dočasná pracovní neschopnost

Po zrušení takzvané karenční doby přibylo lidí na nemocenské, většina politiků ji ale obnovovat nechce. Už šest let zase zaměstnanci dostávají náhradu mzdy i za první tři dny choroby. Statistiky ale zpočátku ovlivňovala covidová pandemie.

Při dočasné pracovní neschopnosti (DPN) se zaměstnanci setkávají s otázkou náhrady mzdy, která jim náleží během prvních 14 kalendářních dnů neschopnosti. Zaměřme se proto na podmínky vzniku nároku na tuto náhradu, výpočet její výše a specifika týkající se pracovníků s dohodami o provedení práce (DPP) či pracovníky směnného a nepřetržitého provozu. Jaké jsou nové legislativní změny, které od roku 2025 ovlivní účast na nemocenském pojištění a změní redukční hranice pro výpočet náhrad při DPN? Jaké jsou povinnosti zaměstnavatelů ohledně evidence příjmů? A jaká práva mají zaměstnanci při neplnění těchto povinností? Odpovědi najdete v následujícím příspěvku.

Kdy má zaměstnanec začít pracovat po skončení PN v případě, že má plánovanou noční směnu? Např. zaměstnanec má ukončenou neschopenku k 26.11.2024 (úterý). Tento den má plánovanou noční směnu, která začíná v 18:30 hod. a končí následující den v 6:30 hod. Musí začít pracovat od půlnoci? Je zde rozdíl pro návrat z PN v případech nočních směn mezi prvními 14 dny, které platí zaměstnavatele a od 15 kalendářního dne? 

Je možné, aby zaměstnanec, který je v pracovní neschopnosti, vykonával sebemenší činnost pro zaměstnavatele a dostal za ni "odměnu" (odměna za provizní prodej služeb)? Předpokládám, že to pak je v rozporu s poskytováním dávek NP ... 

11. – 21. 11. 2024 V tomto vydání týdeníku se zmíním o úpravě výše odvodu při neplnění podílu OZP, nových odvodech za zaměstnance rizikových profesí atd.

V době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény, izolace) náleží zaměstnancům v pracovním poměru nebo v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod (dále jen náhrada mzdy při DPN), pokud ke dni vzniku DPN splňuje zaměstnanec podmínky nároku na nemocenské podle zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP “).

Zaměstnavatel ma zaměstnance na DPN od 22. 11. 2023, ukončená 27. 11. 2023, dne 28. 11. 2023 vznikla další DPN s jiným číslem než byla první DPN. Jedná se o DPN navazující a v případě, že bude třeba odeslat Nempri, bude se odesílat od DPN novější (tedy vznik DPN 28. 11. 2023)? 

Dne 19. 10. 2023 byla zveřejněna odpověď na dotaz, podle které náleží náhrada mzdy v prvních 14 dnech DPN i v případě, že zaměstnanec (starobní důchodce) již v roce 2023, z důvodů předchozí DPN, vyčerpal podpůrčí dobu pro výplatu nemocenské (zveřejněno taky v časopise Práce a Mzda č. 11). Je tato odpověď skutečně správná? Mám pocit, že v tomto případě není splněna podmínka podle § 192 odst. 1 zákoníku práce (ke dni vzniku DPN zaměstnanec nesplňuje podmínky nároku na nemocenské). Ostatně v uvedeném ustanovení je výslovně uvedeno, že náhrada mzdy náleží jen do dne vyčerpání podpůrčí doby. Zde byla podpůrčí doba vyčerpána ještě před vznikem DPN.

V jaké délce vykázat překážku v práci na straně zaměstnance – dočasnou pracovní neschopnost v režimu pružné pracovní doby, vznikne-li tato překážka až v průběhu směny. Základní pracovní doba je stanovena v rozsahu 09.00 – 14.00 hodin, volitelná v úsecích od 06.00 do 09.00 hodin a od 14.00 hodin do 18.00 hodin. Předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn pro případy, kdy nelze uplatnit pružnou pracovní dobu (§ 85 odst. 5 zákoníku práce), je stanoveno ve dnech pondělí – pátek od 9.00 do 17.00 hodin. Zaměstnanec začal pracovat v 7:00, průběhu započaté směny v 10.00 mu bylo poskytnuto pracovní volno z důvodu vyšetření u lékaře a zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným. Jak posoudit, do kdy tato překážka v práci v příslušném dni trvá – do konce základní pracovní doby, tedy do 14.00 nebo do rozvrhu stanoveného pro případy, kdy nelze uplatnit pružnou pracovní dobu, tedy do 17.00? 

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání a během dne (po odpracování 4 hodin - 1/2 směny) mu zaměstnavatel předal zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Zaměstnanec odešel k lékaři, který mu vystavil rozhodnutí o vzniku DPN. Skončil pracovní poměr, nebo se prodlužuje a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy podle § 192 ZP? Rozhodnutí o zrušení pracovního poměru bylo zaměstnanci doručeno před vznikem DPN, DPN tedy vznikla po skončení zaměstnání (i když nebyla odpracována celá naplánovaná směna). V tomto případě by tedy zaměstnanec neměl nárok na náhradu mzdy, ale pouze od 15. dne trvání DPN by měl nárok na nemocenské. Je tento postup správný?

Naše zaměstnankyně ukončila pracovní poměr ve zkušební době k 31. 8. 2023 podle § 66 zákoníku práce. Od 30. 8. 2023 je v pracovní neschopnosti (dle tvrzení zaměstnankyně, ke mně zatím její DNP nedorazila). Myslím si dobře, že když je to výpověď ze strany zaměstnankyně, ukončení PP bude stále k 31. 8. 2023? A prosím jak je to s ochrannou lhůtou DNP? 

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. jako základní pracovněprávní předpis plní nejen funkci regulující personální praxi, ale řadou ustanovení chrání slabší stranu pracovněprávních vztahů – zaměstnance. Je to zejména v oblasti skončení pracovního poměru nebo změny druhu práce. Stanoví jednoznačné důvody pro skončení pracovního poměru, a přitom zohledňuje určité sociální, zdravotní nebo jiné situace, v níž se zaměstnanec nachází. Legislativně se tento postup označuje jako „ochranná doba“ v pracovním poměru.

Může se stát, že i přes existenci dočasné pracovní neschopnosti začne zaměstnanec pro zaměstnavatele znovu konat práci. Může být za porušení jeho povinnosti a důvod k rozvázání pracovního poměru považováno to, že takovou práci zase konat přestane?

Při ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, např. 30. 5. 2023, má povinnost dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce v tento den až do 23.59 hod., pokud tedy zaměstnanec v tento den nenastoupí zpět do zaměstnání ?

Ustanovení § 301a zákoníku práce (dále jen ZP ) nazvané „jiné povinnosti zaměstnance“ ukládá na rozdíl od předchozího § 301 ZP povinnosti nesouvisející s výkonem práce. Pracovněprávní předpisy tradičně ukládají zaměstnancům povinnosti, které z logiky věci souvisí s výkonem práce. Tomuto pojetí se však zcela vymyká právě § 301a ZP . Kromě toho ukládá zaměstnancům povinnosti, které již mají na základě jiného právního předpisu. Tím jiným právním předpisem není právní úprava z oblasti pracovněprávní, ale z oblasti práva sociálního zabezpečení, tj. typicky na rozdíl od pracovního práva z oblasti veřejnoprávní. Jedná se o zákon č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o NP“), který ve svém § 56 upravuje povinnost pojištěnců dodržovat režim dočasně práce neschopného.

„Spal jsem jako zabitý.“ To může vyjadřovat pocity spokojeně spícího nebo usínajícího člověka, ale my máme na mysli právní důsledky stejně znějící výmluvy práce neschopného zaměstnance pro nemoc nebo úraz. Jedná se o pozoruhodné pracovníkovo zdůvodnění, které použil při kontrole dodržování povinností v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Tyto výmluvy se ve zvýšené míře týkají i zaměstnanců, kteří utrpěli pracovní úraz, a v době pracovní neschopnosti nedodržují léčebný režim. Zejména se jedná o „lehčí“ pracovní úrazy, jejichž následky umožnují zaměstnancům např. „navštěvovat“ i v této době různé akce nebo i restaurační zařízení. Jak takové situace zaměstnavatel má řešit, a co umožňuje právní úprava?

V oblasti pracovního práva se stává, že nejen zákoník práce sám o sobě, ale následně i konkrétní pracovněprávní judikatura vykazuje určitý nesoulad s právem Evropské unie a s judikaturou Soudního dvora EU. Z čerstvé právní analýzy vypracované Svazem průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s advokátní kanceláří Randl Partners vyplývají některé návrhy, nad nimiž by bylo vhodné se do budoucna vážně zamyslet.

Jsme příspěvková organizace - základní škola. Vychovatelka ve ŠD byla od 8. 12. 2019 na mateřské dovolené, nyní samozřejmě je již na rodičovské dovolené a to do 2. 1. 2023 (do tří let věku dítěte). V současné době je od 16. 11. 2022 v pracovní neschopnosti, která souvisí s dalším těhotenstvím. Budeme této pracovnici vykazovat nadále rodičovskou dovolenou, nebo pracovní neschopnost, která bude pravděpodobně trvat do doby nástupu 2. mateřské dovolené. Plánovaný den porodu je 16. 5. 2023, tzn. že od 3. 1. 2023 si musí dotyčná požádat o neplacené volno do doby nástupu mateřské dovolené, i když bude v pracovní neschopnosti?