Překážky v práci na straně zaměstnavatele - strana 2

Mám dotaz ohledně správného zařazení zaměstnanců pod § 207,§ 208,§  209 zákoníku práce ve vazbě na Program Antivirus. Pochopila jsem, že je zodpovědností zaměstnavatele, pod jaký paragraf ZP (§ 207, § 208, § 209) zahrne překážky na straně zaměstnavatele a podle toho pak využije režim A nebo B, případně oba režimy programu Antivirus. Řeším problém u hotelu s restaurací, který má zaměstnance podle mě jak v § 208, tak i § 209. Hotel včetně ubytování a restaurace je uzavřen, funguje jen výdejové okénko na prodej obědů přes poledne. Není mi jasné, jestli jeden zaměstnavatel může využít současně jen jeden paragraf (§ 208) nebo klidně i více (kombinaci § 207, § 208, § 209). Původně jsem si myslela, že je uzavřen hotel (ubytování i restaurace) z důvodu usnesení vlády o přijetí kriz. opatření a tudíž celý hotel uplatní § 208 (100% náhrada mzdy), ale podle usnesení je uzavřena jen restaurace, ubytování teoreticky ne (zaměstnance by ubytovat mohli). Nicméně mají zavřeno a nemají žádné ubytované hosty. Pak by to znamenalo, že zaměstnanci restaurace jsou pod § 208, zaměstnanci hotelu pod § 209 a zaměstnanci, kteří vaří pro výdejové okénko jsou také pod § 209 – částečná nezaměstnanost? Posuzuji to u každého zaměstnance samostatně (konkrétní příklad: ubytování na hotelu uzavřeno, recepční do práce nechodí, pokojská chodí na 2 hodiny denně a dělá generální úklid, většina zaměstnanců restaurace je doma, jen jeden kuchař a jedna servírka vaří a vydávají obědy – jsou v práci 3 hodiny denně)? Podle informací SUIP, pokud je jeden zaměstnanec pod § 209 – částečná nezaměstnanost, pak je celý zaměstnavatel pod § 209 (viz ŠKODA AUTO), ale to mi moc nesedí na to, že někteří zaměstnanci nechodí do práce z důvodu uzavření provozu na základě usnesení vlády a podle mě mají nárok na 100% náhradu a jsou pod § 208. A ještě jsem se chtěla zeptat, zda mohu vyplatit u částečné nezaměstnanosti 100% náhrady mzdy a od Úřadu práce požadovat 60 %?

Poslední týdny se bez jakékoliv nadsázky nacházíme v době koronavirové. Koronavirus SARS-CoV-2 způsobující onemocnění COVID-19 je téma, které nás všechny obklopuje a narušuje nejen veškeré soukromé aktivity, ale také zaměstnání, podnikání či výkon samostatné výdělečné činnosti. V tomto článku vám přinášíme krátké shrnutí, jak se v této problematice zorientovat zejména z pohledu zaměstnance a zaměstnavatele, neboť v záplavě mnoha státních opatření a ještě více článků mnohdy není jasné, jaká úprava se bude na zaměstnavatele vztahovat, jak vysokou náhradu mzdy mají zaměstnanci dostat a zda stát poskytne zaměstnavateli na vyplacené náhrady mzdy nějaký příspěvek.

Nejvyhledávanějšími tématy posledního týdne na portálu Práce a mzda zůstávají, stále pod taktovkou koronaviru, překážky v práci na straně zaměstnavatele a ošetřovné, přidává se minimální mzda a nejnižší úrovně zaručené...

Z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele budou zaměstnanci doma podle § 209 ZP. Považuje se doba, kdy zaměstnanci nepracují z tohoto důvodu, za výkon práce podle § 348 ZP, abychom ji mohli zahrnout do počtu odpracovaných dnů při výpočtu nároku na dovolenou podle § 212 a 214 ZP?

Jak je to s proplácením svátku při překážce na straně zaměstnavatele - má se svátek zaplatit z tarifu (tedy 100 %) nebo zaplatit jako překážka na straně zaměstnavatele (např. 60 %)?

Pročetli jsme si všechny vaše články, týkající se momentální situace kvůli nouzovému stavu, ale k vyřešení všech otázek týkajících se platů nám to nepomohlo. U vyučujících je nám situace jasná, obdrželi dohody o výkonu práce z domova a vše je vykazováno jako obvykle. Předpokládáme, že tak je to v pořádku. Jiná je situace u vychovatelek školní družiny, asistentů pedagoga a některých provozních zaměstnanců. Někteří asistenti nabídli pomoc rodičům a jsou s dětmi v kontaktu, někteří tuto pomoc nevyužili. Vychovatelky i asistenti dostali materiály na studium, ale na celou dobu trvání mimořádných opatření plnohodnotnou náhradu práce nezajistíme. Lze tedy vykazovat třeba dva měsíce překážku na straně zaměstnavatele a vyplácet plat ve výši průměrného výdělku? Jaký postup doporučujete?

Společnost s r. o. provozuje autodopravu - vozí součástky pro německé automobilky. Nyní však tyto podniky v důsledku koronaviru stojí a není tedy co vozit. V jaké výši je zaměstnavatel povinen vyplatit náhradu mzdy svým zaměstnancům? Některým přiděluje práci např. v podobě údržby vozidel, jiní nepracují vůbec. Pokud bude situace trvat déle, tak nebude práce pro žádné zaměstnance. Bude mít případně zaměstnavatel nárok na alespoň částečnou náhradu od státu? 

V souvislosti s pandemií koronaviru se nejhledanějšími tématy na portálu Práce a mzda staly překážky v práci na straně zaměstnavatele, ošetřovné, náhrada mzdy při karanténě a kupodivu i neomluvená absence...

Vláda schválila další návrhy ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) na podporu zaměstnancům i zaměstnavatelům v rámci programu „Antivirus“. Opatření ochrání další firmy, na které nepřímo dolehly dopady...

Nezvyklá situace spojená s opatřeními proti šíření koronaviru přináší zaměstnavatelům otázky, jaké další dopady budou muset řešit. Publikujeme proto v předstihu aktuální dotaz a odpověď, kterou pro právě připravované číslo 4...

Pokud má zaměstnanec překážky v práci z důvodu zaměstnavatele (dostal výpověď a ve výpovědní době pro něj zaměstnavatel nemá práci), dostane standardní měsíční mzdu, anebo se mzda propočte hodinovým průměrným výdělkem podle počtu hodin připadající na daný měsíc? 

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele od července 2019, pracovní poměr končí výpovědí zaměstnance 31/12/2019. Vznikl mu nárok na dovolenou ve výši 10 dnů. V říjnu zaměstnavatel nařídil celofiremní prosincovou dovolenou v délce 4 dnů. Zaměstnanec do října již čerpal 8 dnů. V listopadu mu zaměstnavatel z důvodu neomluvené absence krátil dovolenou o 2 dny (které mu zbývaly), nyní nemá k čerpání nic. Jak tedy v prosincové mzdě uvést ty 4 nařízené dny, když na ně zaměstnanec nemá nárok - jako neplacené volno? 

Naše firma nechává zaměstnance doma kvůli překážkám na straně zaměstnavatele (§ 209 zákoníku práce) s náhradou mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku až do konce roku 2019. Vše bylo projednáno s odbory s tím, že do práce všichni nastoupí 6. ledna 2020 a ve dnech 2. - 3. 1. 2020 jim bude nařízena dovolená (již z nového nároku na rok 2020, byť ještě nevznikl nárok). Včerejší aktuální informace z vedení a. s. je taková, že by se v odstávce pokračovalo i v měsíci lednu 2020. Je možné nechat zaměstnance v lednu (případně i únoru) doma s náhradou mzdy ve výši 60 %? V podstatě tedy zrušit rozhodnutí o čerpání nové dovolené a nařídit 60 %? Nebo je nutné nařídit napřed dovolenou, na kterou jim teprve vznikne nárok (předpokládaný)?

Zaměstnavatel nemůže jednostranně určit zaměstnanci dovolenou na dobu překážek v práci na straně zaměstnance. U některých překážek ji může určit na žádost zaměstnance. Základní informace Zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci dovolenou v kalendářním roce, za nějž náleží, je však na jeho rozhodnutí, kdy bude určitý zaměstnanec dovolenou čerpat. Platí přitom, že by se mělo jednat o dobu, kdy zaměstnanci nebrání objektivní skutečnosti v jejím využití, například pokud zaměstnanec realizuje jiné činnosti, pro které je z práce omluven (odborové činnosti, darování krve atd.), nebo mu zdravotní stav neumožňuje dovolenou čerpat (dočasná pracovní neschopnost). Zákoník práce vyjmenovává případy překážek v práci, na které nelze dovolenou určit ani se souhlasem zaměstnance. Jedná se o: dobu vojenského cvičení nebo službu v operačním nasazení, dobu dočasné pracovní neschopnosti, dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené, dobu, po kterou je zaměstnanec na otcovské nebo rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci  na straně zaměstnance je možné určit dovolenou jen na jeho žádost. Zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti zaměstnankyně o to, aby její dovolená bezprostředně navazovala na skončení mateřské dovolené (stejně tak je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti zaměstnance, aby jeho dovolená bezprostředně navazovala na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou). Pokud již byla dovolená zaměstnavatelem určena a zaměstnanci do její doby následně připadne některá z překážek v práci uvedených v § 219 odst. 1 zákoníku práce, dovolená se po dobu jejich trvání přerušuje (ledaže v situacích určených v § 219 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec požádá o pokračování čerpání dovolené během těchto překážek). Pokud překážky skončí ještě v době, na kterou byla určena dovolená, dovolená po jejich skončení doběhne. V případě delších překážek však dovolená po návratu nepokračuje automaticky; musela by být znovu určena.

V případě, že zaměstnavatel nemůže v souvislosti se skončením pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci z důvodů na své straně, jedná se o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. Základní informace Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnancům v pracovním poměru práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (s výjimkou konta pracovní doby), případně sjednané kratší pracovní doby. Situací, kdy zaměstnavatel nemusí být schopen či ochoten tuto povinnost splnit, přestože zaměstnanec je k výkonu práce připraven, může v souvislosti s rozvazováním pracovního poměru nastat celá řada. Tyto případy se posuzují jako jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, po jejichž dobu zaměstnancům přísluší náhrada mzdy ve výši 100 % jejich průměrného výdělku. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nepřidělování práce zaměstnanci v důsledku jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Příklad č. 1: Zaměstnavatel ukončuje pracovní poměr pro porušování povinností zaměstnance. Nejedná se o tak závažné porušení, aby bylo možné pracovní poměr okamžitě zrušit, proto dává výpověď. Nechce však, aby pro něj zaměstnanec ve výpovědní době konal práci. Zaměstnavatel může uplatnit jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele – zaměstnanec nebude chodit na pracoviště a konat práci či konat práci na dálku a zaměstnavatel mu bude hradit náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 2: Zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách – snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce – s účinností od 1. 7. Některým dotčeným zaměstnancům byly výpovědi doručeny až v průběhu května (na konci dubna, kdy byly výpovědi předávány, byli v pracovní neschopnosti nebo jiné ochranné době, či nebyli z jiných důvodů na pracovišti zaměstnavatele a výpověď jim byla doručována poštou). V červenci již zaměstnavatel nemůže těmto zaměstnancům přidělovat práci a až do skončení pracovního poměru se bude jednat o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 3: Zaměstnavatel odvolává vedoucího zaměstnance (na základě sjednané možnosti odvolání/vzdání se funkce) z vedoucího pracovního místa a nemá pro něj jinou vhodnou práci. Pracovní poměr je ukončován výpovědí na základě tzv. fikce nadbytečnosti. Ode dne účinnosti odvolání až do uplynutí výpovědní doby se jedná o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Příklad č. 4: Pracovní poměr je rozvázán zaměstnavatelem neplatně. Zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání a uspěl v soudním sporu o neplatnost výpovědi. Zaměstnavatel zaměstnanci neumožnil po dobu sporu konat práci. Jedná se o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, než mu zaměstnavatel začne opět přidělovat práci či pracovní poměr platně skončí.

V případě, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, může uplatnit překážku v práci na straně zaměstnavatele označovanou jako částečná nezaměstnanost. Základní informace Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnancům v pracovním poměru práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (s výjimkou konta pracovní doby), případně sjednané kratší pracovní doby. Poptávka po výrobcích či službách zaměstnavatele může kolísat a v důsledku to může znamenat, že zaměstnavatel není v určitém období schopen svým zaměstnancům (všem, či jen části z nich) přidělovat práci, a to buď vůbec, anebo jen v části jejich pracovní doby. Do budoucna však zaměstnavatel zaměstnance bude potřebovat, nechce proto přistupovat ke skončení pracovních poměrů. V takovém případě by zaměstnancům za normálních okolností příslušela náhrada mzdy ve výši 100 % jejich průměrného výdělku – jednalo by se o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnavatelům v soukromé sféře však zákoník práce umožňuje složité období překlenout dočasným snížením mzdových nákladů na nevytížené zaměstnance pomocí institutu částečné nezaměstnanosti. Při jeho uplatnění může zaměstnavatel poskytovat zaměstnancům po dobu těchto překážek v práci na straně zaměstnavatele náhradu mzdy ve snížené výši, nejméně však 60 % průměrného výdělku zaměstnance. V některých případech navíc zaměstnavatel může požádat Úřad práce o příspěvek v době částečné práce. Právní úprava částečné nezaměstnanosti se nevztahuje na pracovněprávní vztahy ve veřejné sféře (zaměstnavatelé poskytující zaměstnancům plat).  Právní úprava částečné nezaměstnanosti se vztahuje jak na zaměstnance v pracovním poměru, tak na zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v částečné nezaměstnanosti se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení.

V případě, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodů na své straně, které zákoník práce zvlášť nevyjmenovává, jedná se o jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. Základní informace Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnancům v pracovním poměru práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (s výjimkou konta pracovní doby), případně sjednané kratší pracovní doby. Důvodů, proč zaměstnavatel nemusí být schopen či ochoten tuto povinnost splnit, přestože zaměstnanec je k výkonu práce připraven, může nastat celá řada. Zvláštní úpravu zákoník práce obsahuje pro prostoje či přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, pro tzv. částečnou nezaměstnanost, a dále pro dobu strávenou na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby. Veškeré další případy nepřidělování práce z důvodů na straně zaměstnavatele jsou takzvanými jinými překážkami v práci na straně zaměstnavatele, za které je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. Může se jednat například o plánované odstávky strojů z důvodu revizí či oprav,  nepřidělování práce po zrušení pracovního místa do dne skončení pracovního poměru pro nadbytečnost či nepřidělování práce po rozvázání pracovního poměru z jiných důvodů, dočasné uzavření či omezení provozu zaměstnavatele rozhodnutím orgánu veřejné moci Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nepřidělování práce zaměstnanci v důsledku jiné překážky na straně zaměstnavatele se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Právní úprava jiných překážek v práci se vztahuje jak na zaměstnance v pracovním poměru, tak na zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Příklad č. 1: Problémy s rozvrhováním pracovní doby Zaměstnanci pracují v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby s vyrovnávacím obdobím 26 týdnů. Na pokrytí všech směn zaměstnavateli nevychází celá jejich týdenní pracovní doba, ale zbývá ve vyrovnávacím období 6 hodin nerozvržených. Pokud zaměstnavatel nerozvrhne jednu kratší směnu navíc, pak po dobu těchto 6 hodin trvá jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele, za kterou musí zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

V případě pracovní cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště zaměstnance mohou nastat různé situace ve vztahu k pracovní době. Jednou z nich je případ, kdy zaměstnanec má sice rozvrženu pracovní dobu, ovšem práci (typicky z důvodu cestování) nevykonává. Základní informace Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě (nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště) jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do rozvržené pracovní doby zaměstnance, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Pokud je zaměstnanec odměňován měsíční mzdou či platem, jedná se o netypickou situaci, kdy zaměstnanci za takovouto neodpracovanou pracovní dobu přísluší mzda či plat (a nikoli náhrada mzdy či platu, jak je u překážek v práci obvyklé), respektive se zaměstnanci mzda či plat nekrátí. Pokud zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, tj. zejména pokud je odměňován úkolovou mzdou, pak má za dobu takovéto překážky v práci na straně zaměstnavatele právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku zaměstnance. Za dobu strávenou na pracovní cestě v pracovní době výkonem práce přísluší zaměstnanci běžná mzda či plat. Za dobu výkonu práce mimo rozvrženou pracovní dobu pak navíc příplatek či náhradní volno za práci přesčas. Pokud zaměstnanec čas mimo rozvrženou pracovní dobu tráví na cestě (a nikoli výkonem práce), nenáleží mu za takovéto časové úseky mzda, plat ani jejich náhrada; má právo pouze na cestovní náhrady. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v době strávené na pracovní cestě, která spadá do směny, jinak než prací, se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Příklad: Zaměstnavatel v cestovním příkazu určí, že zaměstnanec má na pracovní cestu vyjet v 7.30, na místo dorazí v 9.30. Práci koná od 9.30 do 16.00, zpět na místo pravidelného pracoviště dorazí v 18.00. Pracovní dobu má rozvrženu od 8.30 do 17.00, pobírá měsíční mzdu. Zaměstnanci přísluší cestovní náhrady za dobu od 7.30 do 18.00. Doba od 8.30 do 9.30 a od 16.00 do 17.00, tedy pracovní doba, ve které zaměstnanec nevykonával práci, je překážkou v práci na straně zaměstnavatele, za kterou se zaměstnanci měsíční mzda nekrátí. Za dobu od 9.30 do 16.00 náleží zaměstnanci běžná mzda.

Naše pracovnice podepsala v únoru výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s 3měsíčním odstupným, pracovní poměr měl skončit 30. 4. 2019. Pracovnice byla 10. 4. 2019 uznána pracovně neschopnou. Pokud bude její pracovní neschopnost trvat např. do 30. 6. 2019, bude se ukončení pracovního poměru posouvat až na datum 21. 7. 2019? Další otázkou je, jakou práci jí máme nabídnout, když zaměstnavatel ukončil veškerou výrobní činnost a nemá již prostředky k výkonu její profese? Pracovnice má ještě 4 dny nevyčerpané dovolené, prodlouží se konec pracovního poměru ještě o tyto 4 dny k datu 25. 7. 2019? A z kterého čtvrtletí se bude brát průměrný výdělek na výpočet odstupného, které bude vyplaceno po skončení pracovního poměru?

Nepříznivé povětrnostní vlivy a živelné události mohou způsobit přerušení práce, které je překážkou v práci na straně zaměstnavatele. Základní informace Nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelné události, tedy události mající povahu vyšší moci, mohou způsobit přerušení práce zaměstnanců, ať již z důvodu ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců či 3. osob, ale i poškození výrobního zařízení či pracoviště zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel nepřevede zaměstnance na jinou práci, vzniká překážka v práci na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku zaměstnance. Vyšší nároky může stanovit kolektivní smlouva, vnitřní předpis či dohoda se zaměstnancem.