Cestovní náhrady - strana 11

Zaměstnanec naší firmy pojede na pracovní cestu automobilem, který nevlastní, ale má ho od známého bezplatně půjčeno. Můžeme u takového vozidla proplatit zaměstnanci cestovní příkaz? Naše firma zaplatí silniční daň za jednotlivé dny. Plyne nám jako zaměstnavateli nějaká zodpovědnost v případě, že zaměstnanec automobil nabourá? 

Dle zákoníku práce platí, že při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Jak konkrétně postupovat při výpočtu, pokud zaměstnanec obdržel na pracovní cestě jídlo (jídla) zdarma? Prosím o objasnění na příkladu: Dvoudenní tuzemská cesta, jeden den trvá 4 hodiny, druhý den 11 hodin. První den je bezplatně poskytnuto 1 jídlo. Stravné podle pásem je ve výši 82 Kč, 124 Kč, 195 Kč. Postupuji tak, že za a) Porovnám výši stravného bez krácení za bezplatně poskytnutá jídla za oba dny odděleně. Za první den nárok není, za druhý je ve výši 82 Kč. Při neodděleném posuzování je za 15 hodin celkem nárok na 124 Kč. Použiji tedy neoddělené počítání, jelikož je pro zaměstnance výhodnější. Částku zkrátím o jedno jídlo, tedy o 35 % a vyjde mi nárok zaměstnance ve výši 80,60 Kč. b) Spočítám si obě varianty (výpočet za každý den a za oba dny dohromady) včetně krácení za jídlo. Tedy za první den je nárok na stravné 0 Kč, za druhý 82 Kč. Při posouzení bez rozdělení na dny, je stravné v druhém pásmu (124 Kč) kráceno o jedno jídlo, tedy o 35 % a výsledek je 80,60 Kč. Při tomto způsobu výpočtu vychází výhodněji varianta 82 Kč, tedy počítání stravného za každý den zvlášť. Potřebuji do systému pro výpočet cestovních náhrad nastavit automatické porovnání variant, ale nevím, zda postupovat dle varianty a) nebo b).

Společnost s r. o. uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu na pozici obchodního zástupce, ve které sjedná jako místo výkonu práce obec bydliště zaměstnance Pardubice, práci bude vykonávat z domu. Po dobu prvních 6 měsíců se bude zaměstnanec zaškolovat v sídle zaměstnavatele v Praze, kam bude vysílán v režimu pracovní cesty každý týden pravidelně cca na 4 dny v týdnu. Pouze pátý den bude pracovat v Pardubicích. Po zaškolení již bude pracovat plně z domu a z domova bude také vyrážet na pracovní cesty po celé ČR. Je zřejmé, že v režimu pracovní cesty zaměstnanci náleží cestovní náhrady dle zákoníku práce. Pravidelné pracoviště nebude sjednáno zvlášť a bude se odvíjet od stanoveného místa výkonu práce. Je takové ujednání o místu výkonu práce a poskytování cestovních náhrad při pracovních cestách z Pardubic do Prahy korektní a možné z pohledu pracovně právních předpisů za dané situace? Nebo by zaměstnavatel měl spíše sjednat v pracovní smlouvě dvě místa výkonu práce Prahu a Pardubice na dobu prvních 6 měsíců? V případě dvou míst výkonu práce by tak cesty mezi Pardubicemi a Prahou nebyly pracovními cestami, je-li tento předpoklad správný. 

Uvedený soudní spor se týkal řady věcí, mj. platnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem. Pro účely této rubriky považuji ale za nejzajímavější pasáž týkající se jedné z cestovních náhrad, totiž stravného ve smyslu ustanovení § 163 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Jednotlivé druhy cestovních náhrad, na které má zaměstnanec při pracovní cestě nárok, jsou vymezeny v ust. § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Mezi tato povinná plnění patří také náhrada zvýšených stravovacích výdajů (následně je v zákoníku práce používána legislativní zkratka „stravné“).

Jediný jednatel v s. r. o., nemá uzavřenou žádnou smlouvu se s. r. o., nic mu není vypláceno. Jel na veletrh do Itálie související s činností firmy, zaplatil vstupenky, ubytování + poplatek, mýtné. Může si tyto doklady dát s. r. o. do nákladů?

Je možné proplácet náhradu za užívání soukromého auta společníkovi, který je ve své firmě i jednatelem a zároveň jediným zaměstnancem, který má dohodu o provedení práce na prodej zboží?

Zaměstnanec vyjíždí na služební cesty na Slovensko. Jakým kurzem může vyúčtovat? V s. r. o. používáme pevný měsíční kurz. Může i on vyúčtovat pevným měsíčním kurzem? Bylo by to pro nás nejjednodušší. 

Zaměstnanec odjel v pátek na pracovní cestu, která byla po dohodě s nadřízeným přerušena, protože v místě pracovního výkonu chtěl navštívit rodinu. Cesta byla přerušena od ukončení pracovního výkonu v pátek do odjezdu vlaku v neděli. Má zaměstnanec nárok na úhradu jízdného a má nárok i na stravné za dobu od konce přerušení cesty do jejího skutečného ukončení? Jak se určí výše jízdného k proplacení, aby byla splněna podmínka, že uhrazené jízdné nesmí být vyšší, než kdyby cesta přerušena nebyla?

Zaměstnanec bude dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli do Velké Británie, v dohodě o dočasném přidělení bude uvedeno místo výkonu práce Londýn. Při dočasném přidělení náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady dle § 172 zákoníku práce, tj. pouze za dny první a poslední cesty (cesta z ČR do VB a zpět). Jaký zvolit postup v případě vysílání na pracovní cesty v rámci přidělení? 1. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu v rámci Velké Británie – zde chceme poskytnout náhrady dle § 166 zákoníku práce a zahraniční stravné platné pro Velkou Británii (45 GBP). 2. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu do Brna k svému zaměstnavateli (zaměstnanec má bydliště v Brně) – zde chceme ve smyslu § 170 odst. 7 zákoníku práce poskytnout zahraniční stravné na cestu z Velké Británie do bydliště a zpět a tuzemské stravné za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v Brně. 3. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu do Brna k svému zaměstnavateli (zaměstnanec má bydliště ve Vyškově) – zde chceme ve smyslu § 170 zákoníku práce poskytnout zahraniční stravné na cestu z Velké Británie do bydliště a zpět a tuzemské stravné za celou dobu pobytu v ČR, teda nejen za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v Brně.

Pokud zaměstnancům vzniknou jakékoliv výdaje, je jim zaměstnavatel povinen poskytnout související náhrady (viz ust. § 151 ZP). Mezi nejčastější výdaje, které zaměstnanci vznikají při výkonu práce pro zaměstnavatele, patří výdaje při cestování.

V minulém čísle našeho časopisu jsme vás seznámili s některými důležitými údaji (nejen) z pracovněprávní oblasti a jejich případnými změnami od 1. 1. 2019. V tomto čísle pokračujeme druhou částí a dalšími důležitými čísly.

V § 163 odst. 2 zákoníku práce je uvedeno, že zaměstnanci přísluší stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo až o určitou procentuální hodnotu. Můžeme tedy vypracovat vnitropodnikovou směrnici, kde bude uvedeno, že za každé bezplatně poskytnuté jídlo (např. snídaně v hotelu) se stravné krátí třeba jen o 5 % - je tento postup v souladu se zákoníkem práce či jinými předpisy? Je možné analogický postup použít v případě poskytnutí zahraničního stravného? Pokud vnitropodniková směrnice nebude zpracována, je povinností zaměstnavatele v případě bezplatně poskytnutého jídla stravné zkrátit vždy o maximální hodnotu v § 163 odst. 3 zákoníku práce za každé bezplatně poskytnuté jídlo?

Jak uplatnit cestovní náhrady u automobilu na LPG, když vyhláška ministerstva určující výpočet cestovních náhrad s možností automobilu na alternativní pohon nepočítá? Je možné vypočítat výši cestovní náhrady dle původního pohonu, tedy benzinu? Bude i pak takové auto osvobozeno od daně silniční? Pokud tento postup nebude možný, lze alespoň použít paušální výdaje na auto?

Může být s jednatelem sjednáno jeho pravidelné pracoviště v místě jeho trvalého bydliště? Je možné mu v rámci cestovních náhrad proplatit čtvrtletní jízdenku na vlak, kterým dojíždí z místa svého bydliště do sídla firmy? Musí k těmto cestám existovat cestovní příkaz, či jen stačí nárok na náhrady cestovních nákladů dojednat ve smlouvě o výkonu funkce jednatele?

Jako již pravidelně začátkem každého kalendářního roku, též pro rok 2019 došlo k řadě legislativních změn. Abychom Vám usnadnili orientaci v tom, co se změnilo a co zůstává stejné, přinášíme Vám (obdobně jako v minulých letech ve dvou částech) přehled důležitých údajů (nejen) v pracovněprávní oblasti.

Jak postupovat při vyúčtování tuzemskou nebo zahraniční pracovní cestu při bezplatně poskytnuté snídani, když se jí zaměstnanec neúčastnil, a to z důvodu potravinové alergie, různé diety (bezlepkové apod.), vegetarián či vegan, dočasné zdravotní obtíže bez vystavení lékařského potvrzení, anebo při časném odletu, kdy čas snídaně byl až po odjezdu z hotelu, kde si vyžádá potravinový balíček, ale není jim poskytnut, nebo si nevyžádá potravinový balíček. Máme snídani uznávat jako bezplatně poskytnutou a krátit stravné, anebo neuznávat? Jak postupovat v obdobném případně při obědě či večeři, pokud nám zaměstnanec nahlásí, že se nemohl účastnit z některého z výše uvedených důvodů. 

Pokud zaměstnanec letí na zahraniční pracovní cestu na Island a přesedá v jiné zemi, jakou sazbu pro stravné které země použiji? Odlet z Prahy je ve 13:25 - přílet 15:50 Barcelona, odlet 18:25 Barcelona - přílet 21:00 Reykjavik. Beru celou cestu sazbou pro Island s o určením pásma časem odletu ve 13:25? Zohledňuji časy v zemi i u přesedání na letišti? Jak by se postupovalo, kdyby byl zaměstnanci v Barceloně let zrušen a odletěl až následující den např. v 8 hod ráno do Reykjaviku, tedy Praha 13:25 - 15:50 Barcelona, zrušení let a následující den 8:00 - 10:25 Reykjavik? Jakou sazbu země použiji pro který den?

Naše pracovnice byla poslána na zahraniční pracovní cestu - letecky. Z místa bydliště ji na letiště dovezl manžel a po skončení pracovní cesty pro ni opět dojel: - cestovní příkaz se vystaví na jméno zaměstnankyně - proplatí se vlastně 4 cesty mezi bydlištěm zaměstnankyně a letištěm, náklady budou daňově uznatelné - je tento postup správný, i když je jasné, že neřídila zaměstnankyně? 

V současné době, kdy je v některých profesích nedostatek pracovních sil, se zaměstnavatelé snaží pro své zaměstnance vytvořit co nejvýhodnější podmínky. V této oblasti hrají významnou roli zaměstnanecké benefity, neboť jsou součástí odměňování zaměstnanců za jejich práci. Mnozí zaměstnavatelé postupují ve strategii odměňování v podobě mzdy (platu) a benefitů systematicky, kdy se jednotlivé oblasti odměňování vzájemně doplňují a přinášejí výsledky v podobě loajality a stabilizace stávajících zaměstnanců a také jsou motivačním prostředkem pro získání nových perspektivních zaměstnanců.