuje zaměstnavateli, aby délku stanovené týdenní pracovní doby zaměstnanci zkrátil, aniž by to mělo dopad na výši jeho odměny za práci. Může tak ovšem učinit toliko zaměstnavatel odměňující své zaměstnance mzdou. Zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu je nutné odlišovat od kratší pracovní doby. Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu, Délka pracovní doby při třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu, Sjednání kratší pracovní doby.

Základní informace Jedním z definičních znaků práce přesčas je to, že jde o práci konanou zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem; zaměstnanec sám si práci přesčas vytvářet nemůže. To neplatí u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, protože jim práci přesčas nařídit nelze (zaměstnavatel je odkázán toliko na dohodu s nimi). Nařízení práce přesčas představuje jednostranné jednání zaměstnavatele směrem k zaměstnanci, kterým po něm požaduje práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rozvrh směn. Za zaměstnavatele nařizuje práci přesčas zpravidla oprávněný vedoucí zaměstnanec, protože je to on, kdo organizuje svým podřízeným práci a vyhodnocuje též potřebu práce přesčas. Zákon neřeší formu nařízení práce přesčas, ta může být jak písemná, tak ústní; z hlediska prokazatelnosti je pro zaměstnavatele vhodnější samozřejmě forma písemná nebo jiný způsob, kterým zaměstnavatel svůj požadavek vůči zaměstnanci prokáže.

Základní informace V praxi existuje řada případů, které vyžadují, aby zaměstnavatel rozvrhl zaměstnanci pracovní dobu nikoliv rovnoměrně (na každý týden v délce stanovené, nebo kratší pracovní doby), ale nerovnoměrně. Délka rozvržené pracovní doby (a tím pádem často i počet směn) se zaměstnanci týden co týden liší, přičemž v průměru za příslušné, tzv. vyrovnávací období nesmí přesáhnout stanovenou týdenní, nebo kratší pracovní dobu. Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby přestavuje větší zásah do osobního života zaměstnance (zaměstnanec se nemůže spolehnout na pravidelnost ve svých směnách, pracovní dny stejně jako dny odpočinku mu připadají na různé dny v týdnu) a promítá se jinak než rovnoměrné rozvržení pracovní doby do dalších pracovněprávních institutů (např. do výpočtu práva na dovolenou, odměňování, apod.). Viz situace Rovnoměrné rozvržení pracovní doby.

Základní informace Někteří zaměstnanci pravidelně, někteří jen nahodile vykonávají práci v noční době. Tou je doba mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Práce v noční době se promítá jednak do odměňování (ve vazbě na poskytování mzdy nebo příplatku k platu za noční práci), jednak do pracovní doby, doby odpočinku a oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prostřednictvím definice zaměstnance pracujícího v noci. Až na výjimky je zaměstnavateli zakázáno zaměstnávat prací v noci mladistvé zaměstnance.

Základní informace S prací přesčas spojuje zákoník práce parametr výjimečnosti. Konána by měla být jen tehdy, pokud je to nezbytně nutné. Tomu odpovídá i skutečnost, že v některých případech lze práci přesčas připustit jen na základě dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, někdy nesmí být zaměstnancem konána práce přesčas vůbec a zákon zná dokonce i možnost, že bude příslušným orgánem její další výkon zakázán.

Základní informace Specifika konta pracovní doby jako jednoho ze způsobů rozvržení pracovní doby se promítají též do posouzení práce přesčas při jeho uplatnění. Protože podstatou konta je snadnější možnost zaměstnavatele reagovat na výkyvy v potřebě práce a pracovní doba se vyrovnává v příslušném období, je v tomto případě práce přesčas definována jako práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. U konta pracovní doby se tak práce přesčas nezjišťuje průběžně, ale až po uplynutí vyrovnávacího období. Viz situace Konto pracovní doby. Upozornění: Uplynutí vyrovnávacího období a zjištění případné práce přesčas nemusí nutně znamenat, že tato práce bude zaměstnanci jako taková kompenzována. Zákoník práce umožňuje totiž zaměstnavateli, aby se v kolektivní smlouvě s odborovou organizací dohodl na tom, že zjištěná práce přesčas bude v rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období. Bude-li existovat taková dohoda a zaměstnavatel nerozvrhne a nepřidělí zaměstnanci v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období práci v odpovídajícím rozsahu, může se stát, že převedená práce přesčas vlastně „zmizí“. Kdyby zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem při uplatnění tohoto postupu pracovní poměr výpovědí nebo dohodou z tzv. organizačních důvodů, má zaměstnanec právo na odstupné o trojnásobek průměrného měsíčního výdělku vyšší, než na jaké by jinak dosáhl. Viz situace Odstupné.

Základní informace Při pružném rozvržení pracovní doby dostává zaměstnanec možnost disponovat více, či méně se svojí pracovní dobou. To se promítá i do posouzení práce přesčas při takovém způsobu jejího rozvržení. Vedle základních podmínek pro vyhodnocení práce přesčas přistupuje totiž ještě jedna podmínka: že jde o práci nad základní pracovní dobu, tj. nad dobu, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti, a že zaměstnanec nemohl v důsledku takové práce využít plnohodnotně volitelné pracovní doby. Viz situace Pružná pracovní doba. Upozornění: Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna v příslušném vyrovnávacím období stanoveném zaměstnavatelem. To znamená, že při pružném rozvržení pracovní doby se práce přesčas zjišťuje až po uplynutí tohoto období. Do té doby je případná práce zaměstnance z potřeby zaměstnavatele a nad rámec základní pracovní doby jen potencionální prací přesčas. Příklad: Zaměstnanec pracuje v pružném rozvržení pracovní doby. Vyrovnávací období určil zaměstnavatel jako kalendářní měsíc, zaměstnanec tak musí v daném období odpracovat počet hodin odpovídající jeho stanovené týdenní pracovní době. Zaměstnavatel nařídí zaměstnanci, aby v jednom pracovním dni zůstal za účelem pracovní porady hodinu nad rámec základní pracovní doby. Pokud zaměstnanec ve zbývající části vyrovnávacího období odpracuje předepsaný počet hodin (tedy žádnou nad stanovenou týdenní pracovní dobu), o práci přesčas nakonec nepůjde.

Základní informace Je-li zaměstnanec připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele na jeho pracovišti, spadá tato doba do pracovní doby. Pokud se však jeho připravenost k takovému výkonu odehrává na jiném místě, než jsou pracoviště zaměstnavatele, a v době mimo rozvrh jeho směn, jde o pracovní pohotovost, a tedy o dobu odpočinku. Samotné držení pracovní pohotovosti zaměstnancem tak nijak neovlivňuje délku nepřetržitého odpočinku, ať už mezi dvěma směnami, nebo v týdnu. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu („plný pracovní úvazek“) je prací přesčas. Pokud v době pracovní pohotovosti nedojde k výkonu práce, nemůže zaměstnanec počítat se mzdou či platem. Za tuto dobu mu přísluší odměna ve výši nejméně 10 % průměrného (hodinového) výdělku. Viz situace Směna a její maximální délka, Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele.

Základní informace Základní povinností zaměstnance vyplývající mu z pracovního poměru je povinnost konat osobně práci v rozvržené týdenní pracovní době. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, ledaže by se na konkrétním rozvržení pracovní doby dohodl se zaměstnancem (např. v pracovní smlouvě), nebo by šlo o případ, kdy si zaměstnance zcela, nebo částečně rozvrhuje pracovní dobu sám (typicky při práci z jiného místa, než jsou pracoviště zaměstnavatele – home office, nebo v rámci pružného rozvržení pracovní doby). Dvěma základními způsoby rozvržení pracovní doby je rozvržení rovnoměrné a nerovnoměrné. Rozdíl mezi nimi je v tom, zdali zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnanci na jednotlivé týdny (vždy stejně dlouhou) stanovenou, nebo kratší pracovní dobu.

Základní informace Jedním z nejdůležitějších dokumentů týkajících se pracovní doby a doby odpočinku je rozvrh pracovní doby (rozvrh směn). Jeho prostřednictvím zaměstnavatel rozepisuje zaměstnanci stanovenou týdenní (případně kratší) pracovní dobu do jednotlivých pracovních dnů, týdnů, měsíců, vyrovnávacích období… Podle rozvrhu směn vykonává zaměstnanec práci, z tohoto rozvrhu pozná, na které dny připadají jeho dny pracovní, a na které naopak doba odpočinku. Viz situace Rovnoměrné rozvržení pracovní doby, Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby.

Základní informace Vedle dvousměnného pracovního režimu definuje zákoník práce ve svém ustanovení § 78 také pracovní režim vícesměnný a nepřetržitý. Vícesměnný pracovní režim je takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. O nepřetržitém pracovním režimu lze hovořit tehdy, pokud k vzájemnému a pravidelnému střídání zaměstnanců ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích dochází v nepřetržitém provozu, tj. v provozu, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.  Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve vícesměnném stejně jako v nepřetržitém pracovním režimu činí podle zákoníku práce 37,5 hodiny. Specifické pravidlo platí pro zaměstnance městské hromadné dopravy, jejichž délka stanovené týdenní pracovní doby, i když pracují v nepřetržitém pracovním režimu, může činit až 40 hodin týdně (včetně tzv. režijních jízd). Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu.

Základní informace Nezbytným podkladem pro výpočet mzdy nebo platu  (a často též odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce), ke sledování čerpání dovolené, přesčasové práce, dokladem pro kontrolu dodržování příslušných ustanovení zákoníku práce týkajících se pracovní doby a doby odpočinku, a to pro kontrolu ze strany zaměstnavatele, vnějších kontrolních orgánů, případně samotného zaměstnance, je evidence pracovní doby, resp. údajů s ní souvisejících. Povinnost vedení takové evidence má zaměstnavatel, a to ke každému zaměstnanci (nejen v pracovním poměru, ale s účinností od 1. 10. 2023 také v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Je vhodné, aby byla evidence podepsaná příslušným vedoucím zaměstnancem (většinou přímým nadřízeným zaměstnance), který ručí za správnost uvedených údajů.

Máme zaměstnané kuchaře a číšníky, kteří mají rozvržené 12hodinové směny na dlouhý a krátký týden. Nyní chtějí mít tyto směny sedm dní vcelku a sedm dní volno (denně také 12hodinové směna). Můžeme jim toto jako organizace povolit? Není to porušení zákoníku práce? 

Zaměstnanci nemají klasický třísměnný provoz (nestřídají se na jedné lince: ranní – odpolední - noční). Máme zaměstnance na noční směny, kteří začínají svou první směnu v neděli. Pokud na středu připadne státní svátek, tak tito zaměstnanci odpracují 4 dny + svátek (započítáno do odpracované doby - měsíční mzda). Stejně jako ti, co mají ranní nebo odpolední směnu. Ale pokud připadne svátek na neděli, kdy oni začínají směnu - půjdou v neděli ve svátek do práce pouze, když firma bude chtít, aby na tento svátek šli, a dostanou za to 100% příplatek? Jinak by do práce v neděli ve svátek nešli (stejné jako by svátek připadl např. na středu) a odpracovali by 4 dny + svátek v měsíční mzdě, i když je to neděle? Oproti směně ranní a odpolední by odpracovali v daném týdnu skutečně o jednu směnu méně - nebo by jim směna za nedělní svátek chyběla. Zajímalo by mne, co je správně. Pak by mne zajímalo správné proplácení odpracované doby ve svátek - 100% příplatek. Jsou správné dva postupy odměňování práce ve svátek? PŘÍKLAD: Svátek připadne na středu. Noční směny. a) Když jde zaměstnanec na noční z úterý na středu, dostane 100% příplatek za 00:00-6:00 (minus přestávka). Pokud by šel ze středy na čtvrtek, dostal by zaplaceno 22:00-00:00. To, co skutečně odpracoval ve svátek. b) Pokud by šel z úterý na středu - nedostane nic. Pokud by šel ze středy na čtvrtek, dostane 100% příplatek za celou svou odpracovanou směnu. Jsou oba způsoby správné a je jen na firmě, který způsob odměňování zvolí? Musí si to uvést v pracovním řádu nebo kolektivní smlouvě? 

Máme zaměstnance, kterému se v rámci měsíce změnilo rozvržení pracovní doby z jednosměrného provozu, kdy týdenní fond pracovní doby činil 37,5 hodiny, na nepřetržitý provoz, kdy týdenní stanovený fond pracovní doby činí 34 hodin. Změnila se i základní mzda ze 17 000 Kč na 20 000 Kč. Tato změna proběhla k 3. 10., tzn. do 3. 10. byl jednosměrný provoz za 17 000 Kč a od 4. 10. trvá nepřetržitý provoz za 20 000 Kč. Prosím o sdělení, jaký výše měsíční mzdy bude za měsíc říjen. 

Zaměstnanci měli nerovnoměrnou pracovní dobu, kde pracovali 12 hod. směnách - dva dny ranní, dva dny odpolední a čtyři dny volno) nárok na dovolenou měli 16 dnů. Nyní mají od 1. 10. třísměnný provoz ranní, odpolední, noční. Mají nárok na 5 týdnů dovolenou. Zaměstnancům tedy musím přepočítat nárok na dovolenou. Příklad: Zaměstnanec z 16 dnů vyčerpal 11 dnů. Bude mít nárok na 7,5 dne dovolené v třísměnném provozu? (12/7,5 = 1,6 , 11x1,6 % 17,6 dnů, 25-17,6 = 7,4 = 7,5 dne). 

Jsme rozpočtová organizace, uvedena v § 109 odst. 3 zákoníku práce, u zaměstnanců uplatňujeme pružné rozvržení pracovní doby. Základní pracovní doba: 07,00 – 11,30 a 12,00 – 12,30. Volitelná pracovní doba: 06,00 – 07,00 a 12,30 – 17,00. Přestávka na jídlo a oddech: 11,30 – 12,00. Časy jsme stanovili s ohledem na pracovní řád: „Zaměstnanec je povinen být na pracovišti v základní pracovní době, která činí nejméně 5 hodin v jednotlivých dnech“, přitom „…volitelná doba před začátkem základní pracovní doby musí činit nejméně 1 hodinu“. Přestávku jsme stanovili podle určení této doby v zabezpečujícím stravovacím zařízení a vyňali ji ze základní doby tak, aby bylo splněno ustanovení § 85 odst. 2 zákoníku práce: „V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti“. Je oprávněný požadavek kontroly z nadřízeného stupně: „Nelze účelově čas pro poskytnutí přestávky na jídlo a oddech vyloučit z pracovní doby, protože by v tuto dobu nebylo možné přestávku poskytnout.“?