Pracovní situace

Nemocenské pojištění slouží k zabezpečení ekonomicky aktivních občanů peněžitými dávkami ve vybraných krátkodobých sociálních situacích. Je charakteristický jednotností systému s tím, že účast v něm je povinná pro zaměstnance a dobrovolná pro osoby samostatně výdělečně činné. Systém obsahuje ochranné prvky před jeho zneužíváním. Na finančním zabezpečení zaměstnance v době trvání pracovní neschopnosti se podílejí i zaměstnavatelé. Dynamičnost systému je dána aktualizací redukčních hranic. Systém respektuje mezinárodní závazky. Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje: komplexně oblast nemocenského pojištění, okruh osob účastných nemocenského pojištění, (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných), nároky pojištěnců z tohoto pojištění, stanovení výše poskytovaných dávek, posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, organizaci a provádění nemocenského pojištění, řízení ve věcech nemocenského pojištění. Základní informace Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění při ztrátě příjmu v případě krátkodobé sociální události jako je:  dočasná pracovní neschopnost z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování dítěte nebo jiného člena rodiny či domácnosti, péče o dítě, těhotenství a mateřství.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. Po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy (platu) vyplácená zaměstnavatelem. Základní informace Dočasná pracovní neschopnost zpravidla vzniká: zjistí-li lékař vyšetřením, že zdravotní stav pojištěnci nedovoluje, aby vykonával dosavadní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost,  v ochranné lhůtě, pokud zdravotní stav zabraňuje pojištěnci plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání,  byl-li pojištěnec přijat do ústavní péče, a to na celou dobu pobytu, byl-li pojištěnec jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do ústavního zařízení, jedná-li se o pojištěnku v době od 6. týdne před očekávaným porodem nebo ženu, která porodila, a nesplňuje podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Dočasná pracovní neschopnost začne dnem, kdy ji lékař zjistí. V odůvodněných případech může lékař uznat pojištěnce dočasně práce neschopným dřívějším dnem, maximálně však tři kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil. Za delší období zpětně může uznat dočasnou pracovní neschopnost pouze na základě předchozího písemného souhlasu lékaře příslušné správy sociálního zabezpečení. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně.

Základní informace Otcovská je dávka ze  systému nemocenského pojištění, jejímž účelem je přiměřeně nahrazovat otci dítěte příjem, který mu uchází z  důvodu péče o novorozené dítě a matku.

Základní informace Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství  (dále také vyrovnávací příspěvek) se poskytuje zaměstnankyni, která  byla z důvodu těhotenství a mateřství dočasně převedena na jinou práci a z ní má bez svého zavinění nižší výdělek.

Specifika zaměstnanců pracujících v nočních směnách se projevují rovněž ve vztahu k posuzování jejich dnů pracovního klidu, tj. dnů, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátky. Platí totiž, že u takových zaměstnanců začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Která konkrétně to je, určuje zaměstnavatel. Zmíněné pravidlo je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, případně odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. viz situace Dny pracovního klidu, Práce ve svátek Příklad U zaměstnavatele pracují zaměstnanci v nočních směnách, přičemž začátek první směny v týdnu připadá dle rozhodnutí zaměstnavatele na šestou hodinu ráno v pondělí. Dne 8. 5. bude svátek. Do tohoto dne zasáhne směna jak zaměstnanců pracujících od 22.00 hodin dne 7. 5. do 6.00 hodin dne 8. 5., tak zaměstnanců vykonávajících práci od 22.00 hodin dne 8. 5. do 6.00 hodin dne 9. 5. Den pracovního klidu (svátek) začne dle výše uvedeného pravidla pro zmíněné zaměstnance až v 6.00 hodin dne 8. 5. a skončí ve stejný čas následujícího dne.

Vedle přestávky v práci na jídlo a oddech a přiměřené doby na oddech a jídlo zná zákoník práce také bezpečnostní přestávku. Jak vyplývá z jejího názvu, má jinou povahu než obě dříve jmenované. Bezpečnostní přestávka se započítává do pracovní doby. To platí i v případě, že spadne vjedno s přestávkou v práci na jídlo a oddech.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu je zákonem zaručené souvislé volno, které zaměstnanci náleží pro ochranu zdraví a bezpečné vykonávání práce.

Základní informace Vedle dnů, na které připadá zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu, patří svátky mezi dny pracovního klidu. Vymezení toho, které dny jsou svátkem, spadají proto do dnů pracovního klidu a jsou s nimi spojena na jedné straně určitá omezení, na druhé straně kompenzace práce, která je v nich konána, obsahuje zvláštní právní předpis. Tento právní předpis rozlišuje mezi tzv. státními svátky (v současnosti je jich celkem 7) a svátky ostatními (takto je označeno celkem 7 dnů, ale 1. leden patří rovněž mezi státní svátky).

Závislá práce je spojena s jejím výkonem v určité pracovní době. V ní je zaměstnanec povinen pro zaměstnavatele konat sjednanou práci, v ní zaměstnavatel disponuje jeho pracovní silou a rozvrhuje mu ji až na výjimky do směn. Pracovní doba má svoji délku. Obecně je možné ji rozlišovat ve třech základních typech: stanovená týdenní pracovní doba (tzv. plný pracovní úvazek), zkrácená stanovená týdenní pracovní doba, kratší pracovní doba (tzv. kratší pracovní úvazek). Stanovená týdenní pracovní doba je délka pracovní doby daná právním předpisem, případně ve zkrácené délce sjednaná kolektivní smlouvou nebo stanovená vnitřním předpisem zaměstnavatele.Kratší pracovní dobu zaměstnavatel se zaměstnancem sjednává, nebo k ní dochází v důsledku vyhovění žádosti zaměstnance o kratší pracovní dobu. U zaměstnanců konajících práci na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce zákon s žádnou týdenní pracovní dobou nepočítá (s výjimkou tzv. fiktivní týdenní pracovní doby, která má ale význam výhradně a jen pro zjištění práva tzv. dohodáře na dovolenou). Těmto zaměstnancům může zaměstnavatel rozvrhovat pracovní dobu v délce, v jaké ji v příslušné směně nebo období potřebuje a která se ve své maximální délce vejde do limitů stanovených v ustanoveních § 75 a § 76 zákoníku práce.Viz situace Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby, Sjednání kratší pracovní doby, Úprava pracovní doby (zvláštní pracovní podmínky).

Základní informace Délka pracovní doby souvisí až na výjimky s povahou pracovního režimu, do něhož zaměstnavatel zaměstnance v pracovním poměru zařadil a ve kterém zaměstnanec vykonává práci. Jedním z pracovních režimů je pracovní režim dvousměnný, tedy takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve dvousměnném pracovním režimu činí podle zákoníku práce 38,75 hodiny.Viz situace Délka pracovní doby (obecně).

V praxi existuje řada případů, které vyžadují, aby zaměstnavatel rozvrhl zaměstnanci pracovní dobu nikoliv rovnoměrně (na každý týden v délce stanovené, nebo kratší pracovní doby), ale nerovnoměrně. Délka rozvržené pracovní doby (a tím pádem často i počet směn) se zaměstnanci týden co týden liší, přičemž v průměru za příslušné, tzv. vyrovnávací období nesmí přesáhnout stanovenou týdenní, nebo kratší pracovní dobu. Viz situace Rovnoměrné rozvržení pracovní doby.

Někteří zaměstnanci pravidelně, někteří jen nahodile vykonávají práci v noční době. Tou je doba mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Práce v noční době se promítá jednak do odměňování (ve vazbě na poskytování mzdy nebo příplatku k platu za noční práci), jednak do pracovní doby, doby odpočinku a oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prostřednictvím definice zaměstnance pracujícího v noci. Až na výjimky je zaměstnavateli zakázáno zaměstnávat prací v noci mladistvé zaměstnance.

Základní povinností zaměstnance vyplývající mu z pracovního poměru je povinnost konat osobně práci v rozvržené týdenní pracovní době (obdobnou povinnost má též zaměstnanec na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, jen nikoliv ve vazbě na týdenní pracovní dobu). Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, ledaže by se na konkrétním rozvržení pracovní doby dohodl se zaměstnancem (např. v pracovní smlouvě), nebo by šlo o případ, kdy si zaměstnance zcela, nebo částečně rozvrhuje pracovní dobu sám (ať už na pracovišti zaměstnavatele, nebo častěji při práci z jiného místa, než jsou pracoviště zaměstnavatele – výkon práce na dálku, nebo v rámci pružného rozvržení pracovní doby).Dvěma základními způsoby rozvržení pracovní doby je rozvržení rovnoměrné a nerovnoměrné. Rozdíl mezi nimi je v tom, zdali zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnanci na jednotlivé týdny (vždy stejně dlouhou) stanovenou, nebo kratší pracovní dobu.

Jedním z nejdůležitějších dokumentů týkajících se pracovní doby a doby odpočinku je rozvrh pracovní doby (rozvrh směn). Jeho prostřednictvím zaměstnavatel rozepisuje zaměstnanci v pracovním poměru stanovenou týdenní (případně kratší) pracovní dobu do jednotlivých pracovních dnů, týdnů, měsíců, vyrovnávacích období… Podle rozvrhu směn vykonává zaměstnanec práci, z tohoto rozvrhu pozná, na které dny připadají jeho dny pracovní, a na které naopak doba odpočinku.

Základní informace Pokud nepracuje zaměstnanec v pracovním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu nebo po zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu (v obou případech tedy na tzv. plný pracovní úvazek), pak jde u něho o kratší pracovní dobu (tzv. kratší pracovní úvazek) s dopadem do výše mzdy nebo platu.  Kratší pracovní dobu může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat (viz ustanovení § 80 zákoníku práce). V případě, že zaměstnavatel vyhoví písemné žádosti zaměstnance dle ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce (v rámci zvláštních pracovních podmínek některých kategorií zaměstnanců v oblasti pracovní doby), uzavření dohody o kratší pracovní době zákoník práce přímo předpokládá.

Směna je jedním ze základních pojmů pracovní doby. Bez vymezení směny by nebylo možné určit, kdy má zaměstnanec pracovat, na kdy připadá práce přesčas, o jaký půjde pracovní režim, jestli potřebuje zaměstnanec pracovní volno, kolik hodin započítat do odpracované doby pro účely dovolené nebo kdy přistoupit případně k jejímu krácení. Jde přitom o termín, který je vztažen nejen k práci v rámci pracovního poměru, ale též na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce (viz ustanovení § 74 odst. 2 zákoníku práce). O tom, na kdy zaměstnavatel naplánoval zaměstnanci směnu, vypovídá jím zpracovaný rozvrh (týdenní) pracovní doby, v praxi označovaný též jako rozvrh směn.Viz situace Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele, Překrývání směn.

Základní informace Existují kategorie zaměstnanců, kterým zákoník práce přiznává zvýšenou ochranu v oblasti pracovní doby, a to tím, že jim dává možnost písemně požádat zaměstnavatele o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby. Pokud tomu nebrání vážné provozní důvody, je zaměstnavatel povinen žádosti zaměstnance vyhovět. Nevyhoví-li zaměstnavatel žádosti zaměstnance, musí své negativní rozhodnutí písemně zdůvodnit. Neučiní-li tak, hrozí mu pokuta od orgánu inspekce práce až do výše 200 000 Kč. Svého práva se může zaměstnanec domáhat žalobou k soudu. Účelem této právní úpravy je umožnit zmíněným zaměstnancům vykonávat závislou práci v pracovněprávním vztahu s ohledem na jejich (omluvitelné) jiné osobní a rodinné povinnosti, tj. skloubit pracovní a rodinný život.

Doprovod dítěte do školy či školského poradenského zařízení představuje významný prvek zajištění jeho bezpečnosti, podpory a řádného zahájení vzdělávacího procesu. Tento úkon může být nezbytný zejména v případech, kdy to vyžaduje zdravotní stav dítěte, jeho věk nebo individuální vzdělávací potřeby. Stanovení podmínek a způsobu doprovodu vychází z platné legislativy a interních předpisů příslušných zařízení, s cílem zajistit efektivní spolupráci mezi zákonnými zástupci, školou a odbornými pracovníky.

Evidence pracovní doby, resp. údajů s ní souvisejících, je nezbytným podkladem pro výpočet mzdy nebo platu  (a často též odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce), ke sledování čerpání dovolené, přesčasové práce, dokladem pro kontrolu dodržování příslušných ustanovení zákoníku práce týkajících se pracovní doby a doby odpočinku, a to pro kontrolu ze strany zaměstnavatele, vnějších kontrolních orgánů, případně samotného zaměstnance.

Pracovní doba zaměstnance musí být pravidelně střídána dobou odpočinku. Doba odpočinku zahrnuje především dobu nepřetržitého denního odpočinku a dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.